Architekti parazitický infrastruktury

ANTIVIRUS

Kde vznikaji základy toho, jak naše společnost funguje a jaký má hodnoty a pravidla? Odkud se berou myšlenky, který vytváří pohled na svět, se kterym systém operuje? Ve vládách to neni. Vláda je tu od toho, aby je implementovala, ale sama prakticky nic nevymyslí. Intelektuální a ideologický centra jsou jinde, mimo jakýkoliv demokratický procesy. Tvoří je hlavně think tanky, který produkujou ten myšlenkovej podklad, a nadnárodní organizace, který koordinujou implementaci na globální úrovni.

Parazitická elita má svoje dlouhodobý cíle, který jsou samozřejmě v rozporu s cílema většiny lidí, protože hostitel a parazit nemůžou mít ty samý. Parazit proto potřebuje nějakou myšlenkovou kostru, která by hostiteli ty cíle prodala jako žádoucí a všeobecně prospěšný. Tuhle myšlenkovou kostru poskytujou think tanky (TT), který se tváří nezávisle, ale pracujou přirozeně pro tu parazitickou elitu, která je financuje.

Think tanky produkujou studie a jiný publikace, který poskytujou intelektuální ospravedlnění pro stávající finanční systém, pro války, pro extrakci zdrojů a všechny ty další věci, který jsou obvykle nemorální a skoro vždycky nespravedlivý, protože slouží parazitům a škodí všem ostatním. Politici potom tyhle zdroje citujou jako jasnej důkaz, že parazitování na vás je naprosto nutný. Další organizace potom umožňujou elitám z různejch zemí a odvětví ujasnit si, jaká je na nejbližší období žádoucí agenda, kterou by měli prosazovat ve svojí sféře vlivu, aby všechno fungovalo tak, jak má, neboli ke spokojenosti parazita.

Takzvanej Deep State (DS, „hlubokej stát“) je komplexní síť vzájemně propojenejch struktur, z nichž každá má svoji specifickou funkci a který se podíleji na skutečnym vládnutí. Je to jako extrémně odolný monstrum se spoustou chapadel, a think tanky jsou jednim z těch chapadel. Tohle monstrum nemusí nikdo aktivně „ovládat ze zákulisí“. Jakmile byly jednou položený ty základy ([1], [2]), udržuje se to v provozu samovolně, protože všichni zúčastnění (tj. zlomek jednoho procenta populace) na tom vydělávaji, a to, že na tom přes 99% lidí prodělává, jim vůbec nevadí. Podle toho 1% do toho těch 99% nemá co kecat.

Prakticky všechny podstatný think tanky a jiný organizace tohodle druhu vznikly v minulym století. Tady si rozebereme některý z těch nejdůležitějších a vysvětlíme si, jaká je jejich role. Vezmeme to chronologicky.

The Brookings Institution

Založeno: 1916, Washington DC.

Oficiálně: Nestranná nezisková výzkumná organizace, která poskytuje analýzu politiky a doporučení pro vlády, média a veřejnost.

Realita: Nástroj pro realizaci agendy sponzorů (tj. bank, korporací, nadací, informačních služeb), přičemž se tváří objektivně a nezávisle. Operuje skrz výzkum, publikace, semináře, konference a další indoktrinační akce pro politiky a korporátní parazity.

BI je už víc než sto let extrémně vlivná organizace, která se angažuje v oblasti ekonomie, zahraniční politiky a vládnutí. Ve skutečnosti to nefunguje tak, že tahle instituce něco zkoumá a na základě výsledků se stanovujou politický cíle, ale tak, že určitý lidi, který BI sponzorujou (jako Rockefeller, Gates a spol.), maji svoje politický cíle a BI produkuje „objektivní výzkum“, kterej vždycky čirou náhodou ukazuje, že zrovna tyhle cíle jsou ty nejvíc žádoucí.

Jelikož politiky financujou ty samý sponzoři jako tyhle TT, každej politik už dávno ví, že cokoliv vyleze z BI, je „žádoucí“ a může se tim s klidným svědomím (nebo co maji politici místo něj) ohánět. Studie a závěry BI jsou veřejnosti dostupný a žádná velká „tajnost“ kolem toho neni, až na to, že veřejnost je vedená k velmi klamný představě, že tahle instituce je nezávislá.

BI je tu od toho, aby vám prodala války jako „humanitární zásahy“ nebo „ochranu demokracie“, upírskou ekonomiku jako „stabilní“, mezinárodní organizace (OSN, IMF, WHO, WTO) jako „pokrokový“, digitální měnu (CBDC) jako „efektivní“ a podobně. Poskytuje intelektuální podklady pro všechno, co za posledních 100 let propagovala Amerika, od ovládání národů skrz dluh až po Velkej Reset, měla prsty v Iráku, Libyi, Ukrajině a dalších válkách, a poskytuje materiál pro agendu WEF. Jestli má něco vliv na milióny lidí (a to obvykle buď špatnej nebo příšernej), někde v pozadí toho vlivu se určitě najde nějaká publikace BI.

The Royal Institute of International Affairs

Založeno: 1920, Londýn.

Oficiálně: RIIA, taky známej jako „Chatham House“, je britskej TT podobnej americkýmu CFR (viz níže), kterej má analyzovat a usnadňovat chápání hlavních mezinárodních problémů.

Realita: Primární britská továrna na zahraniční politiku, ohromně vlivná v kruzích Britskýho společenství národů a spřízněnejch států. Pořádá diskuse, semináře a další akce v oblasti geopolitiky, bezpečnosti, obchodu atd. pro elity z různejch odvětví mimo kamery, novináře a uši veřejnosti.

„Chatham House“ je budova, kde organizace sídlí, ale používá se jako synonymum pro RIIA. „Chatham House rule“, neboli „pravidlo Chatham House“, je koncept spočívající v tom, že účastníci konferencí směji mluvit o tom, co se projednávalo, ale nesmí prozradit, kdo přesně co řek. Tohle pravidlo se používá i jinde, například na Bilderbergu (viz níže). Umožňuje elitám testovat nápady a koordinovat strategie bez odpovědnosti vůči veřejnosti. Účastníci z různejch odvětví maji možnost sladit zájmy, aniž by jim veřejnost koukala do karet.

RIIA je financovanej vládama, korporacema a nadacema a zajišťuje výsledky, který slouží zájmům jelit. Byl klíčovej v koordinování zahraniční politiky v průběhu studený války a po ní, podporoval Světovou banku a IMF, konzistentně podporuje volnej trh (tohle si přečtěte), nadnárodní řízení (např. EU) a světovej (ne)řád řízenej angloamerickejma jelitama. Je důležitou součástí globalistický agendy.

