Štítky článku: •  

Soukromé vlastnictví je regulace a nikoliv chaos

Před asi rokem na „Fóru svobodného přístavu“ obhajovali někteří členové tohoto diskusního fóra to, že bezdomovci mají právo na to, aby pobývali na veřejných plochách, váleli se tam a případně je i znečišťovali.

Stát anebo město prý nemůže nikoho diskriminovat. Jistý Matyáš Krauskopf (ve skutečnosti Matyáš Benek) dokonce na otázku, zda takový postoj znamená, že třeba na Václavském náměstí může někdo chodit zcela nahý a vystrkovat na ostatní lidi svůj holý zadek, tvrdil, že ani takovéto jednání nemůže být veřejným sektorem omezováno. Podívejme se v této delší stati na rozsáhlé soukromé oblasti a pozemky, kde se zároveň pohybuje velké množství široké veřejnosti. A zejména na to, jak se tato soukromá místa k podobným problémům staví.

Dnešní obchodní centra v České republice

Obchodní centra ve velkých městech jsou v podstatě docela dost rozsáhlými soukromými místy, ve kterých se ale zároveň pohybují každý den tisíce lidí. Mají tato centra nějaké regulace? Samozřejmě, že mají.

Galerie Vaňkovka v Brně

Obchodní centrum Galerie Vaňkovka má vlastní domovní řád, s kterým se může návštěvník seznámit hned při vstupu do objektu centra (vyvěšeno u každého vstupu). Centrem projde denně velké množství lidí a je zde mnoho obchodů. V Brně jde o velmi známé obchodní centrum, které je známo dokonce i celkem daleko za hranicemi města.

V domovním řádu obchodního centra Galerie Vaňkova se mimo jiné návštěvník dočte, že je zde zakázáno požívání alkoholických nápojů, omamných látek a kouření, a to včetně elektronických cigaret. (Přirozeně alkoholické nápoje se smí konzumovat ve zdejších restauracích.) Dále zde není povoleno obtěžování návštěvníků, žebrání a zbytečné pobývání v prostorách centra. [1] Osobně jsem viděl, že ostraha centra probouzela jednoho důchodce, který zjevně nebyl bezdomovcem, a který jen zadřímal na jedné z laviček. Ve Vaňkovce jsem byl v životě nesčíselněkrát a prakticky nikdy jsem tam bezdomovce neviděl. Ono i další prodlévání v obchodním centru po vyzvání manažementem centra nebo jemu podřízenými pracovníky k opuštění centra, může být trestně stíháno. [2]

Nabízení zboží, veřejné vystupování a provozování hudby není pak povoleno bez písemného povolení manažmentu centra. Totéž se týká rozdávání reklamních materiálů, vyvěšování plakátů a i provádění průzkumů mezi návštěvníky. Nesmíte zde dokonce ani vést jízdní kolo, natož jezdit na kolečkových bruslích a skatebordu. Pes zde musí být nejen na vodítku, ale musí mít nasazen i náhubek. Znečištění po psu pak odstraňuje jeho majitel. [3]

Ovšem to není vše, domovní řád reguluje i takové věci jako je sezení na veřejnosti a oblékání návštěvníků. A tak sezení je v obchodním centru Galerie Vaňkovka povoleno jen na lavičkách k tomuto účelu vyhrazených, není však povoleno na schodech či květináčích. Návštěvníci obchodního centra musí být také patřičně ustrojeni. Pohyb bez oděvu je zde zakázán. [4] Tady by Krauskopf vystrkovat svůj holý zadek na jiné lidi rozhodně nemohl anebo by z centra rychle letěl. Samozřejmě vedle toho je zakázáno ničit, poškozovat či zneužívat zařízení obchodního centra atd.

Domovní řád obchodního centra Galerie Vaňkovka je stručný a docela jasný. Z pohledu toho, co se dnes děje běžně na pozemcích veřejných vlastníků je i docela přísný. Přičemž je ovšem toto obchodní centrum docela vyhledáváno a hojně navštěvováno. Slouží navíc i k průchodu z centra města na nedaleké autobusové nádraží.

