Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

adm        

Svobodný svět, článek

Štítky článku:
Čtení tohoto článku zabere přibližně 5 min.

Výzva blbců a blbkyň po letech

Kdo by si nepamatoval ten nabubřelý začátek: „Jsme vědci a vědkyně, akademici a akademičky, výzkumní pracovníci, studenti a studentky vědeckých oborů, lidé, jejichž základní schopností i hodnotou by mělo být kritické myšlení, schopnost nazírat problémy nezaujatě, pracovat s informacemi, rozeznat fakta od hypotéz a nedopouštět se manipulací.“

který nám naservírovala samozvaná pseudoelita naší země 17. srpna 2015. Myslím, že žádný jiný text nevzbudil mezi občany země tolik pochybností o soudnosti autorů a nevyvolal tolik obav o směr, kudy se ubírá vzdělanost české společnosti jako tato Výzva.

Obsah dokumentu je každému dostatečně znám, petenti v něm vyjadřují akutní obavu o českou společnost, která je z jejich pohledu akutně ohrožena epidemií duševní poruchy — xenofobie, kterou právě oni diagnostikují prostřednictvím reakce na počínající afro-islámskou migrační vlnu, vyvolanou a všemi způsoby prosazovanou Německem a orgány EU.

Pokud se běžný člověk nad tehdejší situací zamyslel a pokusil se odhadnout další vývoj, muselo mu být jasné, že zde něco nesedí. I absolvent základní školy má povědomí o základních řádech jako jsou tisíce, miliony a miliardy. Tuší, kolik lidí žije v jeho obci, kraji, státu. Kolik je Evropanů a kolik Afričanů. Z dějepisu je mu znám osud nejedné civilizace a i když se průběh stěhování národů nikdy barvitě nevyučoval, žák a později občan si jakýsi základní obrázek udělá. Zná i základní data o náboženství, byť je průměrný Čech buď atheista, nebo tzv. „něcař“. A tihle vědci, co všechno znají aspoň dvakrát a půlka z nich se narodila v kině, ti nic z toho nevědí? Absurdnost celého konceptu zvyšuje umanutá a nekompromisní snaha přesidlovat celé afro-islámské komunity pod hrozbou násilí ze strany Německa, EU a právě zrovna i těch českých vědců a vědkyň, byť ti tak činí jen nátlakem psychologickým.

Adresát Výzvy byl poněkud zaskočen, protože český občan si typicky velmi váží hodnot jako je vzdělání, práce, odpovědnost. A nyní čte od sice poněkud nabubřelých, ale přece jen vědců výzvu, která se příčí jeho zdravému rozumu. Co je špatně, ptal se občan?

Bylo by především chybou tento dokument připisovat vědcům jako celku a vlastně do značné míry i vědcům jako takovým. Už jen důsledné užívání genderově vyváženého sebeoznačení „vědci a vědkyně“ člověka muselo nutně navést na stopu genderových studií a číst to spíš jako „blbci a blbkyně“. Ovšem blbci a blbkyně několika druhů. Tím prvním jsou ti, holedbající se tituly, byť je známo, že autory a propagátory byly především nuly, nebo jakási druhá liga, která tak nějak potřebuje přifouknout svoji kariéru politickým angažmá.

Pak tu máme „vědce“, kteří sice formálně titul vlastní, ale jsou to analogy někdejších absolventů marxismu-leninismu. I o nich jsme se zmiňovali dříve a není třeba se opakovat.

Další skupinou petentů jsou pak blbci netitulovaní, kteří ale v sobě objevili tolik elitářských sklonů, že sami sebe přesvědčili, že oni jsou tou skutečnou elitou, většinou tzv. elitou kulturní. Známe je všichni z televizních seriálů, soutěžních pořadů a zejména z udělování cen, kdy se vzájemně titulují okázalým „pan“ nebo „mistr“. Jedním z exemplárních případů je tento potomek nevolníka se zbabělou povahou.

První měsíce onu Výzvu komentoval mainstream do zblbnutí a snažil se vyvolat v poměrně resistentních občanech pocit méněcennosti a snad i snahy se přiblížit té samozvané elitě aspoň přijetím teze, že máme povinnost přijímat, když už ne jako pokrokové Německo, tak aspoň prostřednictvím z EU přikázaných kvót, a to bez reptání.

Jenže český občan je zarputilý rebel a nevadí mu, pokládá-li ho za lůzu kdosi, koho on nepovažuje za autoritu. A za autoritu nepokládá někoho, kdo tak frapantně selhává v základních schopnostech rozpoznávání reality. Tedy se společnost rozdělila na zaprděnou lůzu a sluníčkáře s blbci a blbkyněmi v čele.

