Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

adm        

Svobodný svět, článek

Štítky článku:
Čtení tohoto článku zabere přibližně 7 min.

Volby a vlády (1) — 1990

Od okamžiku, kdy byl odstraněn politický monopol Komunistické strany, už proběhly devatery parlamentní volby. Lokální, senátní a evropské volby vcelku nepočítám, protože na vnitřní politiku státu mají relativně malý vliv.

Entrée

Po každých volbách se většina lidí spokojí s hrubým pohledem na výsledek, ještě tak zaregistruje dosažené mandáty a sestavenou vládu, a dále už jen mlčky trpí pod kuratelou nové vlády (která je postupem času vždy horší, než ta minulá), a problému se dále příliš nevěnuje. Protože některé statistické výstupy za těch posledních 29 let jsou docela zajímavé, připravil jsem takový delší seriál, který nám poněkud osvětlí, jak se politická společnost za ta léta formovala a k čemu vlastně dospěla.

Velmi klamný a nepravdivý je názor, který jsem nedávno od jednoho kritika poměrů četl, že současný stav je důsledkem Havlovy nepolitické politiky. To není tak jednoduché a ani zcela pravdivé (zmíním to ještě níže). Celých 29 let zde byla praktikována politická politika, ovšem poněkud gründerského typu. Příliš rychle se z idealistické (či ideologické) politiky stal pouze boj o moc, vliv, a hlavně, boj o … peníze. Tím se z politiky zcela vytratila její základní funkce, tj. zastupování občanů. A to, co zde dnes máme (ANO a KSČM), je do značné míry právě důsledkem této „politiky“.

Než se podíváme na nějaké souhrnné statistiky a celkové vývody (plus kritiku celého politického systému a volebního modelu), projdeme si nejprve pro připomenutí všech devatero voleb do poslanecké sněmovny. Dlužno připomenout, že první dvoje volby (1990 a 1992) jsme volili ještě ve federaci. Aby statistické výsledky měly srovnatelné vstupní parametry, budu u těchto prvých dvou voleb brát v úvahu pouze volby do České národní rady, nikoliv volby do Federálního shromáždění. I při vědomí, že důležitost Federální vlády byla nepochybně vyšší. Dnes si téměř nikdo na národní vlády ani nevzpomene, i když měly svá máslíčka na hlavě také.

Technické vsuvka: veškerá data jsou čerpána z oficiálního webu volby.cz a personálie většinou z wikipedia.org. Výsledná statistika na konci cyklu vychází pouze z nich.


Volby 8. — 9. 6. 1990 (ČNR)

Volby 1990, ČNR
Č.Volební stranaPlatné hlasy celk.v %ReálněMandátů
7 Občanské fórum 3 569 201 49,50 % 47,25 % 127
10 Komunistická strana Československa 954 690 13,24 % 12,64 % 32
20 Hnutí za sam. dem. - Sp. Mor. a Sl. 723 609 10,03 % 9,58 % 22
23 Křesťanská a demokratická unie 607 134 8,42 % 8,04 % 19
11 Spojenectví zemědělců a venkova 296 547 4,11 % 3,93 %
21 Sociální demokracie 296 165 4,11 % 3,92 %
18 Strana zelených 295 844 4,10 % 3,92 %
3 Čs. strana socialistická 192 922 2,68 % 2,55 %
6 Svobodný blok 75 242 1,04 % 1,00 %
8 Všelid. dem. str., Sdruž. pro rep. 72 048 1,00 % 0,95 %
9 Volební seskup. zájm. svazů v ČR 60 354 0,84 % 0,80 %
22 Strana přátel piva 43 632 0,61 % 0,58 %
13 Čs. demokratické fórum 23 659 0,33 % 0,31 %
  Pod kvórem 1 356 413  18,82 %  17,96 %  
  Nevolilo 342 430    4,53 %  
  Propad hlasů celkem 1 698 843   22,49 %  
Vláda
PortfejMinistr/čl. vládyStrana
Předseda vlády Petr Pithart OF, později OH
Místopředseda vlády Milan Lukeš OF, později OH
Místopředseda vlády a předseda České komise pro plánování a vědeckotechnický rozvoj František Vlasák OF, později ?
Místopředseda vlády Antonín Baudyš KDU-ČSL
Místopředseda vlády Jan Stráský ODS
Ministr financí Karel Špaček OF, později OH
Ministr spravedlnosti  Leon Richter nestr., později OH
Jiří Novák ODS
Ministr životního prostředí  Bedřich Moldan OF
Ivan Dejmal KDS
Ministr průmyslu Jan Vrba nestr., později OH
Ministryně obchodu a cestovního ruchu Vlasta Štěpová OF, později OH
Ministr zemědělství a výživy (od 20. 7. 1990 ministr zemědělství) Bohumil Kubát OF, později ODA
Ministr školství, mládeže a tělovýchovy Petr Vopěnka KDS
Ministr vnitra  Tomáš Hradílek OF
Tomáš Sokol OF, později OH
Ministr práce a sociálních věcí Milan Horálek OF, později OH
Ministr zdravotnictví Martin Bojar ?
Ministr kultury Milan Uhde OF, později ODS
Ministr výstavby a stavebnictví Ludvík Motyčka KDU-ČSL
Předseda výboru lidové kontroly (od 20. července 1990 ministr státní kontroly)  Bohumil Tichý HSD/SMS
Igor Němec ODS
Ministr bez portfeje (od 20. července 1990 ministr pro správu národního majetku a jeho privatizaci) Tomáš Ježek OF, později ODA
Ministr bez portfeje (od 20. července 1990 ministr pro hospodářskou politiku a rozvoj) Karel Dyba OF, později ODS
Ministr bez portfeje (od 20. července 1990 ministr strojírenství a elektrotechniky) Miroslav Grégr ?
Ministr bez portfeje Jaroslav Šabata OF, později OH
Politické rozložení vlády
StranaPo volb.Po OF
OF 13 0
OH 0 8
KDU 2 2
HSD/SMS 1 0
KDS 1 2
ODS 1 5
ODA 0 2
Bez přís. 4 3
Mandát vlády
Vl. stranaHlasů% ziskV ČNR
OF 3 569 201 49,50 % 127
HSD/SMS 723 609 10,03 % 22
KDU 607 134 8,42 % 19
Vlád. str. celk. 4 899 944 67,95 % 168
ČR celkově 7 211 047 100 % 200

