Štítky článku: •  

Docent Pokorný o klimatické hrozbě (2/2)

Známý český vědec v rozhovoru popisuje klimatické a teplotní změny na Zemi za posledních 12 tisíc let. Ačkoliv přiznává, že neumíme s jistotou předpovědět, co přijde, souhlasí s tím, že něco bychom změnit měli.

Zmínil jste také, že teplotní změny měly v historii vliv na život lidí, respektive civilizace. Můžete uvést konkrétní příklady?

Na základě proxy-dat toho dnes víme mnohem více o historických změnách teplot, než o vývoji srážkových poměrů. Z hlediska prosperity dávných civilizací se zdá, že největší problémy přicházely v dobách, kdy se ochlazovalo a zároveň se takto postiženým regionům nedostávalo srážek.

Už jsme zmínili počátek „skluzu“ směrem k chladnějšímu a rozkolísanějšímu klimatu před zhruba 4000 lety. Když teď budeme trochu konkrétnější, začalo to relativně prudkou změnou před 4200 lety. Určitě nebude náhodou, že se v tomto historickém okamžiku hroutily civilizace v širokém pásu od Číny přes Indii, na celém Předním východě a v Egyptě. Tyto společnosti neustále řešily problém, jak nakrmit populaci. Ochlazení a sucho znamenalo nižší úrody. I v Evropě pozorujeme ve stejném čase kulturní proměny, ale zde ještě tolik rozvinuté civilizace nebyly.

Evropa se ocitla na trajektorii civilizačního vzestupu až později. Ani ta pak nezůstala ušetřena vlivem klimatických krizí. Vzpomeňme například zhroucení středomořských civilizací v době tzv. invaze mořských národů ve 12. století před Kristem.

Eric Cline, americký historik starověku, jehož rozhodně nemůžeme vinit z redukcionistických, klimatocentrických přístupů, se domnívá, že klimatické změny zde hrály podstatnou roli. Opět šlo hlavně o vlny katastrofálního sucha.

Známé zhroucení laténské („Keltské“) civilizace severně od Alp a pozdější a ještě známější pád Římského impéria a následný chaos v době stěhování národů však zřetelně klimatické souvislosti nemají. Určitě se při troše snahy dají vystopovat, ale nejsou zdaleka tak zřejmé.

Zato nástup „malé doby ledové“, o kterém jsme již hovořili, je jednoznačným případem souvislostí mezi klimatickým ochlazením a poklesem prosperity v tehdejší Evropě, která zrovna stála na vrcholu civilizačního vývoje.

Nejznámější peripetií této historie je ztroskotání snahy severských Vikingů o kolonizaci Islandu, Grónska a dokonce i severní Ameriky. V tomto případě to fungovalo dost přímočaře: Jakmile začala být mořská hladina po většinu roku zamrzlá, mořeplavba se stala téměř nemožnou.

Průmyslová a hlavně zemědělská revoluce „Malthuziánský“ problém s uživením populace vyřešily. Zatím. Nic ale netrvá věčně.

Pokud byste měli uvést z historie nějaké příklady, jak vypadala naše Země, které by čtenáři vyrazily dech, které by to byly?

Zase raději nepůjdeme daleko do historie, protože ledové doby byly opravdu úplně jiný svět, ve srovnání s dneškem. Obří kontinentální ledovce, hladina světového oceánu o 120 metrů níže, vnitra kontinentů natolik suchá, že dokonce i amazonský prales přežíval pouze v izolovaných ostrovech pod Andami. A není to až tak dávno — před 20 000 lety.

Ale i z holocénu známe některé dech beroucí příklady. Vezměte si například dnešní Saharu, což je nejsušší místo na Zemi. Před 6000 lety to byla země zalévaná letními monzunovými dešti a zarostlá bujnou savanou. Protínaly ji řeky, na obrovských jezerech se vlnila vodní hladina, všude spousta zvířat a mezitím neolitičtí pastevci krav se svými stády a sídlišti.

Tento ráj neskončil najednou, ale celý prostor postupně vyschl natolik, že před 4500 lety už ho rekonstruujeme jako liduprázdný. Pastýři se stáhli k jihu, na středomořské pobřeží a do říční oázy podél Nilu, kde položili zárodky jedné z nejstarších a nejdéle prosperujících civilizací starověku.

