Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

adm        

Svobodný svět, článek

Štítky článku:
Čtení tohoto článku zabere přibližně 2 min.

Teď když máme, co jsme chtěli…

zpívalo se v jedné budovatelské písni, kterou znají ti, kteří chodili do školy před rokem 1989. Zdá se, že význam prvních 6 slov písně je universální.

Komunista Zdeněk Ondráček byl vlastní stranou navržen jako předseda sněmovní komise pro kontrolu Generální inspekce bezpečnostních sborů, tedy cosi, co by se dalo nazvat jako superpolda. Měl by předsedat těm, kteří budou kontrolovat ty, co kontrolují policisty.

V každém demokratickém systému je tato komise důležitá, protože je jakousi bezpečnostní pojistkou proti zvůli členů GIBS, která může obrazně řečeno „zaříznout“ nepohodlného policistu, který vyšetřuje zločin kohosi, kdo je momentálně v kursu. Zrovna v České republice máme shodou okolností (respektive výsledkem voleb) v čele exekutivy jedince, u něhož si tak úplně nelze být jist, zda-li jsou jeho ruce čisté.

Komunista Zdeněk Ondráček je jistým symbolem Palachova týdne počátkem roku 1989, kdy se účastnil potlačování svobody slova a názoru v pražských ulicích. Nejspíše dnes proklíná redaktora, který jej odchytil v uniformě příslušníka SNB, aby se vyjádřil na kameru, co si o předmětných demonstracích myslí. Vše je dostupné na internetu. I po revolučním kvasu se prosadil, je zastupitelem své strany v parlamentu a jezdí na Ruskem anektovaná území velebit okupanty.

Je zřejmé, že jeho nominace je komunistickou provokací. I když odhlédneme od inteligenční vyprahlosti této strany, jistě by se našel mezi jejími poslanci někdo, kdo zrovna nemlátil mladé lidí na Václaváku, kdo necestuje na problematická území a kdo nepředkládá v parlamentu návrhy zákonů, které mají kriminalizovat ty, co kritizují hlavu státu. Nominace tohoto člověka je ze strany KSČM pokusným balónkem pro společnost, jestli už za pouhopouhých 28 let unese v důležité stání funkci tento symbol komunistické zvrhlosti.

Vše je však důsledkem voleb, tedy rozhodnutím značné části občanů, že jim přestala vadit minulost. Tedy ta část jejich života, která kriminalizovala jiné názory, mlátila protestující mládež, zavírala disidenty a která je nutila k morální prostituci.

Nastává doba, kdy budou zase v rádiu aktuální písně typu „vyhrnem si rukávy“…?

[Případně zde aktuální rozhovor Veselovského s Ondráčkem pro DVTV.cz, případně na FCB]

Píše pan MUDr. Tomáš Vodvářka na blog.idnes.cz 


Místo poznámky redakce jeden komentář: JV: Nechci do toho příliš zabrušovat, ale v roce 1989 byl Zdeněk Ondráček policejní ucho. Kluk z Krkonoš, který jako mladý lesník měl narukovat na vojnu a místo 2 roků střídavé buzerace a flákání si vybral policejní kariéru.

Nedokážu omlouvat jeho angažmá v KSČM, ale co mne zvedá ze židle je jeho nálepkování coby komunistické mlátičky. Pohotovostní plus SNB nebyl žádný zájmový kroužek policejních sadistů, ale šlo o POVINNOU součást výcviku a vymývání mozků tehdejších začínajících policistů. Každý kluk, který chtěl sloužit u policie, šel místo vojny k Zásahovému pluku, kde se mu dostalo důsledného vymytí mozku. Já jsem byl na vojně v 80. letech a vzpomínám si na rozhled mých tehdejších spolubojovníků a podřízených. Ačkoliv u spojařů byla tehdy maturita podmínkou, měl jsem v jednotce také mladé komunisty s vypraným mozkem a to byli někteří i z Prahy.

[Je třeba k tomu charakteru něco dodávat? IMHO totiž nevadí ta KSČ tolik, jako právě to policejní angažmá. PeTaX]

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 115 × | Prestiž Q1: 4,82
6 plus Známkuj článek minus 1
Interní diskuse

Teď když máme, co jsme chtěli…

Žádné komentáře

Facebook diskuse