Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

       

Štítky článku:
Čtení tohoto článku zabere přibližně 5 min.

Střípky (197)

★ Proč ČT nadále lže, jako když Rudé právo tiskne? (Helena Kadlecová) ★ Zabít je málo (Libor Špaček) ★ Co vlastně vadí Francouzům? (Luboš Zálom) ★ Nejen Klinika (Pepa Dobropočasný) ★ Revoluce na spadnutí (Jaroslav Plesl) ★

Proč ČT nadále lže, jako když Rudé právo tiskne?

Po dvou letech stále aktuální: Na základě rostoucí kritiky platících diváků ČT o neobjektivnosti hlavně zahraničního zpravodajství ČT jednala o této kritice Rada ČT. Do jednání vnesl jasno radní Michal Janovič. Prohlásil:

„Je to skutečně tak, že Česká televize má určený úhel pohledu. Má ho určen na základě doporučení Evropské komise, která povoluje veřejnoprávním médiím fungovat z poplatků nebo z daní jenom za předpokladu, že budou prosazovat, obhajovat a dívat se na všechno z úhlu pohledu tradic evropského humanismu a kritického myšlení. Česká televize se na to nesmí dívat tak, jako kdyby byla součástí současného Ruska, které nikdy žádné humanistické tradice v evropském slova smyslu nemělo. To bychom museli vystoupit z Evropské unie.“

Dodávám: Současné vymývání mozků je na doporučení Evropské komise, a tak je vše v pořádku. Držte hubu a krok!

Helena Kadlecová  · FCB


Zabít je málo

Miniserstvo si vymyslelo, že mi zase vyprší občanka, tak jsem musel štrádovat 25 km na nejbližší úřad, který je schopen ji objednat. Paní mě tam informovala, že pokud se jim podaří do té doby vyrobit novou plastovou kartičku, měla by být na Vánoce. A že si musím připravit a zapamatovat tři desetimístná čísla. To druhé je pro případ, že zapomenu to první a to třetí je pro případ, že mám jiné věci na mysli, než se srát s jejich čísly. Já ovšem zapomenu všechny tři a budu v háji, s čímž jaksi nepočítali. Ale prosím neříkejte jim to, nebo zavedou čtvrté číslo pro tento případ a indukcí potom nekonečný počet dalších čísel. Obtěžování občanů prostě nezná meze. Kdybych si včas neuvědomil, že chudák paní za to osobně nemůže, ona pouze vděčí těmto „vynálezům“ za svoji plnou zaměstnanost, tak jsem jí poradil, kam si může tu kartu i s čipem srolovat a strčit. Už se mi to dralo na jazyk.

Když paní viděla, jaký svádím tvrdý vnitřní boj proti ještě tvrději pokutovanému urážení socialistických činitelů, tak mi dala letáček. Tam jsem se dočetl, že ta čísla se jmenují IOK, DOK a BOK. Za to musel nějaký kryjejtyvec shrábnout pěknou odměnu, to by jen tak kdejaký CVOK jako já nevymyslel.

***

Drobná dohra: Na tom Občankovém Úřadě mi přímo na místě dokázali, k čemu všechna ta jejich buzerace je:

Paní úřednice: „Dáme vám vědět. Dejte mi číslo?“

Já: „Co tak email? Mám dokonce datovou schránku“.

Paní úřednice (komolí můj soukromý email, píše „gemail“): „Kdepak, to my neumíme“.

Libor Špaček · FCB


Co vlastně vadí Francouzům?

Francouzská vláda tvrdě zasáhla proti občanům, kteří se rozhodli protestovat proti zvýšení daně na pohonné hmoty.

zlute-vesty.jpg (30,654 kiB)
Žluté vesty

Především to krásně ilustruje dvojí metr, který je vůči občanským protestům uplatňován v celé Evropě: pokud by podobně tvrdě zakročila policie proti demonstrantům v Polsku nebo v Maďarsku, nebo dokonce v Rusku, předháněla by se naše média a naši politici v líčení svého znechucení a pobouření nad tím, co si tamní vláda dovolila.