Máme to tu znovu: civilizace jako „stroj na řešení problémů“. Museli se perfektně zorganizovat, aby přežili. K tomu potřebovali úředníky, písmo, pyramidy — aby měli k čemu vzhlížet … Promiňte mi ta lapidární vyjádření.

Důležité je, že za vysychání Sahary nemohli, nebo jen zcela zanedbatelně, protože chov mohl v hraničních klimatických poměrech dorazit postupně usychající vegetaci.

Hlavním viníkem byl však každopádně odchod každoročních monzunových srážek, které už přestaly dosahovat tak daleko na sever. Odjeli proto, že se změnila orientace osy rotace Země vůči rovině oběžné dráhy, tzv. precese. Slunce, hlavní zdroj energie, která poháněla monzunovou oblačnost, ztrácelo v klíčovém prostoru kolem obratníku sílu.

Srážky jsou tedy důležitý faktor. Víme, zda a jak souvisí s teplotními změnami?

Srážky na kontinentech pocházejí z tzv. malého vodního cyklu, který závisí na množství vody v zemi a na vegetačním krytu. Hlavní část vody však na kontinenty přináší vzdušné proudění z hladiny moří a oceánů. Záleží tedy na teplotě povrchové vody v mořích a oceánech a na směru i intenzitě vzdušného transportu. Počasí pohánějí teplotní a tlakové gradienty. Teplejší svět je obecně vlhčí, ale neznamená to, že všude stejně. Někde prší více a jinde méně a mozaika suchých a srážkově bohatých oblastí je „tekutá“. Proměňuje se v čase. Vliv na to mají oscilátory, které známe jako El Niňo Southern Oscillation (ENSO). Nebo Severoatlantickou oscilaci (NAO), jejíž okamžitý stav se měří tlakovým gradientem mezi Islandem a Azorami. Takových oscilátorů je však více.

Slunce je jistě hlavní zdroj energie pro naši planetu. Ale současný teplotní skok se spíše dává do souvislosti s CO2. Proč? A proč potom stoupala teplota na Zemi, když CO2 člověk neprodukoval?

Globální oteplování, ke kterému dochází v posledním století, můžeme také dát do souvislosti se Sluncem. Ne s precesí, protože změny na orbitě jsou pomalé, ale s aktivitou samotného Slunce, která osciluje v různých, vzájemně do sebe vnořených cyklech a částečně také chaoticky. Ale k úplnému vysvětlení současného klimatického dění to rozhodně nestačí.

Jedním z nejlépe popsaných a zároveň nejjednodušších dílčích mechanismů je známý skleníkový efekt, když určité molekuly obsažené v atmosféře pohlcují záření určitých vlnových délek a rozkmitávají se, což znamená oteplování.

Ačkoli oxid uhličitý, CO2, není úplně nejúčinnější skleníkový plyn, jeho úloha je vehementně tlačena do popředí. Za nárůst jeho množství v atmosféře může jednoznačně lidstvo kvůli spalování fosilních paliv, změnám ve využívání krajiny (landuse) a nepřímo ještě z řady dalších důvodů.

Bylo by hloupé popírat, že určitý podíl na oteplování tento lidstvem spouštěn mechanismus má. Jenže nevíme, jak významný tento podíl ve skutečnosti je.

Mimo jiné proto, že neznáme podíly mnoha jiných faktorů. Také proto, že některé faktory pravděpodobně vůbec neznáme a jiným teprve mlhavě začínáme rozumět.

A především proto, že jednotlivé složky klimatického systému planety jsou ve vzájemné dynamické interakci, kterou neumíme modelovat. Je to dynamický, nelineární systém. Takový systém spolehlivě modelovat nejde, z principu věci.

Můžeme si připomenout příklad ze začátku našeho rozhovoru. Ten s infarktem myokardu a kouřením. Týká se konkrétního lidského těla. Porovnejte ho s celou planetou a její nepoměrně větší složitostí!

Pokud někdo tvrdí, že vliv CO2, nebo jakéhokoli jiného faktoru, umí modelovat do té míry, že dost dobře „ví, jak to je opravdu“, neznamená to nutně, že zamlžuje nebo že rovnou nepokrytě lže. Možná je to jen technokrat, například i špičkový. Geek, který žije ve virtuálním světě vědecké slonovinové věže, ale nemá dost citu pro složitost světa „tam venku“, mimo rámec modelu. Chybí mu relační a vztahové myšlení a možná i pokora. Třeba by se také rád prosadil ve své profesní komunitě a něčím se proslavil. Třeba i bojem za něco opravdu dobrého a ušlechtilého.

