Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

       

Štítky článku:

Maskovaná progresivistická daň

Týdeník Echo24 dal čtenářům dárek pod stromeček. Odkryl jeden z nejzajímavějších článků poslední doby.

V analýze autorka Lenka Zlámalová podrobně zkoumá „páchání dobra,“ které se na nás chystá z Bruselu.

Podle ní je to exemplární ukázka, jak prosazuje velmi motivovaná, ideologicky pevně přesvědčená menšina své zájmy. Jde o tzv. Koncepci udržitelných financí Evropské unie, což není nic jiného než nová vlna šíření progresivního dobra.

Tak jako v roce 1977 donutili politici novou regulací známou jako Community Reinvestment Act (CRA) popřít princip rizika a půjčovat na bydlení lidem, u kterých bylo zjevné, že hypotéky nebudou schopni splácet, nyní chtějí donutit banky, aby půjčovaly na „udržitelné“ a „společensky odpovědné projekty“, které nemají potenciál samy o sobě vydělávat. Pravidla pro to, jak se vykazuje riziko a zisk, se tedy musí úplně postavit na hlavu přes nové ratingy a zelené úvěry a dluhopisy. Jsou to právě nechvalně známé sociální hypotéky, které stáhly svět do těžké finanční a hospodářské krize po roce 2008 v nové verzi 2.0.

Podobnost je varovná. Proto stojí za to si pro pochopení celé nové udržitelné ekonomiky, kterou chce začít Evropská komise novou regulací diktovat, na začátek chronicky známý příběh sociálně odpovědných hypoték připomenout.

Zmíněný Community Reinvestment Act z roku 1977 nutil banky přesnými regulačními pravidly, aby část půjček poskytovaly i lidem z chudých čtvrtí. Jedním z parametrů, které regulátor sledoval, bylo právě to, kolik peněz tam poslali. Města byla rozdělena do map čtvrtí podle průměrného příjmu a celkové sociální situace obyvatel. Ta nejchudší patřila do kategorie D. A právě objem půjček Déčkařům se pečlivě sledoval. V bilancích bank a spořitelen družstev se to maskovalo tak, že na ně banky zcela nelogicky musely vytvářet menší rezervy než na půjčky bohatším klientům. A mezi takzvané špatné úvěry, což jsou půjčky, kde dlužníci mají problémy s platební morálkou, se registrovali až výrazně později, až když měli problémy se splátkami například Áčkaři nebo Béčkaři. Trochu to připomíná dnešní snižování latěk ve školách pro děti, kterým psychologové diagnostikují nějaké psychologické problémy typu poruch koncentrace nebo učení. Dává se jim delší dobu nebo jednodušší úkol, ale výsledek se hodnotí stejně jako u jiných studentů. Se sníženou laťkou se vytváří dojem, že jsou stejní. Banky musely pravidelně procházet takzvaným CRA Compliance, tedy ratingem, jak vycházejí vstříc sociální regulaci.

Finančně to samozřejmě nevycházelo, což bankám snižovalo zisky, ceny akcií a bankéřům platy. Rozhodli se to proto zamaskovat ve finančně inovačních cenných papírech, oněch CDO. Rizikové hypotéky rozemleli na masokostní moučku s kvalitně splácenými, udělali elegantní finanční instrument, který nabídli investorům. Letadlo NINJA hypoték letělo jedenatřicet let. Ale jako každá pyramidová hra muselo narazit. To se stalo onoho 15. září 2008 a spustilo to velkou finanční krizi. Ta výrazně proměnila svět daleko za hranicí bankovnictví. Donald Trump nebo brexit jsou její dlouhodobé přímé důsledky.

Nebezpečné zelené letadlo

Přesně deset let od tvrdého nárazu letadla hypoték tu máme kompletní návrh na novou udržitelnou regulaci finančnictví. Signálem k jejich přípravě byl podpis Pařížské dohody o ochraně klimatu v prosinci 2015. Hned další rok začíná expertní skupina Evropské unie sepisovat konkrétní plány. Novou regulaci, která zcela obrací základní smysl podnikání, kterým je zisk, chce banky přimět, aby nasměrovaly peníze svých klientů na financování společenského dobra.

Pod taktovkou Valdise Dombrovskise, lotyšského viceprezidenta Evropské komise pro euro a sociální dialog, který má v portfoliu i finanční stabilitu, finanční služby a kapitálové trhy, vznikla expertní komise EU vysoké úrovně pro udržitelné finance. Do jejího čela byl vybrán Němec Christian Thimann, šéf regulace a udržitelného rozvoje ve francouzské pojišťovací skupině AXA. Právě on je autorem návrhu nové koncepce financování a udržitelnosti evropské ekonomiky. Je to převrat v principu fungování finančnictví. Zcela od základu se totiž má změnit filozofie, podle které banky fungují.