Pokročíme-li v čase dál, neudála se žádná významnější věc až do voleb hlavy státu. V té době tzv. Pražská kavárna slavnostně korunovala Krále Pravdy a Lásky. To už ale tato skupina měla vybraného svého kandidáta, Jiřího Drahoše, přičemž jeho hlavní kvalitou byl profesor před jménem a deklarovaná slušnost. Zde se nám příběh vrací do našich kolejí, neboť tento člověk je zároveň předním signatářem Výzvy. Svým způsobem se tak stal králem blbců a blbkyň. Je to ovšem již doba, kdy sice samozvaná elita stále snila svůj multikulturní afro-islámský imigrační sen, leč tento dostával znatelné trhliny kromě odporu V4 i v samotném Německu. Nebylo ani pomyšlení, že by pod vlajkou afro-islámské kolonizace ČR mohli nalákat soudného voliče. Drahoš proto svoje angažmá ve Výzvě nejen nijak nezdůrazňoval, ale dokonce zvolil velmi opatrnické výroky, dokonce i odmítl kvóty, samozřejmě velmi formálním způsobem a s příslibem nějakého toho komplexního řešení.

Sama Výzva se dostala znovu do debat a začalo se řešit, co jí vlastně chtěli blbci s blbkyněmi říci. Neocitli se, jak předpokládali v roce 2015, v pozici obdivovaných pokrokových eurolidí, nýbrž byli většinou občanů pokládání za idioty a museli dost komplikovaně vysvětlovat, že jim šlo pouze a jen o duševní zdraví společnosti, že dopředu varovali a že tím vůbec nemysleli přijetí záměru automatického osidlování území ČR, potažmo Evropy.

Dokonce snad pod závanem sebereflexe na chvilku odstranili ten nabubřelý úvod.

O to bolestnější pak byl pro ně fakt, že na stejném tématu nabral cenné body úřadující president Zeman, který s gustem řekl německé kancléřce, že když si pozve domů hosty, nemá je posílat na oběd k sousedům. Neslýchaná věc, kterou si nedovolil takhle pregnantně vyslovit vůbec nikdo, kromě maďarského premiéra Orbána.

Král blbců a blbkyň se v kampani a především v televizních debatách ukázal hoden svého titulu a po zásluze prohrál, byť velmi těsně. Tato epizoda ale není dnešním tématem.

Mluvíme-li o blbcích, leckomu se vybaví skvělá hra Blbec k večeři s hlavní postavou Francoisem Pignonem. Řekněme si ale rovnou, že pan Pignon není tím blbcem, kterého máme na mysli v případě výzvy nebo presidentského kandidáta. Pan Pignon byl pomalejší v uvažování a těžkopádný v řešení komplikovaných strategií. Měl ale smysl pro spravedlnost a kus zdravého selského rozumu. Náš pan Pignon by jistě nesouhlasil s tím, aby mu někdo usadil Ahmeda v jeho domě a jistě by se zeptal dětsky naivním způsobem, koho taková pitomost mohla napadnout. A ona napadla právě ty naše blbce. Blbci, o kterých pojednáváme, mají totiž schopnost kombinace neporušenou, postrádají však základní schopnosti vnímat a rozumět realitě, docházet ke konsensu a jednat racionálně. Mají silný davový instinkt a vyvinutou skupinovou hloupost. Trpí také pocitem výlučnosti a předurčenosti vládnout těm, které považují za … jejich vlastními slovy… lůzu.

Odkazem na francouzské dílo se tak dostáváme k závěru a vlastně důvodu, proč jsem si na výzvu blbců a blbkyň vůbec vzpomněl a proč zrovna dnes.

Ve Francii se totiž zrovna v tyto dny zrodila také výzva, kterou také podepsaly tisíce lidí. Jen se nabubřele neoznačují za elitu a také nepropagují neomezenou afro-islámskou kolonizaci Evropy.

Přitom skladba jejich profesí a titulů by formálně odpovídala ze značné části tomu, co jsme měli možnost pozorovat v tuzemské Výzvě. Francouzská výzva však naopak varuje před islamizací, před rozdělením společnosti, před ztrátou republikánských tradic, chce zachovat Francii to, co ji Francií činí, aspoň v očích domorodců.

Už se těším na ty nálepky, kterými ji označí čeští presstituti.

Slovy klasika: To bude v pražské kavárně zase nablito….

Posuďte sami: L’appel des 100 intellectuels contre le «séparatisme islamiste» nebo zde v plné podobě (Figaro omezil v době psaní článku text na jeden odstavec)

Napsal xgogo na nautilus2.wordpress.com

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 272 × | Prestiž Q1: 8,83

+15 plus Známkuj článek minus –2

Interní diskuse

Výzva blbců a blbkyň po letech

(Článek už je starý. Interní diskuse k němu byly uzavřeny.)

Žádné komentáře

Facebook diskuse
top