Amerika ruší cenzuru, Evropa ji utužuje

Filosoficky se jim říká „neomarxisté“. Pro Američany jsou to jednoduše „liberálové“, občas s přídavkem „levicoví“. Znamená to lidi, kteří mají potřebu osvobozovat svobodu od svobody, aby nikoho neurážela. V posledních pár desetiletích přijala přezdívku „woke“, z amerického černošského slangu, v němž znamená „bdělý“, v obecném pokrokovém převzetí také „uvědomělý.“ V témž významu, v jakém jsme jej my pamětníci znali z českého komunistického slovníku.

V této podobě je to fenomén ryze americký a Evropa jej přejala se stejným kulturním zápalem jako předtím jazz, jeans, muzikál a Hollywood. A protože Evropa americké trendy přebírá se zpožděním, tak to, co Trump s Muskem ze dne na den uťali, zde ještě setrvačností poběží a bude se zuby-nehty bránit. Ostatně ani v Americe to utnutí nemá úplně vyhráno, jak wokisté dál bojují za osvobození od svobody sabotováním Trumpových dekretů a pouličními masakry elektromobilů Tesla, které donedávna oslavovali jako záchranu planety před uhořením a nyní nenávidí jako symbol muskovsko-trumpovského fašismu.

Jaké formy a podoby cenzury Muskovi ajťáci z oddělení DOGE sledováním peněžních toků objevili a odřízli, vychází najevo postupně. My si zde shrneme těch několik hlavních, zjištěných do konce března.

Cenzurní mašinérie zvaná Internews byla přímo financovaná vládou 17 let. Říkala si „nezisková“, propagovala a podporovala „nezávislou žurnalistiku“, hájila „svobodu médií, pravdu a transparentnost“. K těmto cílům vzdělávala novináře v přibližně třiceti zemích, jak „čelit dezinformacím a škodlivému obsahu“ a „pěstovat správný narativ“.

Před těmi sedmnácti lety to Evropě ještě mohlo znít jazzy, dnes už ví, že obě klišátka jsou nová jména pro starou dobrou cenzuru. Internews k tomu vynalezla i nový trik zvaný „advertising exclusion“ čili odtržení od příjmů z reklamy, alias finanční likvidace těch nesprávných.

Její roční příjem od Ministerstva zahraničí a státní agentury USAID (dnes Trumpem zrušené) odhaduje DOGE na někde mezi půl miliardou a miliardou. Její ředitelka si ročně vyplácela 451 tisíc. Adresou Internews, přes niž peníze proudily, je (užívejme si další špetky komedie) prázdná budova v nenápadném městečku Arcata v Kalifornii. Milovníky konspiračních teorií potěší i její občasná spolupráce se Sorosovou Open Society Foundation.

Jak ovlivňovat volby vyučovalo ve světě sdružení „neziskovek“ zvané dlouze „The Consortium for Elections and Political Process Strengthening“, krátce CEPPS, specializované na „posilování¨voleb a politického procesu“. Čili ovlivňování, manipulace, švindlování, rušení, ostrakizace, dehonestace, falešná nařčení, sanitární kordony a protipožární zdi, v nichž média hrají zásadní roli ovládáním „narativů“ a cenzurou „dezinformací“. K tomu pro své klienty vypracovalo manuál zvaný Countering Disinformation Guide, čili jak čelit dezinformacím. Přidalo k němu Global Disinformation Index čili seznam nesprávných médií, s metodikou jak s nimi zatočit. Na něm pilně pracovaly nenápadné firmičky se jmény jako NewsGuard, Poynter nebo Park Advisor. Z těchto semínek košatěl globální systém kontroly informací.

Cenzuru internetu prováděla i Cybersecurity and Infrastructure Security Agency (CISA) dozírající na „online bezpečnost“ a spadající pod Ministerstvo vnitřní bezpečnosti. Z té dal Trump padáka hlavním ředitelům po zjištění jejích cenzurních zásahů do internetových médií, potvrzeném i šéfem facebooku Zuckerbergem. Vyšetřuje se přímé vládní zasahování do obsahu platforem jako YouTube, Meta, Amazon a Alphabet, která řídí Google.

USAID taky zavedla systém digitální identity na „finanční inkluzi“, přesněji řečeno exkluzi neposlušných, která se úspěšně testovala na zablokování bankovního konta Nigelu Farageovi v Británii a protestujícím šoférům v Kanadě. Zdokonalena byla na Ukrajině systémem Diia.ap, který do jednoho centra skloubil ID, vakcínový průkaz a finanční služby, pod vládní algoritmickou kontrolou, schopnou sledovat každý pohyb a počin v kažé chvíli na každém místě. A hodnotit jeho správnost. Podle 97-stránkového manuálu USAID radícího, jak vymýtit nesprávné projevy na internetu.

