Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

       

Štítky článku:
Čtení tohoto článku zabere přibližně 6 min.

Takže už zase: o nás — bez nás?

Evropská komise dostala oprávnění schválit Globální pakt OSN o migraci jménem celé EU.

Potichu a bez velkých fanfár se „mudrci“ Evropské unie rozhodli, že hloupé národní státy nebudou stát v cestě migraci a nechali formálně schválit povolení pro Komisi EU odsouhlasit Globální pakt OSN o bezpečné řízené a legální migraci.

Rada Evropské unie je důležitým rozhodovacím orgánem EU.

Projednává a přijímá zákony EU. Podle textu na stránce EU, Rada jedná o legislativních aktech a přijímá je většinou spolu s Evropským parlamentem v rámci řádného legislativního postupu, který se označuje také jako postup spolurozhodování. Spolurozhodování se používá v oblastech politiky, v nichž má EU výlučnou pravomoc nebo společnou pravomoc s členskými státy.

Zároveň Rada uzavírá mezinárodní smlouvy, resp. pověřuje Komisi, aby jménem EU jednala o smlouvách mezi EU a zeměmi, které nejsou jejími členy, a mezinárodními organizacemi. Po ukončení jednání Rada na základě návrhu Komise rozhoduje o podpisu a uzavření smluv.

Takové smlouvy se mohou týkat různých oblastí, jako je obchod či spolupráce a rozvoj, nebo konkrétních témat jako textil, rybářství, cla, doprava, věda a technologie, atd.

Proč o tom mluvíme? Aby Rada mohla „kvalifikovaně“ rozhodovat, vytváří si tzv. pracovní skupiny k jednotlivým tématům. Tématem OSN a vztahem k této organizaci se zabývá pracovní skupina CONUN. Neznámo, kdo tam sedí za Slovensko, faktem je, že o činnosti této skupiny se vůbec neinformuje. A mělo by se.

V březnu 2018 (2. 3.) Zasedala skupina CONUN a na tomto zasedání č. 266089 se projednal návrh Globálního paktu OSN o migraci. Skupina vyslovila své připomínky, které zapracovala do dokumentu.

Později, ještě týž měsíc (20. 3.), se skupina sešla ještě jednou na zasedání č. 266406. Na tomto zasedání bylo schváleno pověření pro Evropskou komisi, aby jménem Evropské unie schválila a podepsala Globální pakt OSN pro bezpečnou řízenou a legální migraci.

Zde je pověření uvedeno už jako adoptované pro potřeby Evropské komise.

Marrákešská deklarace je jen pokračováním politiky Unie přitáhnout co nejvíce Afričanů do Evropy

5. summit Africké a Evropské Unie se uskutečnil loni 29. – 30. 11. v Abidžanu, Pobřeží slonoviny. Hlavním tématem byla migrace a EU se zavázala „pomáhat“ Africe „vyřešit“ tento problém.

Předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker se v interview pro Deutsche Welle vyjádřil jednoznačně.

Jean-Claude Juncker: Migranti „potřebují legální způsob, jak se dostat do Evropy“.

Evropská unie podle něj nesmí mlčet tváří v tvář trhům s otroky v Libyi. V rozhovoru pro Deutsche Welle (DW) Juncker zopakoval svůj požadavek na více legálních způsobů, jak se mohou migranti dostat do EU.

V Abidžanu, hlavním městě Pobřeží slonoviny se na 5. summitu EU-Afrika šéfové zemí EU a Africké unie zabývali palčivou otázkou migrace z Afriky do Evropy. Každý měsíc se tisíce lidí snaží dostat přes Středozemní moře a dostat se do Evropské unie.

EU se však společně s tranzitní zemí, kterou je Libye, a dalšími africkými zeměmi snaží tuto nebezpečnou cestu uzavřít. Ještě před zahájením summitu se Max Hofmann z DW setkal s předsedou Evropské komise Jean-Claude Junckerem v Bruselu a vedl s ním rozhovor.


DW: Řekl jste, že by si Afričané a Evropané měli být rovni. Ale nyní došlo v Libyi k situaci, že jsou tu lidé zřejmě předávání jako otroci. Neměla by Evropa dělat více, aby to zastavila?

Jean-Claude Juncker: Evropa nemůže mlčet tváří v tvář tomuto pobuřujícímu problému, který patří do jiného století. Afrika je příliš dobře obeznámena s otázkou otrokářství. Jsem zděšen informacemi, které z Afriky dostávám. Víme o problémech v Libyi: Libye není stát, jako kterýkoli jiný. Takže není ani myslitelné, ani přijatelné, aby Evropa zavírala oči před touto tragédií, každodenní tragédií pro tolik lidí — dětí, žen a mužů — v Libyi. Již dříve jsem chtěl, abychom o tom popovídali na předchozím zasedání Evropské rady. Nemohu klidně spát, když pomyslím na to, co se děje těm lidem, kteří přišli do Libye s cílem zlepšit si svůj život, a přitom se ocitnou v pekle.

