Štítky článku: •  

Zákaz prodeje o svátcích a kapitalismus

Někteří si myslí, že žijeme v kapitalismu. Ne, nežijeme! Kdybychom žili v kapitalismu, nikdo by nikomu [v den státního svátku] nezakazoval prodávat chleba.“ — Jan Šebelík (doplněn kontext v závorce)

„Tak si běžte ve svátek nakoupit v Německu, v Belgii, ve Francii. A nechcete snad tvrdit, že tyhle země nežijí v kapitalismu?“

Když se podíváme do slovníku na význam termínu „kapitalismus“, zjistíme, že se tam nepíše nic o tom, jak někdo něco dělá v Německu, Belgii či ve Francii. Píše se tam ale něco o vlastnictví. Vlastnit znamená rozhodovat o majetku. Socialismus znamená veřejné (státní, vládní) rozhodování o majetku, kapitalismus znamená soukromé rozhodování o majetku (soukromé řízení výrobních prostředků). Nedívejme se jenom na to, jak někdo něco dělá někde, zamysleme se o podstatě věci.

Nevím, jestli to mají zregulováno přímo zákonem, ale kdyby v Německu, Belgii a Francii neexistoval žádný zákon, který by zakazoval prodej o svátku či v neděli, tak by tam asi většinou přesto měli zavřeno, protože tam je to zvyk. A podobně v tuzemsku: Když vlastníci budou chtít mít zavřeno o víkendu, ať klidně mají. Mají právo na vlastnictví. Právo rozhodovat o svém majetku. Právo svobodně se rozhodovat a jednat. V kapitalismu rozhoduje vlastník a není žádnou hrozbou či násilím donucen podléhat rozhodnutí vlády. Obecněji můžeme říci, že v kapitalismu se svobodně rozhoduje jednotlivec a není hrozbou či násilím donucován na základě většinového, kolektivního, či vládního rozhodnutí. Ludwig von Mises: „Nechte jednotlivce, toho běžného občana, kterým se každý ohání, vybírat si a jednat podle sebe a nenuťte ho podléhat diktátorovi.“

Píše pan Jindřich Pilc na blog.idnes.cz


Pozn. red.: Už je to únavné, ale je třeba to opakovat do zblbnutí pořád znova a znova a znova: podle základního kritéria vlastnictví výrobních prostředků a nakládání s nimi můžeme dělit ekonomické modely na kapitalismus, socialismus a fašismus.

Kapitalismus: Kapitál je soukromý a nedotknutelný, přičemž je třeba mít na paměti, že kapitálem se nerozumí pouze nějaká hromada peněz, jak je to bohužel často (dez)interpretováno, ale jedná se o kapitál složený, tvořený zejména výrobními prostředky.

(A popravdě řečeno, nepoužívám termín kapitalismus příliš rád. Ten termín si totiž vymyslel Karl Marx, aby mohl pro dělníky srozumitelně vymezit svoji doktrínu socialismu oproti stávajícímu hospodářskému modelu. Místo slova kapitalismus bychom tedy možná přesněji měli používat termín laissez-faire.) [1]

Stát na svůj provoz vybírá pouze minimální část finančního kapitálu a do hospodářství zasahuje buď minimálně anebo vůbec. Způsoby, typy a objemy produkce jsou stoprocentně ponechány na tržním mechanismu a řídí se pouze nabídkou a poptávkou. Mzdy se rovněž řídí nabídkou a poptávkou, jsou tržní, a nezaměstnanost kolísá kolem fluktuačního pásma, mírně se mění podle hospodářského cyklu. V důsledku toho je společnost sice majetkově stratifikována, sociální rozdíly jsou poměrně významné, ale životní úroveň celé společnosti včetně zaměstnanců dlouhodobě roste.

Socialismus: V reálném socialismu je vlastnictví veškerého kapitálu plně v rukou státu. Hospodářství je centrálně plánované a řízené vládnoucí vrstvou, typicky socialistickou politickou stranou. Hospodářství obvykle poskytuje 100% zaměstnanost, buď formou pracovní povinnosti, nebo udržováním zcela neproduktivních výrob, do kterých se volná pracovní síla ukrývá.

Charakteristickým znakem je nízká efektivita výroby, technologické zaostávání, konkurence je v podstatě nežádoucí jev, zpravidla jde o uzavřené hospodářství, do obnovy výrobního kapitálu jdou malé nebo žádné investice. Platy jsou silně nivelizovány, obvykle existují mzdové tabulky se mzdovými indexy. Ceny zboží, jak spotřebitelské, tak nákupní, jsou určovány centrálně podle plánovitého modelu. Veškerý hospodářský produkt je komplikovanými výpočty přerozdělován zpět do jednotlivých výrobních sektorů, respektive státních podniků. Během několika let je hospodářství zdevastováno, kapitál spotřebován a ekonomika je na kolenou.

