Štítky článku: •  

Negativa Facebooku — aneb proč na něm nejsem a nebudu (1/3)

Nedávno se mne jedna známá zeptala, proč vlastně nejsem na Facebooku. Jelikož se jedná o otázku komplikovanou a já neměl dost času na promyšlení, vypustil jsem akorát jakýsi slabomyslný blábol — standardní to můj výstup, když mluvím, aniž bych si stihl promyslet odpověď.

Leč otázka je to dobrá a zasluhuje si zpracování. Co mám proti inzerování se na Facebooku a proč tak „divně“ dbám na soukromí, kterému tajné služby, němečtí psychologové i zakladatel Facebooku sám vyhlásili absolutní válku (a proto se sami schovávají)?

Tato stránka tedy postupně a uceleně rozebírá koncept soukromí; moc skrze informace; profilování; inherentní negativa sociálních sítí; persekuci skrze Facebook; negativa rozpoznávání obličejů a v neposlední řadě i vynucování konformity skrze dohled a konce, jakých ta konformita může dojít.

Informace jsou moc — a peníze

Informace jsou esencí moci. Když máte informace, můžete předvídat, jak se lidé zachovají; můžete je efektivně manipulovat (protože víte, na co slyší); můžete jim efektivněji prodávat své produkty (protože víte, co chtějí); můžete jim zabránit v tom, aby dělali, co se vám nelíbí (protože víte, že to udělat chtějí, kdy a jak); a když o někom víte všechno, máte jej ve své moci (protože je před vámi jako nahý v kleci).

Kolik zaplatí pivovar za osobnostní profily těch, kteří pijí jeho produkty — a zejména podobnosti mezi těmi, kdo je pít přestali? Kolik zaplatí radnice za „monitorování zájmu obyvatel o místní politiku“ — tedy za udání těch, kteří by mohli dělat problémy, a je třeba se s nimi vypořádat?

Chcete být takto průhlední? Chceta, aby jiní mohli předvídat každý váš krok, jako to dělá Google Prediction? Chcete, aby se jiní mohli snažit upravit vaši budoucnost a na základě statistiky a profilů se vás snažili směřovat směrem, jaký se jim hodí — ať se jedná o to, do jaké restaurace půjdete, jestli přestanete kupovat nějaký produkt nebo o to, aby vás odstřihli od informací, ke kterým byste se „neměli dostat“ nebo na vás poštvali úřad anonymním udáním, k jakým vybízí Policie? Aby vás někdo manipuloval a řídil na průmyslové bázi?

A to jsou jen komerční zneužití, jaká se nabízí samotnému Facebooku. Že by to neudělal? Pamatujte si — pokud nějakou komerční (.com) službu dostáváte zadarmo, nejste zákazníkem — jste zbožím. Zbožím pro ty, kteří chtějí vaše profily. Jestli tomu nevěříte, přečtěte si o behaviorálně cílené reklamě a prostudujte vaše licenční ujednání s Facebookem. Ale osobně cílená reklama a profilování — to jsou jen špičky ledovce.

Největší síla informací totiž spočívá v takzvaném „profilování“. To znamená, že systém automaticky analyzuje co děláte, najde lidi, kteří statisticky vykazují podobné rysy a na základě toho vás posoudí a onálepkuje. Máte-li rádi červenou barvu, jste silniční pirát — protože ti ji mají statisticky rádi. Nakupujete-li ve stejném obchodě, jako dlužníci, určitě budete dlužník — i kdybyste svědomitě spláceli. Nosíte-li ve městě kanady, jste „extremista“ — byť byste byli básníkem. A tak dále. Jste prostě hozeni do jednoho pytle s jinými a odsouzeni na základě povrchní podobnosti.

Vlády pak posunuly profilování na další úroveň: všichni se stávají nedůvěryhodnými „podezřelými“, které je potřeba důkladně prošetřit a chovat se k nim jako ke zločincům. Vysoce postavený úředník americké NSA to časopisu Wired řekl natvrdo: „všichni jsou cíle“. Pro vaši vládu jste zločinec — nedůvěryhodný, nedůstojný, nehodný jakýchkoli práv. Prastarý princip západního práva — presumpce neviny — byl obrácen na hlavu. Nevím, jak vás, ale mne to uráží a znepokojuje. Krom toho americká vláda vyžaduje, aby jí Facebook & spol. na základě profilování odhadovali, kteří lidé budou pobouřeni jejími chystanými kroky. Takový… Preventivní boj proti disentu.

Soukromí

Nehledě na zneužitelnost informací a profilování mám ale s Facebookem jiný problém, principielní. Facebook ústy svého zakladatele vyhlásil válku soukromí a také v ní bojuje: šmíruje všechny, nejen vlastní uživatele; snaží se zjistit všechno o všech — od zaměstnání až po sociální síť. Facebook dokonce šmíroval vaše SMSky (pokud jste měli aplikaci na Android) a sleduje vás, kdekoli se na internetu hnete pomocí „Like“ tlačítek (i proto na mém website nikdy žádné takovéto šmírovací pluginy nebudou).

Z toho všeho Facebook vytváří profil. Profil, který může prodat. Nebo předat vládě — jako když ČSR obsadili Němci a četníci promptně předali údaje ze sčítání lidu (tehdejší profily) nacistům, kteří na jejich základě pronásledovali Židy, Romy a další „vyprofilované“ skupiny. Vaše soukromí, život a osobnost již nejsou ve vašich rukou — je jen na cizí společnosti, jak s nimi naloží.

Soukromí je ale jen jiný název pro kontrolu nad svým životem: informace o tom, jak žiji a co cítím, jsou „můj dům“ a nikdo nemá nárok se tam cpát proti mé vůli.