Vláda Petra Pitharta v rámci České republiky působila v období od 29. června 1990 do 2. července 1992. Jednalo se o první vládu vzešlou ze svobodných voleb v červnu 1990 po období komunistické totality. V České národní radě získala důvěru 146 poslanců, nikdo nebyl proti a 34 poslanců se zdrželo. Petr Pithart byl premiérem již od 6. února 1990 a vedl předchozí vládu až do jmenování nové.

vlada-strany.jpg (21,192 kiB)
Graf 1 (zoom)

10 ministrů1) delegovalo Občanské fórum (OF), Křesťanská a demokratická unie (KDU) měla zpočátku dva zástupce (místopředsedu vlády Antonína Baudyše a ministra stavebnictví Ludvíka Motyčku), po zrušení ministerstva stavebnictví jen místopředsedu. Jednoho ministra (Bohumil Tichý — ministerstvo kontroly) mělo Hnutí za samosprávnou demokracii — Společnost pro Moravu a Slezsko (HSD-SMS).

Později došlo k vyčlenění ODS, ODA a OH z OF. Z koalice KDU se naopak vyčlenila KDS. ČSL (rovněž v rámci KDU) založila novou stranu KDU-ČSL. [Viz tabulku „Politické rozložení vlády“ a  Graf 1.]

 

Nepochybně byly volby v roce 1990 určitým fenoménem, který je patrný i ze zcela abnormální volební účasti, téměř 97 %. Je nepochybné, že hlavním a jediným cílem bylo odstranění komunistické oligarchie a gerontokracie od moci. Ponechme teď stranou, nakolik úspěšně. Pokud jste četli nedávno publikovaný rozhovor s Janem Stráským, víceméně nám mezi řádky potvrdil, že rozdělování (zejména ekonomické moci) bylo řízené.

Je vcelku na první pohled patrné, že celý koncept volebního mechanismu byl postaven hlavně tak, aby se komunisté nedostali zpět k moci, nebo možná jiným slovem, byla vystavěna jasná koalice antikomunisté versus staro-komunisté. V těchto prvních popřevratových volbách si ale člověk ani neuvědomoval, jaká je penetrace mentálních komunistů ve společnosti, a poměrně snadno podléhal takovému zjednodušenému obrazu, který na jedné straně ponechával různé příslušníky StB, nomenklaturní kádry, všechny ty krajské tajemníky a různé organizace zřízené z vůle strany, a na straně druhé poněkud idealizovanou masu nás druhých. My a oni. Z tohoto snu jsme ale poměrně rychle procitli.

1990-skutecne-hlasy.jpg (22,614 kiB)
Skutečný výsledek voleb
1990-palamentnich-hlasu.jpg (20,545 kiB)
Po použití klauzule
1990-mandatu.jpg (19,451 kiB)
Vypočtené mandáty

OF a „liberální demokracie“

Tady si dovolím malou odbočku. Dnes se (a poměrně právem) hlasitě ozývá kritika takzvané liberální demokracie s tím, že jde o destruktivní nástroj neomarxistické ideologie, onoho nechutného kulturního levičáctví, krajního relativismu a všeho toho, co dnes kritizujeme a odmítáme (nejen) na Evropské unii.

