Štítky článku: •  

Byl jednou jeden čs. nestranický rozhlas

Takřka přesně rok před komunistickým převratem vyšel v lidoveckých novinách „Naše Národní obroda“ podčárník Zlaty Kopecké o postupné ztrátě objektivity a nestrannosti Československého rozhlasu.

lipovska-clanek.jpg (16,237 kiB)

Rok před počátkem totality bylo možno pozorovat její příchod jen pouhým poslechem nevyvážených a zkreslených zpráv a tendenční publicistiky, to vše omlouvané vedením, které „rudnouce, dokazovalo, že za nic nemůže“.

Ve zkrácené formě a s původním pravopisem:

Posluchači rozhlasu, jejichž politický i duševní obzor je širší než i ta největší hvězda, čekají už od převratu, že konečně bude i rozhlas svobodný. Téměř dva roky čekají (bohužel stále marně), že pánové, kteří rozhlasovou velmoc ovládají, se rozpomenou na moudrá slova učitele národů našeho velkého Jana Amose Komenského a že i oni se naučí milovat pravdu, i když snad někdy zchladí horké hlavy a bude jiná, než by si oni přáli.

Všichni posluchači, kteří nejsou vyznavači materialistického učení Němce Marxe, všichni, kteří si za celých šest dlouhých let nezvykli na způsoby německé propagandy, kteří se nedovedou spokojit s tendenčně zaměřenými pořady a podobnými zprávami, svorně prohlašují, že už mají rudého rozhlasu dost.

Tvrdí, že není možné říkat „náš rozhlas“, nejsme-li právě komunisty, že je nemyslitelné, aby poslouchal zprávy dnešního rozhlasu ten, kdo poslouchal Londýn a Moskvu. Ano, došlo už to u nás tak daleko, že mnozí naši spoluobčané začínají zase ve večerních hodinách vyhledávat cizí stanice, aby zjistili, do jaké míry jsme objektivně informováni, a protože každá akce budí reakci, ozývají se i vůdcové rozhlasu.

Střídavě, blednouce i rudnouce, dokazují, že oni nic, že jsou objektivní, že se snaží vyhovět všem, že zprávy se musí hlásit tak, jak jsou z ministerstva informací dodávány, v rozhlase, že jsou zastoupeny všechny čtyři strany (i prý lidovci tam někde zametají nebo písaří) a jako důkaz o pravdě svých slov předčítají dopisy od pánů X Y, kteří jsou s nimi velmi spokojeni, kteří jim věří a pozdravují je. Opravdu dojemné!

(…)

Tak se například přihodí, že ráno je v některém z deníku zkritisováno ministerstvo informací. A co se nestane? Už odpoledne téhož dne je v našem nestranickém rozhlase přednáška pana X Y na téma „Proč máme ministerstvo informací?“ (…) Lidé, kteří neradi logicky přemýšlejí, neuvažují, a pro klid svůj a zmíněného ministra vezmou vysvětlení za své, suše si pomyslí, že se ministerstva nemají neoprávněně kritizovat a dál se o věc nestarají.

Ale podívejme se na obdobný případ. V jiných novinách, snad komunistických, je kritizováno jiné ministerstvo, kupř. ministerstvo pošt. Ministr tohoto resortu je „pravdivě“ osočován, jeho práce snižována. Čekáme i v tomto případě vysvětlení rozhlasu…A zatím? Ticho po pěšině. Je to snad proto, že ministr pošt je lidovec? Jistě ne, protože „náš rozhlas“ je nadstranický — ale jak si to tedy vysvětlit? Snad proto, že byl zrovna vypnut elektrický proud, když se pánové z rozhlasu zrovna chystali onen článek číst? Nebo snad proto, že ti, kteří chtěli tuto nepravdu vyvracet, náhle oněměli?

Dovede si snad někdo vzpomenout, jaké dlouhodenní oslavy byly rozhlasem vysílány při padesátinách soudruha Gottwalda, zatím co narozeniny pana presidenta byly jen konstatovány? Může si někdo v mysli oživit chvíle, kdy se mluví v našem rozhlase o USA nebo o Anglii? Dověděli jsme se o těchto státech našich spojenců někdy víc než to, že se tam vyrábějí strašné smrtonosné zbraně, že se tam stávkuje nebo že jejich přičiněním vznikly neshody mezi velmocemi?

(…)

Naši menší a malí žákové a žákyně asi zapomenou nebo se vůbec nedozví, jaké jsme měli spisovatele, básníky, nebudou znát jejich díla, ale zato budou dokonale ovládat beletrii a poesii východní. Může se stát (jestli se to ještě nestalo), že pro říjnové a různé jiné revoluce naše děti zapomenou, že žil Karel IV., že pro objasňování dějin jiných národů a oslavování jejich velkých synů se zatemní dějiny a zapomenou synové vlastní.

Bude-li rozhlas v této své blahodárné činnosti pokračovat, budeme všichni vědět o určitých státech až příliš mnoho, o některých zase žalostně málo, o sobě téměř nic.

…vypráví nám pohádku o tom, že byl jednou jeden čs. nestranický rozhlas! Ale to už je dávno, není-liž pravda, přátelé?

(…)

Chceme rozhlas skutečně nadstranický, pravdivý a bez tendence. Chceme rozhlas, který by sloužil všem, který by hájil a upevňoval myšlenky demokracie a svobody, ideje Masarykovy, československé. Ať slouží rozhlas veřejnosti, ale ne jen komunistické.

Je nutné, aby si konečně komunisté i s vedoucími rozhlasu uvědomili, že jsou zde, aby sloužili republice, ne republika a rozhlas jim. Až si tuhle pravdu osvojí, bude rozhlas svobodný.

Inu, Historia magistra vitae…

Hana Lipovská, FCB

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 305 × | Prestiž Q1: 13,05

+26 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Komentáře

Článek má 0 komentářů.

Pravidla pro diskutující

Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla slušné výměny názorů. Vítám jejich střet, ale snažte se je vždy vést v rámci kultivované debaty. Bude-li se někdo chovat jako sprostý nevychovanec, pokud bude urážet ostatní komentující, spamovat, nebo tapetovat diskuse zcela mimo téma článku, nebo ji zanášet reklamou, takové příspěvky nekompromisně zablokuji. Za deset porušení těchto pravidel budete z diskuse nekompromisně a navždy vyřazeni (včetně IP adresy). Na oplátku slibuji, že i kontroverzní příspěvky nebudu editovat, ani mazat. PeTaX

Napsat nový komentář

Dosud bez komentářů

Napsat nový komentář

Zbývá 2048 znaků.

Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

top