Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

adm        

Svobodný svět, článek

Štítky článku:
Čtení tohoto článku zabere přibližně 5 min.

Střípky (150)

✽ Zaujímáme postoje (Honza Paluska) ✽ Marksová beztrestně zaprasila miliardu (Urza) ✽ Demokracie je nástrojem radikálního socialismu (Hynek Rk) ✽

Zaujímáme postoje

V dnešní době si lidé snadno vybírají strany a to za každou cenu. O co snadněji si jí vyberou, o to fanatičtěji jí hájí, přesně podle hesla „kdo nejde s námi, jde proti nám“. Nikoho už nezajímá svobodná diskuse. Nikoho nezajímá respekt k odlišnému názoru. Nikdo nemá zájem o argumenty. Bílá nebo černá, nic mezi tím. Buď jsi se západem, nebo jsi agent Putina. Buď jsi pro EET, nebo podporuješ zloděje. Buď chceš odstranit billboardy, nebo chceš, aby umírali lidi na silnicích. Není střední cesta, jen neotřesitelný postoj navzdory všem a všemu.

Nemám rád nějaké „strany“ a zájmy, kromě toho mého, ale pokud bych si měl nějakou vybrat, volím stranu rozumu, klidně proti všem. Můj oblíbený románový hrdina má jednu dokonalou myšlenku: „Zlo je zlo, Stregobore,… menší, větší, střední, všechno jedno, proporce jsou relativní, hranice nejasné. Nejsem zbožný poustevník, nečinil jsem v životě jen dobro. Mám-li však volit mezi dvěma zly, nevolím raději vůbec…“ Snažím se podle toho vzorce žít :-).

A stejné je to se Sýrií. Není to konflikt, ve kterém by byla jedna strana lepší než druhá. Není to ani občanská válka, protože v ní nebojuje lid proti své vládě, ale každý proti každému. Většina bojovníků těch tzv. rebelů se v Sýrii ani nenarodila. Jen vyslyšela volání mezinárodního Džihádu. Ale vezměme to jednoduše:

  • Je Bašar Asad mírumilovný beránek? Ne, není.
  • Je to diktátor? Ano, je.
  • Chtěl bych pod jeho vládou žít? Ne, ani minutu.
  • Obdivuji ho? Ne, a nikdy jsem neobdivoval.

ALE, a to skutečně obrovské ale, pravda je taková, že je lepší variantou, než jeho oponenti. Pravda je taková, že se nejedná o občanskou válku s dobrem na jedné straně, a se zlem na té druhé, nýbrž o konflikt regionálních a teď už i světových mocností, z nichž každá sleduje své specifické zájmy. Pravda je taková, že pokud padne režim Bašara Asada, čeká většinu menšin žijících na území Sýrie v lepším případě deportace, v horším smrt (a to často velmi krutá). A hlavně! Pravda je taková, že pro mě, jako obyvatele střední Evropy je nejdůležitější mír a stabilita v dané oblasti. A tu Asad zachovával a je jí schopen zachovat znovu.

Nevím, jestli válka bude a ani nevím, jak rozsáhlý to vlastně bude konflikt. Vím ale jedno, nesouhlasil jsem s válkou v Iráku, která stála tolik lidské krve, že jí nemůže ospravedlnit nic na světě. Nesouhlasil jsem s válkou v Libyi, která bezprecedentně zhoršila bezpečnost v Evropě. A nesouhlasím ani s touto případnou válkou. Nezajímá mě poměřování sil mezi Rijádem a Teheránem, nebo mezi Moskvou a Washingtonem, nezajímají mě ani jiné zájmy. Co mě zajímá je to, abych se nemusel bát v létě na dovolenou. Abych se nemusel proplétat betonovými zátarasy, když jdu na Vánoční trhy. Abych nemusel žít ve všudypřítomném strachu a hlavně, abych se nemusel stydět podívat do zrcadla, že se někde i mým jménem vraždí, jen kvůli ekonomickým, či mocenským zájmům. Karel Kryl kdysi zpíval „zaujímáme postoje, místo abychom stáli“. Já chci stát. A je mi jedno, co si o tom myslí svět kolem mě.