To bylo pracovní náplní „nezávislých“ firem fact-checkerů s názvy jako Bellingcat, Graphika, Atlantic Council, s napojením na americký státní špehovací aparát (CIE, FBI, atd.). Můžeme k tomu přidat ještě Global Education Network (GEC), „transformativně“ vzdělávající nadanou mládež k správnému globálnu a ke schopnostem je šířit, vysvětlovat a hájit. Má i svou evropskou pobočku GECE.

A těžko se ubráníme obdivu k tomu důmyslnému systému, v němž stát samotný žádnou cenzuru a kontrolu informací viditelně neprovádí. Stačí mu zaplatit si k tomu „nezávislé“ a na pohled soukromé firmy. Ty se pak mohou tvářit nepoliticky, když taky bojují proti rasismu, sexismu, transfobii, homofobii, islamofobii, nenávistným projevům všeho druhu, a podobným zlům, proti nimž přece musí bojovat každý slušný člověk. A kdo nebojuje, je podezřelý.

Z toho všeho (a možná dalšího ještě neodhaleného) se Evropané naučili ono Vancem dnes kritizované zneplatnění výsledků voleb v Rumunsku nebo blokování cesty k vládě úspěšným, ale nesprávným stranám, jako AfD v Německu nebo RN ve Francii. Tady už žáček překonává svého učitele, který odchází do důchodu.

V oboru kontroly informací, Británie jako by z EU nikdy neodešla. Nejzřetelněji se to projevuje v pokračujícím členství Labour Party, čili dnešní britské vlády, ve sdružení evropských socialistických stran známém pod zkratkou PES. To vyhlásilo válku Muskovi za jeho „manipulaci“ evropské politiky, které se dopustil hlavně dvěma výrazně „antievropskými“ činy. Jedním bylo napomenutí britského premiéra Starmera za zastavení vyšetřování sexuálně násilnických muslimských gangů a perzekuci osob na ně upozorňujících. Druhým byla Muskova veřejná podpora německé strany AfD. Oba své záškodnické činy podpořil poskytnutím své internetové platformy X známému (a dnes vězněnému) anti-džihádskému zbojníkovi Tommymu Robinsonovi a předsedkyni AfD. Navíc EU hodně naštval zobrazením hvězdičkové vlajky EU s přidáním srpu a kladiva doprostřed.

To je pro PES „nepřijatelné zasahování do evropské politiky na straně krajní pravice pomocí sociálního média jako instrumentu na podrývání demokracie populistickou propagandou“. Žádá tedy EU, aby Muska umlčela, podle nového zákona o digitálních službách (DSA).

Na námitky Muskovy, ale i Zuckerbergovy, proti cenzurním pohrůžkám EU, Evropská komise odpovídá, že „absolutně odmítá veškerá tvrzení o cenzuře.“ Zákon DSA „nenutí platformy odstraňovat zákonný obsah, ale zaměřuje se na obsah nezákonný nebo vnímaný jako škodlivý, jaký má dopad na děti nebo na demokratické procesy.“ Nejde v něm o žádné omezování svobody slova, nýbrž „zmírňování rizika dezinformace a nezákonného obsahu při zabezpečování uživatelských práv, tedy v mnohém ohledu opak cenzury.“

Muskovo a Trumpovo chování „se podobá vměšování Moskvy“, přiložil si polínko nový německý kancléř Merz. Trochu husté od „pravicového“ šéfa státu, který provádí nejtvrdší perzekuci online projevů v celé Evropě, zatýká za ně občany po stovkách a nestydí se trestat je i jen za osobní urážky politiků. A jehož sociálně demokratický kolega Wiese navrhuje Muskovu síť X vypnout.

Podobné zásahy proti „škodlivému obsahu“ provádí britská vláda podle svého zákona Online Safety Act, který je ještě přísnější a vyžaduje nejen vymazání nezákonného obsahu, ale i preventivní opatření, aby takový obsah nemohl být zveřejněn. Jako nezákonný obsah klasifikuje 130 „trestných činů“ jako: Šíření falešných zpráv. Cizinecké vměšování. Prezentace informací způsobem „misprezentujícím“, i kdyby byly částečně nebo cele pravdivé. Informace působící strach z násilí. Informace, jež by mohly inspirovat k rasovému násilí. Slovní násilí formou hrozby nebo urážky. V některých je už poznat vliv nejdokonalejšího cezurního systému, jímž je islámské právo šaria.

