Štítky článku: •  

O věcech veřejných (52)

Zaměstnání jejich pak bylo s rejstry důchodův a pokladův církevních. I řekl sem: „Omylem jim tuším duchovní otcové říkají; důchodní otcové slouti by měli.“ (Jan A. Komenský o duchovenstvu jeho doby)

Demokracie je ušlechtilá zásada. Její praktické provedení, politika, inu, s tou už to tak slavné nebývá. Omrzelá denní rutina, sešívání koalic, v nichž se rozvaří poslední zbytek beztak nevelkého rozdílu mezi stranami… jen zřídkakdy se vyskytne na politické scéně skutečná osobnost, a vyskytne-li se, nemá to snadné. Pravidlem jsou figurky nevýrazné, navzájem zaměnitelné, odejde jedna, přijde druhá, s trochou nadsázky by se dalo říci — vezmi bezdomovce, trochu ho umyj a posaď do parlamentu; týden nebo dva se tam bude ometat, a je z něj politik.

Více či méně obratné kličkování mezi úskalími trapností a skandálů, fígle, chytristiky a nakonec neslavný odchod… málokdo ukončí svou politickou dráhu dobrovolně a ve cti; spíš je pravidlem, že se z politiky odchází s ostudou, leda by stačil umřít dřív, než se jí dožije. Nebývalo tomu tak vždy, ale už je; a aby si vážený čtenář nemyslel, že chci hanobit českou politickou scénu, i v zavedených západoevropských demokraciích. Proč?

Nejspíš že zlomem roku devětaosmdesátého vyprchala z politiky všechna odlišnost. Zbylo už jen účetnické přepočítávání nikdy nepostačujících příjmů, jediným účelem stranického soupeření se stalo jakés takés přežití od voleb k volbám. I nadále je ovšem nutno aby přežívání stvrdil volič; a unavená politika si neumí vymyslet nic lepšího, než neustále oblažovat veřejnost sto let starým slibem — s námi, drazí voliči, se budete mít líp. Odfiltrujeme-li všechno malebné sočení, volební boje a ostatní politický folklor, zůstává už jen starost jak vyjít — nebo spíš nevyjít — s daňovým výnosem. Kdoví; možná že jednou, po vyloučení iluzí a extrémů přijdou lidé na to, že dva nebo tři zkušení účetní by dokázali rozdílet státní peníze lépe a účelněji než celé hejno poslanců. Jak vidno, nezměnilo se od dob J. A. Komenského tak mnoho, ledaže politiky nenazýváme otci.

Nezměnilo se mnoho ani v jiných ohledech. Abychom si nic nenamlouvali: i v demokracii je vrchnost řídící věci veřejné, a poddaní mající jen velmi omezenou možnost do nich zasahovat. Dalo by se s tím smířit, kdyby vrchnost vládla — snad ne moudře a nezištně, to by byl přílišný požadavek — ale aspoň prozíravě. Bohužel nevládne. Nikde nenajdeme tak málo prozíravosti jako mezi politickými předáky; nikdo se tak pravidelně nemýlívá v odhadu budoucnosti, pokud je budoucnost vůbec zajímá. Dar předvídavosti, povinným optimismem neoblouzený rozum, schopnost vzít v potaz všechny alternativy včetně nepříznivých je mnohem spíš k nalezení v myslivější, kritické vrstvě neprivilegovaného občanstva, než ve sférách vládních. Politickými prebendami neobdařený člověk myslí a plánuje v rozpětí svého života, s přesahem do generací budoucích; demokrat z povolání od jednoho zvolení k druhému. Musí to tak být? Ale k tomu se ještě dostaneme.

Luděk Frýbort (Z cyklu: Starý konzervativec o věcech pozemských)

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 148 × | Prestiž Q1: 6,70

+9 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Komentáře

Článek má 0 komentářů.

Pravidla pro diskutující

Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla slušné výměny názorů. Vítám jejich střet, ale snažte se je vždy vést v rámci kultivované debaty. Bude-li se někdo chovat jako sprostý nevychovanec, pokud bude urážet ostatní komentující, nebo mi bude zanášet diskusi nevyžádanou reklamou, takové příspěvky nekompromisně zablokuji. Na oplátku slibuji, že kontroverzní příspěvky nebudu editovat, ani mazat. Za deset porušení těchto pravidel budete z diskuse nekompromisně a navždy vyřazeni (včetně IP adresy). PeTaX

Napsat nový komentář

Dosud bez komentářů

Napsat nový komentář

Zbývá 2048 znaků.

Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

top