IUHLÍ
Proč je slib trvalejšího zastropování cen povolenek nesmysl a proč se Brusel rozhodl zavést povolenky místo uhlíkových daní? I právě proto, že cena povolenky není zastropovaná či jinak fixovaná, na rozdíl od uhlíkové daně, říká analytik Lukáš Kovanda.
Přes veškerou závažnost dopadu nových povolenek na rozpočty domácností i firem se zdá, že četní tuzemští politici ani veřejnost pořád nerozumí tomu, jak mají emisní povolenky vlastně fungovat. A že jejich cena musí trendově stále růst. Proto je slib trvalejšího zastropování cen povolenek, který od předvčerejška naznačuje česká vláda, nesmysl už ze samé jejich definice; takový slib je v příkrém rozporu s podstatnou jejich fungování, uvedl Kovanda pro Kurzy.cz.
Protože jedině trendovým růstem ceny povolenky je dosaženo efektu, kdy se postupně zužuje okruh podniků, firem a brzy právě nově také domácností, jimž se ještě vyplatí koupit povolenku a vypouštět díky tomu emise do ovzduší dále. I proto ostatně také Evropská komise dala přednost emisním povolenkám před uhlíkovými daněmi. Emisní povolenky nemají v názvu obsaženo slovo „daň“, takže je veřejnost přijme snáze. Snáze je akceptuje, neboť má mylný dojem, že o žádnou novou daň nejde.
A přesto, že to daň vlastně je, nejmenuje se tak, přičemž ještě navíc její „sazba“ trendově poroste. Musí růst, jak už víme. Není tedy fixovaná jako u klasické daně, takže jednotkový výnos z povolenek pro „erár“ neustále narůstá, aniž by bylo nutné sazbu explicitně zvyšovat, což je u veřejnosti vždy nepopulární. Navíc, tento růst přitom bruselští politici a úředníci opět nebudou mít „na triku“, neboť přece půjde o nevinný výsledek vývoje na burze, ať už v Londýně nebo v Lipsku, kde se s novými povolenkami, resp. termínovými kontrakty na ně, již obchoduje, a to dokonce od začátku letošního května, resp. července.
A na obou těchto burzách dané povolenky citelně zdražují a jdou už nyní vysoko nad údajný strop; jsou už takřka na jeho dvojnásobku, vyjdeme-li z údajného stropu 45 eur, tedy stropu, jež není upraven o inflaci a na nějž se stále někteří čeští politici odvolávají.
Rostoucí cena povolenky je něco jako postupně se utahující smyčka, kdy nakonec i ty podniky, firmy a domácnosti, jimž se ještě nedávno vyplatila povolenka, raději investují do dekarbonizace (v případě domácností nákupem tepelného čerpadla nebo elektromobilu apod.), než aby platily ještě vyšší cenu povolenky, v případě domácností brzy již v ceně pohonných hmot či vytápění domu či bytu.
Postupně rostoucí cena povolenky má tedy zajistit, že nakonec dekarbonizují i ty firmy a domácnosti, pro něž jsou náklady dekarbonizace relativně velmi vysoké, takže při nižší ceně povolenky by se jim vyplatilo vypouštět emise do ovzduší dále.
Pokud se má k roku 2050 docílit uhlíkové neutrality, což je hlavní cíl Green Dealu EU, musí do té doby plně dekarbonizovat prakticky všechny firmy a domácnosti EU, takže proto musí povolenky dále zdražovat – aby nakonec dekarbonizovali i ti, pro něž jsou náklady takového činu dramaticky vysoké. Anebo aby se svým byznysem přestali, skončili s ním. Což si lze představit v případě firem, hůře už domácností…
Kdo tedy nyní tleská tomu, jak je systém emisních povolenek – těch prvního typu, pro velké podniky – úspěšný, neb přispěl ke snížení emisí v EU, tleská tomu, že příslušné firmy a provozy, případně výroba a s ní i zaměstnanost, odešly na jiné kontinenty, třeba do Asie, třeba Číny. Ano, probíhající deindustrializace EU je zaručeným způsobem, jak snižovat emise… Například největší česká ocelárna Třinecké železárny nyní právě i kvůli povolenkám hrozí odchodem z EU. V Česku by se tak po 160 let přestalo s průmyslovou prvovýrobou oceli, což je v čase války za humny a nutnosti zbrojit zcela absurdní.
Zároveň vyhlídka trendově stále rostoucí ceny povolenek EU představuje pozvánku pro různé spekulanty, hedgeové fondy a další finanční domy ze všech koutů planety, včetně třeba i zmíněné Číny, kteří do povolenek investují ne proto, aby si koupili odpustek za vlastní emise, ale aby sami zbohatli spekulací na růst ceny, jako jsou zvyklí bohatnout třeba na akciích.
Brusel tyto spekulanty zjevně skrytě vítá, protože svými investicemi do povolenek šponují jejich cenu a nutí a budou nutit firmy a domácnosti v EU k ještě rychlejší dekarbonizaci. Vzniká tak symbiotický vztah mezi bruselským úřednictvem a finančníky z celého světa, kdy první si plní své ideologické zelené cíle, druzí oportunisticky bohatnou, přičemž ekonomika EU skomírá ztrátou konkurenceschopnosti v globálním měřítku a domácnosti se musí sžít s propadem vlastní životní úrovně.
A to vše ve jménu snížení globální teploty do roku 2050 o 0,003 stupně Celsia, které povolenky zajistí přinejlepším, jak vyplývá z klimatického modelu OSN.
