A přece se v dáli ze tmy blýská na lepší časy |

Sdílet článek:

JIŘÍ WEIGL

Uplynulý bouřlivý víkend přinesl na naší politické scéně ničivý příval v podobě skandálu kolem podivné legalizace bitcoinových obřích výnosů z trestné činnosti samotným státem, což stálo vládní křeslo ministra spravedlnosti Blažka. Bitcoinový skandál otřásl vládou a bude nepochybně plnit stránky novin po mnoho dalších týdnů až do voleb. Potom pravděpodobně stejně jako většina předchozích předvolebních politických afér utichne v zapomnění z nekonečného vyšetřování, vlekoucích se soudních jednání a opakovaného odvolávání se všech zúčastněných.

Šokovaný občan jenom nevěřícně zírá a neví, zda se jedná o politickou realitu, nebo nějakou podivnou hru tajných služeb či další díl absurdního divadla, který nějaký zákulisní režisér inscenuje ke zmanipulování voleb. Co je v této kauze jasné, je pouze poznání, že ve stínu ukrajinské války se kolem nás přesunují a přelévají podivné miliardy a končí v něčích kapsách. Že se děje něco opravdu velkého potvrzují i významné změny v žebříčku miliardářů, které byly nedávno zveřejněny.

V této neradostné temnotě, která charakterizuje politickou realitu u nás, však přesto probleskují nadějná světélka. Zatím bohužel nikoliv od nás, ale alespoň zpoza hranic. V sousedním Polsku zvítězil v nedělních prezidentských volbách konzervativní kandidát Karol Nawrocki, který porazil liberálního favorita z vládnoucí Tuskovy koalice – dlouholetého varšavského primátora Rafala Trzaskowského. Toho první odhady volebních výsledků po uzavření volebních místností označily za těsného vítěze a on sám se jím následně také neprozřetelně prohlásil, aby potom v následujících hodinách sčítání ukázalo převahu kandidáta konzervativní opozice, který je nakonec oficiálním vítězem.

Nepřesnost volebních odhadů média vysvětlila menší ochotou konzervativních voličů sdělovat své preference. Může nás k tomu napadnout pouze otázka – proč asi? Lidé začínají znovu mít strach veřejně projevit svůj politický názor. Liberálně-progresivistický mainstream, který u nás i v EU dosud až na malé výjimky vládne, nemilosrdně pronásleduje a perzekvuje konzervativní síly, které jeho politiku odmítají. Polsko za vlády konzervativní strany PiS čelilo z Bruselu tvrdému politickému tlaku a diskriminaci, blokování unijních fondů a neustálým výhrůžkám. Okamžitě po převzetí moci Tuskovou probruselskou koalicí celá kampaň skočila, peníze byly uvolněny a Polsko se stalo znovu personou grata. Tuskova vláda používá vůči opozici od počátku velmi tvrdé a nevybíravé metody, které však Brusel toleruje a podporuje.

Liberálně progresivistický proud evropské politiky utrpěl porážkou v polských prezidentských volbách tvrdý zásah, který otřese stabilitou Tuskovy vlády a na evropské scéně oslabí francouzko – polsko -německý triumvirát, který chce tvrdě vnucovat svou politiku celé unii a trestat neposlušné.

Polsko ale není ojedinělý příklad, že evropské národy mají vlády liberálních progresivistů dost. Uplynulý týden se konaly rovněž volby v Portugalsku, kde se druhou nejsilnější stranou a faktickým vítězem voleb stala národně konzervativní strana Chega, což v překladu znamená právě Dost. Za to, že vývoj v Portugalsku i v Polsku nenásledoval rumunský příklad, nebo že se tam důsledně neaplikoval francouzský a německý model bezpečnostní a justiční perzekuce a izolace konzervativní opozice, lze do určité míry vděčit i vážnému varování z trumpovských USA, které zaznělo na adresu evropských unijních i národních orgánů snažících se nedemokratickými postupy opozici diskriminovat a potlačovat. Potvrzuje se, že Trumpovo vítězství má pro evropskou demokracii zásadní význam.

Narůstá nespokojenost občanů s politikou Bruselu i národních vlád, které ho podporují, stejně jako roste společenské napětí, k němuž přispívá zhoršující se hospodářská situace Evropy, k niž tato politika vede. Velké násilné nepokoje a rabování, které v Paříži vypukly o víkendu po vítězství tamějšího fotbalového klubu v Poháru mistrů jsou jenom potvrzením tohoto sílícího trendu. V této situaci je pro evropské elity jedinou nadějí eskalace mezinárodního napětí a konfliktu s Ruskem. Válečné ohrožení má zakrýt debakl progresivistické politiky a jeho důsledky. Proto je tak důležitá obrana demokracie a férových voleb, neboť ty jsou jediným světélkem naděje na změnu k lepšímu.