Fašismus: výrobní prostředky jsou formálně ponechány v soukromém držení, ale stát buď menší, nebo větší měrou zasahuje do výrobní sféry a ovlivňuje způsoby používání soukromého kapitálu až do té míry, že reálný vlastník se stává pouze správcem svého vlastního podniku. Pro řadu podnikatelů je výhodnější, pokud s tímto režimem nějakým způsobem kolaboruje a zachová si alespoň částečný vliv ve svém vlastním podniku. V opačném případě hrozí dosazení státního správce a vlastník zůstane jen trpěným pozorovatelem. Z této mesaliance se státem a působením zájmových lobby pak vznikají významné korporáty, často s nadnárodním charakterem.

Stát je velmi výrazně byrokratizován, významnou úlohu zastávají takzvané svazy (fasces) ať už se jedná o svaz odborový (často jediný), svazy průmyslové, kde jsou zastoupeny hlavně významné podniky, a samozřejmě svaz státní — řídící, dohlížející, kontrolující. Charakteristické je kupříkladu jednání tzv. tripartity. Malé a střední podnikání je obvykle silně tlumeno, protože se do jednotného konceptu svojí variabilitou příliš nehodí; je těžce ovladatelné, nekontrolovatelné a svévolné.

Stát tedy zasahuje do systému řízení a hospodářství významným způsobem prostřednictvím zákonů a předpisů, které mohou být přijímány i formálně demokratickou cestou. K takovému uspořádání dochází zejména tehdy, jestliže je rozvážena dělba moci a parlamenty v podstatě vládnou společně s vládnoucí klikou, či diktátorem. Alternativně je provozována kabinetní politika několika víceméně podobných stran, jejichž střídání u moci je jen symbolické. Hospodářství ve finále stojí jen na několika významných firmách, většina produktivní síly je v zaměstnaneckém poměru, anebo je přímo zaměstnána státem. Fašisující stát se svým centrálním řízením ekonomiky (jinými prostředky) stále více přibližuje variantě modelu socialistického.


Z výše uvedeného tedy můžeme odvodit, že převážná část západní Evropy (i USA) dnes inklinuje větší nebo menší měrou k fašismu. Státy si uzurpují stále více a více moci, zasahují do hospodářství nejen prostřednictvím svých zpolitizovaných centrálních bank, ale i legislativou, nebo se přímo pokoušejí být samy ekonomicky aktivní. Přetěžují výrobní sféru nadměrnými daněmi, které buď přerozdělují podle socialistické metodiky, utápějí je v megalomanských a zbytečných projektech, ničí konkurenci a tržní ceny pomocí takzvaných dotací, vytvářejí neobyčejné korupční prostředí, strhávají na sebe větší a větší část investic a potlačují tak investice soukromé.

Je jen smutným faktem, jak mnoha lidem se takovýto hospodářský model zamlouvá, aniž by si uvědomovali, že podporují fašismus (a jak hluboko už v něm jsme).

Ano. Do kapitalismu máme setsakra daleko!

PeTaX


[1]Laissez-faire“, někdy též „laissez faire, laissez passer“ (výsl. [lese fér, lese pase], franc. „nechte činit, nechte plynout“) je heslo klasického liberalismu vyjadřující hlavní ekonomickou zásadu, aby stát nezasahoval do hospodářství a nesnažil se je řídit. [wiki].

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 465 × | Prestiž Q1: 11,30

+23 plus Známkuj článek minus –4

Interní diskuse

Komentáře

Článek má 3 komentářů.

Pravidla pro diskutující

Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla slušné výměny názorů. Vítám jejich střet, ale snažte se je vždy vést v rámci kultivované debaty. Bude-li se někdo chovat jako sprostý nevychovanec, pokud bude urážet ostatní komentující, nebo mi bude zanášet diskusi nevyžádanou reklamou, takové příspěvky nekompromisně zablokuji. Na oplátku slibuji, že kontroverzní příspěvky nebudu editovat, ani mazat. Za deset porušení těchto pravidel budete z diskuse nekompromisně a navždy vyřazeni (včetně IP adresy). PeTaX

Článek už je přlíliš starý. Diskuse k němu byly uzavřeny.
svobodny duch

Tohle je zvlastni pripad, kdy poznamka redakce pod clankem je delsi a mnohem kvalitnejsi nez clanek samotny, takze mozna stalo za to, aby redakce napsala svuj vlastni clanek, ktery nebude tazen ke dnu tim puvodnim, ke kteremu poznamka vznikla.

K clanku (nikoliv k poznamce) mam x vyhrad, ale za vsechny bych zminil predevsim to, ze hodnotit system jako kapitalisticky nebo jakykoliv jiny na zaklade jedineho faktoru z mnoha, je v lepsim pripade subjektivne tendencni, v horsim umyslne manipulativni.

TLDR
Kapitalismus se nepozna a neklasifikuje jen podle toho, jestli obchody mohou nebo nemohou mit otevreno.

PeTaX

No, když to je těžké. Obvykle poznámkou jen glosuji převzatý článek. Tahle glosa se mi vymkla z rozumné délky, to je fakt, obvykle to tak nebývá. Jenže už bylo 21 hodin, utahaný jsem byl jako cyp a už jsem koukal být v pelechu a číst si Větvičkovu prózu „Okolo Rakusko-Uherska“. Tak už jsem to nechal tak.

Petr

Další 'faktor' např zákaz kouření v restauracích. A dalších faktorů je určitě více.

Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

top