Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

adm        

Svobodný svět, článek

Štítky článku:
Čtení tohoto článku zabere přibližně 5 min.

Střípky (139)

✽ Lepšolidi (Zdeněk Monty Gallina) ✽ Syndrom mrtvého koně (NN) ✽ Martin Schulz právem prohrál všechno (Petr Robejšek) ✽

Lepšolidi

Já fakt nevím, možná je to tím, že jsem starej blbec z vesnice a hovno si pamatuju. Ale když probíhalo referendum o vstupu do EU, zajímalo tyhle lidi, kdo hlasuje? Jaký má vzdělání, kolika jazykama se domluví a vzdělává, na jakou televizí kouká, co při tom pije, co a čím vtlouká do svejch dětí, jaký má IQ?

O vystoupení z EU budou hlasovat ty samý lidi, který hlasovali pro vstup. A ty samý, co jak debilové zvonili klíčema a mysleli si, že dělaj revoluci. Tyhle lidi si nezasloužej, aby nad nima nějaká kráva, co si za bolševika v pohodě studovala a dotáhla to nejdál k rozboru Čtyřlístku, ohrnovala rypák. Pokud ho zrovna nemá zabořenej do Štětinovy prdele.

Bohužel, přesně tohle jsou dnešní demograti.

Zdenek Monty Gallina, FCB

Původní objekt kritiky:

„Takže, končím s korektní tolerancí hlupáků a blbců. Že se nesmí o lidech méně inteligentních až debilních říkat, že tací jsou? Tak to ne. Nechci, aby o mně rozhodovali nevzdělanci a tupci, ignoranti s fašistickými sklony a manipulovatelné mozkové trosky. Věnovala jsem svému vzdělání i vzdělání dětí spoustu času, sil i peněz. Dodnes se snažím získávat informace o všem, co mohu ovlivnit a co ovlivňuje mne. Čtu zprávy v češtině, ruštině i angličtině, snažím se poslouchat perskou televizi.

Do dětí vtloukám, aby si každou zprávu ověřovaly z několika zdrojů. Aby nečetly pochybná média. Cestujeme, nasloucháme a přemýšlíme, studujeme, besedujeme a diskutujeme. A v referendu má mít můj hlas stejnou hodnotu jako někoho, kdo tráví veškerý svůj volný čas sledováním Barrandova, nebo u piva, učit se nechtěl nebo na to neměl a v anketách typu „koho budete volit“ odpovídá: „Nó… já vám nevím, já nikoho neznám… tak asi Zemana nó…“ Klidně ať si takové bidlo rozhoduje v místním referendu o tom, zda chce raději cyklostezku nebo novou střechu na obecním úřadě. Ale o vystoupení z EU ne! Pouze v případě, že bude vědět, které státy tam patří, kdy vznikla, podle jakých základních pravidel funguje, jaké má orgány atd.

Jasně, ani naše poslanecká sněmovna teď není zrovna výkvětem české inteligence, ale ta blbost je tam alespoň trochu naředěná spoustou chytrých (ne nutně vzdělaných!) poslanců. Takže doufám, že nepřipustí, aby o složitých a odborných věcech rozhodovali lidé, které to vlastně ani nezajímá a dokáží jen opakovat tupá laciná hesla o tom, jak nám EU zakazuje to či ono. Piráti! Vzpamatujte se! Tohle není transparentní svoboda, co předvádíte, ale totální hazard a nezodpovědnost. Užuž jsem vás chtěla příště volit… А teď si tady klidně pište, jak jsem nafoukaná a nadřazená.“

Petra Procházková


Syndrom mrtvého koně

Syndrom mrtvého koně je jistý druh slepoty, která může postihnout stejně tak webdesignera jako vrcholového manažera. Léčit ho je krajně obtížné a někdy až nemožné. Poprvé jsem na něj narazil v jeho anglofonní podobě při jedné z lekcí z projektového managementu.

Vše začíná moudrostí pradávných předků, kteří aby přežili, museli přemýšlet prostým a efektivním způsobem. A tak indiánský kmen Dakotů má prý jedno hezké přísloví:

Když zjistíš, že jedeš na mrtvém koni, sesedni!