Tesco Brno Královo Pole

Další centrum, které „navštívíme“, je Tesco v brněnské městské části Královo Pole. Podobně jako jiná centra, má i toto centrum svůj návštěvní řád (vyvěšený u vstupu). Je poměrně jasný a stručný. Podívejme se na pár zajímavých bodů z tohoto řádu. Předně do objektu není povolen vstup osobám pod vlivem alkoholu, omamných a návykových látek. Osobám se zvířaty (mimo vodících psů) a osobám v silně znečištěném anebo zapáchajícím oděvu. Kola, koloběžky, tříkolky, kolečkové brusle, skateboardy a podobně jsou rovněž zakázány. [5]

Dále je v prostorách centra zakázána konzumace alkoholických nápojů mimo k tomu určených restauračních provozů; kouření včetně elektronických cigaret (vyjma vyhrazených prostor) a používání otevřeného ohně; provozování jakékoliv propagační či výdělečné činnosti (třeba distribuce letáků, ankety, průzkumy, ale i humanitární akce nebo podomní prodej či hlasitý zpěv) bez souhlasu správy centra. A konečně je zde zakázáno i žebrání, sedání a lehání si na zem, odhazování a odkládání čehokoliv mimo odpadkové koše či vytahování předmětů z nádob anebo košů na odpadky.

Zakázáno je i organizované shromažďování osob bez písemného povolení správy centra. Na WC se nesmí člověk třeba mýt do půl těla. Správa centra nebo její pracovníci jsou při zjištění porušování výše uvedených pravidel oprávněni požádat takovou osobu, aby centrum opustila. Regulovány jsou i aktivity hostů na parkovišti centra: „v prostoru parkovišť jsou návštěvníci povinni dbát dopravního značení, Provozního řádu nehlídaného podzemního parkoviště a instrukcí obsluhy.“ [6] Ani zde si nepamatuji, že bych tu někdy bezdomovce a jiné vagabundy viděl.

Malá obchodní galerie v Tišnově

V Tišnově (9 tisíc obyvatel) mají také menší obchodní galerii se supermarketem Tesco. Ovšem v tomto případě se veškeré regulace omezují jen na zákaz kouření, a to i včetně zákazu používání elektronických cigaret. Jiné instrukce nejsou na vstupu do tohoto malého centra vyvěšeny. Asi nějaké podrobnější instrukce přece jen existovat budou, ale nejsou zde prostě presentovány. Důvodem je zřejmě to, že v poměrech klidného maloměsta asi není více potřeba.


Soukromá místa v USA v minulosti

Ve svém článku „From Privies to Boulevards: The Private Supply of Infrastructure in the United States During the Nineteenth Century“ se historik David T. Beito zabývá případem zcela soukromých městských ulic a i celých čtvrtí. Stojí za to citovat: „Jeden z nejvíce fascinujících příkladů obstarání skrze svobodný trh byly soukromé ulice nebo (v žargonu místních) „soukromá místa“ (private places) v St. Louis. Mezi roky 1867 a 1920 bylo v rámci města vytyčeno okolo 90 takovýchto míst. Ve většině případů člověk provádějící rozparcelování instaloval infrastrukturu (obvykle ulice, odpady a vodovodní síť); potom ji převedl na skupinu správců.

K tomuto převodu připojil řídící smlouvu nebo omezující závazek. Správci jednající v zastoupení majitelů parcel (lot), měli pravomoc odmítnout služby residentům, kteří nedbali svých povinností na svém majetku a jako poslední instance je mohli žalovat kvůli spravedlnosti u soudu, aby byli tito přinuceni zaplatit.“ [7] Čili opět se tu setkáváme s regulacemi.

