Ano, je to i naše válka

GEORGE WEIGEL

Je – či není – válka o Ukrajinu také naší válkou?

Představitelé Trumpovy administrativy na nejvyšší úrovni, frustrovaní z toho, co považují za nepochopitelnou neústupnost Vladimira Putina v jeho válce proti Ukrajině, koncem května naznačili, že jejich trpělivost je u konce a že Spojené státy nechají bojující strany napospas. „Není to naše válka,“ zněla mantra dne.

Mohu prosím nesouhlasit?

Samozřejmě to není „naše“ válka v plném slova smyslu, je to válka Ukrajiny. Přesto nelze dost často připomínat – protože to nikdy nepochopili ti, pro které je vše v životě transakční -, že pro Ukrajinu je to existenciální konflikt: válka o přežití. Není to válka o kusy území, o jazyková práva ruskojazyčných obyvatel Ukrajiny nebo o vzácné nerosty. Je to válka o Ukrajinu, tečka.

Putin dal od začátku jasně najevo, že hodlá zničit to, co považuje za falešný národ, kryjící ne-státní entitu, vedenou „nacisty“, a začlenit do „ruského světa“ vše, co zbude, až to jeho nájezdníci dobudou. Putin je lhář, zloděj a vrah, ale v tomto ohledu se chová zcela transparentně. Podobně jako Katon Starší s jeho protikartaginskou antifonou Carthago delenda est, je Putin posedlý myšlenkou Ukraina delenda est – „Ukrajina musí býti zničena“.

Tato smrtící posedlost však přivádí na scénu i nás.

Na rozdíl od Putinova pokřiveného výkladu dějin Sovětský svaz nebyl „ruským světem“. SSSR byl umělý konstrukt, „svaz“ národů maskovaných jako „republiky“, které spojovala mašinérie teroru nebývalé krutosti. Rozpad Sovětského svazu tak osvobodil historické národy s osobitou kulturou, aby hledaly svou budoucnost jako nezávislé státy. Jejich osvobození a zánik Sovětského svazu byl výsledkem nezlomnosti Západu během studené války. Politickým a vojenským vyjádřením této rozhodnosti byla Organizace Severoatlantické smlouvy a nesporným vůdcem NATO byly Spojené státy, které investovaly životy, zdroje a finance do ochrany svobodné Evropy: protože to bylo správné a protože to sloužilo americkým národním zájmům.

Putinova válka proti Ukrajině je válkou, která má zvrátit americké a západní vítězství ve Studené válce. Pokud Putin na Ukrajině uspěje, nezastaví se tam. Pobaltské státy to vědí. Ví to i Polsko. Ví to i Švédsko a Finsko, a proto vstoupily do NATO. Někteří představitelé administrativy, včetně těch nejvyšších, se mohou domnívat, že o nic nejde: že svět rozdělený do zájmových sfér mezi tři velmoci – Rusko, Čínu a Spojené státy – bude pro Ameriku, která bude mít klid na svou honbu za bohatstvím, naprosto OK.

Ani náhodou.

Nic v moderních politických dějinách nenasvědčuje tomu, že by se velmoci s hegemonistickými ambicemi a řízené totalitními či autoritářskými vůdci zastavily, aniž by byly zastaveny. Napoleonská Francie se nezastavila. Vilémovské Německo se nezastavilo. Nezastavila se ani Třetí říše a nezastavilo se ani císařské Japonsko. Nezastavil se ani SSSR. Čína vedená komunisty si během Teng Siao-pchingovy éry vydechla, aby vzápětí vybudovala ekonomickou velmoc; nyní toto bohatství využívá k posílení své armády a zvrácení svého „století ponížení“ tím, že promítá svou moc do celého světa. Trojspolek, v němž je Evropa v područí Ruska a Asie a Afrika v područí Číny, nebude pro Spojené státy dobrý ani z ekonomického, ani z žádného jiného hlediska.

Existují zde také jasné morální problémy. Mír nemůže existovat bez spravedlnosti, jak jasně uvedl papež Lev XIV – v tomto ohledu dobrý augustinián – v některých svých prvních prohlášeních. Pokud bude Putinova brutalita jakkoli odměněna, bude již tak křehký morální ekosystém světové politiky vážně poškozen. Pokud se ostatní agresoři uvidí, že lze beztrestně vysílat stovky bezpilotních letounů a podnikat raketové údery na civilní cíle, budou se v budoucnu chovat podle toho. A obětí bude více nevinných.

Ukrajinská válka je naší válkou v jiném smyslu. Pokud Putin zvítězí, někteří z nejlživějších hlasatelů v americkém informačním prostoru – na mysli mi okamžitě vytane Tucker Carlson – se budou považovat za ospravedlněné a jejich rozsáhlá dezinformační kampaň ještě více podlomí racionální uvažování, které je krví demokracie.

Ukrajina nás nežádá, abychom bránili její lid nebo za ni vedli válku. Žádá o nástroje, které jí umožní to činit. Poskytnutí těchto nástrojů je z morálního a strategického hlediska správné, protože pomáhá vyhrát válku o budoucnost, v níž jsme angažováni, ať se nám to líbí, nebo ne.

The First Things

(59 votes, average: 3,53 out of 5)

Loading...