Obávám se, že různé druhy autismu a „nerdství“ jsou v současném složitém světě rozšířené více, než tušíme. Na úkor porozumění širokým souvislostem, porozumění mezi lidmi a obecně jakýmkoli přirozeným vztahem. Nyní ze mě nemluví vědec, ale normální člověk. Přijmout limity poznání je těžké. Pro zapálené vědce-aktivisty to platí dvojnásob.

V jedné z přednášek jste zmínil, že instrumentální měření teplot mají mnohem dramatičtější průběh než měření prostřednictvím proxy-dat. Zkuste to vysvětlit laikovi. Znamená to, že kdybychom měřili tato současná data s odstupem a způsobem proxy, nebyla by až tak dramatická?

O tom už jsme mluvili. Ale ještě si to, pravda, musíme dovysvětlit. Problém nastává tehdy, když řadu přímých, instrumentálních měření chceme napasovat na řadu získanou měřením nějakých nepřímých proxy-dat. To lze udělat velmi různě a podle toho bude vypadat výsledek. Ze stejných dat tak můžeme vyrobit kočko-psa, který ukazuje dramatický zlom, nebo třeba praso-tygra, který ukazuje minimální změnu chování v čase.

A zase jsme u těch nešťastných modelů. Čirou skutečnost nahlížet neumíme, na to nejsme vybaveni. Modelujeme tedy vždycky, toho se jistě nezbavíme, ale dělat to můžeme velmi různým způsobem. Dobře, nebo špatně. Pokud máme možnost, měli bychom dávat přednost něčemu přímočarému. Úplně nejhorší jsou modely parametrizované výsledky jiných modelů. Pak by bylo lepší, kdybychom jen hádali a poctivě to přiznali. Hodnota výsledku by byla stejná, ale netvářilo by se to vědecky a nebylo by to tedy tolik zavádějící.

Mnoho donekonečna reprodukovaných populárních křivek vývoje teplot má ke všemu ten problém, že spojují bodově získaná proxy-data z dávné minulosti na průběh globální teploty poslední doby naměřený instrumentálně.

Pokud již chceme zkoumat dávnou minulost a porovnávat ji s minulostí bezprostřední, měli bychom podle mého názoru pracovat výlučně s jedním typem proxy-dat, která získáme jak pro dávné období, tak pro období zcela nedávné a pro dnešek. Toto se provádí hrozně málo. Možná právě proto, že to většinou dopadne tak, že vidíme, že až tak dramatickou změnu nevidíme.

Mohl byste vysvětlit čtenářům Milankovićovy cykly? Proč je o nich v médiích v současnosti slyšet málo?

Posloucháme o nich v podobných souvislostech málo, ale to má docela dobrý důvod. O jednom cyklicky proměnlivém parametru oběžné dráhy Země, se kterým pracuje Milankovićova teorie, jsme již hovořili v souvislosti s vysycháním Sahary. Je to ta precese. Milankovićovu teorii, dnes mnohočetně potvrzovanou, potřebujeme na vysvětlení pomalých změn klimatu v geologické historii.

Pokud mluvíme o změnách v řádech desítek let nebo století, tak ji v podstatě nepotřebujeme. Jednoduše proto, že ony Milankovićovy cykly jsou příliš dlouhé. Za krátkodobými změnami musíme hledat jiné, rychleji působící proměnlivé vlivy.

Zaujala mě Vaše věta na přednášce: „Minulost umíme popsat často velmi přesně, ale vzít si z toho ponaučení je mnohem obtížnější, protože systém je tak složitý, že my ho modelovat nejen neumíme, ale že to ani z principu nejde.“ To velmi nekoreluje se zaručenými předpověďmi, které posloucháme denně a většinou katastrofického ražení. Mají ty předpovědi nějakou váhu?

Podle mě mají zhruba takovou váhu, jako předpovědi delfské věštírny. Nyní asi čekáte, že si nasadím brýle „objektivního“ vědce a prohlásím, že mají váhu nulovou, protože jsou vědecky chybné. Ale kdeže! Ony mají naopak obrovskou váhu. Čím více lidí jim věří, tím větší mají sílu. Performativní sílu, což znamená, že reálně hýbou světem. Je to pak v podstatě otázka víry a především otázka moci.