Ty se týkaly dokonce i znečištění vzduchu, jak je patrné ze stejného článku: „Reakce na znečištění sazemi v St. Louis ilustruje rozdílné strategie přijaté městskou správou a asociacemi soukromých míst, aby se popasovaly s černými pasažéry. Během 19. věku a do 20. věku měla města těžké problémy se znečištěním zaviněným spalováním kamenného a hnědého uhlí. Koalice byznysu, reformních a ženských organizací zápasily o uzákonění vládního zákazu na hnědé uhlí po desetiletí. Neuspěly až do 20. let 20. století.

Na druhou stranu, již v 70. letech 19. století několik soukromých míst přijalo regulace zakazující svým residentům spalovat kamenné uhlí. Asociace soukromých míst také objevily několik důvtipných metod k zabránění spalování hnědého uhlí. Správci Washington Terrace pro příklad požadovali, aby vlastníci majetku, kteří napojili své domy na soukromou kanalizaci, podepsali smlouvu souhlasící s tím, že nebudou pálit hnědé uhlí. Pokud toto bylo porušeno, napojení mohlo být odpojeno.“ [8] V tomto případě tedy soukromé regulace byly přísnější než ty veřejné. Podobně jako u našich dnešních obchodních center.

Soukromá místa v USA dnes

V USA dodnes existuje mnoho takových soukromých ulic, čtvrtí a i celých měst. Říká se jim „Gated Comunities“. Jednou z takových komunit je třeba Canyon Lake. Vznikla roku 1968 okolo stejnojmenného vodního reservoáru díky Corona Land Company. V prosinci 1990 se stalo integrovaným městem (incorporated city) a všechny oblasti mimo brány jsou pod jurisdikcí městské rady (těch ale moc není). O oblast v rámci bran se stará „Canon Lake Property Owners Association“, která je zodpovědná za provoz a údržbu společných prostor v rámci Canyon Lake. [9]

+D. Boaz ve své knize „Liberalismus v teorii a politice“ uvádí, že se 4 miliony Američanů rozhodly žít v přibližně 30 tisících soukromých komunitách a dalších 24 milionů žije v uzavřených družstvech vlastníků, družstvech nájemníků nebo činžovních domech, které také představují malé chráněné komunity. Ve větších společenstvích jsou všechny domy, ulice, kanalizace i parkovací plochy soukromé. Po zakoupení domu nebo bytu platí obyvatel měsíční poplatek, který pokrývá bezpečnost, údržbu a správu. Mnoho těchto komunit je jak ohrazených, tak hlídaných.

A pro nějakého libertariána překvapivě mnoho těchto komunit má docela přísná pravidla: regulace barvy domu, výšky živého plotu, parkování na ulici a dokonce i držení zbraní. Lidé si vybírají tyto komunity zčásti proto, že považují taková pravidla — dokonce i přísná pravidla — za přiměřená! Ostatně lidé si mohou vybrat komunity podle pravidel, která nabízejí. [10] Čili prostě když se jim daná pravidla nelíbí, tak se jednoduše přestěhují jinam.

Vraťme se však ke Canyon Lake a podívejme se v krátkosti na toto soukromé město. Prvně je nutno říci, že jde zároveň o rekreační oblast, což vede k tomu, že pravidla tohoto soukromého města jsou relativně přísnější. Zdejší „Property Owner's Manual“ má přes 170 stránek, ale dost prostoru je věnováno třeba rybaření, golfu, provozování lodiček na jezeře a podobně. Základní pravidla a regulace mají jen bratru 30 stránek.

Uvedu zde pár zajímavostí z těchto základních pravidel a regulací. Nesmí se zde třeba prodávat, nabízet k prodeji, používat, vypouštět, skladovat anebo převážet žádné typy ohňostrojů, pokud člověk anebo organizace nezískají speciální povolení od generálního ředitele. Děti do 18 let nesmí vycházet od 10 hodiny večerní do 6 hodiny ranní z domu! Člověk se nesmí zbytečně zdržovat, prodlévat nebo otálet (loitering) bez legitimního důvodu na jakémkoliv vlastnictví Canyon Lake Property Owners Association, a to i na takových místech jako jsou mimo jiné pláže, doky, parky, ulice, chodníky apod.