V reálném životě a zejména tom profesním, lidé volí i další strategie. Například tyto:

  1. říkáme: „Vždyť ten kůň vždycky jezdil!“
  2. založíme pracovní skupinu pro analýzu koně
  3. zapřáhneme několik mrtvých koní k sobě, aby se jim společně lépe táhlo
  4. navštívíme jiná místa, abychom se podívali, jak se tam jezdí na mrtvých koních
  5. obstaráme si větší bič
  6. vyměníme jezdce
  7. zvýšíme standard kvality pro jízdu na mrtvém koni
  8. vytvoříme výbor pro oživení mrtvého koně
  9. vypracujeme srovnávací přehledy různě mrtvých koní
  10. upravíme kritéria, podle kterých se určuje, zda je kůň mrtvý
  11. zaplatíme externí specialisty, aby jezdili na mrtvém koni
  12. prohlásíme, že žádný kůň nemůže být natolik mrtvý, aby se na něm ještě nedalo jezdit
  13. vypracujeme studii, abychom zjistili, zda pro tento problém existují levnější poradci
  14. zakoupíme něco, po čem bude mrtvý kůň běžet rychleji
  15. nasedneme na svého starého slabého osla a zamaskujeme ho mrtvým koněm
  16. nařídíme přesčasy a nosíme mrtvého koně sami
  17. restrukturalizujeme stáj
  18. zdvojnásobíme příděly krmení
  19. prohlásíme, že mrtvý kůň byl už od samého počátku naším cílem
  20. povýšíme jezdce
  21. budeme zapírat, že jsme kdy nějakého koně vůbec měli
  22. sedneme si a budeme čekat, až se kůň sám zvedne
  23. dáme mrtvému koni řídící funkci

Boj proti mrtvým koňům je náročným sportem, který si může vyžádat poměrně značně energie. Zatím nejzásadněji se s mrtvými koňmi vypořádali v Ottavě. Tam prý platí dokonce zákon, že v neděli je zakázáno po Yong Street táhnout mrtvého koně. Zdali je to pravda nevím, ale zdali to pomáhá i proti syndromu mrtvého koně bych dost pochyboval.

Jedna z mnoha verzí, zde z management.blog.cz


Martin Schulz právem prohrál všechno

Odstupující předseda německé sociálnědemokratické strany Martin Schulz oznámil, že nevstoupí do vlády velké koalice a nepřijme post ministra zahraničí. Pojem „nepřijme“ je ale nepřesný. Schulz chtěl ministerstvo zahraničí vyrvat z rukou jiného neúspěšného předsedy SPD Gabriela, kterému ho navíc sám slíbil. Ale Schulz chtěl pro sebe prebendu za to, že svojí politickou neschopností úspěšně snížil již tak nízké volební preference SPD. Jenom odpor uvnitř jeho strany ho donutil k ústupu.

Martin Schulz je dokonalým ztělesněním současného západoevropského politika. Sebestředný, intelektuálně podprůměrný, neuvěřitelně arogantní a nespolehlivý. Po prohraných parlamentních volbách řekl, že jeho strana půjde do opozice a že on nikdy nebude ministrem v kabinetu Angely Merkelové. Pár týdnů poté chtěl, skryt za dětinsky primitivní argumenty, oba tyto sliby porušit. A stalo se mu to, co se (bohužel) ostatním jemu podobným postavám nestává dost často. Prohrál všechno.

Pro nás je jeho příběh poučný ještě z jednoho důvodu. Martin Schulz přišel z Bruselu a patří k těm oblekům bez obsahu, kterých je tam nadbytek. A takoví lidé jako on zaujímají v EU vysoké funkce. Takoví lidé jako on chtějí rozhodovat o osudech národů. Byl to právě Schulz, kdo vyhrožoval nám a ostatním středoevropským zemím všemožnými tresty, když nebudeme přijímat nepřizpůsobivé ekonomické migranty, kterým on z neznámého důvodu říká uprchlíci.

Takoví lidé jako Schulz vedou Evropskou unii. A takovým lidem přisluhují naši samozvaní exekutoři dobra. To jsou ti, kteří opovrhují obyčejnými lidmi za to, že odmítají „více Evropy.“ Více té Evropy, pro kterou byl i pan Drahoš. A Schulzův neslavný konec dělá z Drahošovy prohry cosi jako zásah prozřetelnosti.

V Německu teď začal karneval. Předseda karnevalového výboru z Kolína nad Rýnem doporučil Schulzovi (ještě před dnešním zakončením jeho kariery) aby si oblékl masku šaška. To je ale nespravedlivé, vůči šaškům. Protože ti, na rozdíl od Schulze, ze sebe dělají blázny záměrně.

Petr Robejšek, FCB

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 172 × | Prestiž Q1: 7,25
10 plus Známkuj článek minus 0
Interní diskuse

Střípky (139)

Žádné komentáře

Facebook diskuse
top