Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

adm        

Svobodný svět, článek

Štítky článku:
Čtení tohoto článku zabere přibližně 3 min.

A které komunisty budete na podzim volit vy?

Takový přetlak komunistů tu už dlouho nebyl. Máme tu samozřejmě ty pravověrné z KSČM, a i když jde o pány v letech, ti ani na okamžik nepřestávají zostřovat třídní boj.

Ale ani bývalí komunisté nezahálí. Své předlistopadové selhání relativizují jako dosud nikdy, případně se tím dokonce chlubí. A v nečekané míře se ke slovu derou i příslušníci zbývajících stran Národní fronty. Už chybí snad jen jednotná kandidátka.

KSČM před branami

Velmi dobrá rada v české politice zní — nikdy nepodceňuj KSČM. Od roku 1989 se sice nedostali zpět k vládě na centrální úrovni, ale trpělivě čekají a boří jedno polistopadové tabu za druhým. Vstoupili do krajských vlád. Ve sněmovně jsou schopni už prosadit přes odpor vlády významné zákony (tento rok například snížení DPH) a demokratičtí poslanci se podepisují pod jejich bizarní návrhy (vězení za hanobení prezidenta). Vrcholem legitimizace jsou zatím slova premiéra Bohuslava Sobotky, že by ČSSD měla vládnout s KSČM, i když se nevzdá svých extrémistických názorů. A komunistům nadbíhá i předseda ANO Andrej Babiš.

Jeden by čekal, že ve chvíli, kdy si konečné můžete sáhnout na moc po čtvrtstoletí půstu, tak kvůli tomu zmírníte alespoň trochu svůj slovník. Ale KSČM ukazuje, že toho není schopna. Spíše je to naopak. Strana chce vystoupit z NATO. Milada Horáková se podle předsedy strany Vojtěcha Filipa chtěla stát komunistkou. A místopředseda KSČM Josef Skála chce současnou aroganci moci zlomit „demokracií, jež ovládne i existenční zdroje“, což třeba znamená „vrátit banky do veřejného vlastnictví“.

I přes toto všechno komunisté mají reálnou šanci na druhé místo ve volbách a nemalou naději, že je někdo bude žádat o tichou podporu menšinové vlády výměnou za výhodné posty ve státní správě a příklon Česka více na východ.

Když to chce máma

Ti, kterým snad přijdou komunisté z KSČM příliš radikální, nemusí smutnit. Jsou tu jejich silnější či slabší odvary, aktuálně ve větším množství než malém.

Těžko říci, čeho všeho ještě dosáhne Andrej Babiš v politice, ale jeden zlom už má určitě za sebou. Stal se důkazem, že nevábná minulost před rokem 1989 je lidem už zcela ukradená. Sám Babiš ještě v roce 2011 cítil, že se svým profilem do politiky nemůže. „Jsem bývalý člen KSČ, bývalý pracovník podniku zahraničního obchodu. Jsem takový ten prospěchář starého režimu, který do strany vlezl, aby mohl cestovat do zahraničí, nejsem asi historicky morální ideál. Když jste stará struktura, tak jste diskvalifikovaný,“ tvrdil v rozhovoru pro HN.

O dva roky později už málem vyhrál volby a svoji předlistopadovou minulost vyřešil tím, že ho ke vstupu do strany „donutila máma“. A pak je tu samozřejmě ten nadporučík StB Július Šuman (ten skutečný, ne ten twitterový). Starý pán si toho mnoho už nepamatuje, ale zato zcela přesně před soudem vždy do detailu ví, jak zakládal v 80. letech falešný spis na Babiše a pan inženýr za nic nemůže.

Francouzský komunista

Komu se nelíbí pravověrný komunismus KSČM, ani pragmatismus Andreje Babiše, máme tady i něco pro idealisty. Když se stal Stanislav Štech minulý měsíc novým ministrem školství, poskytl HN fascinují reflexi svého členství v KSČ: „Nebylo to nic účelového, kvůli kariéře ani kvůli rodině. Po návratu ze studií ve Francii v roce 1973 pro mě jako vyškoleného levicového skoro intelektuála představovala levicová politika moji orientaci nejen politickou, ale i odbornou.“

Takže to takhle popíjíte víno na levém břehu Seiny, louskáte Sartra a po návratu do Československa jako „vyškolený levicový skoro intelektuál“ prostě vstoupíte do KSČ. Rozdíl mezi francouzskými komunisty a Gustávem Husákem byl, zdá se, tehdy minimální.

Národní fronta v roce 2017

Pokud by vás snad ta touha volit komunisty nakonec přešla, je zde samozřejmě ještě jedno řešení — vybrat si někoho z bývalých členů ostatních stran Národní fronty. Dosud se nabízel jen Miroslav Kalousek, který v roce 1984 vstoupil do lidové strany. Ale mezi volebními lídry se nově ocitnul i Lubomír Zaorálek, který po úspěšném dostudování marxisticko-leninské filozofie vstupuje do Československé strany socialistické a stává se během pozdní normalizace dokonce zaměstnancem partaje.

Rozhodně nikoho příkře nesuďme, někteří ze zmíněných později jistě prokázali svou oddanost demokracii. Ale stejně to nějak pořád nejde na rozum: kdyby politika nabízela takový ansámbl ještě v 90. letech, prosím.

Ale nepíše se on náhodou už rok 2017?

Píše pan David Klimeš na Aktuálně.cz

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 173 × | Prestiž Q1: 6,88
9 plus Známkuj článek minus 0
Interní diskuse

A které komunisty budete na podzim volit vy?

(Článek už je starý. Interní diskuse k němu byly uzavřeny.)

Žádné komentáře

Facebook diskuse