Jenže prazáklad ležel už v éře OF. Už někde v preambuli Občanského fóra je právě liberální demokracie zmíněna jako ústřední politická ideologie [Wiki]. V každém případě OF sdružovalo širokou paletu názorových proudů, od reformně-komunistických stran, až po nějaký umírněný střed. Navíc je třeba si uvědomit, že OF bylo do značné míry pokračováním Charty 77, která byla poměrně silně penetrována zhrzenými reformními komunisty z roku 1968.

Už po prázdninách roku 1990 rostlo uvnitř OF pnutí a začaly se vytvářet politické frakce. Kromě opatrného formování pravice vznikl takzvaný Liberální klub OF (hleďme, opět „liberální“!) kam se převážně hlásili levicově orientování členové (ať už to byli Pithart, Dienstbier, Zeman aj.), a samozřejmě zárodek sociálních demokratů, který hlasitě vyčítal OF „odklon“ doprava. Jakoby se předpokládalo, že pokračování postkomunismu bude nutně socialistické, levicové, až extrémně levicové (bez původních stalinistů), navazující na rok 1968. Tito „liberálové“ stáli v silné opozici proti předsedovi OF Klausovi, který někdy v říjnu přebral vedení OF po Václavu Havlovi.

Zde stojí za zmínku, že při volbě nového vedení OF byl nejsilnějším kandidátem Martin Palouš (chartista zastupující Havlovo křídlo) a proti němu tehdejší ministr financí Václav Klaus, podporovaný klubem demokratické pravice a kraji. Za zmínku stojí, že už tehdy se dral do vedení OF i Pavel Rychetský, který kandidaturu vzdal až na poslední chvíli a zůstal v záloze; na svoji příležitost ještě čekal. (A dočkal se.) 2)

Ke konečné transformaci OF z hnutí na politickou stranu došlo v lednu 1991 a jen o měsíc později již došlo k rozpadu OF na samostatné politické strany. Všimněte si v tabulce, kolik dosavadních ministrů přestoupilo do nově vzniklého OH, což bylo právě pokračováním zmíněných levicových „liberálů“.

A teď už jen v rychlosti o nástupnických politických subjektech OF:

  • Občanská demokratická aliance (pravicově konzervativní) — Jan Kalvoda
  • Občanská demokratická strana — Václav Klaus
  • Občanské hnutí z tzv. Liberálního klubu OF — Jiří Dienstbier, (členy P. Pithart, Martin Bursík, Pavel Rychetský, Miloš Zeman, Jan Sokol apod.), později Svobodní demokraté, ještě později sloučena s Národními socialisty
  • Strana pro otevřenou společnost, což byla jen jiná frakce národně-frontové ČSNS

Čímž v podstatě byla vytvořena platforma pro budoucí (neo)liberální směřování země, i když v tom okamžiku zrovna ještě pravicové strany držely v ruce taktovku a zásadním způsobem rozhodovaly o transformačních krocích od řízené ekonomiky k tržnímu hospodářství.

Ale to už si necháme na příští volby v následujícím dílu. 

PeTaX


1) Takto to uvádí Wiki, ale toto shrnutí je v rozporu s výše uvedenou tabulkou stranických příslušností jednotlivých ministrů.

2) RNDr. Otakar Vychodil: Jsou tam určité nepřesnosti, které však nejsou pro celek podstatné. Havel OF nevedl, institut předsedy byl ústupem KC OF („Špalíčku“) nátlaku okresů (srpen 1990) — prvním předsedou OF byl Václav Klaus, navržen byl okresními OF ze Severní Moravy – Bruntál, Olomouc, atd. Meziparlamentní klub demokratické pravice (MKDP) vznikl dříve než zmíněný Liberální klub a hrál při formování české pravice dosti výraznou (i když zdaleka ne jedinou) roli — Miloš Zeman říkal členům tohoto klubu „političtí skinheadi“, jen pro ilustraci. Rychetský se ani příliš na post předsedy „nedral“, byla to spíše zoufalá improvizace Špalíčku ve snaze rozmělnit hlasy pro Klause, jehož vítězství hrozilo (a také k němu došlo), čímž rozhodně nezpochybňuji Rychetského ambice. Ale opakuji, jsou to spíše jen detaily, na které upozorňuji jako přímý účastník tehdejších dějů (člen Republikové rady OF — zástupce Severomoravského kraje, jeden ze dvou).

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 171 × | Prestiž Q1: 7,25

+10 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Volby a vlády (1) — 1990

Žádné komentáře

Facebook diskuse
top