A co dál: Válka?




Sdílet článek:

PETR VLK

Hysterie  kolektivního  evropského Západu ohledně  ruského  útoku je  naprosto mimořádná a nepřetržitá! Při výlevech  evropských papalášů typu Merz,  Macron, Leyenová, Burnham  a  samozřejmě Pávek  a poražená  česká opozice  + jejich mediální trouby  má  jeden  dojem,  že  Putler  stojí bezprostředně  na baltských/polských, slovenských, rumunských a  především německých/francouzských a  českých hranicích. Se  svými hrdlořezy. Samozřejmě  totálně  opilými a   zdrogovanými a  po zuby ozbrojenými.   Ve  Weltu  se  objevil, na poměry  evropského kolektivního Západu  a  informačního  mainstreamu  velmi  netradiční text.  Od  bývalého  hodně  vysokého  funkcionáře  NATO, který hned  v  titulku pokládá  klíčovou otázku:

Und jetzt: der Krieg?

A  co dál: Válka?

Bude  Evropa  v  roce  2029 čelit  velkému vojenskému  konfliktu –  ruskému  útoku na Pobaltí? Bývalý šéf oddělení politického plánování NATO Michael Rühle analyzuje  kauzu a přišel  na logickou nesrovnalost.

Říká se, že Němci milují strach. Bojí se recese, inflace, imigrace a samozřejmě ozbrojeného konfliktu. Těmto obavám se oddávají tak vášnivě, že výraz „německý strach“ se dokonce stal anglismem.

Hrozba ozbrojeného konfliktu se opět dostala do centra pozornosti. Téměř neuplyne den, aby nějaký německý generál nebo expert z think-tanku nenabídl hodnocení pravděpodobnosti bezprostředního ruského útoku na NATO. Podle těchto expertů prohlášení ruských představitelů a objemy výroby ruského obranného průmyslu naznačují, že se země připravuje na rozsáhlý konflikt. Říká se, že k útoku by mohlo dojít již v roce 2029 (Hybridní válka jako předehra k totálnímu ozbrojenému konfliktu)?

Vyhlídka je děsivá. Je však příliš brzy na to, abyste se vydali do nejbližšího železářství a poptávali  bunkr na zahradu. S nákupem konzerv, baterií a německo-ruského slovníku můžete stejně tak počkat. Střízlivý pohled odhalí, že současná diskuse nezodpovědně mísí skutečné hrozby s nejdivočejšími spekulacemi. To vyvolává strach, ale k řešení problémů to nijak neřeší.Je zřejmé, že Rusko používá hybridní taktiku, aby zvýšilo cenu, kterou Západ platí za svou podporu Ukrajiny.

Rusko hledá slabá místa Západu

Pro Západ to však není důvod k nicnedělání. I když hybridní metody nemusí být schopny ovládnout země, ruská aktivita zůstává vážnou výzvou. Zmatek ohledně rozdělení odpovědnosti za boj proti dronům  a nejistota ohledně právní regulace týkající se zadržování plavidel patřících k ruské „stínové flotile“  ukazují na obtížnost reakce na ruské akce a zároveň setrvání v právním rámci. Autoritativní systémy, které nemusí zohledňovat právní omezení, to v tomto ohledu mají jednodušší.

To ale nepredikuje, že Západ je odsouzen k nečinnosti. Může rychleji reagovat na ruské mediální kampaně a v případě nepřátelských akcí přímo ukázat prstem na Rusko. Protiopatření zahrnují užší spolupráci mezi západními zpravodajskými službami při vyšetřování sabotáží, jasná právní a vojenská pravidla pro ničení dronů, zavedení sankcí a posílenou ochranu kritické infrastruktury. To vše by mohlo ztížit podvratné operace.
Naděje na úplné omezení aktivit Moskvy tímto způsobem však budou marné. Rusko se bude opakovaně pokoušet zneužít zranitelnosti Západu. Hybridní konfrontace se proto stává trvalým jevem, kterému se stát, ekonomika i společnost musí přizpůsobit.

Ale co „skutečný“ ozbrojený konflikt, který by nás, jak se tvrdí, mohl ohrozit již v roce 2029? Zastánci této teorie se domnívají, že Vladimir Putin, který se ocitne v zoufalé situaci, by se mohl rozhodnout „otestovat“ NATO zahájením omezeného útoku na jeden z pobaltských států. Pokud NATO projeví nejednotu a nebude rozhodně reagovat, organizace se bude jevit jako „papírový tygr“, který Rusku připraví cestu k rozsáhlejšímu útoku na Evropu. Tento scénář je v evropských diskusích o budoucí strategii populární již léta, ačkoli neexistují žádné známky toho, že by se Rusko na takový útok připravovalo. Samotné pobaltské státy takové známky nevidí.

Zastánci tohoto scénáře se o logiku nijak zvlášť nestarají. Proč by se Putin, jehož politika byla doposud založena na vyhýbání se přímému konfliktu s NATO, náhle rozhodl jít do války s aliancí 32 států, včetně tří jaderných mocností? A proč Německo a NATO zvyšují svou vojenskou přítomnost v pobaltských státech za předpokladu, že nakonec nebudou bojovat kvůli nedostatku jednoty? Logické rozpory tohoto scénáře naznačují, že problém se týká méně Ruska než samotného Západu. Cílem je vytvořit pocit naléhavosti a zabránit tomu, aby se Německo v ohlášeném kurzu radikálních změn v obranné politice zastavilo.Zásadní otázkou je však, zda je rozumné přehánět ruské úmysly zaútočit a zároveň bagatelizovat účinnost odstrašování NATO. Koneckonců, pokud je NATO skutečně tak slabé a nejednotné, že by se Moskva mohla v blízké budoucnosti rozhodnout ho „otestovat“, pak zvýšení západních výdajů na obranu nic zásadního nezmění.
Hybridní aktivity Ruska nelze zastavit, ale útok na NATO ano. Kdokoli si plete tyto dvě zcela odlišné sféry, nezabývá se seriózní bezpečnostní politikou, ale šířením strachu. A strach, jak víme, je špatný rádce.