Dosud bylo tím hlavním principem chování správného a odpovědného hospodáře. Za to se přirozeně považovalo dosažení co nejvyšších zisků v rámci pravidel. Tedy zákonů a regulací příslušné země. Bankovnictví je z dobrých důvodů velmi silně regulovaný byznys, protože jeho zhroucení ohrožuje celou ekonomiku. To se teď má změnit. Hlavním principem se má stát financování udržitelného rozvoje. Návrh detailně popisuje, jak toho dosáhnout.

Autoři na rovinu přiznávají, že Evropská unie si dala nějaké strategické cíle, jako je boj proti globálnímu oteplování a prosazování různých sociálních programů. Ty stojí nějaké peníze. Banky je však do toho nechtějí dávat, protože se ekonomicky nevyplácí, a ony by tak jednaly proti žádanému (i pod hrozbou trestů) principu správného hospodáře. Proto je třeba je na financování priorit přitlačit novou regulací. Podoba s oním Community Reinvestment Act, který byl prvotním spouštěčem finanční krize (od svého vzniku v roce 1977 byl devětkrát novelizován), je až zarážející.

Před třemi lety si svět zvolil více udržitelnou cestu pro naši planetu a naši ekonomiku, která se projevila v přijetí Pařížské dohody o ochraně klimatu a Agendou udržitelného rozvoje 2030 OSN. Poté, co se Spojené státy rozhodly od klimatické dohody ustoupit, se Evropská unie stala lídrem této historické dohody a cesty k nízkoemisní ekonomice, efektivnějšímu využívání zdrojů,“ začíná vzletně návrh.

A protože to píše bankéř, jde se od progresivní poetiky hned na tvrdá fakta a peníze.

V nejbližších dvou dekádách bude Evropa potřebovat 180 miliard eur (4,6 bilionu korun, tedy čtyři roční české státní rozpočty — pozn. red.) ročně na investice, především do čisté energie, aby dokázala udržet zvýšení teploty planety pod růstem o dva stupně Celsia. To je největší výzva, ale i obrovská příležitost. Přesměrováním toků veřejných a soukromých financí k zelené a udržitelné ekonomice můžeme zásadně přispět ke snížení rizika změny klimatu.“

A už to jede. „Je třeba urgentně jednat. Je třeba přijmout finanční a jiné pobídky, aby se nabízely a prodávaly zelené produkty,“ píše Thimann. Novým regulačním metrem se má stát Etický kodex udržitelnosti ESG (The Environmental, Social and Governance Criteria). Veškeré finanční instrumenty budou posuzovány skrze něj. A protože jde o dílo bankéře, přicházejí už propracované návrhy, jak konkrétně by to mělo ovlivnit jednotlivé branže finančního byznysu od bank přes penzijní fondy (budou muset zelené dluhy povinně nakupovat) až po ratingové agentury.

Měl by vzniknout přesný regulační systém pro klasifikaci „udržitelných“ finančních produktů. Měl by být zaveden evropský standard a značka zelených dluhopisů. Měl by být zaveden speciální „udržitelný test“ přímo do evropského práva. A najít účetní pravidla, jak udělat z neziskových zelených a udržitelných investic ziskové. Investoři se prý dosud dostávali pod nezdravý tlak konfliktu mezi dlouhodobými udržitelnými záměry a tlaky trhů na zisky. Popisovali, že musí mít vždy v kapse dvě promluvy: jeden pro analytiky trhů, zaměřených na finanční výkon, další pro zaměstnance na konferencích typu Davos, kde diskutují o přispění své firmy ke vzdělání, společnosti a planetě.

Sociální podniky a neziskový zisk

Součástí udržitelných financí není jen environmentalistická regulace financí, ale také regulace sociální. Financované projekty budou posuzovány i ratingem společenské odpovědnosti. Je těžké odhadnout, co všechno si pod tím představit. Hranice představitelného jsou totiž ve společensko-progresivistických projektech velmi fluidní. Výklad různých obecných deklarací, které mají formu měkkého práva, do kterých patří právě koncepce udržitelných financí, jsou velmi tekuté. Proti nedávno v marockém Marrákeši podepsanému Globálnímu paktu OSN o migraci, jehož podstatou je usnadnit migraci a dát přistěhovalcům v cílových zemích více práv, se překvapivě stavěly progresivističtí němečtí Zelení. Připadal jim málo ambiciózní. Tvrdili, že by se v něm měla objevit i nová kategorie „klimatických uprchlíků,“ lidí opouštějících své země kvůli změně klimatu.

V evropské koncepci udržitelných financí se objevuje například pojem „sociální firma“ jako něco, co by měly banky aktivně podporovat, ačkoli to nepřináší zisky. Podoba se sociálními hypotékami, které také měly podporovat „širší společenské cíle“ a proto se kvůli nim vytvářela maskovací regulace, která praskla ve finanční krizi roku 2008, je až zarážející. Co je to sociální podnik nebo firma? „Evropskou komisí jsou považovány za hodnotné instituce, jejichž hlavním cílem je sociální dopad,“ píše se v kapitole o „sociálním rozměru“ evropské Koncepce udržitelných financí.

