Štítky článku: •  

Úvahy starého konservativce (3)

Úvaha pan Frýborta navazuje na předchozí dva díly: Úvahy starého konservativce a Úvahy starého konservativce (2). [Pozn. red. SvS]

Signály ze sfér nadsmyslna

Vím, že si následujícími řádky u mnohého čtenáře spravedlivého rozlévám ocet, nicméně se odvážím rýpnout nešetrnou rukou do učení Kristova. Nic mi neříkejte, sám dobře vím a uznávám, že je křesťanství vedle antiky jedním z nosných sloupů západní civilisace; studnicí a počátkem vší duchovní moudrosti ale není.

Byly i jiné, starší kulty směřující k týmž nebo podobným cílům, a užívající dokonce shodné symboliky: tak například perský mithraismus už čtrnáct století před Kristovým zvěstováním znal poslední večeři, zásadu trojjedinosti, i sám křest a pětadvacátý prosinec co datum narození Páně, byť i ne Krista.

Zoroastrismus zase znal bohyni Anahit v podobě krásné dívky s hvězdnou korunou kol hlavy, k čemuž, tuším, netřeba nic dodávat. Snad budeme blíž skutečnosti, vyjdeme-li z předpokladu kulturní oblasti prostírající se zhruba mezi starověkou Persií a Judeou, jako východisku všech monoteistických i dualistických systémů, ať zaniklých nebo dosud živých. Čímž nikomu neberu jeho víru, jen si ji dovoluji několika opomíjenými fakty doplnit.


Doznám se, že jsem až potud zamlčoval něco mně dobře známého, asi abych nevypadal před ctěným publikem jako blázen. Jsou, jsou signály ze sfér nadsmyslna, ne že ne, a někteří z nás mají pro jejich příjem dokonce i anténu, jenomže my lidé moderní v sobě tu schopnost utloukáme, abychom si nepřipadali jako blázni sami. Chci předeslat, než se pustím na toto ožehavé pole, že lze ony signály beze škod na duši registrovat, bavit se o nich, vyvozovat z nich potvrzení člověku nepřístupných zákonitostí. Co však nesmíme, je stavět na nich další a další patra vlastních konstrukcí, nebo z nich dočista odvozovat věroučné či filosofické systémy. Kdo se o to kdy pokusil, nasadil si bláznovskou čepici už neodvolatelně, i s rolničkami.

Jsem nadmíru opatrný, co se týče tzv. paranormálních úkazů. Pokládám za potvrzené, jen čeho jsem sám byl svědkem, ne co jsem kdesi četl či slyšel. Ani nepropukám v užaslý souhlas, jen co se dočtu o tajemstvích tibetských klášterů a jiných divech Východní Moudrosti, jak se stalo módou tohoto času. Ale byl bych pokrytec, kdybych popíral, čeho jsem byl aktivně účasten a co funguje mně samotnému.

Stalo se v časech mládí mého, že mi jistý muž, doktor věd geologických a aby byl paradox úplný, komunista k tomu, ukázal, jak funguje proutkařské nářadíčko. Po nějakém zdráhání začalo fungovat i mně. Prosím, nejsem žádný čaroděj. Neodvážil bych se doporučit — tady kopejte, pane, vodu máte v šesti metrech, přítok půldruha litru za minutu, dostanu tisíc kaček, poroučím se. Sám pro sebe ale rád obcházím s vidlicovitým proutkem, sleduji, jak se mi ohýbá a kroutí — ne v hrstích, zdůrazňuji, nýbrž před nimi, což by nedokázal nejdovednější eskamotér a tuplovaný Herkules k tomu — ukazuje zvodněné i nezvodněné pukliny ve skalním podloží, zasuté sklepy a chodby, nebo také jen kabely a zapomenuté roury. Což všechno by ještě… ale on se proutek neodolatelnou sílou kroutí, houžví a láme v místech dávného lidského utrpení a tisíciletých obřadů, jako by se hrůza a tajemství vtiskly do země, do němých zdí, a zůstaly tam. Vysvětli to po materialisticku, kdo si troufáš.

Byly i duchařské sedánky, jichž jsem byl nejen účasten, nýbrž je pro sebe a své přátele pořádal; kdyby mělo jít o podvod, musel bych být podvodník já sám, a o tom bych snad věděl. Ne, jakási síla pohybuje skleničkou po papíře s abecedou a její sdělení nejsou odrazem našeho vlastního vědomí, jak zní nejčastější vysvětlení; naše vědomí by nedokázalo podat zprávu — později potvrzenou —, co se v přítomném okamžiku děje na místě sta kilometrů vzdáleném, ani vybreptat na někoho, co ví jen on sám a zač se třeba i stydí.