Council on Foreign Relations

Založeno: 1921, New York.

Oficiálně: Americkej TT zaměřenej na zahraniční politiku a mezinárodní vztahy.

Realita: Primární zdroj zahraniční politiky USA a zasvěcovací centrum politiků. Prakticky každej významnější americkej politik posledních 70 let byl členem CFR.

CFR je jeden z nejvlivnějších TT na světě. Vydává časopis Foreign Affairs, kterej má ohromnej vliv na globální politiku. Pořádá semináře, konference a pracovní skupiny a vytváří síť kontaktů, ve který u večeří vznikaji rozhodnutí, který ovlivňujou milióny lidí. V CFR se utváří konsensus ohledně hlavních geopolitickejch záležitostí, než se z nich stane oficiální vládní strategie.

CFR má přes 5000 členů z řad americkejch politiků včetně prezidentů, bankéřů, korporátních ředitelů, vlastníků médií, akademiků a dalších vlivnejch páprdů. Členství vyžaduje pozvánku a tu nikdo neposlušnej nedostane. Členové CFR běžně rotujou mezi vládou, korporacema a médiama a zajišťujou neustálý propojení všech těch sfér.

Agendou CFR je v zásadě usměrňovat zahraniční politiku USA tak, aby byla v souladu se zájmama západních elit. CFR hrál významnou roli v založení institucí jako OSN, IMF a World Bank, v zajištění dominantní role dolaru, v nastolení USA jako hlavní světový velmoci po WWII, v celym uspořádání studený války, v odpovědi americký vlády na všechny krize od roku 1945 atd. Propaguje globalismus (tj. ovládání mezinárodních institucí hrstkou nevolenejch boháčů – ne nějakou „mezinárodní spolupráci“, jak by si někdo moh myslet), neoliberální ekonomiku a legitimitu mezinárodních bank a korporací, který ovládaji celej systém. Podporuje války v zájmu bohatejch (pod záminkou „svobody“, „demokracie“ a jinejch keců) a už sto let se snaží o to, aby pokud možno všechno na světě řídila Amerika, což se obvykle daří.

V USA je to jedna z nejvlivnějších institucí vůbec.

Tavistock Institute

Založeno: 1947, Londýn.

Oficiálně: Britská neziskovka se zaměřením na výzkum lidskýho chování, skupinovou dynamiku a organizační psychologii.

Realita: Tavistock by se dal považovat za oddělení psychologický války a masový manipulace ve službách angloamerický elity.

Ačkoliv byl založenej 1947, historie TI sahá zpátky až do roku 1920, kdy byla založená „Tavistock Clinic“, sponzorovaná (nečekaně) Rockefellerem. Klíčovej personál byli hlavně psychologové, psychiatři, sociologové a antropologové, mnozí s napojením na armádu a informační služby. Cílem nebylo jen zkoumat, jak se lidi chovaji, ale hlavně jak se toho dá využít.

Výzkum se týká oblastí jako chování davu a jeho usměrňování, psychologický slabosti a traumata a jejich využití, efektivita propagandy, struktura institucí (hierarchie, poslušnost, konformita), potlačování odporu k autoritám, kulturní transformace, (řízená) interakce nekompatibilních skupin lidí, navozený změny hodnot, normalizace novejch ideologií, efektivní využití krizí k manipulaci lidskýho chování a vnímání, psychologický dopady chaosu, využívání strachu a nejistoty lidí ke konkrétním cílům a podobně.

Když se dneska rozhlídnete kolem sebe, výsledky tohodle výzkumu vidíte úplně všude. Team-building v korporacích, kterej vypadá jak indoktrinace do kultu, oddělení „lidskejch zdrojů“, který vás buzerujou s nesmyslnejma projektama, DEI, rozbíjení rodinnejch pout a jejich nahrazování důvěrou v instituce, hnutí jako LGBTWTFIDK++ a jejich vliv na společnost, „moderní“ změny ve školních osnovách, označování špehování jako „bezpečnost“ nebo „ochrana dětí“ – to všechno je založený na „vědě“, kterou Tavistock produkuje na míru těm, kdo chtěji někoho efektivně ovládat, aniž by to navenek vypadalo jako manipulace, ale spíš jako něco benevolentního.

Mezi hlavní „zákazníky“ Tavistocku patří samozřejmě CIA a ostatní informační služby, armáda, NATO, reklamní a marketingový agentury, Hollywood, korporace, Big Tech a média, který tenhle „výzkum“ hojně využívaji v praxi. Manipulativní reportáže v televizi nejsou náhoda nebo něco, co se reportéři naučili jen tak sami od sebe. Maji na to celý vědecký oddělení. Jmenuje se „Tavistock Institute“. Covid byl vrcholnym dílem století tohodle výzkumu.

Důležitý je, že vliv Tavistocku nespočívá v tom, že někomu řiká, co má jak dělat. Jen poskytuje „výzkum“, podklady, strukturu a „vědecký ospravedlnění“ toho, co všechny ty instituce od začátku chtěji dělat, ale co za normálních okolností vypadá jako manipulativní a nemorální. Tavistock tomu dá ten nádech legitimity. Lidi v TI a ve vládách, armádě, CIA, médiích atd. se navzájem znaji, protože se pohybujou ve stejnejch kruzích. CIA dá Tavistocku nějakou dotaci a potřebuje výzkum, kterej by prezentoval nějakou jejich zákeřnou činnost jako žádoucí. Tavistock vypracuje studii, která ukazuje přesně to. CIA na ni pak ukáže a řekne, „Vidíte, tady odborný vědci řikaji, že takhle je to dobře.“ Všichni se tváří nezávisle a jako že se neznaj. Lidi kejvou a všechno jim to žerou.

Tavistock je ilustrativní ukázka toho, jak Systém funguje a za co se schovává. Lidem se řekne, že je to „výzkumný centrum lidskýho chování“, což zní pozitivně. Studie jsou obvykle publikovaný a lidi si je můžou přečíst. Samozřejmě normální člověk to nikdy neudělá, ale ta „otevřenost“ tomu dodává důvěryhodnost. Žádný tajnosti, žádná „konspirace“. Všechno pro vaše dobro. Že se ten výzkum převážně využívá k vaší manipulaci, už se neinzeruje. „Tady máte studii o tom, že lidi jsou v době krize poslušnější a ochotnější dělat věci, který by jinak nedělali, a ať vás ani nenapadne přemejšlet o tom, co to znamená v praxi.“

Kolikrát jste o týhle vlivný instituci slyšeli v médiích? No schválně, kolikrát? Myslim, že to dokážete spočítat na prstech jednoho amputovanýho pahejlu.

