Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

adm        

Svobodný svět, článek

Štítky článku:
Čtení tohoto článku zabere přibližně 5 min.

Střípky (174)

⚜ Stát si ukradne studně? (Rudolf Mládek) ⚜ Piketty a poražený národ (Martin Slaný) ⚜ Pár nejnovějších střípků z Německa (Benjamin Kuras) ⚜ To není jednoduchý proces, ta přestavba… (Tomáš Tyl) ⚜

Stát si ukradne studně?

To by ty studny stát musel vyvlastnit zákonem. I v českém občanském zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb.) platí právní zásada Superficies solo cedit — česky povrch ustupuje půdě, ve významu stavba je součástí pozemku. A studna je nepochybně stavbou. Právní zásada tak určuje, že všechny věci — nejen stavby, které se nacházejí na pozemku a jsou pevně spojené se zemí, patří neoddělitelně k tomuto pozemku.

Z právního hlediska se taková věc — tedy i studna — stává součástí pozemku a přestává vést vlastní existenci, tedy již není věcí v právním slova smyslu a nemůže být ani objektem práv — vlastnická práva přecházejí na pozemek, jehož je součástí. Vlastník pozemku je tedy vždy vlastníkem všech staveb na pozemku — tedy i zmiňované studny.

Tato zásada platí téměř v celé EU. Nově je v našem občanském zákoníku doplňována institutem práva stavby, který umožňuje stavět na pozemku i nevlastníkovi. Ale nic neříká o tom, že by nevlastník mohl zabrat studnu vlastníkovi.

Takže stát koná v rozporu s trestním zákoníkem, neboť provádí šíření poplašné zprávy, které způsobuje nebezpečí vážného znepokojení části obyvatelstva. Tak snad aby toho příslušný ministr zanechal. Tvrzení, že studna patří vlastníkovi, ale voda státu je asi tak pravdivé, že pozemek patří vlastníkovi, ale vzduch nad ním patří státu. Ještě i sluneční paprsky by si mohl stát svévolně přivlastnit.

Píše pan Rudolf Mládek na PP


Piketty a poražený národ

Na Facebooku se poslední dobou šíří příspěvek francouzské ekonomické pop-star T. Pikettyho, ve kterém vnímá mj. ČR za poražený národ díky obrovskému odlivu dividend, který není sto vykompenzovat ani příliv EU-dotací (více viz zde).

Zatímco v letech 2010–2016 byl čistý příliv evropských dotací v průměru 1,9 % HDP, odliv dividend byl v průměru 7,6 % HDP, tedy odliv důchodů z české ekonomiky v průměru 5,7 % HDP ročně, což odpovídá za celou dobu asi 1 700 miliardám korun.

Je to sice sčítání jablek s hruškami — povaha těchto finančních toků je rozdílná. Na makroekonomické úrovni je to ale jedno a navíc společné mají to, že jsou obě prolezlé dotačním červem.

U nás je skutečně jeden z největších rozdílů mezi tím, co naše ekonomika vyprodukuje, a tím, jak velký příjem z této produkce u nás zůstane. Zahraniční vlastníci firem (nutno dodat úspěšných) si nemalou část zisků (v průměru asi polovinu) stahují domů. To snižuje náš tzv. disponibilní důchod, neboli to, co můžeme použít na spotřebu nebo úspory (a zvyšuje příjmy a tím i spotřebu a úspory v zahraničí, kam dividendy plynou).

Často se rovněž prezentuje, že evropské dotace představují shůry dané peníze, které jsou jednoznačně pozitivní, a naopak odliv dividend ztělesňuje ryze soukromé investiční rozhodnutí, se kterým nemá stát co dočinění. Ani jedno neplatí. Obě strany mají totiž společného jmenovatele — onoho dotačního červa.

Současný odliv dividend je důsledkem neblahé dotační politiky minulých, zejména levicových vlád (éry investičních pobídek, dotací a daňových prázdnin pro zahraniční investory) a dlouhodobého znevýhodňování, ba přímo šikany domácího kapitálu a firem (hanobení tzv. české formy privatizace).

