Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

       

Štítky článku:
Čtení tohoto článku zabere přibližně 3 min.

Další komunistická lež, co stále žije

Je těch lží mnoho, jedna hnusnější, než druhá. Ale jedno tvrzení, ač dávno vyvrácené, se opět objevilo v souvislosti s dnešním „vybrabčením“ účtu privatizačního fondu.

Dnes si totiž vláda odsouhlasila, že rozebere na různé účely 22 miliard na tomto účtu. Něco, co si zatím nikdo nedovolil, a dokonce současný premiér před lety proti takovému návrhu sám protestoval. Nyní má podporu ANO, ČSSD a komunistů, a tak se peníze fondu rozpustí do běžných výdajů bez určení konkrétního účelu.

Opoziční strany pochopitelně protestují, ovšem kvůli hlasovací mašinérii tré stran žádnou zbraň proti rozhodnutí nemají. Protestují hlasitě, v médiích i na sociálních sítích. Slova, jako vybrabčení, krádež a podobně nejsou výjimkou. A jsou pravdivá.

Ihned se však objevil fenomén posledních let, tedy relativizace. A spolu s ním ona stará komunistická lež. Totiž — směrem k opozici se říká, že „To je toho, vy jste rozkradli důchodový fond, a to bylo nějakých 300 miliard“. Takže — Babiš, socani a komouši to sice kradou, ale vy, milí politici, jste toho ukradli daleko víc.

Je to relativizace, a to z onoho druhu tvrzení — „Jo, on zabil sice mámu, ale vy jste zase dřívávějc zabili strejdu Alberta a tetu Jůlii“. Přesně ve smyslu — Možná Babiš krade, ale oni kradli taky a víc. Už toto samo o sobě je komunikační faul. Jenže problém není ani tak v té relativizaci, jako v tom, že jde o vyvrácenou lež. Takže, pokud zůstaneme u těch mrtvých příbuzných, nejen, že je prokázáno, že nikdo strýce Alberta a tetu Jůlii nezabil, oni dokonce ani nikdy neexistovali.

Podle mne ne první veřejné tvrzení, nicméně poprvé v médiích, se objevilo, kde jinde, než v komunistickém deníku Haló Noviny v roce 2012. Tehdy autor vzpomínal na rok 1993: „Tehdy totiž jistý odpovědný politik, jehož jméno je Klaus, prosadil na vládě převod přibližně tří set třiceti miliard tehdejších korun z důchodového účtu do státního rozpočtu. Tím pokryl tehdejší problémy. Důchodový účet byl prostě zrušen.“

Lež jako věž. Jak to? Vždyť si to přece pamatujete! Byly toho plné noviny! Nu — nebyly. Ani být nemohly. K ničemu, v HaNo popisovanému nedošlo. Z jednoduchého důvodu. Žádný takový fond s takovou sumou neexistoval! Mimo jiné i proto, že jak před rokem 89, tak i poté byly důchody financovány tzv. průběžným systémem. Dodnes na stránkách Ministerstva financí visí text, který komunistické lhaní uvádí na pravou míru.

Je roztomilé, že tato lež už žije tak dlouho, že si ti, kteří já používají, ani nepamatují, kdo že měl ten důchodový fond rozkrást. Nečas, Topolánek, Klaus. Mají v tom sice binec, ale jedno ví pevně — fond je rozkraden a může za to pravice. Myslíte si, že tento článek, který onu fámu opět napravuje, nějak pomůže?

Osobně mám za to, že ne. Určité procento jednodušších jedinců bude ještě za třicet, padesát let hromovat nad zlotřilostí někoho, koho ani jménem už neznají. A tito lidé budou přesně „vědět“, kdo může za jejich menší důchody. Přece zloději! To je totiž tak krásné a jednoduché slovo, že řeší mnohé frustrace.

Píše pan Jakub Roth na blog.idnes.cz


Pozn. red.: Na to hned rudé mozečky začnou ječet (po vzoru: a vy zase bijete černochy): „A co ten privatizační megatunel v devadesátkách? Pravice tu rozkradla celej stát!“ Jó, soudruzi, kdyby vaši fotrové po válce neokradli nejprve Košickým vládním programem (který byl nadiktován Moskvou) a posléze Klémovou rudou pěstí každého, kdo něco měl, žádná privatizace nemusela nikdy být. Ale musím přiznat, že částečně tomu jejich kvikotu rozumím. Nikdy nebyli schopni pochopit, že ty znárodněné firmy a jiné majetky nikdy nepatřily „všeholidu“ jak jim bylo do hlav šroubováno. Že to všechno patřilo jen Komunistické straně, které vlastně patřil celý stát. A to byl dosti úzký okruh vlastníků, i když strana měla v okamžicích největší slávy jen kolem 1,5 milionu členů (s nepatrným vlivem). Takže ještě přesnější by bylo, že celé to nakradené bohatství patřilo výhradně Ústřednímu výboru komunistické strany, který rozhodoval o všem. (Národní shromáždění stejně jen formálně zvedalo packy podle pokynů strany, dost podobně, jako dnes packují pokyny z Brusele.) Takže k tomu jejich rozkrádání v devadesátkách: ano, tímto prismatem měl předtím stát všechno a privatizací o to přišel (což byl i její účel). A i tak toho dosud stát drží  přespříliš. Ale ono je to stejně zbytečné to pořád kolem dokola psát.

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 237 × | Prestiž Q1: 8,69

+13 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Další komunistická lež, co stále žije

Žádné komentáře

Facebook diskuse
top