A stalo se mi vícekrát — naposledy v síni jednoho švédského zámku —, že mě pojala divná tíseň, dech se zúžil a prsa sevřela; o poschodí níž jsem zvěděl z informační tabule, že se v oné místnosti údajně zjevuje přízrak jakéhosi šlechtice, umrlého ve století sedmnáctém. Přízraky, duchové, tajemné zvuky, pocity náhlé úzkosti… pověra? Švindl? Autosugesce? V mnoha případech asi. Jsou však i signály z prostorů, v nichž sídlí skutečnost skutečnější než ona našimi smysly pojatelná; a my bychom byli tupci omezení, mudrlanti knedlíkoví, kdybychom odmítli je pojmout do našeho vědomí jen proto, že si s nimi nedokážeme poradit.

Jistá osoba duchovní mě varovala, abych si s takovými věcmi nezahrával; mohou prý být dílem nečistých sil a kdovíkam mě zavést. Nuže, zahrávám si a nic mě nikam nezavádí. Zavedlo by ale, kdybych chtěl útržky nevysvětlitelných poselství pospojovat do logické stavby, vyrobit z nich životní návod nebo, pámbu mě ochraniž ode všeho zlého a od sklonu k domýšlivosti obzvláště, nové náboženství v náhradu za staré, dle náhledu mnohých nevyhovující požadavkům moderní doby. Ač křesťan nevalný a kdoví jestli vůbec nějaký, pokládám tradiční náboženství vcelku za vrchol toho, k čemu může lidské tušení transcendentna dospět, zejména umí-li zprostředkovat ono přitmělé, kadidlem vonící a varhanami hřmící tajemno, v němž je duše nebesům blíž.

Vyloučením víry na sebe západní civilisace vzala těžké břemeno. Stojí před otázkou, jak si dál udržet vůdčí postavení mezi civilisacemi světa; jak obstát v soutěži s těmi, kteří snad nejsou tak zvídaví, podnikaví, nedobývají se vlastním rozmyslem do tajemství světa a vesmíru, zato mají podporu v bezvýhradné víře. Jinak řečeno v onom souboru pradávných, blíže neformulovaných pravidel, jimiž se řídí a bez nichž se rozpadá lidská smečka.

Západ se zřekl víry, a tím i základu své existence. Troufal si za něj najít náhradu v rozumu osvobozeném od předsudků, ale už je znát, že se mu to nepovedlo; jen vytvořil předsudky nové a zdaleka ne tak funkční, protože nezaložené na pradávném souboru morálních pravidel. Co teď… vrátit se k víře? To asi nepůjde, západní člověk nedokáže bezvýhradně věřit, nepochybovat, nekritizovat; lze míti za to, že osvícenský odklon od víry nastal touto jeho přirozeností. Vrátiv se zpět víru by nenašel, jen pokrytectví. Mohl a měl by ale v sobě znovu najít onen nejzákladnější, k počátkům lidské existence sahající pocit, jemuž se osvícenci vysmáli domnívajíce se býti pokrokovými. Je stále v nás, jen jej odkrýt, nánosu moderní pověry zbavit.

Abych tedy vše shrnul: nezval bych absenci církevní příslušnosti hned ateismem; to bych musel být ateista například já sám, což bych si vyprosil. Nabízejí se duchu přemýšlivému i jiné formy vztahu k věcem nadsvětním, aby tušil a uznával existenci vyšší, lidským smyslům se vymykající tvořivé a řídící síly. Ale to už se začínám opakovat.

Oč mi teď jde: jak došel český lid ve své převaze k popření Boha, ať chápaného jako košilatý dědeček s kolečkem nad hlavou, nebo o něco inteligentněji? Částečnou odpovědí může být jiné nápadné, třebaže nerado slýchané prvenství: byli Čechové meziválečného období v přepočtu na hlavu netoliko nejateističtějším, nýbrž i nejkomunističtějším národem světa, překonávajíce v té disciplině samotnou říši Leninovu a Stalinovu. Což ostatně zčásti přetrvává do těchto dnů; jest vlast česká jediným z někdejších sovětských vazalů, kde si komunisté zachovali svůj název i z podstatné míry ideologii, dosahujíce s ní bez ohledu na šerednou zkušenost pozoruhodných volebních úspěchů. Souvisí? Nesouvisí? Postupme o krůček dál.

 Pokračování příště.

Píše pan Luděk Frýbort na NP

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 162 × | Prestiž Q1: 4,82

+4 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Komentáře

Článek má 0 komentářů.

Pravidla pro diskutující

Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla slušné výměny názorů. Vítám jejich střet, ale snažte se je vždy vést v rámci kultivované debaty. Bude-li se někdo chovat jako sprostý nevychovanec, pokud bude urážet ostatní komentující, nebo mi bude zanášet diskusi nevyžádanou reklamou, takové příspěvky nekompromisně zablokuji. Na oplátku slibuji, že kontroverzní příspěvky nebudu editovat, ani mazat. Za deset porušení těchto pravidel budete z diskuse nekompromisně a navždy vyřazeni (včetně IP adresy). PeTaX

Napsat nový komentář

Dosud bez komentářů

Napsat nový komentář

Zbývá 2048 znaků.

Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

top