Pak přichází přímo nový finanční instrument. Stejně jako „zelené dluhopisy“ mají regulátoři tlačit banky, pojišťovny a penzijní fondy i do „dluhopisů sociálního dopadu“. Co přesně to je?

Jeden ze tří hlavních pilířů investic se sociálním vlivem pod Evropským fondem pro strategické investice (EFSI). Reprezentují hodnotný nástroj pro organizace v sociální ekonomice, hledající přístup ke kapitálu od investorské komunity, mimo tradiční filantropii,“ píše se v dokumentu.

Celý ten slovník používaný v koncepci udržitelných financí je zcela nový. S tradičním pragmatickým jazykem finančního světa má jen velmi málo společného. Takže přeloženo do srozumitelného jazyka: banky budou muset financovat neziskovky, ačkoli to neponese zisk. To je současná varianta nechvalně proslulých hypoték NINJA (No Income, No Job and Assets), půjčky lidem, kteří nemají příjmy, práci ani majetek. De facto nic, z čeho by tu půjčku mohli splácet.

Další novinkou je fond nazvaný Spravedlivá transformace. Je to fond, do kterého by měly finanční instituce odvádět peníze a platilo by se z něj „pracujícím, zaměstnavatelům a komunitám, aby mohli profitovat ze systému obchodování s emisemi, a podporovat tak proces snižování emisí.“ Takže fakticky nové povinné odvody pro banky na podporu obnovitelných zdrojů. Alternativa kvót, které již dnes musí platit průmyslové firmy.

Jak skrýt daně před žlutými vestami

Progresivní finanční revoluce postupuje velmi rychle. Skupina expertů dokončila Koncepci udržitelných financí letos v březnu. Už v květnu začala Evropská komise připravovat její uvedení do praxe přes konkrétní regulace. V legislativním balíčku představila tři návrhy. Prvním je nový systém společné evropské klasifikace udržitelných ekonomických aktivit (anglicky ho označuje taxonomy). Je to novodobý ekvivalent rozdělení hypotečních klientů podle sociální situace a tlaku na to, aby se jim půjčovalo. Slovo daň (tax) je výstižné.

Fakticky je to nový sazebník, jak jsou které odbory a firmy prospěšné a jak přísně se tedy investice do nich mají posuzovat. Druhým návrhem má být prověřování všech finančních investorů, bank, pojišťoven a fondů jak daleko přijali principy environmentální a sociální správy do jejich vyhodnocování rizika při finančních investicích. Jakýsi progresivistický rating. Dnes regulátoři posuzují, jak jsou banky stabilní, jaké mají rezervy. Zda neperou špinavé peníze. Nyní budou muset začít posuzovat, jak plní povinnost financovat progresivistické a „společensky odpovědné projekty“. Třetím regulačním návrhem má být společné evropské měřítko, podle kterého budou banky a společnosti posuzovat, jakou klienti, kterým půjčují a s nimiž obchodují, zanechávají svým byznysem uhlíkovou stopu.

Různé ekologistické spolky už dnes tvrdě nutí banky a pojišťovny, aby nepůjčovaly „špinavým firmám“, provozujícím například klasickou energetiku. Výjimkou nejsou demonstrace před centrálami. Nyní si Greenpeace a spol. ušetří práci. Už se to bude vymáhat přímo evropskou regulací.

O celé koncepci udržitelných financí se jen velmi málo mluví. Ve finále ji ale bude muset schválit Evropská rada. Ačkoli je to fakticky skrytá zelená a ekologistická daň uvalená na banky, má formu finanční regulace. U ní není právo veta pro každou zemi. Rozhoduje kvalifikovanou většinou.

To, že se o zelených financích neříká, není náhoda. Progresivisté chápou, že tyto nápady nejsou a nebudou populární, proto se je snaží co nejvíce maskovat složitou byrokratickou řečí. Ukazují přesně novou cestu, kudy se bude progresivistická a zelená revoluce v Evropě ubírat. Po masových nepokojích v Paříži kvůli zvýšení ekologické daně na naftu a benzin je zřejmé, že drtivá většina Evropanů odmítá za splnění progresivních snů platit vyššími účty za energie. Z nich politici ty peníze nevytáhnou. Vzbouří se jako Francouzi proti Emmanuelu Macronovi. Proto je ty desítky miliard eur třeba ukrýt do bank, pojišťoven atd. V naději, že progresivistické letadlo poletí alespoň těch třicet let jako ono letadlo sociálních hypoték pro chudé.

Uvádí slovenský server SlobodnýVýber.sk

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 417 × | Prestiž Q1: 13,88

+28 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Maskovaná progresivistická daň

(Článek už je starý. Interní diskuse k němu byly uzavřeny.)

Žádné komentáře

Facebook diskuse
top