Mají nebo nemají se přijmout drastická opatření kvůli změnám klimatu (uhlíková stopa, alternativní zdroje energie etc.)? Budou mít reálný dopad na zmírnění následků nebo způsobí ještě větší katastrofu?

Plaveme v temném oceánu vášní, domněnek a moci a lovíme všelijaké chiméry, které před nás staví síla fantazie a občas také rozumu. Technologie jsou vykloubené z pantů a šílí. Hlavně ty virtuální, co běhají po internetu. Z toho může vzejít zcela cokoli. Doufám, že jsem Vás nyní příliš nevyděsil. Také doufám, že to neberete tak, že jsem se přímé odpovědi na otázku vyhnul. Vyhýbat se nechci, protože si vážně myslím, že Vámi uvedená opatření a ještě leckterá další jsou důležitá. Ne nutně pro změnu klimatu, tam skutečně těžko dohlédneme nezamýšlené důsledky — za současného stavu poznání. Zejména dotace deformují všelijaké trhy a dochází tak k nebezpečnému rozpojení mezi ekonomikou a rozumným chováním. Ale uvedená opatření jsou řekněme důležitá z jiných důvodů než klimatických. Určitě bychom se měli chovat rozumněji a šetrnější. Létat každý rok na druhý konec světa na dovolenou je plýtvání. Jezdit autem na nákupy do supermarketů také, pokud máme možnost chodit za nimi pěšky, za pár rohů, a trochu si například připlatit. Nevyužívat možnosti, které otevírá rozvoj alternativní energetiky, také není rozumné, protože fosilní zdroje docházejí a logicky jednou musí dojít úplně.

Čili jak by vypadal ideální model podle Pokorného?

Nějaký model podle Pokorného neexistuje. Myslím, že důležitá je individuální i kolektivní skromnost. Sama o sobě však těžko bude stačit. Lidí na této planetě je již skoro sedm a půl miliardy a počet stále raketově roste. Pro mě osobně je to nejvíce varující trend. Kdy se to zastaví? Jaký počet lidí je dlouhodobě udržitelný a při jakém modelu spotřeby?

Moderní zemědělství je neuvěřitelně efektivní, ale není to uzavřený systém. Potřebuje energii, hnojiva a sladkou vodu. Rozvoj alternativní, to jest „nefosilních“ energetiky je jistě možný, ale co další zdroje? S dostatkem energie si třeba pomůžeme odsolováním mořské vody. Prognóza ohledně hnojiv je však varující. Amoniak, zdroj dusíkatých hnojiv, dnes dokážeme vyrábět energeticky náročným způsobem doslova ze vzduchu. Fosfor, nejvíce nedostatkový prvek pro hnojiva, však takto vyrábět nedokážeme a musíme ho těžit z fosilních zdrojů, které jsou vzácnější než ropa a zemní plyn.

Četli jste knihu Pluhy, nemoci a ropa od Ruddimana? Pokud ano, co si o této teorii myslíte?

Četl. V původní anglické verzi a potom v slovenském překladu. Je to zajímavá teorie. Říká zhruba toto: Podle Milankovićovy teorie bychom se už měli nacházet na začátku další ledové doby. Jenže od neolitické revoluce natolik měníme podmínky a klima na této planetě, že příchod ledové doby oddalujeme.

Hlavně tím, že zemědělstvím a změnami ve využívání krajiny uvolňujeme do ovzduší metan, což je asi 4krát účinnější skleníkový plyn než CO2. Podle mého názoru na tom něco bude, množství metanu v atmosféře skutečně uplynulých 8000 let roste, což víme z analýz dávné atmosféry uzavřené v bublinkách vzduchu v ledovcích.

Ale nemyslím si, že je to až tak rozhodující faktor. Respektive že nestačí k tomu, aby v konečném důsledku převážil orbitální vlivy, které popsal Milutin Milanković. Minulé ledové doby končily zpravidla velmi prudce, ale začínaly pozvolna. Současné modely příchodu budoucí ledové doby hovoří o velmi pozvolném přechodu, který bude trvat ještě minimálně 10 000 let.