RAND Corporation

Založeno: 1948, Santa Monica, Kalifornie.

Oficiálně: Výzkum pro armádu.

Realita: Armádní think tank, kterej vám vědecky vysvětlí, proč je válka dobrá a nutná.

Podobně jako Tavistock vyrábí vědu na podporu masový manipulace, RAND vyrábí vědu na podporu války a vojensko-strategickýho myšlení. Založilo to americký letectvo spolu s Douglas Aircraft a financuje to hlavně Pentagon, takže opět o „nezávislosti“ nemůže bejt ani řeč. Jelikož cílem je pomoct těm, kdo těží z války (armáda, zbrojní a leteckej průmysl), výzkum RAND logicky nikdy nedojde k závěru, že je žádoucí mír.

RAND se zabejvá komplexní analýzou a vymejšlí a rozvíjí strategický rámce pro dlouhodobý konflikty jako byly studená válka (včetně celý nukleární strategie) nebo Vietnam (Phoenix Program atd.). Lidi samozřejmě přebíhaji mezi RAND, Pentagonem, Boeingem a Lockheedem a podobně. RAND je něco jako mozek válečnýho průmyslu. Všechno funguje na bázi chladnejch kalkulací, kde lidský životy jsou jen čísla na papíře. Zajímá je spíš, jak dosáhnout maximální destrukce s minimálníma nákladama, než jak válku ukončit nebo vyhrát. Pro tyhle lidi je nejlepší válka ta, která trvá hodně dlouho, vydělává hodně peněz, a pomáhá plnit politický cíle.

K tomu všemu samozřejmě patří špionáž a sledování, integrace zbraní s „umělou inteligencí“ (marketingovej termín pro sofistikovanej software bez inteligence), „chytrá“ infrastruktura, optimalizace a automatizace válčení (zabíjí to samo, jupí), ekonomická válka, bojový strategie, který se v dobách, kdy je málo války, daji použít proti neposlušnejm elementům domácí populace, atd.

Aspen Institute

Založeno: 1949, Aspen, Colorado.

Oficiálně: Humanitární výzkum pro zavádění změn skrz dialog, vedení a akce k vyřešení největších výzev naší doby. (Nebo nějakej podobnej blábol, kterej vypadá dobře na papíře, ale může znamenat cokoliv.)

Realita: Indoktrinace elit do způsobu myšlení globalistickejch sítí tak, aby jim to připadalo jako něco vznešenýho.

Aspen poskytuje mladejm elitám morální rámec a ospravedlnění pro psychopatický chování, který u nich pak vidíme. Úkolem je podat ovládání lidí jako něco pro jejich dobro, ekonomickou buzeraci jako nutnou pro planetu a parazitickej systém jako záruku dlouhodobý stability. A musíte jim to lejt do hlavy tak dlouho, dokud si nepřestanou všímat toho, že skutečný výsledky jsou vždycky úplně jiný. Je to tak trochu výroba pohádek pro mladý diktátory, aby ze svýho diktování neměli špinavý svědomí.

Financování zastává mimo jiné Google, Microsoft, Meta, Rockefeller Brothers Fund, Carnegie Corporation, Ford Foundation a Gates Foundation. Aspen je součástí tý samý sítě jako všechny ostatní organizace tady zmíněný – jen s konkrétním zaměřením a konkrétní cílovou skupinou.

Připomínám, že mezi členy Aspenu se řadí jak Babiš, tak Fiala – a spousta lidí okolo nich (Pekarová, Rakušan, Vojtěch, Jurečka). Veškerá hra na opozici je jen hra. Nesouhlasí spolu v prkotinách, který systém neohrožujou, ale u zásadních záležitostí maji stejnou indoktrinaci a stejný priority. Přesně o tohle se staraji tyhle think tanky: aby všichni klíčový agenti měli stejný informace, stejný přesvědčení a stejný priority. Že se v něčem chovaji jako protivníci je důležitý proto, aby lidi měli pocit, že maji volbu. Jak to ale popsal GPT:

Bilderberg Group

Založeno: 1954, Holandsko – princ Bernhard a David Rockefeller.

Oficiálně: Setkání vlivnejch lidí pro nezávazný tlachání o světě, který rozhodně nic neovlivňuje.

Realita: Každoroční konference nejvlivnějších lidí bez vstupu médií (až na jejich majitele, který o tom ale mlčí), s maximální bezpečností. Koordinuje agendu mezi elitama.

Kolem Bilderbergu je ze všech tady zmíněnejch organizací nejvíc tajností. Většinou se dovíte tak maximálně, kdo se účastní, ale musíte ty informace hledat, protože masmédia vám o tom rozhodně neřeknou. U nás o tom informuje třeba Slovanka na Necenzurovaný Pravdě. Jakž takž se proslechne, o čem se rámcově diskutovalo, ale nic moc konkrétního, natož ověřenýho, o tom nezjistíte.

Jak už jsem vysvětloval tady, na Bilderbergu se koordinuje agenda elit ne tak, že by někdo řikal ostatním, co maji dělat, ale tak, že ti nejvlivnější přednesou svoje vize a představy a ostatní maji na vybranou dvě možnosti:

1. Řídit se podle nich a zajistit si tak úspěšnou kariéru, podporu elit, financování atd.
2. Postavit se proti tomu a kariéru tak předčasně ukončit, v lepším případě tichým zmizením ze scény

Jistě si dokážete domyslet, co si prakticky všichni vyberou. Je to o to jednodušší, že lidi, který by si mohli vybrat možnost číslo 2, tam nikdo nezve.

Bilderberg je stálice „konspiračních“ debat, ale opět připomínám, že otázka, jestli je to konspirace nebo ne, je celkem irelevantní. Nejvlivnější lidi se ročně scházeji v tajnosti, aby diskutovali a důležitejch globálních tématech, a média k tomu nepustěji. To je fakt. Utajení tam rozhodně je. Jestli je tam nějaký „spiknutí“ nebo zákeřná činnost, to můžeme těžko vědět, když nám to specificky odmítaji ukázat. Kdo věří, že se tam „neděje nic důležitýho“, je samozřejmě naprosto naivní blbeček. Otázka je, co přesně se tam děje a jak to funguje.

Funguje to tak, že je to jedna část velkýho celku, stejně jako všechno ostatní v tomhle článku. Think tanky jako Brookings a Tavistock dodávaji teorii, další jako RAND vymejšlí strategie, a na Bilderbergu si vlivný lidi z celýho Západu ujasní, co má momentálně nejvyšší priority, co maji ti nejbohatší v plánu podporovat a financovat (to je pro politiky a média celkem dost podstatný, protože na tom závisí jejich životnost) a kam by se ideálně měly věci v nejbližší budoucnosti ubírat, aby byla elita happy.

