Amerika bez Američanů

LIBOR ČÍHAL

V American Thinker se George O. Brooks zabývá základním předpokladem existování americké společnosti, ale tento předpoklad má univerzální platnost, trápí stejně USA jako Česko a Rusko. Válka na poli, které Brooks popisuje, rozhodne, který civilizační koncept povede svět: budou to USA, Čína, Rusko nebo islámská umma. Amerika má mimořádný talent diskutovat o symptomech, ale elegantně se vyhne chorobám. Deficit sociálního systému, chybějící pracovní síla, školní docházka, bydlení, ekonomický růst atd. jsou tématy nekonečných debat. V jádru řady těchto témat se skrývá velmi nepohodlná demografická realita. Američané mají čím dál méně dětí, ty přichází na svět později nebo nakonec vůbec nepřijdou. Konzervativci na to odpovídají vágním nabádáním k uzavření manželství a plození dětí, progresisté pokles porodnosti často chápou jako přirozený proces, který může být i environmentálně přínosný. Oba dva přístupy nejsou adekvátní, protože není zajímavé pouze proč Američané mají méně dětí, ale co se stane s civilizací, jejíž postoj k příštím generacím je tak iracionální. V minulosti byly děti chápány jako součást světa dospělých a ne jeho negace. Sňatek, rodina, komunita a zodpovědnost tvořily koherentní architekturu, kterou lidé vstupovali do smysluplného života. Tato architektura se hroutí. Moderní svět chápe věk dospělosti jako nekonečný projekt osobní optimalizace, zlepšování kvalifikace, budování kariéry, cestování, nárůst zkušeností, finanční zabezpečení, odkrývání sebe sama, a pak možná uvažování o jiné lidské bytosti. Děti jsou v tomto světě otazníkem pod čarou. Vyžadují pozornost, péči, kompromis, trpělivost atd. a pak otřesné zjištění, že svět se už netočí kolem vás. Výchova dětí je složitou, náročnou, drahou a občas i nevděčnou záležitostí.

Konzervativci ztrácí kredit, když přičítají klesající porodnost egoistickým mileniálům, kterým se nechce dospět. Náklady na bydlení jsou vysoké, péče o děti je drahá apod. Mladí často vstupují do života zatíženi dluhy a čelí trhu s bydlením, který předchozí generace neznaly. Říkat 29letým, aby měli děti, není rodinná politika, ale politický slogan. Ekonomika všechno nevysvětlí. Lidstvo v průběhu své historie produkovalo děti za daleko horších podmínek než existují dnes. Konzervativci nezbytně dodají, změnilo se i něco kulturního. Desetiletí se demontovaly instituce, které akcentovaly vytrvalost a paralelně se budovala kultura uctívající volitelnost. Manželství je jednou z možností. Sex je zábavou oddělenou od reprodukční funkce. Rozvod je běžným a porno industrializuje fantazii. Sociální sítě sugerují, že někdo lepší je na dosah ruky. Muži a ženy spolu nediskutují jako o možných partnerech, ale jako o protichůdných zájmových skupinách, které si dohandlují jakési partnerské dohody. Nabourání vztahu mezi mužem a ženou je nejméně prozkoumaným problémem americké sociologie. Většina diskurzu se koncentruje na údajnou závislost žen na mužích a není divu, že po rodině málokdo touží. Online kultura šíří legendy o rozvodových katastrofách, násilných vztazích, každodenním boji, nevěře apod. až do té míry, že mladí chápou manželství jako nebezpečnou právní past. Mladí muži a ženy se stahují do vzájemně se posilujících táborů, kde platí algoritmy, které vysvětlují, proč nedůvěřovat druhému táboru. Civilizace se nemohou reprodukovat opovržením druhého pólu.

Brooks píše, že jeho konzervativismus v této otázce je méně politicky aktivistický, ale víc filozofický. Zdravá společnost musí učit lidi, že povinnosti jsou součástí svobody. Nová svoboda se zrodí na poli vašich povinností: být zodpovědný za druhé, kteří si zaslouží vaše obětování. Křesťanství nabízí úplně jinou antropologii než moderní doba. Člověk není izolovaným suverénním konzumentem, jehož imperativem je maximalizace osobního uspokojení. Naše existence je vztažena k Bohu, rodině, komunitě a k minulým i budoucím generacím. Písmo mluví o dětech jako o požehnání a dědictví. Konzervativci by se měli vyhnout pokušení vidět v demografickém problému záminku pro vládní sociální inženýrství. Vláda nevylepší stav manželství daňovými úlevami a žádná federální agentura neobnoví nabouranou vazbu muži-ženy. Vláda nicméně může rychle zastavit potíže, kterým rodiny čelí. Bytová politika musí usnadnit vlastnictví bytů a domů mladým manželstvím a rodinám s dětmi, než aby dlouhodobě žily v bytových problémech. Daňová politika musí rozpoznat enormní přínos rodin s dětmi a na tom stavět své koncepty. Školství by se mělo okamžitě vrátit ke konceptu tradiční rodiny a netvrdit, že je to historicky překonaný koncept. Ekonomická politika by si měla uvědomit, že ekonomika slouží lidem a ne lidé ekonomické abstrakci.