Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

       

Štítky článku:

Negativa Facebooku — aneb proč na něm nejsem a nebudu (3/3)

Třetí a poslední díl. Co dále sleduje (nejen) Facebook, co byste si měli přinejmenším uvědomovat, pokud ho používáte, a s čím byste měli (přinejmenším) počítat. Aneb parafráze poučky z hlubokého socialismu: „Nemysli. Když myslíš, nemluv. Když myslíš a mluvíš, nepiš. Když myslíš, mluvíš a píšeš, nepodepisuj. Když myslíš, mluvíš, píšeš a podepíšeš se, pak se nediv!“

Orwell generátorem — aneb o kamerovém sledování a tagování obličejů na FB

Jeden vtip praví, že kdyby Orwell — autor dystopického románu „1984“, vystihujícího fungování totalitní společnosti (který si dnešní generace potřebuje přečíst jako sůl) — viděl, jak jsou jeho děsivé vize totality realizovány, otáčel by se v hrobě takovou rychlostí, že by z něj po připojení generátoru byla slušná elektrárna.

Prorokoval-li Orwell kamery, sledující lidi u nich doma, Británie (splňující kritéria policejního státu) to dnes realizuje: chce šmírovat desítky tisíc rodin kamerami uvnitř jejich bytů pod záminkou péče o děti, na které bude „dohlíženo“, zda dostávají „to správné“ jídlo a chodí spát ve „správnou“ hodinu. Šmírováni 24/7, pěkně pod dohledem — když jdete ze záchoda, usmívejte se na vašeho osobního fízla a nezapomeňte se obléknout tak, aby nebylo nic vidět. Ne nadarmo má londýnská Metropolitní policie jako své motto „total policing“.

Ale to byl jen takový balonek, co na to veřejnost. Veřejnost nic, takže můžeme jít do další fáze: EU již několik let tiše sponzoruje projekt INDECT, v jehož rámci chce automatizovaně sbírat data o uživatelích, jejich názorech a příspěvcích z celého internetu — propojí i rozdílné identity třeba podle stejné ikonky — a vytvářet ucelené „kádrové profily“, jako vedli komunisté — jenom mnohokráte detailnější. Nu a součástí INDECTu je i projekt Adabts, za jehož vývojem stojí mimo jiné naši staří známí ze Saab Systems, kteří svůj systém původně vyvinutý pro sledování vězňů nabízeli již Dopravnímu podniku pro sledování, s kým se baví pasažéři. Co má tedy systém, jehož tvůrci se raději rozhodli nepublikovat výstupy projektu, které by „negativně ovlivnily reputaci zapojených institucí“ dělat?

V prvé řadě má automaticky najít a označit kohokoli, kdo drze nejde s davem. Když jdete jinou rychlostí či směrem než dav, jste „podezřelý“. Na někoho čekáte? Jste „podezřelí“. Bavíte se s přáteli? Hloučky jsou „podezřelé“. Nepodezřelý je pouze dokonalý, konformní Ovčan: s nikým se nebaví a s očima upřenýma do země jde do práce s davem, jako mechanická armáda nebo bez-emoční otroci ve filmu Equilibrium (což se také blíží realitě, protože když máte emoce, jste terorista).

Jistě, smíte mít sociální vztahy — ale ideálně jen takové, které se dají sledovat. INDECT je stavěný tak, aby analyzoval hlasové záznamy z telefonů (nezapomínejte — Policie potřebuje povolení od soudu, jen když chce odposlechy použít jako důkaz, jinak je to „monitorování“ a obsah vašeho hovoru jí dá váš operátor na požádání v MP3), Skypu a samozřejmě obsahy sociálních sítí a diskusí na internetu. Takto komunikovat je v pořádku, protože to jste pod dohledem — jako ty britské rodiny pod kamerami.

Jenže na co je vám systém, který bude sledovat každý váš pohyb, když mu chybí zásadní informace — kdo jste? K čemu je procházení fotek kupříkladu z demonstrací, když k obličejům nemáte jména?