Všechno je samozřejmě naprosto dobrovolný. Klidně si můžete zvolit kariérní sebevraždu. Nikdo vás k ničemu nenutí. Jakejkoliv případnej konsensus vzniká naprosto náhodně a nepředvídatelně.

Atlantic Council (Atlantická rada)

Založeno: 1961, Washington DC.

Oficiálně: Organizace pro kooperaci mezi severní Amerikou a Evropou.

Realita: Think Tank NATO pro západní propagandu.

AC zajišťuje vojensko-ekonomickou kooperaci a kontinuitu NATO a udržování s tim spojenejch narativů, obzvlášť v průběhu krizí. Má propojení s RAND, CFR a celou kulturou BrainWashingtonu, výrobcema zbraní, informačníma službama, technologickejma korporacema, médiama atd. Financování zajišťujou vlády NATO, Lockheed Martin, Raytheon, Meta, Google, Chevron, ExxonMobil a další. Jsou tu reprezentovaný hlavně zájmy vojensko-průmyslovýho komplexu, digitálního sledování a energetickejch korporací.

V praxi se AC hodně zaměřuje na udržování závislosti Evropy na USA, sabotování spolupráce Evropy s Ruskem, a všeobecně udržování NATO jako dominantního globálního paktu a USA jako řídícího článku NATO. K tomu patří vytváření a podpora narativů, který tuhle manipulaci předkládaji světu jako něco ušlechtilýho a nutnýho pro „demokracii“ a další hodnoty, který ve skutečnosti regulerně pošlapává, a uvalování sankcí na státy s jinejma názorama a pohledama na svět.

The Club of Rome (Římskej klub)

Založeno: 1968, Řím.

Oficiálně: Analýza globálních problémů v oblasti životního prostředí, ekonomiky, populace a přírodních zdrojů.

Realita: Analýza „hrozeb“ za účelem transformace společnosti v souladu s existujícíma plánama globalistů, tj. hlavně s centralizací moci. Pseudovědecký ospravedlnění toho, že musíte zchudnout, mrznout a bejt pod větší kontrolou „pro záchranu planety“. Primární zdroj narativu „klimatický hrozby“ za účelem ovládání lidí.

Římskej klub se proslavil svojí první zprávou Meze růstu (Limits to Growth) z roku 1972, která zakotvila v myslích veřejnosti myšlenku, že naše konzumace a nárůst populace vyčerpaji přírodní zdroje a zničí planetu. Proto už přes 50 let všichni podporujou ještě větší konzumaci a vyčerpávání zdrojů, a proto se všechny „environmentální“ řešení soustředí na ždímání prachů z chudejch místo jakýkoliv nápravy životního prostředí. Tady najdete počátek dnešní „zelený agendy“ založený na omezování vás spíš než znečištění.

Tenhle think tank doslova hledal „novýho nepřítele, kterej by nás spojil“, a skrz znečištění, nedostatky vody a globální oteplování ho našel v nás. Teze je teda zhruba: „Máme spoustu problémů, můžete za ně vy, a jestli nechcete, aby to všechno dopadlo katastrofálně, musíte nás poslouchat a dělat to, co chceme my.“ Jak jste si jistě všimli, v posledních desetiletích se všechno díky tomuhle plánu ohromně zlepšilo a s pomocí uhlíkovejch daní a dražší energie už skoro žádný problémy nemáme. Proto je nejlepší vždycky všechno nechat na těch, kdo se prohlásí za odborníky.

Zlý jazyky tvrdí, že Meze růstu byla tak trochu snůška přehnanejch kravin a mylnejch předpovědí, protože například ropa měla podle toho už tak před 20 lety dojít a všechny ledovce roztát, ale to jsou samozřejmě jen dezinformace. Pokud nám dochází zdroje a ničí se životní prostředí, je úplně jasný, že by se mělo dát víc moci přesně těm lidem, který vyčerpávaji ty zdroje a ničí to prostředí.

World Economic Forum (WEF, Světovej ekonomickej fór)

Založeno: 1971, Cologny, Švýcarsko (Klaus Schwab).

Oficiálně: Neziskovka pro zlepšení světa. (lol)

Realita: Řídící centrum globálního technokratickýho fašismu. (Já bych to teda bejval tak vostře neřek, ale takhle to popsal Kimi K2.5 a myslim, že to sedí.)

WEF a jeho každoroční setkání v Davosu (kam všichni lítaji privátníma stíhačkama a debatujou o tom, jak vy musíte omezit svoji uhlíkovou stopu) asi všichni znáte. Podobně jako na Bilderbergu se tam synchronizuje Agenda napříč národama, aby se třeba v případě krizí všichni chovali stejně debilně, opakovali stejný fráze, zaváděli stejný opatření, který nedávaji žádnej smysl a nejsou založený na žádný vědě, a vyprávěli vám stejnou pohádku.

Součástí WEF je společenství Young Global Leaders (YGL). Členy jsou ambiciózní osobnosti psychopatickejch rysů do 40 let z různejch oborů a odvětví z celýho světa. Možná si pamatujete, jak se Klaus Schwab chlubil, že jeho program YGL (můžete tomu řikat „agenti z Davosu“) infiltroval vlády po celym světě (Trudeau, Ardern, Macron atd.). Žádná konspirace – řikaji to naprosto otevřeně a pochvalujou si, jak pěkně tenhle totálně antidemokratickej systém funguje.

Programem WEF je Velkej reset, Čtvrtá průmyslová revoluce (The Fourth Industrial Revolution), podílnickej kapitalismus (stakeholder capitalism), biotechnologie, transhumanismus a svět, kde nebudete nic vlastnit, bude to vlastnit malá elita (BlackRock, Vanguard a spol., jako převážně už teď) a vy si budete všechno pronajímat a váš přístup k věcem a službám se bude odvíjet od vaší poslušnosti. Jak přesně to podle jejich plánů bude vypadat, jsme si ukázali tady.

WEF dokonale reprezentuje světonázor, že „Vy negramotní tupci byste měli mít omezený možnosti a dělat jen to, co vám my osvícení inteligenti dovolíme, protože jinak byste všechno posrali.“ Stupeň „osvícenosti“ a „vzdělanosti“ se posuzuje výhradně na základě množství dolarů na kontě. V jakym stavu je díky těmhle lidem svět, můžete posoudit sami.