Na závěr, pro ty, kteří by místo titulků v novinách a statusů protestujících studentů rádi četli vědecky podložené práce, můžete dát tip na dobrou vědeckou (pokud to slovo můžeme použít) literaturu k danému tématu?

Literatury je obrovské množství. Nejcennější je ta opravdu vědecká, jíž však neodborník těžko rozumí. Navíc, kdo může číst tisíce anglicky psaných stránek denně, které jsou ještě k tomu většinou vysoce relevantní?

U internetových zdrojů to bývá s kvalitou a relevancí naopak velmi pofiderní. I všelijakých souhrnných knih jsou stohy a mnohé z nich jsou velmi dobré.

Namátkou vyberu dvě původní knihy, které vyšly v tomto roce v Čechách. Jsou řekněme z obou pólů politicko-názorového spektra, ale obě považuji za zajímavé a hodné pozornosti. Jsou solidní v tom smyslu, že poctivě pracují s primární vědeckou literaturou. Nereferují o ní zkresleně, alespoň podle mého soudu. A přesto, pokud si je obě přečtete, získáte z nich zcela odlišný dojem. Také jejich závěry jsou zcela odlišné. Je to dáno výběrem literatury, což je zase dáno před-porozuměním a cíli, se kterými se autoři do díla pustili.

Tip první: Václav Cílek, Alexander Ač a kol., Věk nerovnováhy. Klimatická změna, bezpečnost a cesty k národní Resiliency. Academia, Praha.

Tip druhý: Vítězslav Kremlík, Obchodníci se strachem. Průvodce skeptika po klimatické katastrofě. Dokořán, Praha.

Pokud si obě knihy přečtete a budete mít nutkání jedné z nich nadšeně přitakat, případně vyběhnout hned do ulic a hlásat světu zjevenou pravdu, měli byste se nad sebou vážně zamyslet.

Pokud si z četby odnesete dojem, že předmětem klimatické vědy (a vědy vůbec) je boj dobra se zlem, vítězství světla poznání nad temnotou zlotřilého komplotu peněz, korporací a politiků, je také něco v nepořádku.

Doc. Mgr. Petr Pokorný, Ph.D.

je biolog, paleoekolog a environmentální archeolog. Zabývá se proměnami světa v nedávné geologické minulosti, zejména od poslední Doby ledové po současnost. Pracuje v Evropě, Střední Asii, na Sahaře a v jižní Africe. Výsledky výzkumů publikoval ve stovkách vědeckých prací a v desítkách knih, odborných i popularizačních.

Je ředitelem Centra pro teoretická studia, společného pracoviště Univerzity Karlovy a Akademie věd ČR. Přednáší na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy, kde vede studentské práce.

Za nejdůležitější roli pro současnost považuje udržení přímého, fyzického kontaktu se světem a jeho jednotlivostmi. Je přesvědčen, že jedině tak si můžeme udržet zdravý rozum a lidstvo jako celek snad dokáže přežít déle, než několik nadcházejících století.

Současnou změnu klimatu sice považuje za problém, ale větší problémy vidí v jiných environmentálních krizích, především v ničení přírodních stanovišť, jejich dlouhodobě neudržitelnou exploataci a v současném průmyslovém zemědělství rozvinutých regionů.

1. srpna 2019 v 17:23 PETER BERCIK

Uvádí slovenský KonzervativníWeb.sk (překlad red.)

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 349 × | Prestiž Q1: 11,70

+21 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Komentáře

Článek má 1 komentářů.

Pravidla pro diskutující

Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla slušné výměny názorů. Vítám jejich střet, ale snažte se je vždy vést v rámci kultivované debaty. Bude-li se někdo chovat jako sprostý nevychovanec, pokud bude urážet ostatní komentující, nebo mi bude zanášet diskusi nevyžádanou reklamou, takové příspěvky nekompromisně zablokuji. Na oplátku slibuji, že i kontroverzní příspěvky nebudu editovat, ani mazat, pokud neporušíte pravidla zmíněná výše. Za deset porušení těchto pravidel budete z diskuse nekompromisně a navždy vyřazeni (včetně IP adresy). PeTaX

Napsat nový komentář
Mojmír Hájek

Lze doporučit : Chemické listy 2018 str. 573, 574 a 8O1
Wind Turbulence
Windturbinen bremsen den Wind
Windturbinen und Dürre
Wind Turbines and Drought

Napsat nový komentář

Zbývá 2048 znaků.

Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

top