SYRZDARMA
Provokativní titulek pouze na první pohled. Historická exkurze mluví jasně. Fakt, že se nejedná o příliš známé skutečnosti, je pouze dalším důkazem, jak lze nepozorovaně posouvat veřejným míněním a míchat pojmy padouch, nebo hrdina.
O některých historických faktech se mluví, o některých ne. Odkaz na zdroj informací přímo v textu.
Za skutečná práva otroků v USA bojovali vždy pouze republikáni:
Republikánská strana vznikla, aby bránila šíření otroctví
V roce 1852 se v New Yorku sešli Alvan Bovay a Horace Greeley, aby propagovali zrušení tehdejší strany Whigů neboli Whig Party a ustavení nové strany, která by v sobě spojila protiotrokářské proudy ve společnosti. Navrhli, aby se jmenovala republikánská. O dva roky později byla Republikánská strana oficiálně založena ve městě Ripon ve Wisconsinu.
První republikánský prezident
Abraham Lincoln byl prvním prezidentem zvoleným za novou Republikánskou stranu. V roce 1863, ve třetím roce občanské války, vydal deklaraci, ve které prohlásil, že „všichni lidé, kteří jsou drženi jako otroci, jsou od tohoto okamžiku a v budoucnosti svobodní”.
Demokratická strana byla historicky stranou otrokářů a blokovala jakékoli snahy o zrovnoprávnění černošských menšin:
Volební právo
Po americké občanské válce byl schválen 15. dodatek americké Ústavy, který dal bývalým otrokům právo volit. Hlasovalo pro něj 100 % republikánů a žádný demokrat. Pro předcházející 14. dodatek, na základě kterého se osvobození otroci stali občany USA, hlasovalo 0 % demokratů.
Zákony o segregaci
Po občanské válce prosadili demokraté v jižanských státech zákony, kterým se v Americe říká „Jim Crow laws”. Jim Crow byla fiktivní postava z rasistických divadelních skečí z první poloviny 19. století. Zákony prosazovaly segregaci, kterou v kontroverzním rozhodnutí potvrdil i Nejvyšší soud v roce 1896. Černoch Plessy nastoupil do vagónu pro bílé, čímž porušil místní zákony. Soud rozhodl, že jsou-li oddělené vagóny pro bílé a černé přibližně stejné kvality, je rasová segregace v souladu se zákonem. Trvalo 58 let, než soud své rozhodnutí zrušil.
Ku Klux Klan
Po skončení občanské války založili demokraté z jižních států organizaci Ku Klux Klan. V padesátých letech minulého století využívaly jméno KKK různé organizace, které podporovaly segregaci a stavěly se proti zrovnoprávnění černochů. Jejich velkým podporovatelem byl guvernér George Wallace z Alabamy, jenž byl nejdéle sloužícím guvernérem jakéhokoli státu Unie vůbec. George Wallace byl demokratem.
Poté, co v roce 1963 Nejvyšší soud zrušil svoje rozhodnutí o segregaci z případu Plessy, se George Wallace jako guvernér postavil před vchod univerzity a bránil prvním dvěma černošským studentům ve vstupu. Ustoupil teprve poté, co federální vláda vyslala na místo jednotky národní gardy.
V první polovině 20. století pokračovali demokraté ve svém úsilí udržet segregaci při životě:
Hrdina I. světové války
Woodrow Wilson byl prezidentem za Demokratickou stranu od roku 1913 do roku 1917. Padesát let od americké občanské války zavedl ve federální vládě opět formálně politiku segregace. Bílí a černí zaměstnanci museli v některých úřadech využívat oddělené kanceláře, toalety a prostory pro stravování. Týkalo se to například i kanceláří pošty, kterou řídí federální vláda.
Hrdina II světové války
Franklin Delano Roosevelt vedl USA od velké hospodářské krize do konce druhé světové války. Byl zapřisáhlým demokratem a autorem masivních státních zásahů do ekonomiky známých jako „New Deal”. Když fenomenální černošský atlet Jesse Owens vyhrál v roce 1936 čtyři zlaté olympijské medaile, prezident se se ním odmítl setkat. Jesse Owens byl republikán a na shromáždění svých příznivců prohlásil: „Nebyl to Hitler, kdo mě urazil, byl to náš prezident. Ani mi neposlal telegram.”
Otevřená diskriminace
Carter Glass byl demokratických senátorem za stát Virginia a členem kabinetu ve vládě Woodrowa Wilsona. Byl autorem dodatků ústavy státu Virginie v roce 1902, které technicky připravily o volební právo devadesát procent černošského obyvatelstva. Nijak se netajil svými cíli: „Diskriminace je přesně naším cílem. Hodláme zbavit práva volit každého černocha, u kterého je to právně možné.”
Ani po válce nepolevili demokraté ve svém úsilí bránit menšinám v získání rovnoprávnosti:
Antidiskriminační zákon
V roce 1964 byl schválen přelomový zákon o občanských právech, „Civil Rights Act”, který zakazoval jakoukoli rasovou či jinou diskriminaci. Zákon navrhl demokratický prezident John Kennedy a po atentátu na něj podpořil jeho nástupce Lyndon Johnson. Demokraté v Senátu se ale snažili po dobu více než 70 dní odvrátit jeho přijetí. Demokrat Richard Russell ze státu Georgia opakovaně prohlašoval, že bude „vzdorovat do hořkého konce každému hnutí, které by chtělo míchat rasy v našich jižanských státech”.
Smrtící závislost
Demokratický prezident Lyndon Johnson přišel v roce 1964 s programem velkorysé sociální pomoci na federální úrovni, který nazval válkou proti chudobě. Podle svědků měl říci, že jeho plán „přiměje negry volit Demokratickou stranu dalších dvě stě let”. Zda to skutečně řekl, nelze potvrdit, ale podle historiků používal slovo, které se jinak nesmí vyslovit, velmi často.
Od té doby se výdaje na sociální dávky pouze zvyšovaly. Přestože cílem programu bylo „vrátit lidi do situace, kdy se produktivně podílejí na životě komunity”, stal se opak. Stále více osob se stalo závislými na sociální podpoře.
Liga svobodných
Marek Vašut vypráví historické příběhy o svobodě. Od Sokrata po historický soudní proces z roku 1735, který dal lidem naději, že nebudou muset stále mlčet. Klikněte zde a poznáte, že všechno už tady dávno bylo. Ideální pro horké letní odpoledne.
Post scriptum
Byla to Frankfurtská škola, která přišla s ideou rozbití svobodné společnosti za pomoci menšin, protože třída „proletářů”, na kterou spoléhal Karel Marx, již poznala výhody svobodné společnosti. V klíčové knize „Jednorozměrný člověk” se píše:
„Nicméně pod konzervativní lidovou vrstvou je vrstva psanců a vyděděnců, vykořisťovaní a pronásledovaní příslušníci jiných ras a barev, nezaměstnaní a nezaměstnatelní. Mají reálnou potřebu ukončit nesnesitelné podmínky a instituce. Jejich odpor je revoluční, i když jejich vědomí není.”
Ideje Frankfurtské školy pochopil Barack Obama a během své vlády jich mistrně využil. Podle některých historiků se mu podařilo přivést Ameriku na okraji propasti a rozdělit společnost na dlouhé roky dopředu.
Občanský projekt syrzdarma můžete podpořit dle vlastního uvážení zde, pokud máte dojem, že jste se něco dozvěděli. Děkujeme.

Buďte první kdo přidá komentář