Proč? Protože nemají nárok: takoví lidé se snaží bez souhlasu, jemným násilím, vecpat do vašeho života a vzít si z něj to, na co nemají právo: osobní informace.

Snaží se vám vecpat do vztahů, snaží se vás v jisté rovině zotročit: otroctví je totiž stav, kdy nemůžete rozhodovat sami o sobě, protože nad sebou nemáte vlastnictví. A šmíráci se vás snaží dotlačit do toho, že nemáte svobodu se rozhodnout, jaký aspekt svého života budete s kým sdílet — oni si je vezmou všechny, ať chcete, nebo ne. Tím ale říkají, že nevlastníte své soukromí, že nevlastníte informace o svém životě, a v důsledku toho ztrácíte kontrolu nad životem samotným. A co více, že ztrácíte intimitu, protože vše co děláte, sleduje a posuzuje někdo další. Jak výtečně dokresluje vyjádření sdružení Iuridicum Remedium:

„Je dobré připomenout, že už před nějakým časem třeba Židé povinně sdíleli se všemi informace prostřednictvím viditelně nošené žluté hvězdy — a úřadům si prosím žádný nestěžoval. (…)

Právo na soukromí, tj. na veřejné sdílení pouze těch informací, které dotyčná osoba o sobě skutečně zveřejnit chce, je v normálním mezilidském kontaktu přinejmenším na Západě považováno za samozřejmost. Je neslušné ptát se ženy na věk nebo kohokoliv na jeho sexuální orientaci či preference — mimo příslušný kontext, který daná osoba kontroluje a má možnost v něm uplatnit souhlas nebo nesouhlas. Automaticky není dáno vůbec nic.“

A Little Brother od Cory Doctorowa:

„Je osvobozující mít nějaký koutek života, který je skutečně váš — který nikdo jiný nevidí. Je to trochu jako nahota nebo jití na záchod. Každý se občas svlékne nebo si odskočí. Není na tom nic ostudného, úchylného ani divného. Ale kdybych rozkázal, že odteď musíte vykonávat svou potřebu úplně nazí ve skleněné krychli na Times Square?

I když na vašem těle není nic špatného ani divného — a kolik z nás toto může říct, museli byste být hodně zvláštní, aby se vám taková představa líbila. Většina z nás by zaječela a utekla. Většina z nás by to držela, až bychom pukli.

Není to o tom, že byste dělali něco špatného. Je to o tom, že děláte něco soukromého. Že váš život patří vám.“

Facebook tedy vede frontální útok proti soukromí a svobodám uživatelů internetu — a nenechá na pokoji ani ty, kteří s ním nechtějí mít co do činění. A proto je Facebook mým nepřítelem.

Facebook — váš nenápadný stín

Facebook ale invazi do soukromí neprovádí tak nápadně. On se okatě nevnucuje: raději vás manipuluje, abyste to před ním řekli skupince kamarádů a známých, které si do svého života — do svého soukromí — pouštíte. Sám se pak jen nenápadně přitočí s diktafonem a poznámkovým blokem a tiše si zaznamená vše, co říkáte. Je to jako by se za vámi celý den — ať jdete do školy, na rande nebo na výlet s přáteli — táhl soukromý detektiv, fotil si vás a obcházel vás ve snaze odposlechnout, co si s kým říkáte, zapsat si, jak reagujete a zjistit, s kým kam jdete.

„Jen informační negramot se inzeruje na Facebooku. Jsem rád, že se lidé takto projevují, protože nemusíme zjišťovat důležité informace pracněji“. - Jiří Kameník, detektivní kancelář Cenzus

Že ne? Když jdete na výlet, Facebook jde s vámi — skrze fotky, které mu dáte a komentáře účastníků, se kterými jste ho seznámili přes plánování událostí a tagování lidí. Když jste ve škole, Facebook skrze vyplnění „zaměstnání“ či „školy“ ví, s kým tam chodíte, poslouchá vaše rozhovory a skládá si z nich, co se tam děje, které učitele a žáky máte a nemáte rádi, jak vám jde který předmět… A ani při randění vás nenechá o samotě, protože analyzuje, s kým si píšete nejvíc, kolik je tam jakých emotikonů a vykřičníků, jak často se domlouváte na schůzce — a počká, až mu, že spolu chodíte, svědomitě nahlásíte oficiálně skrze změnu statutu „relationship“.

Jde za vámi celý život; je vaším osobním detektivem, archivářem, psychoanalytikem a fotografem; píše vám podrobný denník — ano, se dvěma „n“ -- a nezapomíná. Když smažete příspěvek nebo fotku, Facebook ji nesmaže a nadále drží uloženou pro své potřeby. Když si někoho smažete z přátel, Facebook si jen poznamená, že jste přátelé byli a už nejste. I „smazané“ emaily dále drží a prohledává.

Facebook bere — a nepouští.

Nezapomíná.

Nikdy.

Pokračování…

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 1 338 × | Prestiž Q1: 8,37

+9 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Komentáře

Článek má 0 komentářů.

Pravidla pro diskutující

Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla slušné výměny názorů. Vítám jejich střet, ale snažte se je vždy vést v rámci kultivované debaty. Bude-li se někdo chovat jako sprostý nevychovanec, pokud bude urážet ostatní komentující, nebo mi bude zanášet diskusi nevyžádanou reklamou, takové příspěvky nekompromisně zablokuji. Na oplátku slibuji, že i kontroverzní příspěvky nebudu editovat, ani mazat, pokud neporušíte pravidla zmíněná výše. Za deset porušení těchto pravidel budete z diskuse nekompromisně a navždy vyřazeni (včetně IP adresy). PeTaX

Článek už je přlíliš starý. Diskuse k němu byly uzavřeny.

Dosud bez komentářů

Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

top