V roce 2024 Schwab rezignoval na pozici šéfa WEF uprostřed obvinění whistleblowerů ze sexuálního obtěžování, diskriminace, využívání peněz WEF pro rodinný účely a celkově toxickýho pracovního prostředí. V odpověď na obvinění si šváb najal vlastní vyšetřovatele, aby jeho chování pod jeho vedením prošetřili. Naprosto překvapujícím výsledkem bylo, že nenašli žádnej důkaz, že by to byla pravda. Švábovi se tudíž nic nestalo, stejně jako se nikdy nic nestane nikomu, kdo má vliv a kopu peněz, pokud nenasere lidi, který maji větší vliv a víc peněz. Aby bylo WEF v dobrejch rukách, Schwaba nahradil Larry Fink (BlackRock).

Trilateral Commission

Založeno: 1973, Washington-Tokio-Paříž, David Rockefeller & Zbigniew Brzezinski (top psychopatická elita).

Oficiálně: Kooperace mezi Severní Amerikou, Evropou a Japonskem v oblasti obchodu, finanční politiky a celkový strategie.

Realita: Globalismus pod vedením Ameriky. Zajišťuje, aby Evropa a podmaněná část Asie nevybočovaly.

Tady se koordinuje politika napříč regionama. TC je podobně tajnůstkářská jako Bilderberg a hodně vlivná. Členové, kterejch je celkově kolem 400, jsou často dosazovaní do Americký vlády. TC pořádá konference, vydává studie a funguje jako koordinační orgán globální elity. Vlivný lidi z klíčovejch oblastí světa tu operujou společně v utajení. Jak něco takovýho zapadá do demokracie, si můžete ve volnym čase nechat vysvětlit od náhodnejch kolemjdoucích.

Mezi zásadní práce týhle organizace patří „Krize Demokracie“ z roku 1975, kde si otevřeně stěžujou, že na Západě je „přebytek demokracie“ a lidi by měli víc poslouchat technokratický manažery. Brzezinski psal v „Between Two Ages“ o tom, jak v budoucnu elitní technokrati budou používat technologii k ovládání lidí modifikací chování a informační dominanci. Prostě samý vznešený a benevolentní myšlenky, který vy tupý otroci nemůžete ani pochopit.

Group of Thirty (G30)

Založeno: 1978, Washington, DC.

Oficiálně: Společnost pro „prohloubení chápání ekonomickejch a finančních záležitostí“ a vlivu ekonomický politiky na společnost.

Realita: Koordinace globální finanční politiky pár nevolenejma bankéřema, aby sloužila těm, kdo ji řídí.

G30, založená Rockefellerovou nadací (to je fakt jen čirá náhoda, že se tohle jméno objevuje skoro u všech tady popsanejch TT), má zhruba 30 členů z nejvyšších kruhů z oblasti financí a bankovnictví (Fed, IMF, WB, BIS) – převážně šéfové centrálních bank a podobně, neboli prakticky nejmocnější lidi na světě. Stejně jako v mnoha výše popsanejch organizacích, členství je jen na pozvání.

Tady se píšou pravidla finančního světa (Basel Accords atd.), vytváří se neprůhledná a centralizovaná bankovní infrastruktura, řídí se ekonomický krize (aby prachy tekly zásadně vždycky nahoru) a podobně. Banky ovládaji všechno ostatní, tihle lidi ovládaji banky, a žádnej volič se toho procesu ani nedotkne, protože nemá jak. Operuje se tu naprosto mimo veřejnej dohled. (99.9% lidí nemá ani potuchy, že tahle organizace existuje, ačkoliv se o ní dočtete normálně na Wikiparodii. [*])

G30 sehrála klíčovou roli v každý finanční krizi posledních 40 let. Koordinovala reakci na finanční apokalypsu 2008, způsobenou nezodpovědnejma bankéřema, a zajistila, aby tihle bankéři dostali bonusy a banky byly „zachráněný“ penězma z daní. Řídí, jak budou fungovat dluhy a úroky na globální úrovni. Co se tady rozhodne, to se obvykle do pár let stane. V současný době stojí G30 v popředí tlaku na zavedení CBDC, programovatelný digitální měny, která bude podle všeho fungovat o hodně líp než železný okovy a lidi si to nechaji nasadit dobrovolně.

Role think tanků

Všechny tyhle organizace jsou ohromně vlivný. Desítky let je záměrně pěstovanej dojem, že jsou prestižní a nezávislý – ten šíří i média, jejichž majitelé jsou členama. Všechny se tváří, jako že existujou pro „řešení závažnejch problémů“ a „přetváření světa na lepší“. Každá organizace sama o sobě vypadá relativně nenápadně a pro naivní lidi, který nikdy nic nezkoumaji, i pozitivně (když si jí teda náhodou všimnou).

Všechny jsou ale součástí sítě stejnejch zájmů, sdílí mezi sebou členy, financujou je stejný lidi a nadace, a sdílí stejnej světonázor. Jsou to místa, kde vzniká politika, ideologie a „vědecký“ a „morální“ odůvodnění jednání elit, a kde se globalistická strategie koordinuje napříč geografickejma regionama a jednotlivejma částma systému (finance, média, energie…). Členové nejsou jen v tý organizaci – figurujou zároveň ve vládách, bankách, médiích a korporacích.

Vzájemná propojenost se stane evidentní, když si začnete všímat jednotlivejch lidí.

• David Rockefeller – bankéř, ropnej magnát, zakladatel nadací, předseda CFR, zakladatel Trilateral Commission, spoluzakladatel a klíčovej sponzor Bilderbergu, financoval Brookings, Tavistock, Aspen, Club of Rome a G30. Otevřeně se přiznával, že chce, aby světu vládla malá nadnárodní intelektuální elita a ne nějaká „demokracie“. Jeho brácha Nelson byl viceprezident USA.
• Henry Kissinger – jeden z nejvýznamnějších lidí v politice 20. století vůbec. Zakládající člen TC, člen Bilderbergu, Aspenu, Atlantic Council, CFR, Bohemian Club, Pilgrims Society, pravidelnej řečník v Davosu, poradce pro RAND. Ministr zahraničí pod Nixonem (můžete si bejt jistí, že toho řídil víc než sám Nixon), Poradce pro národní bezpečnost, konzultant několika prezidentů, mentor Klause Schwaba (WEF).
• Zbigniew Brzezinski – spoluzakladatel TS, člen CFR, Aspenu, účastník Bilderbergu. Jeden z klíčovejch architektů globalismu a autor několika knížek, který tu architekturu popisujou.
• Alan Greenspan – šéf Fedu 1987-2006, ekonomickej poradce ve vládě, CFR, G30, Bilderberg, JPMorgan, Mobil.
• Timothy Geithner – prezident Fedu v New Yorku 2003-2009, ministr financí 2009-2013, CFR, G30, Bilderberg, IMF.
• Robert Kagan – spoluzaložil Project for the New American Century. Brookings, CFR, napojenej na Atlantic Council. Roky ve vládě.
• Joseph Nye – CFR, TC, Aspen, Atlantic Council. Ve vládě v ministerstvu obrany a NSC.
• Mark Carney – premiér Kanady, byl vyslanec pro klimatickou akci a finance v OSN, guvernér Bank of Canada, guvernér Bank of England, 13 let v Goldman Sachs, Bank for International Settlements, G30, WEF, Bilderberg, Bloomberg. Zabetonovanej v globalistický finanční agendě až po uši.

