Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

       

Štítky článku:
Čtení tohoto článku zabere přibližně 5 min.

Ohlasy na vládu s podporou komunistů

Jak vidí dnešní jmenování této ostudné vlády někteří komentátoři? ✽ Na okraj projevu šéfa komunistů ve Sněmovně (Lubomír Stejskal) ✽ Tahle příšerná vláda nemá mou důvěru (David Vlk) ✽

Na okraj projevu šéfa komunistů ve Sněmovně

Vojtěch Filip během středečního (11/7) zasedání dolní parlamentní komory, která má na programu schválení důvěry vládě Babiš II, hovořil o rovném právu jeho strany k přístupu k voleným a jiným veřejným funkcím.

Předseda komunistů doslova uvedl:

  • Jestliže v parlamentních volbách do této Sněmovny vstoupilo devět politických stran, tak všech devět politických stran má právo jednat o jakémkoli vytvoření politického režimu tohoto státu, protože to je ona svobodná soutěž politických stran.

Obávám se, že tomu tak není. Nelze jednat o „jakémkoli vytvoření politického režimu“. Mantinely jsou jasně vymezeny v článku 9 Ústavy České republiky (kterého se sám Filip dotkl), kde se v pasáži 9/2 praví:

  • Změna podstatných náležitostí demokratického právního státu je nepřípustná.

Demokracie má, jak známo, jeden zásadní handicap: může „demokratickou cestou“ zničit sebe samu. Stačí k tomu relativně málo: umožnit účast v politické soutěži subjektům, které mají v programu zatnout demokracii tipec.

Jak skončila demokracie ve Výmarské republice a v poválečném Československu? Tím, že ve svobodných či relativně svobodných volbách zvítězily (byly první na pásce) nedemokratické strany (NSDAP, KSČ), které poté, co se známými metodami dostaly k moci, demokracii „zrušily“.

Režim v demokratickém státě může mít různé „mutace“, ale vždy musí být zachován jeho demokratický charakter. To je zásadní ústavní princip.

Mohou jej komunisté garantovat?

V této záležitosti mají lidé s pamětí oprávněné obavy. Dějiny naší země přinášejí jedno zásadní poučení. Komunisté akceptují demokracii pouze tehdy, pokud jim vyhovuje — jako výtah k moci. Následně demokracii jako režim odstraní a nahradí ji diktaturou — nadvládou své vlastní partaje nad celou společností (totalita).

Důkazem jsou volby z konce května 1948. Žádná pluralita, žádný souboj partají, programů a myšlenek zprava doleva, ale na jednotné kandidátce toliko komunisty ovládaná Národní fronta Čechů a Slováků (která ovšem vznikla před únorem 1948; souhlasem s jejím ustavením tehdejší demokratická garnitura umetla komunistům cestu k moci), což je ovšem fraška. Bude-li se na soutěži Miss World ucházet o korunku pouze jedna kráska, nebude to soutěž, ale její ubohá karikatura.

Pokud nějaká politická síla takovým způsobem pošlape posvátné hodnoty demokracie, jakým to udělali v Německu nacionální socialisté a u nás komunisté, mají skuteční demokraté plné morální právo, ba povinnost počínat si tak, aby se taková politická síla znovu nedostala k vládní moci. A to i tehdy, kdy jí pravidla daného demokratického režimu umožní svobodně se ucházet o hlasy voličů (což je sama o sobě pošetilost prvního řádu). V naší společnosti nejde a nemůže jít o zákaz, ale o odmítnutí spolupráce. A o vyloučení možnosti, že by podporu demokratické vládě poskytli nedemokraté. (Dění před únorem 1948 a po něm budiž výstrahou.)

V demokratickém Německu nebylo po válce možné, aby se zformovala jakási staronová nacionálněsocialistická dělnická strana (byť by si dala do názvu jiné zeměpisné určení, než dosud měla) a byla připuštěna do demokratické soutěže — z principu, který snad není třeba vysvětlovat. K pochopení není třeba politologického vzdělání, postačí zdraví rozum.