*****

Rühleho  text  shrnu  do  jednoduché  češtiny  – válečné  bubnování europapalášů  je  blábol. Nic  tomu nenasvědčuje. Oni  jen prostě  chtějí udržovat obyvatelstvo  ve strachu, aby jim  baštilo jejich politiku. Rühle indikuje, že  to je kvůli tomu, aby  se podařilo prosadit  budoucí obrovské  výdaje na  zbrojení, navíc  na dluh. Já  to vidím trochu jinak  – tohle  nepopírám, ale primárně  bych identifikoval jinou motivaci – vůbec  politicky  nějak přežít!!!
Současné elity  totiž  elity  dlouhodobě  selhávají co do řešení  hlavních problémů, z nichž  podstatnou  část, ne li všechny , sami vytvořily:
  • ilegální migrace a její dopady
  • green deal a jeho dopady
  • ztráta  konkurenceschopnosti  Evropy
  • technologické zaostávání
  • úpadem vzdělávání
  • bezbřehé a nezvládnutelné  zadlužování
  • vykořenění  tradičních  evropských civilizačních  struktur  a hodnot typu  rodina, křesťanství, kolektivismus a jejich nahrazení  šílenstvím  progresivismu,  osobní neodpovědnosti s právy a žádnými povinnostmi, genderu, LGBT+, Woke  culture, atd.atd.

Je  toho více, ale  tohle  uvádím jako  hlavní body agendy  nezvládnutých  problémů kolektivního evropského Západu.

Z přehledu je jasné, že  ti, co tohle  stvořili a  posledních  20 let to nedokáží  vyřešit a naopak ty problémy  prohlubují a  vytvářejí  nové,  politicky přežijí  jen tehdy, když  se  jim povede  najít  nebo  vytvořit  ještě  většího  strašáka  než  jsou  ty právě  uvedené!

A bohužel se  jim to – díky  hlouposti  medií,  vlastně  ani ne tak  hlouposti, podobného sebezáchovného pudu, jako u politiků  u médií, protože  bez  těch  by  ty  vyjmenované problémy  nejspíš  ani  nevznikly, kdyby  jejich agendu nedostaly  mediální masáží  pod kůži  nadkritické  části obyvatelstva,  vytváření té  atmosféry  strachu  daří.

Proč  namáhat  vlastní mozek a přemýšlet nad  tím, že  když Rus  není schopen  dobýt  za 5 let  Donbas, tak asi nezačne  válku proti NATO? Co  takhle  si položit otázku, co  by  Putin a Rusko tou  válkou asi tak získali?  Území? Zdroje? Trhy? Proč?  Všeho mají dost! To už je  vysloveně  vůči běžnému  občanovi  uHnie  záludnost nejvyššího kalibru!  A  vůči  veřejným sdělovadlům  vysloveně  ně  podvratný,  hybridní  ruský  útok!

A propos – hybridní  útoky!  Tak  tady  Rühle předvádí,  že  prostě  nedokáže překročit  svůj  vlastní  stín – zdaleka  největší a dokonce  historicky  největší  útok na  nějakou klíčovou infrastrukturu v  celých lidských dějinách a  tím pádem i kolektivního Západu, je  sabotáž   mainstreamu. S  kterou  Rusko  nemá  naprosto nic  společného,  jak  už  uznávají  i  ty nejzarytější protiruské trouby!!! Jediné, co s e dá namítnout  je, že  ještě  větší  sabotáží  kritické  infrastruktury  evropského Západu je uzavření Hormuzu!  Proč  ne. Ale  to je  důsledek  nevyprovokované  války  první  demokratury  světa proti Iránu. Ted y nevyprovokované,  že  strany  Iránu.

Sečteno a podtrženo: Evropský a kolektivní Západ  musí zbrojit a  zadlužit se  ještě  více, proti  fiktivní  ruské  hrozbě, protože  současní politici potřebují  u  svých koryt  přežít  alespoň ještě  do zítřejšího večera. Ať  to stojí, co  to stojí!  Rus, až to na Ukrajině  skončí, bud e mít  zoufale  mnoho starostí  u sebe  doma, než  aby  vytáhl do nějaké útočné  války. Pokud ho  ovšem na sebe  nepoštveme  sami.

KOSA NOSTRA
(11 votes, average: 5,00 out of 5)


>> Podpora

Svobodný svět nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory na provoz. Pokud se Vám Svobodný svět líbí, budeme vděčni za Vaši pravidelnou pomoc. Děkujeme!

Číslo účtu: 4221012329 / 0800

 

>> Pravidla diskuze

Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.

>> Jak poslat článek?

Chcete-li také přispět svým článkem, zašlete jej na e-mail: redakce (zavináč) svobodny-svet.cz. Pravidla jsou uvedena zde.

Sdílet článek:

1 Comment

  1. nemyslím si,že by na tom Rus byl zase až tak špatně.Jen nevím,kdo bude nasazovat prdel za západní „elity“-možná že udělají armády z těch negrů a arabů,co sem natahali nebo z těch buzerantů,tranďáků a sněhových vloček,co si vychovali,ale normální člověk se na ně z vysoka vysere a nebo je rovnou oběsí na prvním kandelábru…

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*