Celá tahle síť je samozřejmě prolezlá lidma jako Klaus Schwab a Larry Fink, který sdíleji stejnej pohled na svět (kterej je převážně o tom, aby měli víc moci a vlivu a my jim do toho moc nekecali).

Kissinger & Schwab, 1980

Druhá věc, která vyzradí hodně, je financování. Když se podíváte, kdo to všechno financuje a sponzoruje, všude opět najdete stejný jména nadací, korporací a bank – Rockefeller, Ford, Carnegie, Soros, Gates, BlackRock, Vanguard, Google, Meta, Microsoft, Pfizer, Chevron, BP, ExxonMobil, Lockheed Martin, JPMorgan, Goldman Sachs, atd.

Třetí věc, která určuje, jak věci fungujou, je selekce. Členství v organizacích je obvykle na pozvání stávajících členů, a když nesouhlasíte s jejich agendou, tak vás pochopitelně nikdy nepozvou. Pokud byste otevřeně kritizovali klan Rockefellerů, máte nadosmrti zamezenej vstup do kterýkoliv z těch organizací. Ve chvíli, kdy se někdo opravdu stane „vlivnym“, má za sebou už dvacet let prověření patřičnejma sociálníma kruhama.

A další mechanismus je reputace vázaná na ty organizace. Asociace s nima vám dodává „kredibilitu“ a význam. Začněte je kritizovat a média si vás přestanou všímat, zastaví se granty, nikdo vás nikam nezve a stane se z vás nikdo. Úspěšná kariéra je prostě spjatá s pozitivním vztahem k popsanejm institucím.

Tyhle organizace nemaji žádnou „oficiální“ moc. Jejich členové tu moc ale maji, když jsou ve vládách nebo lobujou skrz korporace. G30 nemá žádnej oficiální vliv, ale její členové řídí ty nejmocnější finanční instituce na světě. V G30 maji možnost společně plánovat bez dohledu médií. Když se na něčem dohodnou, můžou například zavádět pravidla skrz BIS, nad kterou nemá veřejnost absolutně žádnej dohled, a těma se pak řídí všechny centrální banky a ty „ovládaji“ všechno ostatní, protože všichni ostatní jim dluží prachy. Nejde o „rozkazy“, ale o nastavení pravidel, ze kterejch se nikdo nemůže snadno vykroutit ani je legálně napadnout.

Samozřejmě těch 12 tady popsanejch organizací neni všechno. Existuje spousta dalších pro lidi z těch samejch sociálních kruhů (Pilgrims Society, Bohemian Club, Le Cercle, Mont Pelerin Society, Atlas Network), který plní různý funkce a tvarujou ty sociální kruhy různejma způsobama. Neni to konspirace ve smyslu centrálního řízení – představte si to spíš tak, jako by všichni mocní vyrůstali ve stejnym městě, chodili do stejnejch škol, účastnili se stejnejch aktivit a absorbovali stejnou ideologii. Výsledek je, že si přetváří svět podle potřeb týhle malý skupiny, outsidery mezi sebe nepouští, a veřejnost považujou za hlupáky, který by radši neměli do ničeho mluvit.

Struktura moci

Zmíněný organizace nejsou nezávislý jednotky, ale součásti jednoho komplexního organismu. Každá část má svoji funkci a všechny části spolupracujou na víceméně stejnejch cílích. Interní neshody existujou ohledně toho, jak co přesně dělat a jaký by měly bejt konkrétní priority, ale ne ohledně těch zásadních věcí – kdo by měl vládnout, jaká je role veřejnosti a jak by měla fungovat společnost, peníze a vlastnictví.

Síť think tanků si můžeme rozdělit na několik vrstev podle jejich funkce.

Strategie, ideologie, analýza

» Tavistock, RAND, Club of Rome

Tady se vyvíjí celej operační rámec – postupy, strategie, metody, jak dosahovat cílů, který stanoví ty další části systému. Vzniká tu operační systém vládnoucí vrstvy.

Výroba politiky

» Brookings, CFR, RIIA, Atlantic Council

Tady se projednává, jaký jsou cíle a kam by se měly věci ubírat. Jsou to rozhodovací politický centra, kde vzniká politika dřív, než se o ní hlasuje v parlamentech. CFR a RIIA jsou centra zahraniční politiky USA a UK. Brookings k tomu chrlí studie, který to ospravedlňujou a podkládaji „vědou“. AC udržuje při životě kontinuitu a důležitost dlouhodobý agendy NATO.

Konsensus a koordinace

» Bilderberg, WEF, TC, G30

Tady se synchronizujou různý regiony a vrstvy systému. Elity ze (skoro) všech částí světa a odvětví společnosti si tu ujasní priority na nejbližší období. Projednaji se společný postupy pro krize jako války, pandemie nebo ekonomický katastrofy tak, aby z toho elita vytěžila co nejvíc, posílila vládní a sledovací infrastrukturu a přiblížila se cílům stanovenejm tou předešlou skupinou (CFR, RIIA…).

Legitimizace, normalizace

» Aspen (+ média + Big Tech)

Tahle část systému se stará o to, aby to lidi všechno přijali (s využitím postupů Tavistocku) a považovali za normální, nevyhnutelný a žádoucí. Propaganda, programování, kontrola narativu, atd. Vtipem na váš účet je, že lidi, který by vás o tom všem měli informovat (majitelé médií) jsou členama těch organizací.

---

První vrstva teda vytvoří operační systém; druhá na něm postaví konkrétní politiku a strategii; třetí to vysvětlí všem důležitejm lidem, který to budou realizovat; čtvrtá to prodá veřejnosti jako nevyhnutelnej vědeckej konsensus, proti kterýmu může protestovat jen blázen.

