Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

adm        

Svobodný svět, článek

Štítky článku:
Čtení tohoto článku zabere přibližně 9 min.

Hranice nabídky a poptávky

Koncept nabídky a poptávky se nezabývá žijícími bytostmi ale člověkem-automatem, který reaguje na různé faktory.

Článek byl původně publikován 9. 4. 2002 a k tomuto datu jsou také faktické údaje v něm uvedené. Mým záměrem však bylo přiblížit teoretické argumenty uvedené v článku, které jsou nezávislé na konkrétních historických událostech. F. S.

Na základě nedávného nárůstu některých ekonomických indikátorů mnozí ekonomové okamžitě došli k závěru, že agresivní snižování úrokových sazeb Fedem začíná přinášet ekonomický „růst“. Navzdory tomuto úspěchu musí podle nich centrální banka zůstat ve střehu, aby se nevymkla zpod kontroly inflace.

Prezident St. Louiské Federální rezervní banky William Poole se v tomto duchu vyjádřil, že loňské daňové úlevy a snížení úrokové míry poskytly podklad pro zdravé zotavení americké ekonomiky, ve které bychom mohli vidět „překvapivý růst“. Varoval však, že síla a trvání ekonomického růstu USA, které podle něj začalo počátkem roku, závisí na udržování nízké inflace.

Podle Poola kromě toho „úspěšné udržení inflace na nízkých úrovních nebude automatické — Fed nesmí usnout na kontrolním tlačítku.“ Dodal, že načasování jakéhokoli zvýšení úrokové míry bude záviset na budoucích ekonomických datech a možném riziku pro cenovou stabilitu.

Jaký myšlenkový koncept vedl k takovému závěru? Byl to koncept nabídky a poptávky. Jedna z mála věcí, na níž se ekonomové shodnou, je, že ceny jsou určovány nabídkou a poptávkou. Toto je shrnuto prostřednictvím křivek nabídky a poptávky, které popisují vztah cen a množství nabízených a poptávaných výrobků.

Nárůst ceny jako takový je spojen se snížením poptávaného množství a nárůstem jeho nabízeného množství. Naopak pokles ceny statku je doprovázen s nárůstem jeho poptávaného množství a poklesem jeho nabízeného množství. Ve zkratce, nabídka je zobrazena křivkou s rostoucím sklonem, zatímco poptávku zobrazuje křivka s klesajícím sklonem.

Rovnovážná cena je stanovena v bodě, kde se tyto dvě křivky protínají. V tomto bodě se nabízené a poptávané množství rovnají. Při rovnovážné ceně se trh takzvaně „vyčistí“. Zákony nabídky a poptávky jsou nezpochybnitelně pravdivé. Problém nastává, když si spleteme grafy s reálným světem nejistoty, spekulací, účelového řízení a změny.

Grafy vs. realita

V běžném konceptu nabídky a poptávky čelí spotřebitelé a výrobci stanovené ceně; to znamená, při dané ceně spotřebitelé poptávají a výrobci nabízejí určitý objem výrobků. Poptávka není konkrétní množství, například 10 brambor, ale popisuje celkové množství brambor, které by si spotřebitel koupil při každé jednotlivé možné ceně. Podobně nabídka není konkrétní množství, ale celkový popis množství, které by výrobci byli ochotni prodat při každé jedné možné ceně. Ve zkratce, při dané ceně budou lidé poptávat určité množství zboží, zatímco výrobci budou určité množství zboží nabízet.

V rámci tohoto konceptu nemají spotřebitelé ani výrobci co říci k ceně jako takové. Cena je prostě dána. Ve zkratce, spotřebitelé i výrobci reagují na danou cenu. Ale kdo stanovil cenu? Odkud pochází tato cena?

Zákony nabídky a poptávky, jak jsou prezentovány mainstreamovou ekonomií, nepocházejí z reálných faktů, ale z imaginárních konstruktů ekonomů. Zkrátka žádný z údajů, ze kterých jsou sestrojeny křivky nabídky a poptávky, nepopisují reálný svět: jsou čistě hypotetické.