(22 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading... 
Doufám, že tato zkorumpovaná a zločinecká sebranka půjde do kopřiv.
Ovšem Fiala tomuhle samozřejmě vůbec nerozumí…
Gryndíl povolenky, chujovinky…
Od podzimní bouře k „extrémnímu počasí“: Jak vás média děsí novými slovy
-Jsme svědky postupné, ale systematické změny v jazyce používaném k popisu počasí. Účel se zdá být zřejmý: vytvořit neustálý pocit krize a stavu nouze. 🙂 do střehuuuu ! 🙂 Sledování chaosu přes obrazovku: Jak sociální média mění způsob, jakým sledujeme extrémní povětrnostní jevy. Zkáza a devastace, hromady aut a popelavá krajina, bláto a prach, občas záchranář držící dítě nebo domácího mazlíčka. Každé spalující léto je vychvalováno jako další důkaz blížící se klimatické katastrofy s malým prostorem pro nuance nebo objektivní analýzu. V nadsázce se ztrácí nepříjemná pravda, že chladné počasí ve skutečnosti představuje mnohem větší hrozbu pro lidský život než vlny veder.
Na rozdíl od populárních mediálních snah udělat z tepla strašáka, lidé mají fyziologickou ochranu a provedli behaviorální adaptace, které jim umožňují odolávat teplému počasí a dokonce v něm prosperovat.
Naše těla jsou vybavena účinnými chladicími mechanismy, jako je pocení, které pomáhají regulovat tělesnou teplotu a zabraňují přehřátí. Kromě toho mají lidé schopnost hledat úkryt před sluncem a hydratovat se, aby zmírnili účinky tepla. V teplém podnebí si společnosti vytvořily kulturní postupy a infrastrukturu, aby se vyrovnaly s vysokými teplotami. Naproti tomu chladné počasí představuje zákeřnější a často přehlíženou hrozbu. Když teploty klesnou, lidské tělo čelí mnoha výzvám při udržování teploty jádra. Dlouhodobé vystavení chladnému počasí může vést k podchlazení, omrzlinám a dalším zdravotním komplikacím.–je ti zima brouku? No neřeš, dva svetry si dej 🙂
Prší sněží, hřeje, fouká, nesněží, neprší, nehřeje, nefouká—vše je klimatická změna a musí se podat správně, gryndílově 🙂
—K podchlazení dochází, když teplota tělesného jádra klesne pod 95 stupňů Fahrenheita. Omrzliny jsou stav, kdy kůže a podkladové tkáně zamrznou. Srdeční infarkty jsou častější v chladném počasí, protože srdce musí pracovat tvrději, aby pumpovalo krev.—zdroj net
Zima je mnohem větším zabijákem než horko na celém světě -zdroj zde https://www.thelancet.com/journals/lanplh/article/PIIS2542-5196(21)00081-4/fulltext
Michael Shellenberger ve své knize „Apokalypsa nikdy“ píše: „Zpravodajská média… si zaslouží vinu za to, že nesprávně interpretovala změnu klimatu a další environmentální problémy jako apokalyptické a že je nedokázala zasadit do jejich globálního, historického a ekonomického kontextu.“
Média navíc ignorují nebo překrucují historické dlouhodobé trendy, které ukazují, že teplo našeho současného klimatu, navzdory klimatickým změnám, není ani neobvyklé, ani bezprecedentní. https://www-document-no.translate.goog/2025/10/03/fra-hoststorm-til-ekstremvaer-slik-skremmer-mediene-deg-med-nye-ord/?_x_tr_sl=auto&_x_tr_tl=cs&_x_tr_hl=cs&_x_tr_pto=wapp
Rozhodnutí médií dezinformovat lidi jak o historických datech, tak o relativních rizicích horka a chladu odhaluje motiv k podpoře klimatického strachu.
gryndílek taky požívá:?
V dnešním mediálním prostředí jsou fakta upozaděna před rámováním. Zpravodajské kanály, politici i influenceři na sociálních sítích si osvojili umění přesvědčivé žurnalistiky – vypočítavou směs emocionální manipulace, selektivního opomíjení a ideologického překrucování, jehož cílem je utvářet vnímání veřejnosti. Ale proč se to děje? Pro koho je přínosem?
Co je to přesvědčivá žurnalistika?
Přesvědčivá žurnalistika je záměrné používání zatíženého jazyka, selektivního rámování a emocionálních apelů, které mají nasměrovat publikum k určitému systému jakési víry v něco, v něco co uvěří, co zmanipuluje.. Na rozdíl od tradiční žurnalistiky, která si klade za cíl dělat to co má a to je informovat, se přesvědčivá žurnalistika snaží ovlivňovat. I politici to používají jako nástroj ideologické války? Tím, že každý politický nesouhlas rámují jako existenční krizi? -Emocionální spouštění – Strach, rozhořčení a morální nadřazenost převažují nad kritickým myšlením.
– Opakování a ozvěny – Když se nepravdivé nebo přehnané tvrzení opakuje ve více médiích, začíná to vypadat jako pravda.
-Binární myšlení – Problémy jsou formulovány neúprosně: dobro vs. zlo, vlastenec vs. zrádce, což nutí čtenáře do ideologických táborů. Nálepkování, dehonestace…a tak dále…Kdo má prospěch z tohoto podvodu? A proč chtějí, abychom byli slepí k pravdě?