Česká armáda nakupuje jako cikánský baron

Česká armáda se spoléhá na dvě „frontové“ brigády: 4. brigádu rychlého nasazení a 7. mechanizovanou brigádu. Tyto jednotky tvoří základ ozbrojených sil, ale jejich stav a vybavení neodpovídají současným nárokům moderní války. Ani jedna z nich nedisponuje vlastními dělostřeleckými jednotkami. Dělostřelecká podpora je centralizovaná v rámci 13. dělostřeleckého pluku v Jincích, což omezuje jejich schopnost rychlé a efektivní reakce na bojišti​.​ Takové nedostatky znamenají, že naše pouhé dvě brigády nejsou plně soběstačné a musí se spoléhat na omezenou podporu z centrálních jednotek, což snižuje jejich operační flexibilitu.

Tanky a BVP: Posílení mechanizovaných jednotek

Jedním z klíčových kroků modernizace je nákup tanků Leopard. Česká armáda již obdržela 14 kusů starších tanků Leopard 2A4 od Německa, které budou sloužit především pro výcvik. Dalších 14 kusů stejného modelu má být dodáno do roku 2026. Tyto stroje budou postupně nahrazovány moderními tanky Leopard 2A7+, jejichž prvních 14 kusů dorazí po roce 2025. Navíc ČR plánuje do roku 2030 pořídit až 77 tanků Leopard 2A8, což by mělo výrazně zvýšit schopnosti těžkých jednotek. Celková cena těchto akvizic přesahuje 62 miliard korun​. Modernizace mechanizovaných brigád zahrnuje také nákup 210 bojových vozidel pěchoty CV90. Nahradí tak sovětské BVP-2, která již neodpovídají současným standardům bojiště. Cena projektu dosahuje téměř 60 miliard korun, přičemž výroba proběhne částečně v České republice. Dodávky budou realizovány v letech 2026 až 2030, což umožní postupnou integraci vozidel do jednotek​.

Dělostřelectvo: Zastaralé houfnice a absence reaktivního dělostřelectva

Česká armáda v současné době používá houfnice DANA, zavedené už v 70. letech. Zmíněné systémy mají omezený dostřel i přesnost, což z nich činí zastaralý prostředek. Plánované zavedení francouzských houfnic CAESAR s dostřelem přes 40 km je krok správným směrem, avšak první dodávky se očekávají až v letech 2026–2027. Česká armáda plánuje pořídit 52 těchto houfnic na podvozku Tatra, za cenu 10,3 miliardy korun. A co raketomety? Dělostřelectvo se přitom ukazuje jako klíčové v současných konfliktech, například na Ukrajině​. Například americký HIMARS nebo německý M270, hrají v moderních konfliktech zásadní roli díky schopnosti zasahovat cíle na velké vzdálenosti s vysokou přesností. Po vyřazení RM-70 Grad nemá česká armáda žádný ekvivalent, což ji činí zranitelnou v situacích, kdy by byla potřeba dlouhodobá dělostřelecká podpora​. Nedostatek dělostřelectva a absence raketometů výrazně snižuje schopnost české armády vést efektivní obranné i útočné operace. V moderním bojišti, kde hraje klíčovou roli palebná síla a rychlá reakce, to znamená zásadní omezení.

Letectvo: Investice do prestiže, která neslouží prioritám malého národa

Česká armáda plánuje nákup 24 stíhaček F-35, jako náhradu za pronajaté švédské Gripeny. Americká letadla jsou považovaná za technologickou špičku, jsou primárně navrženy pro komplexní alianční operace. Pro obranu malého území České republiky však jejich přínos zůstává sporný. Jednou z hlavních výhrad jsou náklady – pořizovací cena F-35 přesahuje 100 miliard Kč, přičemž provozní náklady dosahují 30 – 35 tisíc dolarů za letovou hodinu, což je téměř dvojnásobek oproti modernizovaným Gripenům JAS-39E/F. Alternativní řešení v podobě novějších verzí Gripenů by mohlo znamenat úsporu 40 až 50 miliard Kč. V takovém případě by bylo možné investovat do jiných klíčových oblastí. Ačkoliv F-35 nabízí unikátní schopnosti, jako je stealth technologie a pokročilé senzory, jejich relevance pro české obranné potřeby je omezená. Přínos této technologie by mohl být větší v expedičních misích NATO než při ochraně vlastního území. Výběr levnějšího a provozně méně náročného řešení by mohl lépe vyhovovat našim vlastním prioritám.

Další součástí modernizací je nákup 12 vrtulníků H-1 (8 víceúčelových UH-1Y Venom a 4 bitevní AH-1Z Viper). Spojené státy navíc poskytly ČR dar v podobě dalších 8 vrtulníků (6 bitevních a 2 transportní). Celkem tedy české letectvo získá 20 strojů, jejichž cena dosahuje 17,6 miliardy korun. Na druhou stranu bude muset naše armáda provozovat dva typy vrtulníků oproti vyřazenému Mi-24, který potenciálně zvládal obě úlohy.

Máme nějakou protivzdušnou obranu?

Armáda ano, i když žalostnou a civilisté – raději se neptejte. Naše armáda modernizuje svou protivzdušnou obranu zavedením systému SPYDER od izraelské společnosti Rafael, který nahradí zastaralé sovětské systémy KUB. Celkem budou dodány čtyři baterie, každá obsahující radar EL/M-2084, čtyři odpalovací zařízení, velitelské centrum a další podpůrná vozidla. SPYDER bude chránit před útoky letadel, vrtulníků, dronů a střely s plochou dráhou letu, ale nepokrývá útoky balistických střel. Cena projektu dosahuje 13,7 miliardy Kč, přičemž první části PVO zařízení již byly dodány, kompletní implementace se očekává do roku 2026. Přesto uvedené řešení protivzdušné obrany ponechává mezeru v oblasti protiraketového deštníku, který zůstává jedním z nedořešených aspektů obrany české země.

Polsko: Náš vzor pro sebevědomou vševojskovou armádu

Polsko představuje příklad země, která svou obranu staví mezi hlavní priority. Díky zhruba čtyřnásobně větší populaci si může dovolit rozsáhlé modernizační projekty, jejichž principy by však mohly být inspirací i pro Českou republiku. Polská armáda se soustředí na budování komplexní vševojskové struktury, která zahrnuje moderní mechanizované brigády, raketové vojsko, protivzdušnou obranu a kybernetickou bezpečnost.

V roce 2024 Polsko plánuje výdaje na obranu ve výši 4,1 % HDP (přes 940 miliard Kč), což z něj dělá největšího investora mezi zeměmi NATO. Tyto prostředky umožňují realizaci projektů, jako je zavedení tanků Abrams a K2 Black Panther, houfnic K9 Thunder, raketomety HIMARS a Chunmoo. Klíčovým aspektem je také spolupráce s domácím průmyslem – mnoho těchto systémů se bude vyrábět licenčně přímo v Polsku. Na rozdíl od České republiky, která často nakupuje techniku primárně s ohledem na alianční závazky, Polsko klade důraz na obranu vlastního území. Podobný přístup by umožnil České republice vytvořit soběstačnou obrannou strategii a efektivněji zapojit domácí průmysl. Cílem by mohlo být vytvoření „čtvrtinové“ verze polské armády, která by odpovídala našim potřebám i ekonomickým možnostem.