A tady nastupuje Facebook. Státy již řadu let vynucují fotky na občanské průkazy tak, aby umožňovaly snadné rozpoznání biometrických rysů a automatizované vyhledávání. Jenže to je vám užitečné jen tehdy, když se „podezřelý“ dívá přímo do kamery (proto ta povinnost nemít brýle, pokrývku hlavy a jak má být obličej velký a vycentrovaný). Když jej sledujete z profilu nebo třeba seshora (jako typickou kamerou), máte smolíka.

Leda že by… Leda že byste měli k dispozici ne jednu fotku v občance, ale celou řadu fotek ze všech možných úhlů. Ano, Facebookové tagování lidí na fotkách. Všechny možné úhly, nasvícení, oblečení a účesy, s brýlemi i bez nich — z takto masivní sady grafických dat se dá vytvořit mnohem užitečnější a komplexnější obraz; dá se vytvořit i primitivní 3D model, ze kterého jsou pak biometrické informace vytáhnuty mnohem spolehlivěji a univerzálněji. A algoritmy se zlepšují a uživatelé jim v tom pomáhají: Facebook si vytvoří základní databázi rozpoznávání, snaží se automaticky určovat všechny obličeje a kolaboranti — pardon, uživatelé — mu radí, kdy se trefil a pomáhají ono automatizované rozpoznávání zlepšovat. A s tím již lze dělat leccos — například to testovat v praxi.

Chcete upozornit na vládní svinstva? Najdeme si vás

Jestliže se takové možnosti naskytují komerčním firmám, stát má možnosti ještě větší. Jen naznačím — vzpomeňte si na kauzy Assangeho a Daňhela. Oba tito pánové dali médiím bombastické informace o zločinech a korupci na nejvyšších postech — a vládám zadělali na pořádné problémy zveřejněním lecjaké špíny. Na oba pány se vzápětí z čistého nebe objevila nepříliš věrohodná obvinění ze sexuálních obtěžování apod. Ale bylo pozdě: špinavá vládní tajemství byla zveřejněna, škoda byla napáchána a obvinění vznesená až posléze byla příliš průhledná a vykonstruovaná a ztropila další poprask.

Tomu „je potřeba“ předejít. Zatknout „potížisty“, zveřejňující vládní špínu předtím, než stihnou předat informace médiím a odhalit nepravosti (jako Michálek). A na to je potřeba všechny sledovat — aby byl odhalen první kontakt.

V červnu 2005 dělala CIA těžkou hlavu novinářka Judith Miller: drze jim odmítla vydat ke zkáze svůj zdroj. Jak otravné. Pokusili se ji donutit k prozrazení onoho zdroje vězením, ale nepomohli si. To kdyby již tehdy měli INDECT, bylo by možné vystopovat nazpět všechny hovory Millerové — i její pohyby. Porovnat, s kým se setkala — a nemuseli by se jí ani ptát. Rovnou by měli její zdroj. „Úniky“ by byly včas zničeny a do novin by se nic nedostalo. Jen vágní zpráva o tom, že ten či onen úředník byl uvězněn za pokus vynést „utajované informace“ a tím „ohrozit národní bezpečnost“.

Propojte to s vaším osobnostním profilem, získaným z Facebooku, a k žádnému úniku informací by patrně ani nedošlo: autority by věděly, na koho potřebují dát pozor (kdo čte „nesprávné“ stránky a píše „nesprávné“ příspěvky) a na ty preventivně zaměřily svou pozornost. A další by si to rozmysleli — a vláda by mohla tiše a spokojeně korumpovat, dopouštět se bezpráví a páchat zlo, aniž by jí hrozilo, že na to někdo upozorní. A k informacím z Facebooku se vláda dostane — INDECT a americký návrh zákona CISPA se starají přesně o to.

Cílem je vaše poslušnost

Podstatou totálního dohledu ale není tolik skutečná akce proti „nepohodlným“. Je jí zastrašení a vynucení konformity. Autocenzura. Když víte, že na letištích podrobují důkladnému výslechu ty, kteří se jevili být ve stresu — budete se tvářit neutrálně, i když uvidíte, že letištní ochranka buzeruje staré babičky. Když víte, že vláda považuje focení za podezřeléteroristické — přestanete pro jistotu fotit. Když víte, že někdo sleduje a soudí, na jaké stránky se díváte — budete se autocenzurovat.