Koncept křivek nabídky a poptávky spočívá na předpokladu neměnných spotřebitelských preferencí a příjmů a neměnných cenách ostatních výrobků. Ve skutečnosti však nejsou spotřebitelské preference zamrzlé a ostatní věci nezůstávají konstantní. Očividně by pak nikdo nemohl tyto křivky vypozorovat. Podle Misese „je důležité si uvědomit, že nemáme žádné znalosti nebo zkušenosti spojené s tvarem takových křivek.“ [1]

Přesto ekonomové vášnivě diskutují o různých vlastnostech těchto neviditelných křivek a jejich implikacích pro vládní politiku.

Takové znázornění nabídky a poptávky je v rozporu se skutečností, že lidské jednání je vědomé a účelové. Tyto grafy nikde neuvažují s podnikateli. Změny křivek místo toho podléhají různým faktorům, které určují ceny. Posun křivky poptávky doprava má například při dané nabídce způsobit nárůst ceny statku. Cena také vzroste, pokud se při dané poptávkové křivce křivka nabídky posune doleva. Jinými slovy, koncept nabídky a poptávky se nezabývá žijícími bytostmi ale člověkem-automatem, který reaguje na různé faktory.

Celá tato myšlenka, že cena statku je prostě dána, vytváří dojem, že cena je vlastností statku — tedy že je součástí samotného statku. Obecně však nic takového jako cena statku neexistuje. Ceny statků jsou určovány při konkrétních směnách na konkrétním místě v konkrétním čase. Podle Ludwiga von Misese:

„Tržní cena je skutečným historickým jevem, kvantitativní poměr, při kterém si na určitém místě a v určitém čase dva jednotlivci vyměnili určité množství dvou konkrétních statků. Vztahuje se na jedinečné podmínky konkrétního aktu výměny. Je určována hodnotovými soudy zúčastněných jednotlivců. Neurčuje ji obecná struktura cen nebo cenová struktura zvláštní třídy komodit nebo služeb. To, co je nazýváno cenovou strukturou, je abstraktní pojem odvozený z množství konkrétních jednotlivých cen. Trh negeneruje obecné ceny pozemků nebo aut, ani všeobecné mzdy, ale cenu konkrétního pozemku a konkrétního auta a mzdu pro výkon určitého druhu.“ [2]

Hodnota, kterou jednotlivec přisuzuje statkům, je produktem jeho mysli, která hodnotí skutečnost. Jednotlivci hodnotí užitečnost statku jako prostředku na podporu jejich života a blahobytu. Carl Menger k tomuto napsal:

„Hodnota tedy není součástí statku, jeho vlastností, ani nezávislou věcí, která existuje sama o sobě. Je to úsudek, který dělají racionální jednotlivci o důležitosti statků, které mají k dispozici pro zachování svého života a blahobytu. Hodnota tedy neexistuje mimo lidskou mysl. Je proto nesprávné, pokud je statek, který má hodnotu pro racionálního jednotlivce, označený za „hodnotu“ nebo pokud ekonomové hovoří o „hodnotách“ jako o nezávislých skutečných věcech a zhmotňují takovýmto způsobem hodnotu.“ [3]

Podobně Mises napsal:

„Bylo by absurdní dívat se na určitou cenu, jako kdyby byla sama o sobě nějakým izolovaným objektem. Cena je vyjádřením postoje jednajících lidí k věcem při současném stavu jejich úsilí odstranit nepohodlí.“ [4]

Jelikož se ceny vždy vztahují ke konkrétní transakci a protože každá transakce je jedinečná, je nesprávné sjednocovat tyto transakce prostřednictvím křivek.

Jak vznikají ceny

V rozporu s pohledem mainstreamu, ceny nejsou dány, ale někdo je určuje. Tím někým je výrobce.

Kdykoliv výrobce stanoví cenu svého produktu, je v jeho zájmu stanovit cenu, za kterou vyráběné množství může být prodáno se ziskem. Při stanovení této ceny výrobce/podnikatel bude muset zvážit, kolik peněz jsou spotřebitelé ochotni utratit za tento výrobek, ceny různých konkurenčních výrobků a náklady na produkci.

Výrobci stanoví cenu, ale spotřebitelé koupí nebo zdržením se jsou tím konečným rozhodcem, zda takové nastavení ceny povede k zisku. Výrobci jsou v tomto smyslu absolutně ponecháni na milost spotřebitelům. Pokud při stanovené ceně výrobce nedokáže dosáhnout ze své investice zisk, protože množství lidí ochotných koupit jeho produkt je nedostatečné, výrobce je donucen snížit cenu, aby zvýšil tržby. Je zřejmé, že upravením ceny výrobku musí podnikatel také upravit své náklady, aby dosáhl zisku.

