FRANTIŠEK KAŠPÁREK
Společnost je rozdělena. Nic nového. Liberálové, kteří jinak milují kde koho, své názorové oponenty nazývají dezoláty, a ti jim nic nezůstávají dlužni. Označují je za libtardy. Jedna strana mince optimisticky doufá, že vláda premiéra Fialy po volbách skončí, druhá věří, že se tak nestane. Pro obě pak platí – doufej v nejlepší, počítej s nejhorším.
Koaliční politici vystupují jako by si byli naprosto jistí, že vítězství mají v kapse. Možná jen hra na jejich voliče, možná vědí něco, co jiní ne, abych do toho vložil trochu té konspirace.
Takže opozice. Zlá, zlá, zlá. Koalice a jejich stoupenci někdy používají metodu, že to, co je vnímáno jako ušlechtilý cíl, ospravedlňuje prostředky, ať jsou jakkoli zlé či škodlivé. Zapomínají, že prostřednictvím zla nikdy nevznikne dobro. Ani omylem.
Hnutí Ano zřejmě ohroženo nebude. Tam už koalice vystřílela všechny náboje.
Na Tomio Okamuru byla podána nejprve žaloba kvůli bilboardu, a poté seskupení Volt podalo k soudu návrh proti registraci kandidátní listiny SPD a (také Stačilo).
Volt. Co to je? Jejich webové stránky hovoří celkem jasně: Jedná se o „progresivní, sociálně liberální strany působící napříč Evropou“. Více vědět netřeba.
V první fázi Voltové neuspěli. Krajský soud v Hradci Králové jejich návrh proti registraci kandidátní listiny SPD zamítl. Je to pro opozici příjemné vítězství, ale není všem dnům konec. Ústavní soud může leccos změnit i po volbách. U nás se na precedensy nehraje, takže žalobníci by ještě mohli uspět. Dokonce až po boji o hlasy. Spolu s římským právem by se sice chtělo řvát „Ať spravedlnost zvítězí, i kdyby nebesa padala!“, ale to je tak všechno, co s tím můžeme dělat.
Argument, že v minulosti tzv. volební aliance (nyní nazývané jako nepřiznané koalice) proběhly při volbách několikrát, je žalobci úspěšně ignorován. Bizarní je, že k těmto žalobám se přidal i Vrábel.
U hnutí Stačilo se navíc objevuje ještě jeden argument pro jejich vyřazení z voleb. Chtějí prý návrat před rok 1989. Jak by to strana, která má kolem osmi až deseti procent, mohla provést, už političtí experti neuvádí. Není ani třeba, strašení stačí.
Na druhou stranu je smutným faktem, že někteří kandidáti Stačilo si nevidí do úst a prohlašují teze, které jsou nepřijatelné i pro jejich příznivce.
Motoristé sobě měli dobře nakročeno. Ovšem některé kroky Filipa Turka se vymykají chápání. Vypadá to, že chce sedět na dvou židlích. Být přijat mezi tzv. hodnotové politiky, ale současně zůstat v radikální opozici. Neuvědomuje si, že ti první ho nikdy mezi sebe nepřijmou a ti druzí ho naopak opustí.
Celá opozice je ze strany vládních politiků a jejich příznivců líčena jako seskupení ďáblů, kde se nenajde ani jedna pozitivní postava.
Kdyby tak u nás vznikla beználepková zóna. Aby jiný názor nemusel být hned dezinformací, oponent dezolátem a tak podobně. Hloupost. Vím. Moc idealistické, Takhle by to nikoho nebavilo. Bojovat silou argumentů.
Ještě se vrátím kousek zpět. Dezinformace samozřejmě existují, ale tím, jak je toto slovo nadužíváno, ztratilo svůj skutečný význam.
Ve vládní koalici jsou naopak andělé, kteří mají jen občas drobnou vadu na kráse. Opelichané křídlo, svatozář nakřivo, nebo kampeličku, dozimetr a bitcoiny.
Za pár dní tu máme září, a to se teprve budou dít předvolební věci. Kolik špíny se kde najde a vymete a světlo denní.
To bude Fičák, ten se nezakecá.
(12 votes, average: 4,75 out of 5)
Loading... 
V Listopadu 89 se cinkalo klíčem,že se lidé chtěli mít,jako v tehdejším Západním Německu a ne se stát dnešní dojenou germánskou kolonií,jejich moderním oslíčkem otřes se.Tehdejší Československo si nevedlo ve světovém měřitku vůbec špatně,ale vedle nás byl soused,který byl tehdy na úplné špičce světového pelotonu.Stačilo k nám poslat Burdu a na revoluci bylo zaděláno.Ale jak říká klasik.Není všechno zlato,co se třpytí.
„Tehdejší Československo si nevedlo ve světovém měřítku vůbec špatně…“
Asi jste žil v jiném Československu. I když, samozřejmě, třeba ve srovnání se Somálskem nebo KLDR si skutečně nevedlo vůbec špatně.
No, nevím, za co kdo cinkal, mít se jako v Německu se totiž jaksi vycinkat nedá. Já chtěla svobodu – myšlení, projevu i po projevu, pohybu, možnost opustit zemi dle libosti a zase se vrátit… A skočila jsem na špek jménem Martin Šmíd, alias Zifčák. Takže máme banány v ceně brambor (což ovšem není tím, že by byly tak levné ty banány, ale že jsou tak drahé ty brambory), máme možnost odjet a zase se vrátit (ovšem za covidu jsme i hranice okresů překračovali nelegálně, i když často), a vládní komunikátor nám nadává do sviní, protože nesouhlasíme s vládou. (To si nedovolili ani ti bolševici). EU nám chce šmírovat i mobily a sociální sítě, takže při vší současné technice se asi vrátíme k poštovním holubům. Mám chuť zvonit znovu, ale francouzákem.
a stačilo málo. Věřit tomu, co říká historie. A historie, když jde večer z hospody říká : kurv y včerejší jsou i kur vami dnešními a vždycky s tebou prosťáčku vyje bou. Ale kdo by tomu v 89. za hlasitého zvonění klíči naslouchal, natož věřil, když ještě teď nechce věřit tomu, co dnes na vlastní oči vidí.
A my byli ještě mladí a nezkušení – asi jako když pustíte králíka z králíkárny přímo do lesa. Chvíli si šťastně skáče nadšen z náhle získané svobody a pak ho sežere první liška, kterou potká…
Tehdejší Západní Německo bylo tehdy na světovém vrcholu a v Kocourkově z toho byli všichni paf..Somálsko kopírujeme až teď,jako jejich kolonie.
No vidíte, nazývám je – liberálně demokratické zrůdy. Pro ty co pamatují. – Volíme kandidáty Národní fronty!