Štítky článku: --  

Devět tisíc pět set čtyřicet čtyři

Devět tisíc pět set čtyřicet čtyři — dnes jako v posledních týdnech téměř každý den na nás z médií křičí další děsivé číslo údajně potvrzující nezadržitelnou explozi covidové pandemie. Říkají tomu počet nově nakažených z minulého dne, někteří dokonce počet nemocných. Většinu lidí toto trvale rostoucí číslo děsí a zřejmě je děsit má. Panika sílí.

Ve skutečnosti je toto číslo — náš hlavní indikátor vývoje situace — naprosto nesmyslné. Samo o sobě téměř postrádá vypovídací hodnotu. Jednak nejde ani o počet nově nemocných, ani nakažených, ale počet pozitivních testů zjištěných metodou PCR. To znamená, že obsahuje duplicity (lidi opakovaně testované) a pozitivita testů automaticky neznamená nákazu, natož stav nemoci. Devadesáti procentům pozitivně testovaných lidí vůbec nic není a mezi nemocné být počítáni nemohou. (Jenom pro srovnání, u chřipkových epidemií, kdy se uvádí řádově vyšší počet nakažených, jde o skutečně nemocné lidi, protože pozitivitu na chřipkový virus u zdravých lidí nikdo nezjišťuje).

Druhou zásadní věcí je fakt, že se v šířeném zpravodajství toto číslo pozitivně testovaných explicitně nedává do souvislosti s počtem provedených testů. Těch se dnes provádí cca 30 000 denně, což znamená, že pozitivních je dnes asi třetina. To je samozřejmě hodně, ale vůbec nám to nic neříká o vývoji nákazy v čase. Jestliže nám říkají pouze, že předevčírem bylo 6,5 tisíce pozitivních, včera 8000 a dnes 9 000, vypadá to, že nákaza prudce roste, ale dodáme-li, že první dva dny se provedlo 20 000 testů a dnes o třetinu více, znamená to, že se nárůst počtu pozitivních zpomaluje. Takto však situaci nikdo zřetelně neinterpretuje. Kdyby se nám dnes naráz podařilo zvýšit počet testů na sto tisíc, budeme mít nově „nemocných“ přes 30 000, a v současné interpretační praxi se nám nákaza ze dne na den více než ztrojnásobí. Ve skutečnosti však zůstává stejná.

Další zamlčenou neznámou je, jak se vytváří a v čase mění testovaný soubor obyvatelstva. Pokud jsou na testy orgány hygieny posíláni převážně lidé s příznaky nemoci a jejich blízké okolí zjištěné trasováním, poměr mezi celkovým počtem testů a počtem nakažených bude vysoký. Pokud do hry vstupuje větší počet náhodných osob, které nemají příznaky a nežijí s nakaženými, poměr se bude logicky snižovat. Jak se mění kompozice testovaného vzorku v čase, nám nesděluje nikdo, ale čísla jsou nám prezentována jako srovnatelná, což není pravda.

To vše znamená, že hlavní publikované indikátory epidemie, o něž jsou argumentačně opřena přijímaná drakonická opatření, nejsou seriózní a ve vážné diskusi nemohou obstát.

Jedinou relevantní informací může být nárůst počtu hospitalizovaných, hospitalizovaných v těžkém stavu a především počty zemřelých.

Právě vývoj úmrtnosti, respektive její radikální zhoršování, může ospravedlnit karantény, lock-downy a enormní ekonomické a finanční ztráty. Nejde však o úmrtnost na covid, ani s covidem, jde o vývoj úmrtnosti celkové. Počty úmrtí, které jsou publikovány a připisovány covidu, jsou absurdní nesmyslná čísla. Vyplývají z oficiální definice ministerstva zdravotnictví, že se za oběť covidu považuje každý pozitivně testovaný zemřelý, ať byla příčina jeho smrti jakákoliv. Nesmyslnost tohoto přístupu je tak evidentní, až je děsivá. Znamená, že pozitivně testované oběti dopravních nehod nebo sebevražd jsou vykazovány jako ti, jež zahubil koronavirus. Kdybychom obdobné pravidlo jako u covidu aplikovali na střevní bakterii escherichia coli, na kterou je pozitivní každý člověk, mohli bychom rázem označit za vymýcené všechny známé choroby a tvrdit, že smrt má na světě pouze jedinou příčinu — tuto bakterii.

Obrázek o závažnosti situace si tak můžeme udělat pouze z údajů o vývoji celkové úmrtnosti v zemi. Podle posledních zveřejněných údajů ČSÚ nejen že celková úmrtnost v ČR neroste, ale oproti relativně příznivému loňskému roku (mírná zima, slabá chřipková epidemie atd.) se dokonce snížila a za posledních 5 let zůstává druhá nejnižší. Nikde se také běžný občan, který je k smrti hysterizován výkřiky, že na covid již zemřelo přes tisíc lidí, nedozví, že za tři čtvrtiny každého roku zemře u nás mezi 80 a 90 tisíci lidmi, denně v průměru přes 300. Toto měřítko v mediálním hodnocení situace chybí.

Pokud nedochází k dramatické změně celkové úmrtnosti, znamená to, že covid fakticky nic podstatného nemění, pouze možná koncentruje běžné fatální případy způsobení jinými chorobami do kratšího období v průběhu roku, což může krátkodobě zahlcovat zdravotnický systém nebo jednotlivé nemocnice.