Výrobce tedy dosáhne zisk, když při stanovené ceně nákup spotřebitele přinese zisk vyšší než náklady plus úrok. Zisk je ukazatel, že oba, výrobce a spotřebitel, zvýšili svůj blahobyt.

Ve zkratce, investováním daného množství peněz si producenti zajistili větší množství peněz v budoucnosti. A to jim tedy obratem zajistí větší množství zboží a služeb, což obratem podpoří jejich život a blahobyt. Podobně, spotřebitelé výměnou svých peněz za statky, které jsou nejvyšší na jejich seznamu priorit, zvýšili svou životní úroveň.

Ve skutečnosti stanovování cen není nikdy mechanické a automatické. Je na výrobci/podnikateli zhodnotit, zda je zvýšení cen dobrý nebo špatný nápad; to, co je pro něj koneckonců důležité, je dosáhnout zisku. Pokud statek při určité ceně dosahuje zisk, tak je to signál pro podnikatele, že spotřebitelé jsou ochotni podpořit tento produkt při takto stanovené ceně. Ceny jsou tedy důležitým faktorem při stanovení, jak výrobci/podnikatelé využijí své zdroje.

Všimněte si tedy, že co určuje množství nabízených statků, není nějaký hypotetický plán poptávky, ale zhodnocení výrobce, zda na daném místě a v daný čas schválí spotřebitelé nabízený statek.

Rovněž není žádný výrobce zahrnut v hypotetických úvahách, co se týče množství, které bude nabízet při různých cenách. Musí být tak přesný, jak je to jen možné v stanovování správné ceny, která mu umožní prodat jeho nabídku se ziskem.

Další chyby

U konceptu nabídky a poptávky posune zvýšení nákladů na výrobu křivku nabídky doleva. Pro danou poptávkovou křivku bude mít za následek nárůst ceny statku. Ve zkratce, v konceptu nabídky a poptávky jsou náklady výroby důležitým faktorem při stanovení cen statků.

Viděli jsme však už, že je to rozhodnutí spotřebitele o koupi nebo nekupovaní, které je jediným určujícím faktorem ceny statků. Žádný konkrétní kupec se nezabývá náklady na výrobu daného statku. Cena, se kterou bude souhlasit při koupi statku, je v souladu s jeho konkrétními prioritami v daném časovém okamžiku. Náklady na výrobu nejsou pro něj vůbec důležité.

Ba co víc, nákladová teorie výroby naráží na problém, když se snaží vysvětlit ceny výrobků a služeb, které nevyžadují žádné náklady na výrobu, protože nejsou vyrobeny — statky, které prostě existují, jako například nevyužívaná půda. Tato teorie podobně nedokáže vysvětlit důvod vysokých cen známých maleb. Murray Rothbard k tomuto napsal,

„Podobně, nehmotné spotřebitelské služby, jako jsou ceny zábavy, koncertů, lékařů, domácí pomocná síla atd., mohou být jen těžko obsaženy náklady zahrnutými v produktu.“ [5]

Při použití konceptu nabídky a poptávky pro určitý statek zacházejí mainstreamoví ekonomové ještě dál a zavádějí křivky nabídky a poptávky pro celou ekonomiku. Tvrdí například, že když ekonomika nedosahuje plného výkonu, je třeba podpořit poptávku pomocí fiskálních nebo monetárních nástrojů. Pro danou nabídkovou křivku to bude mít za následek, podle jejich tvrzení, posunutí poptávkové křivky doprava a tím pozvednutí celkového výstupu. Není třeba dodávat, že koncept nabídky a poptávky poskytuje odůvodnění pro zásahy vlády a centrální banky do činnosti podniků.

Tento koncept však neříká absolutně nic o tom, jak nárůst poptávky povede k vyššímu výstupu. Navíc neříká nic o financování potřebném pro zvýšení výstupu. Také jsme viděli v realitě, že jsou to výrobci, kdo zahajuje představení nových produktů. Jsou to oni, kdo dává do pohybu nárůst produktů a služeb, a nikoli spotřebitelé jako takoví. Producenti takříkajíc představí nové produkty spotřebitelům, kteří zas koupí nebo zdržením se koupě určí osud těchto výrobků. Neexistuje tedy nic jako autonomní poptávka, která táhne nabídku. Navíc, člověk nemůže poptávat něco předtím, než nabídne něco na výměnu.