Když víte, že pokud půjdete moc rychle nebo budete na něco čekat, zastaví vás policejní hlídka — zapadnete do davu. Když vláda řekne, že jakákoli kritika zločinů, páchaných některými lidmi je „vyvolávání nenávisti“ — budete zticha, protože by vás našli. Prostě: když víte, že všechny odposlouchávají a sledují, nebudete dělat nic, co by vám mohlo přinést problémy. Nic, co by k vám mohlo přitáhnout pozornost. Poddáte se, autocenzurujete se a budete poslouchat.

A to je prvořadým cílem totálního dohledu. Vynutit si konformitu: normalizace. Přesně to samé dělala StB: skrze síť odposlechů, sledování a udavačů zastrašovala všechny, kdo by měli jakékoli námitky proti režimu. Samozřejmě, kdo „nečeřil vodu“ kupříkladu tím, že by chodil do nějaké státem „neschválené“ církve, šířil protirežimní letáky nebo dokonce otevřeně říkal, že vláda dělá špatné věci, ten se skutečně neměl čeho bát.

Budete vždy poslušným občanem?

A v tom spočívá meritum věci.

Tvrzeními „když nedělám nic špatného, nemám co skrývat“ a „nepotřebuji soukromí“ ve skutečnosti říkáte — „nemusím se bát, protože budu vždy poslouchat svou vládu, svého tyrana na slovo“.

A tak dále.

Teď možná neděláte nic „špatného“. Problém je v tom, že vlády již dávno nevydávají zákony morální — na základě práv, která jste jim delegovali. Dělají si zákony zcela podle své libovůle, a přes noc udělají škrtem pera kriminálníky z tisíců slušných lidí prostě tím, že jim zakáží něco, co bylo do té doby naprosto v pořádku. Ať se jedná o lihoviny, modlení se, nebo šroubováky. Děláte pořád totéž, nikomu neubližujete — ale přes noc je z vás „zločinec“.

Vlády zavraždily jen v průběhu 20. století systematickým pronásledováním čtyřikrát více civilistů, než padlo vojáků ve všech válkách. Za oběť vládám padlo 170 000 000 lidí. Ještě pořád si myslíte, že vláda je hodná a co více — že vždy „hodná“ bude a že před ní nikdy nebudete chtít něco zatajit? Třeba to, s kým se stýkáte, v co věříte nebo k jakému etniku patříte?

Na závěr poznámka k technické realizovatelnosti. Rozpoznávání obličejů podle Facebooku již běží a žádnou zvláštní infrastrukturu nepotřebuje. Mnoho let již běží americký systém Echeleon, který prokazatelně (vyšetřovala jej Evropská Unie) šmíruje maily a hledá v nich klíčová slova (v případě „podezření“ je posílá na analýzu tajných služeb).

Že prý by to bylo tolik dat, že na ně nikdo nemá místo? Mainframy od IBM ano. Jejich transakční server zvládá tisíce transakcí za sekundu a úložiště SONAS umí v každém ze svých 256 namespaců projít 21 pentabytů dat [penta je 1×10p] s miliardami souborů v řádu minut — a těch namespaců může mít každý systém SONAS až 256. Výpočetní středisko s jediným SONAS má „levou zadní“ kapacitu 5,25 exabytů [exa je 1×10e] a jediným CICS regionem simultánně a v reálném čase pokryje kupříkladu všechny turnikety v něčem na úrovni pražského metra. Není místo a výkon? Směšné!

Nic z toho, co zde popisuji, není žádná „konspirační teorie“. Jsou to dozdrojované popisy policejních, vládních a komerčních programů, praktik a současných i historických událostí. Jak s tím naložíte je na vás.

KONEC

Cover72 na cover72.net


  1. díl zde
  2. díl zde

Popravdě, když to Cover72 před pár lety psal, zdálo se mi to tak trochu až na hraně paranoie. Po uplynutí jen krátkého času dnes můžeme potvrdit na základě mnoha zkušeností, že se vůbec nemýlil, spíše jeho odhady byly na dolní hranici limity. PeTaX

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 887 × | Prestiž Q1: 8,21

+9 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Negativa Facebooku — aneb proč na něm nejsem a nebudu (3/3)

(Článek už je starý. Interní diskuse k němu byly uzavřeny.)

Žádné komentáře

Facebook diskuse
top