Ministryně vnitra v BBC upozornila, že tento zákon už nestačí a musí se zpřísnit. A londýnský starosta Khan vyzval ke globální kontrole internetu, aby „nějaký miliardářský šikanista nemohl zneužívat sociální sítě jako propagandistický nástroj k šíření lží a nenávisti a propagování extrémní pravice“.

Je to jako by se EU a UK předháněly, kdo umí cenzurovat líp. A zatímco zákon EU umožňuje jen napařit Muskovi pokutu 6 procent celosvětového ročního příjmu a v případě nezaplacení mu X vypnout, britští poslanci už zvažují, zda by ho mohli rovnou poslat do vězení až na 14 let za „cizinecké vměšování“, podle nového Zákona o Národní bezpečnosti.

Trump na snahy Evropanů cenzurovat Američany reaguje pohrůžkami ekonomických sankcí. Evropská komise to bere jako „přímý útok na svou autoritu“ na nějž by musela „okamžitě reagovat“ jako na „ohrožení transparentnosti a odpovědnosti“ internetových firem.

A cenzurní opatření narůstají. Evropská Komise vyhlásila tendr za 4,4 miliony eur na založení „Evropského centra znalosti nenávistných projevů“, s ústřední databází všech oznámených případů. Přístup do ní budou mít jen organizace schvalované podle toho, jak „se přiklánějí k základním hodnotám definovaným Komisí“. Zavádí jakýsi European Union Democracy Shield (EUDS) čili „štít demokracie“, který zpřísní kontrolu nad internetovými platformami spolupracujícími s Trumpem, a utuží hlídání zákonů proti „projevům nenávisti“. A zvažuje návrh levicových europoslanců, aby převzala financování progresivních aktivit, které Trump odřízl zrušením agentury USAID.

To kromě těch, které už sama financuje. Jmenují se CERV (Citizens, Equality, Rights nad Values), JEF (Evropské federalistická mládež), EPC (European Policy Centre), EUROPEUM (Institute for European Policy). A to je asi jen ta příslovečná špička ledovce. Všechny bojují proti „škodlivým narativům a dezinformacím“ a za „společné evropské hodnoty“, které starodávnou Evropu dekonstruují a odevropšťují. I ten pověstný Erasmus, jehož noblesním záměrem bylo předávat novým generacím evropské kulturní dědictví a pěstovat akademickou skvělost a intelektuální svobodu, se proměnil v penězovod projektů ultralevicových a islámských.

Další prošustrované peníze z kapes a na buzeraci evropských daňových poplatníků. A co to Evropě přinese?

„Ten stále rostoucí počet zákonů zavádějících cenzuru Evropě znesnadní zde tvořit cokoli inovativního,“ komentuje to Mark Zuckerberg. Přeložte si to třeba jako pokračující úpadek Evropy – ekonomický, vědecký, kulturní, a nakonec i etnický zánik. Pod velením maniaků ochotných pro udržení své moci nad čím dál bezmocnější a bezradnější populací vyhlásit válku i Americe.

Začíná to připomínat starý izraelský vtip o tamní parlamentní debatě, jak ozdravět chřadnoucí ekonomiku.

„Vyhlásit válku Americe a prohrát,“ navrhuje jeden poslanec.
„Co to je za blbost,“ napomíná ho předseda.
„Žádná blbost, kouknětě na Německo a Japonsko.“
Následuje potlesk. Po něm vstane jeden stařičký poslanec a povídá: „Dovedete si někdo představit ten průser, kdybychom vyhráli?“

A co to znamená pro nás, zde, v zemi dvouocasého lva?

Tři poučení.

Přestaňte štěkat na Ameriku. Zachránila nás před sebezničením třikrát v jednom století. Dokázala by to i po čtvrté. Ale k tomu by potřebovala vidět, že si tu někdo skutečně cení svobody a je pro ni ochoten podstoupit námahu a rizika. Vance nám to nemohl říct už jasněji.

Přestaňte snít o změně v EU, a dokonce i o komplikovaném a zdlouhavém vystoupení. Není na ně čas. Loď se potápí a zbývá povel „zachraň se, kdo můžeš“.

Zvolte si politiky, kteří mají dostatečnou chucpe říct Bruselu, ať si trhne nohou, u nás se žádné umlčování nekoná. Když nám za to ustřihne penězovody, ustřihneme je my jemu. Co nadělá dál – pošle na nás křižáky? Buďme zas na chvilku kacíři, máme to v DNA.