Když potom vidíte všechny politiky ve stejnou chvíli vykřikovat stejný fráze jako „dva tejdny na zploštění křivky“ nebo „build back better“, víte, jak se to stalo a odkud se ta podivná shoda vzala. O rok pozdějc si všimnete, že nic z toho, co politici slibovali, nebyla pravda, ale že všechno, co se zavedlo a změnilo, se nápadně shoduje s dlouhodobejma cílema CFR, RIIA, Brookings, AC, WEF, G30 atd.

Celá tahle dlouhodobá struktura zajišťuje, že ať se na místa prezidentů a premiérů dostane kdokoliv (když už jim občas proklouzne mezi prstama někdo trochu nestandardní jako Trump), na celkovym směru vývoje společnosti a globální politiky se téměř nic nezmění. Prezident je na 4 roky; CFR/Brookings/WEF jsou nastálo a lidi jako Rockefeller, Kissinger nebo Brzezinski se v těch nejvyšších kruzích pohybujou nepřetržitě.

Tyhle instituce fungujou tak, že zachovávaji a rozšiřujou moc nadnárodní manažerský a finanční elity, která má víc společnýho s elitou jinejch států než s pracující populací vlastního národa. To je důvod, proč jsou tyhle postupy přejímaný i státama, který jsou v mnoha ohledech odpůrcema kolektivního záchodu. Celá ta strategie je navržená tak, aby dávala vládnoucí vrstvě víc kontroly nad populací, a to se hodí každý vládě, ať je její ideologie jakákoliv.

A klíčovou vlastností těch institucí je, že nikde nefigurujou žádný volby, neexistuje tu žádná odpovědnost veřejnosti, a když napáchaji nějaký rozsáhlý škody, nehrozí jim žádný následky.

Cíle, který se nemění

Kdokoliv chce pochopit, jak celej systém funguje, musí přestat poslouchat kecy politiků, médií a dalších účastníků Bilderbergu a Davosu, a začít si všímat dlouhodobejch vzorců a skutečnejch výsledků potom, co média celý téma opustí a přesunou se k další senzaci.

Mezi cíle, který se systematicky naplňujou, ať se okolo toho děje cokoliv, patří:

• Centralizace

  Klíčem k efektivnímu ovládání lidí je centralizace, neboli možnost co nejmenší skupiny lidí ovládat co nejvíc lidí a procesů z jednoho místa. Proto musí mít státní instituce monopol na co nejvíc věcí a o všem přehled, proto potřebujete ke každý kravině povolení od nějakýho centrálního úřadu, a proto existuje byrokracie s miliónem idiotskejch pravidel. Jakákoliv forma osobní nezávislosti se zakazuje nebo aspoň neuvěřitelně komplikuje.

• Technokracie

  Mezi elitama je standardní názor, že veřejnost neni k vládnutí sama sobě dostatečně kompetentní, a že by měli vládnout odborníci, neboli ta elita. Demokracie slouží jako pozlátko, který tomu dodává legitimitu, ale o skutečnou rozhodovací moc populace nikdo z elit nestojí. Celý WEF je o privatizaci globálního vládnutí bez zbytečnýho vměšování se obyčejnejch lidí.

• Sledování/dohled

  Aby se dali lidi snadno ovládat, potřebujou o nich elity mít co nejvíc informací, sledovat je na každym kroku, dokázat předvídat jejich další kroky, a ideálně algoritmickou manipulací zajišťovat ty „správný“ kroky. Každá změna posledních desetiletí tenhle aspekt značně zesílila. Nikdy neuvidíte elitu propagovat míň sledování a víc soukromí pro obyčejný lidi.

• Výroba názorů veřejnosti

  Elity se shodujou na tom, že veřejnost by měla bejt jima vedená k těm „správnejm“ názorům, tj. těm, co slouží elitám. Jako záminka se používá „bezpečnost“, „ochrana“, „zdraví“, „klima“ a cokoliv, proti čemu se jako jednoduchý frázi dá těžko protestovat. Většina lidí nikdy nedohlídne pod ten povrch a nevšimne si, že výsledky vždycky vedou převážně někam úplně jinam.

• Krize jako nástroj vládnutí

  Využívání krizí k posouvání agendy vpřed je ten nejjednodušší a proto nejpoužívanější postup. „Musíš se omezit“ samo o sobě nefunguje. Když ale přidáte, že „jinak budou umírat lidi“, nebo že „jinak zkrachuje celá ekonomika“, nebo že „jinak shoří planeta“, většina lidí to sežere i s navijákem a nepřezkoumává, jestli ta předhazovaná katastrofa je vůbec reálná a jak přesně jí maji navrhovaný kroky zabránit. Prostě řeknete, „musíš nám na chvíli dělat otroka, jinak umře tvoje babička“, a většina lidí to tupě odkejve a nikdy si nevšimne, že to otroctví ve skutečnosti žádný babičky nezachránilo, a že to „na chvíli“ se nějak nečekaně protáhlo, často napořád (viz „dočasný“ šacování a skenování lidí na letištích USA kvůli terorismu 2001, který nikdy nebylo zrušený, ačkoliv nepřispělo k dopadení ani jednoho teroristy).

Jak si jistě všimnete, všechno se systematicky posouvá dál a dál od čehokoliv, čemu by se aspoň vzdáleně dalo řikat „demokracie“, a směrem k větší moci pro ty, co už moc a prachy maji, a míň svobody pro všechny ostatní.

Stabilita a budoucnost systému

Genialita tohodle systému spočívá v tom, že nemůžete ukázat na nějaký konkrétní místo a říct: „Tady je ta konspirace! Tenhle za to může! Zbavte se ho a všechno bude v pořádku.“ Každá část systému je sama o sobě relativně bezvýznamná nebo aspoň nenápadná, obzvlášť v tom smyslu, že o ní drtivá většina populace vůbec neví. Ačkoliv je to všechno prokazatelný a zdokumentovaný, patříte mezi malý procento populace, který vůbec ví, že tyhle organizace existujou. A do jaký hloubky kdo z vás opravdu chápe, jak přesně to operuje, je otázka. I kdyby byla ale jedna z těch institucí komplet zrušená, nic se nezmění. Ten zbytek udrží systém v chodu, a to prázdný místo časem vyplní něco jinýho.

Neznamená to samozřejmě, že tu žádný konspirace nefigurujou. Jak jsme si opakovaně ukázali, byl tu Jekyll Island, Flexnerova zpráva, Mockingbird a stovky dalších konspirací. Nefunguje to ale v tom smyslu, že nějaká konspirace permanentně něco „ovládá“. Funguje to spíš tak, že ta konspirace jednorázově nebo v krátký době změní samotný pravidla systému tak, že výsledná korupce se udržuje v chodu samovolně prostě tim, že pro každýho jednotlivce je výhodný ten systém podporovat a nevýhodný mu oponovat. Žádný centrální řízení ani rozkazy nejsou nutný.

