Apokalyptická vize světa od dvanáctého imáma

Ministr zahraničí Marco Rubio opakovaně prohlásil, že fanatické teokratické režimy jako Írán nesmí vlastnit jaderné zbraně, protože zastávají „apokalyptický” pohled na svět. Co tím mohl myslet?

Historický rozkol

Muslimové se dělí na dvě velké skupiny: sunnité a šíité. Přes 80 % muslimů se hlásí k sunnitské větvi, nejsilnějším šíitským státem je Írán. Základní rozdíl mezi sunnity a šíity je v tom, koho považují za právoplatného nástupce proroka Mohameda. Podle šíitů jím mohl být pouze Mohamedův pokrevní příbuzný, sunnité jsou pokračovatelé skupiny, která po Mohamedově smrti zvolila za jeho nástupce Abú Bakra, který nebyl s Mohamedem v žádném příbuzenském vztahu.

Spor mezi sunnity a šíity vygradoval necelých padesát let po Mohamedově smrti. Vůdcem muslimů se měl stát Mohamedův vnuk Husajn. Jeho „protikandidát” Jazíd ignoroval dohodu, podle které měl být nový vůdce vybrán islámskou radou. V bitvě u Karbalá na území dnešního Iráku v roce 680 n.l. celou Husajnovu rodinu povraždil. Vražda potomků Mohamedových muslimskou komunitou otřásla a prohloubila rozdělení muslimů na dvě nesmiřitelné skupiny.

Dvanáctníci

Nejpočetnější skupinou v rámci šíitské větve islámu jsou takzvaní dvanáctníci, kteří dominují též v Íránu. Svůj název dostali podle toho, že uznávají dvanáct imámů, představitelů muslimské obce. Jejich prvním imámem byl právě Mohamedův bratranec Alí. To je ten, který se měl po Mohamedově smrti stát jeho nástupcem, ale sunnité si místo něj zvolili Abú Bakra.

Důležitou roli mezi dvanácti imámy hraje poslední, dvanáctý imám. Jeho jméno je Mahdí. Narodil se roku 868 našeho letopočtu, ale podle šíitské tradice se v roce 941 n.l. uchýlil do stavu „skryté existence”, ve které setrvává dodnes. Bůh jej ukryl před lidskými bytostmi do okamžiku, kdy budou připraveni řídit se jeho radami. Proto má také Mahdí přezdívku „skrývající se imám”.

Den apokalypsy

Podle šíitské nauky o posledních otázkách světa se imám Mahdí objeví v okamžiku, kdy svět stojí na rozcestí. Imám povede síly dobra proti silám zla v apokalyptické válce, která nastolí na zemi spravedlnost. Podle teorie šíitů dvanáctníků to také znamená návrat k „pravému” islámu.

Interpretace toho, co znamená Mahdího „věčný” život a jeho zjevení, se liší. Může znamenat snahu o revoluční válku, jejímž cílem je nastolení islámu po celém světě. To je interpretace, na kterou zřejmě narážel americký ministr zahraničí. Proto není možné Írán považovat za standardního protivníka typu Ruska. Uvažuje jinak a teorie o vzájemné jisté destrukci v případě jaderného útoku jedné strany nemusí mít stejný odstrašující efekt. Vlastnictví jaderné zbraně teokratickým režimem s apokalyptickou vizí světa představuje výrazně větší nebezpečí, protože taková vize nezahrnuje do strategického kalkulu vlastní ztráty.

Nechť se dostaví brzy

Íránští vůdci se na Mahdího odkaz odvolávali opakovaně i na mezinárodní scéně. Například v roce 2006 řekl íránský prezident Mahmúd Ahmadínežád na půdě OSN: „Prosím, Bože, urychli příchod imáma Mahdího a dej mu dobré zdraví a potěš ho vítězstvím.”

Podle kritiků interpretace o revoluční válce neznamená návrat skrytého imáma Mahdího nebezpečí, ale je nadějí. Imám Mahdí je lídrem, který povede utlačované na cestě ke spravedlnosti.

Poslední boží posel

Pohled islámu na „konkurenční” náboženství podporuje spíše teorii o islámské snaze o dobytí světa. Muslimové považují proroka Mohameda za posledního božího posla, který přišel po křesťanském Kristovi a židovském Mojžíšovi. Mohamed přináší dokonalejší verzi víry v Boha. Podle Koránu židé i křesťané ve své pýše Mohameda odmítli.

Samotný Korán se v několika kapitolách obsáhle věnuje judaismu a křesťanství. Například druhá súra Koránu, která se jmenuje Kráva, popisuje výsady lidu izraelského a tvrdí, že se židé a křesťané cítili nadřazenými.

Súra 2:90 zní: „Jak hnusné je to, zač prodali duše své! Nevěří v to, co seslal Alláh, z čiré závisti, že Alláh seslal něco z dobrodiní svého těm ze služebníků svých, jež si vyvolil.”

Komentář k českému vydání Koránu uvádí, že pocit rasové nadřazenosti způsobil, že židé odmítali přijmout pravdu od Alláha, od Boha, který není z jejich plemene. Cítili se nadřazeni lidem bez víry a přitom mohli být prvními, kteří poznají novou pravdu, kterou jim měl přinést Mohamed, neboť byla svou formou i jazykem podobna té, kterou již přijali. Avšak oni v sobě měli více nadutosti než víry.