Honza Paluska, FCB


Marksová beztrestně zaprasila miliardu

Michaela Marksová-Leninová; dotyčná dělá svému jménu čest. Teď se však dostala do hledáčku větších médií, která informují o jejím průseru v IT, jenž nás stál miliardu korun (a každý den stojí další milion). Co se stalo? Klasika; čtyřikrát předražená špatně zadaná zakázka, pročež na stovky žádosti o doplnění mezer ve specifikaci ministerstvo odpovídalo, ať dodavatel navrhne řešení dle svého uvážení. Kdyby mně jako programátorovi takto odpovídal zákazník, rozhodně bych tlačil na odpovědi, protože nepotřebuji formálně vyhovět smlouvě, nýbrž spokojeného zákazníka, který mi zaplatí i příště; já ale nepracuji pro stát, tam to asi funguje jinak. Za ta léta, co sleduji Marksovou, si však ani nemyslím, že by to někomu přihrála a namastila si kapsu (někdo z jejích podřízených možná ano); spíš se na to vykašlala, protože je to jen IT a důležitější jsou sociální byty a ochrana zaměstnanců.

Otázka samozřejmě zní, zda by se na to vykašlala i v případě, že by takto krvácel její rodinný rozpočet. Asi těžko; ale za to ji neviním, ono je to přirozené a jde o systémovou chybu. Problém motivace za socialismu popsal již Ludwig von Mises; nejde o selhání státu, nýbrž o jeho inherentní vlastnost. O problému motivace se mluví; daleko horší je bohužel problém nemožnosti ekonomické kalkulace, o kterém se nemluví, jelikož je složitější na pochopení. Předražená IT zakázka stála každého v ČR asi sto korun; hezké to není, ale svět se nezboří, leč velká média z toho mají senzaci. Na kolik nás však vyjdou všechny ty její regulace trhu práce, bydlení, pokusy o změnu důchodového systému a další projevy boje za „spravedlnost“? Právě pro nemožnost ekonomické kalkulace to nelze vyčíslit, ale jsem přesvědčen, že to bude dražší; ekonomie sice mluví jasně, ale nebije to do očí jako předražená IT zakázka, takže nám to novináři odprezentují jako „sociální reformy“ a podobně, ačkoliv jde o daleko větší průser.

Píše Urza na stoky.urza.cz


Demokracie je nástrojem radikálního socialismu

I když druhý československý president Edvard Beneš nikdy moc neměl a nemá pověst (klasického) liberála. Občas tak bývá dnes označován. Častěji je však vykreslován jako člověk středu. Je to však omyl, Beneš byl od začátku své kariéry velmi levicově orientován. Dokládá to řada citací z jeho děl. Například tato:

„Kapitalismus, podnikatel sám se dnes přetvořil, podlehl všeobecnému proudu po demokracii politické, která nemohla prostě zůstat omezena jen na politiku; stejně tak jako dělník kontroluje veřejný život politický, chce kontrolovat čím dále tím více zejména život hospodářský, tj. svou továrnu a celý výrobní proces vůbec. Zarazit tento vývoj je nemožno.

Na tomto poli pro budoucnost má demokracie ohromnou roli — socialismus se v budoucnosti bude pokoušet svůj program uskutečňovat také a především touto cestou. Být také demokratem hospodářským, být jím důsledně a jít v tom smyslu krok za krokem dále v duchu filosofie demokracie, znamená být vlastně nejradikálnějším socialistou, radikálnějším mnohdy nežli mnozí z těch, kdož se dnes octli až u bolševictví. V tom je budoucnost socialistické praktické politiky.

(Beneš, Ed. Nesnáze demokracie z roku 1924).

Zdá se ovšem, že v odhadu budoucího vývoje měl tentokrát Beneš pravdu.

Cituje z Benešova spisku Hynek Rk na stoky.urza.cz

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 210 × | Prestiž Q1: 5,53

+5 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Střípky (150)

(Článek už je starý. Interní diskuse k němu byly uzavřeny.)

Žádné komentáře

Facebook diskuse
top