Vyobrazení nabídky a poptávky také poskytuje ospravedlnění pro různé imaginární monopolistické teorie, které zas poskytují odůvodnění pro vládní destrukci úspěšných podnikání. Existuje například tvrzení, že společnost, která postaví cenu nad úroveň konkurenčních cen, dopouští se monopolního jednání, a proto je nutné zasáhnout.

I kdybychom takové uvažování považovali za správné, neexistuje však způsob, který by určoval, zda je cena statku nad úrovní takzvané konkurenční ceny (monopolní cena). Na základě jakých kritérií dokáže člověk rozhodnout, co je konkurenční cena? Rothbard k tomuto napsal:

„Není možné definovat ‚monopolní cenu‘, protože také nelze definovat ‚konkurenční cenu‘, na kterou se má ta první odvolávat.“ [6]

Při nabídkově-poptávkovém konceptu ekonomiky pracují ekonomové s množstvím vyprodukovaného výstupu a jeho průměrnou cenou. Avšak ani průměrná cena, ani celkový výstup nemohou být logicky definovány. Není tedy možné stanovit průměr pro 10 dolarů za tričko a 5 dolarů za litr vína. Podobně není možné sčítat 10 triček a 20 brambor na stanovení celkového výstupu. Celé grafické znázornění konceptu nabídky a poptávky v ekonomice je založeno na mylných předpokladech.

Navíc způsob, jakým nabídkově-poptávkový koncept prezentuje celou problematiku takzvaně v rovnováze, je zavádějící. Ekvilibrium, v kontextu vědomého a účelového jednání, nemá nic společného s prolínáním se křivek nabídky a poptávky. Ekvilibria je dosaženo, když jednotlivec dosáhne svého cíle. Když producent úspěšně prodá svou nabídku za cenu, která mu přináší zisk, říkáme, že dosáhl rovnováhy.

Podobně spotřebitelé, kteří koupili tuto nabídku, tak učinili proto, aby dosáhli svého cíle. Vládní politiky a politika centrální banky zaměřené na posouvání imaginárních křivek směrem k takzvané rovnováze proto ve skutečnosti zabraňují jak spotřebitelům, tak i producentům v dosažení svých cílů, a tudíž zabraňují skutečnému rovnováze.

Závěr

Navzdory svému velkolepému záměru, kvůli své jednoduchosti, znázornění nabídky a poptávky, tak jak s ním zachází mainstreamová ekonomie, je nástroj, který je odtržen od reality. Skutečná ekonomika je mnohem komplexnější na to, aby byla věrně zobrazena jednoduchou grafikou, která vůbec nebere v úvahu nejistotu, podnikatelské uvažování a nikdy nekončící změnu tržní ekonomiky.

Tento koncept není v žádném případě neškodný, protože vláda a lidé činící rozhodnutí v centrální bance využívají tento nástroj při tvorbě různých politik. Toto je důvod, proč jsou neustále překvapeni, když se skutečná ekonomika vyvíjí způsobem, který je odlišný od toho, co se jim jevilo z grafických analýz.

Původní článek najdete zde: http://mises.org/daily/931

Mises.cz: 23. března 2012, Frank Shostak


[1] Ludwig von Mises, Lidské jednání, k. 16 (2), Hodnocení a odhad, str. 303.

[2] Ibid. k. 16 (13), Ceny a příjem, str. 355.

[3] Carl Menger, Principles of Economics (New York, London: New York University Press), str. 120-21.

[4] Mises, Lidské jednání, k. 16 (12), p. 392 (anglické vydání).

[5] Murray N. Rothbard, Economic Thought Before Adam Smith: An Austrian Perspective on the History of Economic Thought, vol. 1 (Edward Elgar), str. 452.

[6] Murray N. Rothbard, Man, Economy, and State (Nash Publishing), str. 607.

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 172 × | Prestiž Q1: 5,30
5 plus Známkuj článek minus 0
Interní diskuse

Hranice nabídky a poptávky

(Článek už je starý. Interní diskuse k němu byly uzavřeny.)

Žádné komentáře

Facebook diskuse
top