Poté, co je člověk požádán osazenstvem, aby výše uvedené opustil, nesmí na výše uvedené znovu vstupovat. Jsou zde i restrikce na kouření na veřejnosti v podobě 20 stop od budov asociace a 25 stop od parku, pokud nejde o kuřácká místa. Panují zde omezení stran pohybu psů na veřejných místech. Agresivní psi zde nejsou vůbec dovoleni. Odhazovaní odpadků je striktně v Canyon Lake zakázáno. Stejně jako podomní prodej. Omezeno je obtěžování hlukem (ne ovšem každý hluk je zakázán), zejména značným a bezdůvodným. Řídit automobil, loď anebo golfový vozík pod vlivem alkoholu je zde taktéž zakázáno. Pít alkohol se nesmí ani na radách členů asociace a podobně. Nesmí se znečišťovat voda jezera. A tak dále. [11]

Existují zde různé druhy členství, vlastnictví, společné členství, nájemci a podnájemníci. Za porušení pravidel a regulací hrozí pokuty a dobrý člen by neměl mít žádné nezaplacené pokuty. Jinak hrozí omezení v užívání některých výhod (vesměs použití rekreačních zařízení, ale i třeba ztráta hlasovacího práva). Existují zde i omezení stran, co se týká architektury. [12]

A samozřejmě je zde na silnicích omezena i rychlost, a to na maximálně 35 mil za hodinu (golfové vozíky jsou omezeny na 20 mil za hodinu a na vedlejších komunikacích je omezení rychlosti na 25 mil za hodinu). Jsou zde i radary a kamery. [13] Komunita má i svoji patrolu, která je odpovědná za komunitní a lodní hlídkování, kontroluje přístupy do města u bran (Gate Access Control) a vynucuje pravidla a regulace. [14]

V USA je takových míst mnoho a je dost pravděpodobné, že některé z nich budou mít méně striktní pravidla než Canyon Lake, ale asi se najdou i soukromé komunity ještě s přísnějšími pravidly. Kdo s nimi není spokojen, ten se snadno přemístí jinam, a pokud je takových lidí více, vyvíjí tím tito tlak na danou komunitu, protože té hrozí vylidnění a hospodářský úpadek.

Na druhou stranu i to může být cílem některých komunit, třeba zrovna těch, které se primárně soustředí na rekreaci a vytvoření nějaké klidové oblasti. Prostě konkurence a velmi snadné hlasování nohama nutí soukromá místa k tomu, aby lépe odpovídala přáním svých zákazníků. A tato přání jsou mnohdy hodně pestrá, čímž je zaručena i pestrost těchto komunit, kde tak říkajíc svůj přisedá k svému, což je samozřejmě určitý způsob exkluze a i jistého elitářství. Netřeba dodávat, že gated comunities jsou předmětem kritiky různých levičáků.

Závěr

Jak je vidno, tak soukromé vlastnictví znamená nejrůznější regulace, pravidla a omezení. Ale zároveň i vzhledem k malé velikosti „držav“ i velkou konkurenci mezi těmito regulacemi, pravidly a omezeními. To je hlavní rozdíl oproti moderním státům.

Je však také paradoxní to, že lidé jako Matyáš Krauskopf, Vašek Veselka, Mattias Lukl anebo pan Nikola Borovička, údajní libertariáni, kteří volají po tom, aby veřejný sektor nediskriminoval žádné chování, tak de facto spíše zastávají názory, které jsou mnohem blíže současné státem nadekretovaná inkluzi, než exkluzi soukromého vlastnictví. Všeobjímací libertariánství J. F. Tuckera, které (nejen) tito představují (možná i nevědomě), je tak de facto oxymoronem.

Murray N. Rothbard kdysi napsal: „Ale, jak jsem napsal v případě, zda má někdo „právo“ zasmradit veřejnou knihovnu jen proto, že je veřejná, tento druh nihilismu musí být opuštěn. Dávám přednost privatizaci všeho, ale ještě před tímto slavným dnem, by existující veřejné služby měly být provozovány tak efektivně jak je jen možné.