Oprávněnost drakonických opatření likvidujících celá odvětví ekonomiky a ničících na dlouhá léta veřejné finance v důsledku karantén a lock-downu však v takovém případě rozhodně mizí. O vývoji celkové úmrtnosti se zarytě mlčí.

O absurditě a nesmyslnosti publikovaných údajů a na nich založené propagandy vědí nejenom laici, ale vědí o ní samozřejmě především odborníci, příslušné státní orgány i politici, kteří již na to byli navíc mnohokrát upozorněni. Přesto s námi tímto nehorázným způsobem stále manipulují a vědomě šíří strach a hysterii. Ptejme se jich, proč to dělají.

Jiří Weigl, 15. října 2020 klaus.cz


Nejsme ve válce, nepotřebujeme drakonická opatření

  1. Vývoj koronavirové epidemie nesmí být podceňován a ani my ho nepodceňujeme. Čísla, kterými nás vláda zásobuje, vidíme, ale vidíme je trochu jinak než Hamáček, Prymula a podobní. Interpretace těchto čísel nesmí být ponechána lékařům, musí promluvit statistikové (odborníci na analýzu časových řad). Závěry musí udělat politikové. Jsme — spolu s řadou předních českých imunologů — přesvědčeni, že covid ohrožuje jen ty, kteří už jsou vážně nemocní. Navíc opakovaně připomínáme, že lidé s pozitivním testem jsou jen nakažení, nikoli nemocní.
  2. Aktuální vývoj nemocnosti neopravňuje k výhružkám a výrokům, které z úst členů vlády zazněly v minulých dnech — mrazáky plné mrtvol v ulicích, optimální způsob pohřbívání není „do země“, atd. Používaná rétorika je útočnou zbraní, která má vystrašit občany nepřijatelnými, protože nepřiměřenými vládními opatřeními. Parlamentní opozice se nechala dotlačit do podobných výroků, i když si to nepřiznává.
    Odmítáme zastrašování veřejnosti nejasnými a desinterpretovanými daty, která neumožňují popsat skutečný stav vývoje nákazy, porovnat jej v čase a mezi různými zeměmi. Straší se počtem obětí, ale o skutečném vývoji úmrtnosti v zemi — v porovnání s minulými lety — se vůbec nehovoří. Úmrtnost v naší zemi je do dnešních dnů roku 2020 nižší než v předcházejících dvou letech. Nesmíme připustit, aby zvýšené nebezpečí pro jednu specifickou rizikovou skupinu ochromilo celý stát. To není cynismus, to je racionální zhodnocení situace.
    Strach milionů lidí naší země o své živobytí a o svou materiální existenci v důsledku umělé války s covidem je daleko reálnější věcí než strach z nemoci. Setkáváme se s tím dnes a denně.
  3. Náklady covidové epidemie nejsou jen zdravotnické. Jsou především společenské, hospodářské, ve vzdělání našich dětí, atd. Odmítáme uzavření škol a poškození mladé generace v situaci, kdy není jasně prokázané její ohrožení touto nemocí. Přicházíme o naši svobodu, přicházíme o naše soukromí, přicházíme o elementární, pro lidský život nezbytné mezilidské kontakty, přicházíme o naše peníze.
    Jedná se o první případ v moderní historii, kdy stát svými svévolnými rozhodnutími, která jsou jen předstíráním aktivity, vědomě ničí významnou část ekonomiky. Druhá strana téže mince je totální nezodpovědnost vlády vůči veřejným financím.
    Ze všech těchto důvodů odmítáme radikální plošné restrikce života v naší zemi.
  4. Politici musí zvolit politická řešení a nést za ně zodpovědnost. Je nepřijatelné, aby se vláda a její předseda chovali alibisticky a oportunisticky a schovávali se za nevolené experty — vedené nejasnou motivací a bez skládání účtů svým voličům.
  5. Zažíváme test společnosti, co vše si ještě necháme líbit. Nastala chvíle, kdy je třeba říci dost. Nejde o válku s covidem, ale válku s podivnými mezinárodními organizacemi, s celosvětově propojenou politickou a mediální frontou a s mocnými byznysovými zájmy. Vše probíhá podle jednoho vzorce, týká se to celého světa, ale vinu a odpovědnost u nás nesou konkrétní domácí politikové.
  6. Vás všechny, které toto prohlášení oslovilo, vyzýváme k jeho šíření a podpoře.

Václav Klaus a kolektiv IVK, 13. října 2020

klaus.cz

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 224 × | Prestiž Q1: 10,96

+20 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Komentáře

Článek má 0 komentářů.

Pravidla pro diskutující

Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla slušné výměny názorů. Vítám jejich střet, ale snažte se je vždy vést v rámci kultivované debaty. Bude-li se někdo chovat jako sprostý nevychovanec, pokud bude urážet ostatní komentující, spamovat, nebo tapetovat diskuse zcela mimo téma článku, nebo ji zanášet reklamou, takové příspěvky nekompromisně zablokuji. Na oplátku slibuji, že i kontroverzní příspěvky nebudu editovat, ani mazat. Za deset porušení těchto pravidel budete z diskuse nekompromisně a navždy vyřazeni (včetně IP adresy). PeTaX

Napsat nový komentář

Dosud bez komentářů

Napsat nový komentář

Zbývá 2048 znaků.

Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

top