Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

       

Štítky článku: •  

Daň za kočkopsa

Podle aktuálních informací hodlá až 21 zákonodárců horní komory podpořit ústavní žalobu na prezidenta Miloše Zemana, kterou připravil senátor Václav Láska.

Podání samotné žaloby i diskuse kolem ní přitom celkem ukázkově dokreslují český ústavní Kocourkov: napřed zavedeme nesystémovou přímou volbu prezidenta a teprve po dlouhých sedmi letech se budeme podivovat nad výsledkem a diskutovat o prezidentských pravomocech.

Vraťme se trochu do historie a připomeňme, že u zrodu ústavní změny, na jejímž konci se z českého nepřímo voleného prezidenta stal prezident přímo volený, stály přibližně tři klíčové faktory.

Tím nejdůležitějším byl mýtus, že český prezident nemá žádné pravomoci a je to jen takový rituální kladeč věnců. Vlastně takový „strejda“ bez kompetencí, na kterém moc nezáleží a u kterého by tudíž nemělo ničemu vadit, pokud si ho občané budou moci volit přímo. Opak je přitom pravdou, protože pokud srovnáme pravomoci českého prezidenta s pravomocemi ostatních prezidentů v parlamentních demokraciích, tak se tu prostě žádné „malé kompetence“ nekonají!

Druhý faktor pak byla i jistá lenost politických stran, kterým se v té době velmi hodilo rezignovat a přehodit svou odpovědnost na občany. Obě parlamentní volby prezidenta, tedy jak ta v roce 2003, tak i v roce 2008, totiž přinesly parlamentním stranám a jejich lídrům řadu problémů, zvýraznily vnitrostranické štěpení i staré spory. Proto se jevilo jako skvělý nápad zabít dvě mouchy jednou ranou: tedy převést svou odpovědnost na voliče a ještě vyjít vstříc veřejnému mínění.

Jako třetí faktor, který k přechodu na přímou volbu výrazně přispěl, je třeba zmínit média. Ta se totiž nesmírně těšila na to, jak veřejnosti vyberou toho svého správného kandidáta a protlačí si ho až na Hrad, a proto přímou volbu masově podporovala. Zpětně hodnoceno, je dnes jasné, že právě tato představa byla ze všech nejvíce naivní a nejvíce se minula kýženým účinkem.

Kombinace hloupého mýtu o prezidentovi coby pouhém kladeči věnců na straně jedné a mediálního tlaku a pohodlnosti politických stran na straně druhé tak dala vzniknout situaci, kdy se sice změnil samotný způsob volby, ale žádným odpovídajícím způsobem se nezměnilo postavení prezidenta. Naopak — ozývaly se absurdní hlasy, požadující, aby se kompetence přímo voleného prezidenta dokonce zmenšily, což už by samozřejmě byl naprostý nonsens. Protože volit přímo někoho, komu seberete kompetence, zcela postrádá jakýkoli smysl.

Argumenty kritiků přímé volby, kteří tvrdili, že tento experiment sice rozjásá veřejné mínění, zato do ústavního systému vnese zbytečnou dysbalanci, nebral nikdo vážně… Nikdo nebral vážně, že prvotní musí být důkladná diskuse o postavení prezidenta a jeho kompetencích, a až následně se má přikročit ke změně Ústavy. Nikdo nebral vážně varování, že tu vzniká nebezpečný kočkopes, který napáchá více škody než užitku. Výsledek na sebe nenechal dlouho čekat…

Pro upřesnění dodejme, že přímá volba prezidenta je samozřejmě naprosto v pořádku tam, kde pravomoci prezidenta a jeho role v celém systému vyžadují, aby měl prezident mandát přímo od občanů. Je tedy naprosto v pořádku v systémech prezidentských či poloprezidentských, zato v parlamentním modelu absolutně nemá co dělat. A neobstojí tu ani populární argument z internetových diskusí, že občané mají „právo“ si prezidenta volit přímo — protože žádné takové právo prostě a jednoduše neexistuje! Rovněž tak neobstojí argument, že z obou přímých voleb nakonec vyšel přijatelnější kandidát, než jaký by vzešel z volby Parlamentem. Jednak proto, že historie nezná „coby, kdyby“, ale především proto, že způsob volby se přece nešije na míru nějakému konkrétnímu kandidátovi!

Cest ze zapeklité situace je tedy několik, ale bohužel pro pana Lásku i dvě desítky dalších senátorů, ani jedna nezahrnuje jejich ústavní žalobu.

Buď je třeba se vrátit ke klasickému parlamentnímu modelu volby hlavy státu, nebo ponechat přímou volbu, ale posunout se směrem k (polo)prezidentskému systému. Jinými slovy, je třeba se od ústavního kočkopsa přesunout k tomu, co z ústavního hlediska dává smysl. A takový smysl nedává ani žaloba (která je ve skutečnosti daleko více politická, než „ústavní“), ani opětovné diskuse o větším sešněrování prezidentských pravomocí. Smysl dává vrátit se tam, kde to celé začalo…

Píše paní Karolina Stonjeková na prima.iprima.cz


Pozn. red.: Zdali by se nyní pan senátor Láska a jemu podobní tak zuřivě zmítali, kdyby byl tenkráte zvolen jejich kůň, pan profesor Nevím???

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 239 × | Prestiž Q1: 10,39

+18 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Daň za kočkopsa

Žádné komentáře

top