Jde-li však o Francii (podobně jako nedávno o Španělsko, kde se zasahovalo proti Kataláncům), jsou reakce médií i politiků velmi vlažné. Je samozřejmě pravda, že politika se nedělá na ulici, a že demokratické mechanismy jsou primárním zdrojem legitimity v politice — nicméně občanský protest je pořád stejně legitimním prostředkem, pokud věci zajdou příliš daleko.

A je zřejmé, že daňové zatížení pohonných hmot je již pro Francouze příliš. A lze s trochou nadsázky říct, že pokud tradičně levicové Francouze vyžene do ulic zvyšování daní, tak už je to co říct!

Na druhou stranu, je to opět zase vina samotných Francouzů, že nechali věci dojít až sem. Růst moci státu je komplexní problém, a pokud se nespokojenost omezí jen na jeden jediný aspekt, není to řešení.

Protestujícím Francouzům zcela evidentně růst státní moci nevadí. Dlouhodobě svými politickými volbami tento růst moci umožnili a posvětili jej. Pokud někomu z francouzských demonstrantů jde skutečně o to, aby stát nesahal lidem do kapes tak, jak to momentálně činí, jde nepochybně jen o mizivou menšinu. Zbytek demonstrantů svým protestem vyjadřuje spíše toto poselství: „Zdaňte kohokoliv jiného, aby bylo lze udržovat náš sociální stát, ale hlavně probůh nedaňte mě.“

Píše na FCB pan Luboš Zálom


Nejen Klinika

Nejsem revolucionář, ale stát má několik málo důvodů proč existuje. Jedním z nich je prosazování práva na jím spravovaném území. Pokud se tak neděje, vyvstává zde oprávněná otázka, zda je funkční a jestli je vůbec důvod si takový stát platit a jaké důvody nás nutí dodržovat jím vyhlášené zákony, když zákony a rozsudky jsou vymáhány jen selektivně anebo vůbec (kauza Lidový dům, Klinika, OKD a další).

Pepa Dobropočasný, FCB


Revoluce na spadnutí

Celý den jsem četl zahraniční zpravodajství a je to velmi deprimující.

Zatímco mudrlanti nacházející se desítky let totálně mimo mísu stále ještě nesmyslně mudrují nad opakovaným referendem o vystoupení Britanie z EU, pomalu a nevratně se hroutí Francie. Zpráva o zavražděné sedmnáctileté holce v nějaké šílené sociální ubytovně pro nezaměstnané Etiopce u Bonnu už vlastně vůbec nikoho nevzrušuje, přičemž platí, že ještě před rokem by se o ní na sociálních sítích do krve hádali zastánci migrace s jejími odpůrci. Dnes je překvapením každý den, kdy podobná zpráva nepřijde. Všechno se strašně rychle mění směrem k horšímu. Otupělost a uvyknutí na nové standardy je normou, záchvěvy energie přicházejí jen s touhou hodit na někoho vinu.

Věci se nevratně mění. Ještě chvíli si budeme užívat blahobytu, ale po příští ekonomické krizi, která je za rohem, protože krize se rodí v hlavě lidského druhu, budou mocenské karty ve světě rozdány úplně jinak, než jsme zvyklí — a my si na to zvyknout nechceme a neumíme. Jisté je jedno: my budeme stát na straně, která oslabí.

Jediné, čeho jsme schopni, je bojovat mezi sebou a sledovat, jak padáme níž a níž. Část populace, která nebude chtít novou normu přijmout, bude volit politickou reprezentaci připravenou konflikt eskalovat — a to bude prohlubovat napětí až k hranici občanské války, k níž opravdu nemáme v Evropě daleko, a velký podíl na tom mají mudrlanty nedávno ještě bez výhrady adorované sociální sítě.

Francie je perfektní ukázkou, jak skvělým revolučním nástrojem sociální sítě jsou. Ten chudák Macron ani neví, proti komu stojí. Tahle revoluce nemá vůdce, je produktem kolektivní mysli.

Angela Merkelová dobře věděla, proč chce sociální sítě regulovat, když zjistila, že jsou centrem odporu proti jejímu sociálnímu experimentu z roku 2015. Ale bylo už pozdě.

Myslím, že ani pro nás, stejně jako pro Německo či pro Franci, už není cesty zpět.

Jaroslav Plesl, FCB

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 171 × | Prestiž Q1: 7,25

+10 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Střípky (197)

Žádné komentáře

Facebook diskuse
top