Jistě poštovní služby by měly být privatizovány, ale čekajíce na šťastný den, měli bychom obhajovat, aby bylo pošťákům dovoleno hodit všechny dopisy do popelnice, ve jménu toho udělat služby takové, aby byly co nejhorší, jak jen možno? Nehledě na hrůzu jakou takový postoj uvaluje na chudé spotřebitele (to jest na nás), je zde ještě jedna vážná chyba na této standardní libertariánské pozici (které jak přiznávám, jsem se sám držel), že to pošpiňuje a činní zmatečným férový koncept „práv“ a přetváří jej ze striktní obrany jednotlivce a vlastnictví na zmatený rovnostářský mišmaš.

Proto „anti-diskriminace“ nebo i „práva“ afirmativní akce ve veřejných službách vytvářejí podmínky pro jejich nepopiratelnou obludnou expanzi do království soukromí.“ [15]

Matyáš Krauskopf jednou sprostě označil Rothbarda na Fóru svobodného přístavu za fašistu. Ale k etatistickému fašismu má spolu se svými podobně založenými nohsledy neskonale mnohem blíže samotný Krauskopf. Soukromé vlastnictví je regulace a nikoliv Krauskopfův chaos a bordel!

Uvádí Hynek Rk na serveru Bawerk.eu


[1] Domovní řád Centra Galerie Vaňkovka, stav k únoru 2020. Je pravda, že některé z těchto regulací může vynucovat státní právo.

[2] Tamtéž.

[3] Tamtéž.

[4] Tamtéž.

[5] Návštěvní řád obchodní galerie Tesco, Brno-Královo Pole, stav k únoru 2020.

[6] Tamtéž.

[7] Beito, D. T. From Privies to Boulevards: The Private Supply of Infrastructure in the United States During the Nineteenth Century. In. Jerry Jenkins and David E. Sisk, ed., Development by Consent: The Voluntary Supply of Public Goods and Services (San Francisco, 1993).

[8] Tamtéž.

[9] Canyon Lake History. [online]. Dostupný z (přístup II/2020): http://www.canyonlakepoa.com/238/Canyon-Lake-History.

[10] Boaz, D. Liberalismus v teorii a politice. Praha: Liberální institut 2002, str. 303-304.

[11] Property Owner's Manual. Canyon Lake: Canyon Lake Property Owners Association 2020, str. 44, 45 a 46. Dostupné na www.canyonlakepoa.com.

[12] Tamtéž, str. 47.

[13] Speed Enforcement. [online]. Dostupný z (přístup II/2020): http://www.canyonlakepoa.com/712/Speed-Enforcement.

[14] About Community Patrol. [online]. Dostupný z (přístup II/2020): http://www.canyonlakepoa.com/710/About-Community-Patrol.

[15] Náboženská pravice: směrem ke spojenectví.


Pozn. red.: Musím se přiznat, že mě ten extremismus a totální fanatismus některých takzvaných „libertariánů“ nejen na Svobodném přístavu lezl na nervy tak, že jsem tento portál přestal úplně sledovat. Bohužel, i z dříve plodného a na laissez-faire orientovaného portálu Mises.cz se stala bašta anarchistů a stihl jej podobný osud.

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 205 × | Prestiž Q1: 8,54

+13 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Komentáře

Článek má 0 komentářů.

Pravidla pro diskutující

Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla slušné výměny názorů. Vítám jejich střet, ale snažte se je vždy vést v rámci kultivované debaty. Bude-li se někdo chovat jako sprostý nevychovanec, pokud bude urážet ostatní komentující, nebo mi bude zanášet diskusi nevyžádanou reklamou, takové příspěvky nekompromisně zablokuji. Na oplátku slibuji, že kontroverzní příspěvky nebudu editovat, ani mazat. Za deset porušení těchto pravidel budete z diskuse nekompromisně a navždy vyřazeni (včetně IP adresy). PeTaX

Napsat nový komentář

Dosud bez komentářů

Napsat nový komentář

Zbývá 2048 znaků.

Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

top