Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

       

Štítky článku: •  

Jak se za 15 let proměnila EU

Rozhodující české politické strany jsou fakticky probruselské a liší se mezi sebou pouze v nevýznamných detailech. Existenci samostatného svobodného českého státu už nehájí žádná z nich.

Působil jste coby europoslanec od začátku členství ČR v EU po deset let. Jak se podle vás v průběhu těchto let EU měnilo, ať už kladně, tak i záporně?

V Evropském parlamentu jsem působil mezi lety 2004 — 2014. V těchto letech prošla EU zásadní proměnou, protože byla schválena Lisabonská smlouva. Ta skokově oslabila hlas malých a středně velkých členských států EU, urychlila proces centralizace moci do rukou evropských elit v Bruselu a zaručením sociálních a lidských práv nové generace i nebývalého rozsahu otevřela dveře masové migraci do EU. Vše proběhlo kvapně, pod tlakem a způsoby, které bylo možno jen obtížně nazývat demokratickými. Tehdejší český prezident Václav Klaus do poslední chvíle odmítal pod tento dokument připojit svůj ratifikační podpis, neboť správně věděl, o jak revoluční změnu v EU jde. Že ho v tom česká domácí politika zcela opustila, to je na jinou debatu, ale i to bychom měli připomínat.

Jak vnímáte EU dnes? Myslíte si, že je většině obyvatel České republiky ku prospěchu? Viz zákazy, příkazy, směrnice, které naše vláda či úředníci ve snaze být papežštější než papež dotahují k „dokonalosti“?

Dnešní EU je politickým uspořádáním, které vědomě ničí naše demokratické instituce a které považuje národní stát za svého nepřítele. Zastánci EU dělají vše proto, aby skrze unijní instituce dokončili stvoření revolučního sociálně-inženýrského projektu gigantického nadnárodního státu. V Bruselu se rodí všechny ty zákazy a příkazy, takže už i osolit si polévku bude podle euroúředníků málem trestným činem. Dnešní EU je pařeništěm ideologií, které z podstaty rozkládají evropskou civilizaci s jejími tradičními hodnotami. Agresivní ideologie genderismu, feminismu, zeleného šílenství či lidských práv „na všechno“ mění náš svět tradičních hodnot v ruiny. Evropská politika multikulturalismu otevřela dveře nejnebezpečnějšímu fenoménu dneška: masové migraci. Ten, kdo se na svět kolem sebe dívá očima zdravého rozumu, ne přepočítáváním, kolik z toho „kápne“ na „evropských“ dotacích, ten už to musí vidět.

Jaký máte názor na brexit — myslíte si, že pokud k němu nakonec skutečně dojde, naplní se černé scénáře o tom, jak vystoupení z EU Velkou Británii ekonomicky zničí?

Opustit EU bylo svobodné rozhodnutí občanů Velké Británie. Kdyby pro ně byla EU báječnou rajskou zahradou, nikdy by tento spolek netoužili opustit. Jejich trpělivost s bruselským diktátem už ovšem byla u konce a oni se jasně rozhodli vzít si vládu nad svojí zemí zpátky do vlastních rukou. Vyjednávání o „rozvodové“ smlouvě s nimi Brusel nehrál v rukavičkách a dělal všechno proto, aby Britům odchod co nejvíc znepříjemnil. Že i sami Britové byli váhaví a neuměli si s tím vším moc poradit, to je samozřejmě také pravda. A černé scénáře? Británie zůstane velkou a významnou zemí na ostrově vedle kontinentu. Nikam neodpluje, bude v jejím zájmu obchodovat a žít se svým okolím přátelsky a smírně. Že nastanou krátkodobé problémy, to asi nastanou, ale všemožné lidské aktivity si své cesty v nové realitě rychle najdou. Dlouhodobé důsledky brexitu budou pouze pozitivní, tím jsem si zcela jist.

Myslíte si, že EU může ve stávajícím formátu fungovat i nadále? Osmadvacet zemí není prvotních šest, nejsou na stejné úrovni hospodářsky, politicky i společensky, navíc stávající vedoucí tandem Německo-Francie ve smyslu, jak to nyní v těchto zemích vypadá, příliš optimismu neskýtá….

Jsme svědky vytváření „unie uvnitř unie“. Německo a Francie fakticky rezignovaly na dnešní, už tak katastrofálně centralistický model evropské integrace, a rozhodly se jít vlastní, ještě rychlejší, cestou vytvářením „franko-německé unie“. Nu, pokud chtějí mít vlastní společný parlament, jednoho vlastního ministra financí, franko-německou armádu mimo rámec NATO, ať tak činí, Česká republika by měla tyto tendence rezolutně ve vlastním zájmu odmítnout, neúčastnit se jich, nenechat se vtáhnout do nově definovaného „tvrdého jádra“ — teď už jasně pod taktovkou Macrona a Merkelové — a velmi bedlivě celý proces sledovat a analyzovat. Česká politická reprezentace se zatím ovšem chová zcela opačně: proces buďto podceňuje nebo zcela ignoruje.

Když ČR vstupovala do EU, předcházelo tomu referendum, i když většina lidí o EU obecně nic nevěděla a hlasovala na základě informací, že bude možné bez problémů pracovat v zahraničí, cestovat a jednodušeji obchodovat. O snahách postupně nadřadit zákonům jednotlivých států „evropské“ zákony se tehdy (veřejně) nehovořilo.

Vstup do EU brala většina našich občanů jako završení našeho „návratu do Evropy“, jak zněl jeden z polistopadových sloganů, i přesto, že zápory členství v tomto spolku již v době našeho vstupu byly viditelné pro každého, kdo je vidět chtěl. Členství v EU nám nepřineslo svobodu cestování nebo jednodušší obchodování, což je jeden z často opakovaných nepravdivých mýtů. Svobodně cestovat a obchodovat jsme mohli přece bezprostředně po Listopadu 89 a žádné členství v EU jsme k tomu nepotřebovali. Vstup do EU nám ovšem přinesl podřízení našeho, do té doby svobodného a nezávislého, parlamentu nadnárodním institucím a nadnárodnímu zákonodárství. Členstvím v EU jsme významnou část státní nezávislosti ztratili a nenechme se opíjet představou o jakýchsi „zázračných evropských penězích“, které ztrátu této svobody „vyváží“.

Jak vnímáte, že ač část obyvatel ČR by nyní referendum o případném setrvání země v EU přivítala, není politická vůle ho uspořádat…

Otázku referenda o setrvání či vystoupení z EU považuji za zbytečnou debatu. Po něčem takovém není v ČR vážně míněná poptávka, není to tématem dne, neexistuje žádná relevantní politická síla, která by to za zásadní téma považovala a uměla jej lidem nabídnout a vysvětlit. Rozhodující české politické strany jsou fakticky probruselské a liší se mezi sebou pouze v nevýznamných detailech. Existenci samostatného svobodného českého státu už nehájí žádná z nich.

Pokud by hypoteticky ČR někdy z EU vystoupila, co myslíte, že by to pro ni a hlavně pro obyvatele znamenalo?

Myslím, že ČR přestane být členem EU pouze tehdy, až se tento eurospolek sám rozpadne.

Příloha „Extra“ Deníku, 6. 4. 2019

Ivo Strejček, Institut VK

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 216 × | Prestiž Q1: 10,60

+19 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Jak se za 15 let proměnila EU

(Článek už je starý. Interní diskuse k němu byly uzavřeny.)

Žádné komentáře

top