Ach, ty hejty …

DAN DRÁPAL

V časopisu Echo jsem se dočetl: „‚Blokovat nenávist je legitimní‘, hřímalo video české Strany zelených před tradičním Pochodem pro život, jenž minulou neděli prošel Prahou.“ (Echo 17/2026, str. 40.) Když jsem se nad tím zamyslel, zjistil jsem, že vlastně souhlasím. Ano, blokovat nenávist je legitimní.

Proč tedy stojím na opačné straně barikády? Říká se, že ďábel bývá skryt v detailu. Proč se se zelenými nemohu shodnout?

Zde je neshoda přímo zakomponována ve významu slov. Konkrétně, pokud jde o toto heslo, v obsahu slov „blokovat“ a „nenávist“. Začnu od toho druhého.

V dvojkové soustavě, jak se uplatňuje v kybernetice, jsou jen dvě číslice – jednička a nula. Často slýcháme, že politické strany se radikalizují a opouštějí střed, zatímco levice a pravice jsou stále extrémnější. To má zřejmě vliv na to, jaká slova volíme ve veřejné debatě. Kybernetika zná jen nuly a jedničky, krajní pozice, ať už jde o levici nebo o pravici, znají jen bezvýhradný souhlas nebo nenávist. Pokud veřejné debatě vnutíme tyto krajní póly, mezi nimiž musíme volit, pak ji můžeme uzavřít hned na samotném počátku. Mezi bezvýhradným přijetím a totálním odmítnutím je celá řada postojů a pocitů, jako je třeba váhavé přitakání, nesouhlas, ovšem bez jakékoli nenávisti, lítost, nebo třeba snaha pochopit druhou stranu, či naopak ji za každou cenu umlčet.

Jsem už starý člověk a jsem si téměř jist, že není nikdo, koho bych nenáviděl. Jistě, s řadou lidí nesouhlasím, některé z nich považuji za nebezpečné, za to jiné za hloupé. Mnozí z opačného tábora jsou na tom možná hodně podobně. Patrně existuje hodně lidí, kteří jsou plni skutečné nenávisti. Ti pak mají radost z toho, když mohou někomu působit utrpení. Ti ale do veřejné debaty nevstupují.

Tím se dostávám k onomu druhému (či vlastně prvnímu) slovu, a sice „blokovat“. Blokovat nenávist je jistě správné, pokud mám co do činění s teroristou. Odpůrci Pochodu pro život nebo Aliance pro rodinu ovšem dostatečně prokázali, jak onomu „blokování“ rozumí. Chtějí své oponenty zakázat a umlčet. O nějaký smysluplný dialog nestojí.

V čem dělají odpůrci dialogu chybu? Domnívají se, že proti nenávisti je možno bojovat zase jen nenávistí. Proto vás potřebují převést do své dvojkové soustavy. Proto se snaží sami sebe i druhé přesvědčit, že jste to vy, kdo je motivován nenávistí.

Jsem už starý konzervativec, a tak je mi jedno, že se teď ztrapním. Chci se teď přihlásit k heslu Václava Havla „Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí.“ Ano, já tomu skutečně věřím. Jen vím, že na této straně nebe to nebude. Přesto o to musíme neustále usilovat. Milujme pravdu a snažme se milovat své nepřátele (jistě, málokdo tomu věří, ale ono to opravdu jde, a bývá to krásné dobrodružství). Nenávist neporazíte nenávistí. Křivdu neodčiníte další křivdou.

Nenechte si vnutit ono binární vidění světa. A pamatujte, že vykřikovat hesla a urážet jinověrce sice lidem může přinést dočasnou úlevu, ale je to, jak se krásně vyjádřil jeden můj přítel, „optimalizace cesty k cíli nevedoucí“.

 

Konzervativní noviny