U nás to bylo po sametové revoluci, jak známo, jinak. Komunisté se stali součástí pluralitního systému, tzn., měli a mají zcela rovné podmínky v rámci demokratické soutěže jako jiné formace a jsou nepřetržitě od voleb 1990 zastoupeni v parlamentu. Neexistuje žádná politická diskriminace uplatňovaná vůči KSČM.

Předseda Filip ve Sněmovně dále řekl:

  • Ale někteří říkají, že není možné, aby ten, kdo je v určité politické straně, se na té správě státu podílel.

Myslel tím samozřejmě členy KSČM. Dotkl se tím zásadního dilematu. Aby se komunisté podíleli na správě státu možné samozřejmě je, jedním dechem ale musíme říci, že je to nemorální a nebezpečné. Důvodem je prostý fakt: historie českých (dříve československých) komunistů nezačala 31. března 1990 na ustavujícím sjezdu KSČM, ale v květnu 1921.

Píše 11. 7. 2018 pan Lubomír Stejskal na blog.idnes.cz


Tahle příšerná vláda nemá mou důvěru

Nemohu důvěřovat vládě, kterou vede nedůvěryhodný člověk, vyšetřovaný policií ze spáchání trestného činu podvodu. Který byl rozhodnutím slovenských soudů prokazatelným spolupracovníkem StB.

Věřím, že nová vláda pana Babiše nakonec díky politickým handlům a kšeftům důvěru ve sněmovně získá.

Vždyť za ní neochvějně stoji se stalinistickou kázní komunistická strana.

Jestli se Vám točí hlava z faktu, že naší zemi bude vládnout druhý nejbohatší miliardář a oligarcha v naší zemi, symbol té nejhorší formy žraločího bezohledného kapitalismu, spolu s partičkou loajálně, úslužných sociálních demokratů, jištěných zezadu pohrobkem socialismu a zločinnou organizací, která na našem území spáchala tisíce zločiny proti lidskosti, zvykejte si.

Bývaly časy, kdy nám Čechům byl shora dopřáván „Klid na práci.“

V překladu to znamenalo: „Držte hubu a krok, nebo Vám rozbijeme držky“.

Po získání důvěry nám bude novou vládou dopřán „Klid na konzumaci.“

Mám takový pocit, že to vlastně pořád znamená: „Držte hubu a krok!“ Jen ty držky se už dnes v kriminálech za politiku nerozbíjí, stačí přece na někoho jen zakleknout, případně ho veřejně ostrakizovat, mluvit o něm jako deviantovi a odstřihnout ho od státních a veřejných zakázek.

Moji důvěru tahle vláda mít prostě nemůže!

Dovolím si shrnout proč, protože v řevu marketingových PR poradců pana premiéra ty jednoduché a věcné argumenty nejdou moc slyšet.

  1. Nemohu důvěřovat vládě, kterou vede nedůvěryhodný člověk, vyšetřovaný policií ze spáchání trestného činu podvodu. Který byl rozhodnutím slovenských soudů uznán prokazatelným spolupracovníkem zločinné organizace StB.
  2. Nemohu důvěřovat vládě, která existuje jen díky podpoře nedemokratické Komunistické straně Čech a Moravy.
  3. Nemohu důvěřovat vládě, ve které sedí lidé ve značném konfliktu zájmů.
  4. Nemohu důvěřovat vládě, ze které jen den před jmenováním odstoupila pro podvod ministryně spravedlnosti a ministerstvo zahraničí bude pokoutně vedeno jaksi ze zákulisí bůhvíkým.
  5. Nemohu důvěřovat vládě, která má populistický program, který povede k trapnému zadlužování naší země v dobách největší ekonomické konjunktury. To je ostuda.

Moji důvěru tedy tahle vláda mít nebude a co Vaši?

Píše 11. 7. 2018 pan David Vlk na blog.idnes.cz


Pozn. red.: No, a za sebe musím dodat, že v rozporu s výrokem prezidenta republiky, moje vláda to rozhodně také není. Soudím, že nadále zůstávám v opozici a tam je nadále moje místo.

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 171 × | Prestiž Q1: 7,61

+11 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Ohlasy na vládu s podporou komunistů

(Článek už je starý. Interní diskuse k němu byly uzavřeny.)

Žádné komentáře

top