Navíc ani ony evropské dotace nejsou konečným čistým příjmem. Tyto dotace mají také svou druhou stranu mince — stát musí ze svých zdrojů platit část unijních projektů (tzv. kofinancování), dělají se projekty, které odpovídají dotačním programům a zájmům EU, a nikoli primárně ty, které jsou nejpotřebnější, a evropské dotace na sebe rovněž váží další prostředky v budoucnu (již český stát musí platit provoz nejrůznějších z dotací postavených projektů). A to mluvíme jen o finančním pohledu. Ekonomický by obsahoval rovněž obrovskou neefektivnost. Dotace totiž kazí ekonomiku — platí to pro evropské dotace i pro ty české, které dnešní strukturu české ekonomiky výrazně určily.

Martin Slaný, Institut VK, text vyšel na Zdroj.cz


Pár nejnovějších střípků z Německa

Merkelová a její vlády zničily rekordní objem německého bohatství a příští generace zdědí miliardy eur dluhů. Píše ekonom Daniel Stelter v časopise Cicero. Třináct let chybného rozhodování je příčinou. „Naše specifická ekonomická situace dojde bolestivého konce,“ lamentuje. Prošustrovalo se do budoucna okolo 4000 miliard. Z toho 900 miliard jen na imigraci na příští desetiletí od roku 2015, kdy vypukla ve velkém. A jestliže se její potomci nezačlení do pracovního trhu jako domorodá generace, mohlo by to vyrůst na 1500 miliard. Miliardy eur, přijatých ze sociálního zabezpečení, odtékají z Německa ven, jak je imigranti přeposílají svým příbuzným domů, jen za rok 2016 to bylo 17 miliard. To zas píše Die Welt.

Nepočítají se do toho škody způsobené na majetku. Jako třeba církevním. Jen v Bavorsku se zničí každý rok dvě stovky kostelů a nespočet kapliček, soch a polních křížů. Sice ve většině případů pachateli nezjištěnými, ale němečtí křesťané to asi nebudou.

Německé školy začaly pokutovat rodiče za porušování vládního nařízení z roku 2016 posílat děti na školní instruktáže v mešitách.

Německý parlament nedovolil poslanci za AfD držet dvě minuty ticha za imigrantem zavražděnou čtrnáctiletou židovskou dívku. Místopředsedkyně, která před pár lety vyhlásila v parlamentu dvě minuty ticha za utonulé běžence, ho po několika vteřinách přerušila, uctění tichem zakázala a od poslanců sklidila nadšený potlesk.

A značka NETZER, vydávající se v diskusích Neviditelného psa za vysoce vzdělanou českou emigrantku v Německu, je ve skutečnosti dvacetičlenná dezinformační jednotka finančně podporovaná z Bruselu a z jedné se Sorosových neziskovek. Vy jste vážně uvěřili, že jedna nadšená paní by dokázala vychytávat a pronásledovat několikadenními jedovatostmi každý politicky nekorektní příspěvek, a to ještě s odkazy na internetové dezinformace v několika jazycích a podrobnými znalostmi nynějších i minulých událostí?

Píše pan Benjamin Kuras na NP


To není jednoduchý proces, ta přestavba…

„Dnes vrcholí takový proces kulturní revoluce,“ zmínil Halík s tím, že Češi se částečně v labyrintu svobody skutečně ztratili. „Svoboda je náročný úkol,“ dodal Halík.

No a já si zas myslím, že soudruh Halík nemusí už nic říkat, protože o procesu svobody před 29 lety jemu ne nepodobný myslitel řekl toto: „To je proces, bych řekl, v kterým se ne každý dost vyzná a proces, do kterýho mohou vstoupit nepřátelé. A vypadají přitom jako přátelé, určitou dobu. No a proto musíme, bych řekl, velice se věnovat těm otázkám. Mám na mysli tu ideologickou práci, osvětlovat ty podstaty toho socialismu znova, osvětlovat tu naši cestu, tu naši minulost i tu naší přítomnost, nedovolit aby to někdo zkreslil, vydával to za souhrn omylů, celou tu historii. No prostě musíme stavět na tom pozitivním a jít dál. A věci, který jsme dělali špatně neopakovat, který jsme dělali dobře a je možný tou metodou to dělat i dnes, dělat. A věci, který jsou před námi a není ta metoda vyzkoušená, nejde to dělat po staru, musíme experimentovat, učit se, zkoumat prostě od druhých. A nekopírovat všechno, od A do Z, každý má svý podmínky.“ — Milouš Templeton-Jakeš, Červený Hrádek 1989.

Tomáš Tyl, FCB

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 124 × | Prestiž Q1: 5,32

+6 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Střípky (174)

Žádné komentáře

Facebook diskuse
top