Šokovalo vás to? Bylo známo, že situace v Libyi je velmi obtížná, ale co do rozsahu — kdy jsou Afričané vydražovaný jako otroci — šokovalo vás to?

Ano, velmi mě to šokovalo. Ještě před dvěma měsíci jsem neznal celkový rozsah tohoto problému. Nyní je to velmi naléhavá situace. Vážně — přestože má Evropa s Libyí vyhovující vztah, nemůže k tomu mlčet. A nebudeme mlčet.

Ale není to také přímý důsledek toho, že byly posíleny migrační kontroly ve Středomoří — a tím se Afričané dostávají do Evropy obtížněji?

Kontrolní mechanismy byly vylepšeny — bylo třeba je vylepšit. Ale skutečnost, že se na libyjském území zvyšuje počet uprchlíků, kteří se už nemohou dostat do Evropy přes Středozemní moře, není dostatečným důvodem pro znásilňování, zabíjení a okrádání těchto lidí v táborech — které vypadají spíše jako vězeňské tábory, než jak tábory pro uprchlíky.

Neměli bychom raději hledat legální způsoby, jak by se tito lidé mohli dostat do Evropy, aby se tyto problémy v Libyi zmírnily?

Od roku 2014 a během kampaně pro evropské volby, a také následně potom, jsem ve svém projevu v Evropském parlamentu vždy argumentoval ve prospěch legální migrace. Domnívám se, že pokud nebudeme nabízet legální způsoby migrace do Evropy a přistěhovalectví v rámci Evropy, budeme ztraceni.

Pokud ti, kteří přicházejí — kteří jsou, obecně řečeno, chudí a trpící — již nebudou moci vstoupit do domu, zvaného Evropa, hlavními dveřmi, budou se neustále snažit prorazit si cestu přes zadní okna. Musíme pro ně vytvořit legální způsob, jak se mohou dostat do Evropy a komise již učinila návrhy. Evropa bude v příštích desetiletích jednoznačně potřebovat přistěhovalectví, takže musíme těm, kteří chtějí přijít, a jsou schopni přijít, a jejichž situace jim umožňuje přijít, poskytnout legální způsob, jak se dostat do Evropy.

Proč je vůči tomu takový odpor? Proč se vám nepodařilo tuto myšlenku prosadit?

Připomněli jsme státům, jakou mají odpovědnost, a uvidíme, co s tím členské státy udělají. Členské státy se při své moudrosti ne vždy řídí návrhy Komise. V roce 2001 Komise navrhla společný systém ochrany vnějších hranic. Členské státy to tehdy odmítly, ovšem nyní to požadují. A teď jsme provedli tyto společné kontroly vnějších hranic. Když je třeba řešit velké výzvy naší doby, musíme to ponechat na představivosti těch, kteří řídí členské státy a národy. A přistěhovalectví a migrace jsou velkou výzvou naší doby. Nejde jen o přípravu na budoucnost; už včera jsme se měli připravit na přítomnost.

Je strach z migrace, stejně jako strach z populismu, důkazem toho, že mezi členskými státy došlo ke ztrátě soudnosti?

Sami populisté jsou nebezpeční, ale je ještě mnohem nebezpečnější, když tradiční klasické strany přijmou jejich škodlivé návrhy. Jestliže tradiční strany dají na populisty, stávají se i populistickými, což je fenomén, který již v některých zemích EU vidíme. Ne, neměli bychom se obávat populistů; měli bychom přijmout ty, na které se extremisté zaměřují.

To je to, co by se mělo stát, ale neděje se to. Pokud jde o přistěhovalectví — nepřevládá strach nad soudností?

Ne — existují návrhy Komise, které mají také podporu Evropského parlamentu. Nyní je na členských státech, aby následovaly cestu moudrosti.

Dožadovali jste se větší solidarity s Afrikou, nejen solidarity mezi Evropany. Zahrnuje tato solidarita něco víc, než jen finance?

Ano, ale je to solidarita, která se musí dotýkat všech oblastí mezinárodního života. Afrika si musí uvědomit, že je dnes už velkým mezinárodním hráčem. Evropa se nesmí distancovat od celosvětových ambicí Afriky. Pro mě Afrika měla vždy svou roli při tvarování naší historie. Někteří Evropané to však takto nevidí.

Jean-Claude Juncker je předsedou Evropské komise od roku 2014. Předtím působil jako předseda vlády Lucemburského velkovévodství, a to v letech 1995–2013. Až do roku 2013 byl prvním stálým prezidentem Euroskupiny.

Posted by Tomáš Poláček | 4. 12. 2018 | SlobodnýVýber.sk


Pozn. red.: Takže to všechno byl nakonec jenom tyátr? A co to vlastně v Maroku 2. května ministr Metnar za vládu podepsal??? A jakou váhu má, že předseda vlády Babiš je poslední měsíc verbálně proti tomuto paktu???

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 252 × | Prestiž Q1: 8,40

+12 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Takže už zase: o nás — bez nás?

Žádné komentáře

Facebook diskuse
top