Ten systém funguje relativně nenásilně. U moci je takovej jakoby „klub“, kterej neni nijak oficiální, ale je roztroušenej všema vyššíma vrstvama společnosti, protože v něm prostě jsou lidi, který maji moc a prestiž. Nováčkům se pak řekne, „Pojď, my ti povíme, jak vidíme svět, a ty se můžeš rozhodnout, jestli ho budeš vidět taky tak a staneš se jednim z nás, nebo jestli chceš jít radši kopat kanály.“ Žádný rozkazy, žádný donucování, jen v podstatě „svobodná volba“. Problém je, že o tom, co ta volba je, rozhodujou vždycky ti, kdo už u moci jsou, a kdokoliv další se k moci může dostat jen s jejich souhlasem. Navenek to vypadá svobodně, ale výsledek je z 99% předurčenej, bez ohledu na formu toho mechanismu.

(Je ale vtipný, jak nahodile lidi na samotnou myšlenku „konspirace“ reagujou. Kdyby se scházeli v nějakym elitním spolku Vladimir Putin, Xi Jinping a Kim Jong Un a odmítali publikovat, o čem tam debatujou, tak by všichni naši Covidoví a ukrofilní lepšolidi za vydatný podpory médií řvali z plnejch plic „konspirace!“ a další hesla o zákeřnosti takovýho počinu. Když přesně to samý dělaji prezidenti ze Záchodu (Bilderberg atd.), tak to najednou žádná konspirace neni, všechno je úplně v pohodě, nic se neděje, pokračujte ve spánku. Která z těch dvou variant je „správná“, ať se každej rozhodne sám, ale měl by bejt konzistentní.)

Think tanky jsou pořád ale jen jednou částí mnohem většího organismu. Jsou tady banky, informační služby a armáda, který maji hlubokou a částečně tajnou infrastrukturu s vlastním životem, korporace s brutálně masivním kapitálem používanym k lobování, média s mocí ovládat názory a myšlení lidí, kariérní politici, který udržujou kontinuitu přes několik administrací, univerzity, atd. Všechny tyhle složky jsou spolu propojený přes společný členy, společný financování a společný kořeny, který formujou ideologii a životní filozofii.

Nikde neni žádný centrum, který o všem rozhoduje, ani žádná jedna organizace, která „za všim stojí“. Je tu jen síť lidí, který jsou součástí vládnoucí elity a nemaji v úmyslu se tohodle postavení vzdát, a k tomu jim slouží množení vlastního majetku, ovlivňování zákonů ve prospěch tý svý společenský vrstvy, centralizace moci a omezování možností obyčejnejch lidí ten systém změnit. Čim víc se nějaký jméno objevuje v různejch částech vládnoucího a rozhodovacího aparátu, tim větší má moc, ale zároveň je taky možný, že někdo s ještě větší mocí to má už dávno zařízený mnohem chytřejc a je pro veřejnost úplně neviditelnej. Tenhle systém je mnohem zákeřnější než řízená konspirace, protože v něm neni žádná hlava draka, kterou můžete useknout a skoncovat s tim.

Pro obyčejný lidi z toho vyplývá hlavně to, že jestli chtěji ten systém změnit, museji nejdřív hodně dobře chápat, jak funguje a jak hodně má vrstev, který se navzájem doplňujou a podporujou. Pak pochopí, že je neúčinný plejtvat energií na „reformu“ věcí, který by i v tom nejlepším případě byly jen kapka v moři korupce, nebo na činnost, kterou systém dávno umí neutralizovat desítkama způsobů. Člověk, kterej se pokouší „napravit“ systém volením mezi dvouma politikama vybranejma samotnym systémem (a obouma zakořeněnejma v těch samejch institucích a organizacích), je na tom podobně jako člověk, kterej se pokouší neustále mejt okno, na který pravidelně stříká nějakej bordel z prasklý trubky vedle, který si nevšim.

Celej systém je záměrně navrženej tak, aby z 90% sloužil vládnoucí vrstvě a ne vám. 10% je pro vás, abyste měli pocit, že je vám prospěšnej. Těch 90% je podávanejch jako neefektivita a nedokonalost, nebo nějaká nevyhnutelnost, ale ve skutečnosti je to záměr. Nikdo to nemusí cíleně řídit a převážně to operuje samovolně, ale to nic nemění na tom, že 90% toho systému pracuje proti vašim zájmům. Tohle si lidi museji přiznat, aby měli šanci něco změnit.

I když toho lidi hodně pochopí, změna je extrémně náročná, protože ten systém je za tu dobu, co operuje, tak opevněnej, že působí neporazitelně. Ale jako každej systém postavenej na lžích a manipulaci, má v sobě praskliny, který se neustále rozšiřujou a od kterejch musí neustále odvádět pozornost někam jinam. Média lžou čim dál víc, aby tu podvodnou konstrukci ukryly před odhalením většího počtu lidí. Hodnota peněz je postavená čistě na víře lidí. Celej ekonomickej systém je v zásadě obrovskej podvod. Systém je parazitickej a zdroje dochází (i když ne tak, jak se to popisuje). Tohle nemůže „fungovat“ věčně. Kolaps je neodvratnej.

Otázkou je, jak ten kolaps proběhne a co se stane po něm. Elity se na to desítky let připravujou a maji pro to rozsáhlý plány („Velkej reset“ atd.). Jak dobře jste na to připravení vy? Protože jestli moc ne, tak změnu k lepšímu nečekejte. K tý může dojít jen, když budou normální lidi připravený na ten kolaps líp než ty elity. Pokud se ptáte „A co mám teda dělat?“, stali jste se obětí naučený bezmocnosti a už jste prohráli. Jestli čekáte na to, až vám někdo předloží celý řešení a přesně vysvětlí, co máte dělat, jste bez šancí.

Tyhle věci byste měli bejt schopní vymyslet sami (máte ale na pomoc knížky, technologii atd.), protože kdo to jako má za vás udělat? Žádný oficiální autority vám neporadí, jak se jich zbavit a nahradit je něčim jinym. Takže kdo čekáte, že vám ten „návod“ přinese až do postele? Tohle je vaše kolektivní práce. Chcete lepší svět? Tak to si ho budete muset zařídit sami a naučit se myslet samostatně bez spolýhání na jiný. Prvním krokem je dostatečně dobře pochopit, proti čemu stojíte. Vědomosti chrání, nevědomost ohrožuje. Jinak jen běháte za mrkví, kterou vám Kissingerův duch mává před xichtem.