Babiš vypálil libtardům rybník |

Sdílet článek:

NESPOKOJENY

Je mi celkem jedno, co který politik vlastní. Babiš by byl lepším premiérem než Fiala, i kdyby mu Agrofert patřil dál. Kolem jeho kauz alespoň nejsou žádní mrtví jako u Fialovy kampeličky nebo Rakušanova Dozimetru.

Tak libtardi, střet zájmů vyřešen, tak vyměnit komunikační kartičky a jede se dál StBák Babiš a nácek Turek.

Posbíráno po sítích…

Zrušme dotace a žádný střet zájmů nebude potřeba řešit

Přiznejme si jednu věc. Kdyby neexistovaly dotace, žádný Lex Babiš není potřeba. Je fascinující, že jsou to právě největší eurohujeři, kteří hýkají z dotační ekonomiky nadšením, kdo se zároveň můžou posrat z toho, že někdo ty dotace dostává. Ideální by bylo je zrušit, jenže oni vědí, že to by se jejich Potěmkinovský socialistický dotační ráj sesypal, takže museli upéct specifický zákon jen na Babiše.

Ještě trapnější je to s vlastnictvím médií, kde mi to přijde jako naprosto protiústavní prasárna. Většina stran vydává vlastní noviny, má vlastní youtube kanály a profily, platí si za reklamu, aby to k vám dostala, eventuelně má mediální magnáty jako hlavní sponzory a loutkovodiče v pozadí (viz teď Petr Pavel), ale Babiš, ten noviny mít nesmí!

Babiš zjistil, po vzoru Trumpa, že mu s tím všichni můžou políbit zadek, protože jeho facebook má víc měsíčních zhlédnutí než Česká televize. A co teď? Zakážeme „oligarchům“ mít facebook? Jo my už nezakážeme ani hovno. Projeli jsme volby.

Osobně by mě velice pobavilo, kdyby Babiš svůj střet zájmů vyřešil tak, že by ve sněmovně nechal zrušit zákon o střetu zájmů. To by byla legrace.

No a teď, když Babiš oznámil, že se vzdává Agrofertu, tak stejně všichni kňučí, že se ho vzdává málo. Přiznám se, že je mi to už zcela jedno. Agrofert získal na dotacích z ČR v roce 2024 necelou miliardu. Ve stejném roce promrdal idiot Bartoš dojebaným stavením řízením miliard 40 a nesvéprávný kretén Stanjura s psychopatem Fialou nasekali 400 miliardový deficit.

Za ty dotace pro Babiše máme v krámech kuřata, šunku a chleba, který se dají sežrat a traktoristi z toho maj vejplatu. Ty vládou promrdaný miliardy se sežrat nedají, někde daleko má za ně pár týpků hajzly ze zlata a zbrojaři tapetujou doma pětitisícovkama, ale naše děti je budou splácet příštích 100 let.

Takže jo. Zrušme dotace a žádnej střet zájmů nebude potřeba řešit. [zdroj]

Celá debata o „střetu zájmů“ je v jádru falešná. Kdyby neexistovala dotační ekonomika, Lex Babiš by vůbec nebyl potřeba. Je paradoxní, že právě největší zastánci evropského dotačního systému dnes křičí nad tím, že někdo dotace čerpá. Jenže kdyby se dotace zrušily, což by bylo nejčistší a nejférovější řešení, zhroutil by se jejich vlastní Potěmkinovský model řízené ekonomiky.

Stejně pokrytecké je téma médií. Politické strany mají vlastní tiskoviny, vlastní online kanály a některé dokonce vlastní mediální magnáty v pozadí. Ale jednomu konkrétnímu člověku má být vlastnictví médií zakázáno? To už skutečně zavání selektivním právem.

A zatímco se vede kampaň kolem miliardových dotací, úplně se pomíjí fakt, že minulá vláda spálila stovky miliard v deficitech a chaosech. Ve srovnání s tím je spor o dotace jen zástupné divadlo.

Pokud má někdo skutečně odvahu řešit střet zájmů, nechť navrhne to jediné čisté řešení, zrušit dotační systém jako celek. Tím zmizí nejen střet zájmů, ale i prostor pro selektivní politické lovy na nepohodlné osoby. [zdroj]

Politika není pohádka o hře na dobro a zlo

Tak toto je docela zásadní informace.

To, že na Evropskou radu namísto končícího premiéra pojede už nový premiér, opravdu nevzniklo jen tak. Evropská rada není symbolická schůzka, je to místo, kde se potvrzuje mocenské zakotvení vlády nového státu, a kde se řeší tři klíčové agendy – Ukrajina, rozpočtové fungování EU (Green deal je součástí), transatlantická koordinace (USA–EU).

Pokud by Hrad takto akceptoval předání role na mezinárodní scéně, mohlo by to znamenat, že mocenské struktury (EU, NATO, klíčoví spojenci) už přijaly novou linii, a tedy že je pro ně výhodnější, aby je v Bruselu reprezentoval někdo, kdo je předvídatelný z hlediska jejich současných (!) vlastních zájmů.

Babiš pravděpodobně předem přislíbil kompatibilitu. Tedy ne odpor, ne blokaci financování Ukrajiny, ne nepříjemné obraty. V řeči mocensko-komunikačních karet to znamená – ano, budu pokračovat v hlavních liniích politiky, které EU potřebuje, a tedy jsem bezpečná osoba pro účast na summitu.

A už jsme o tom zde vícekrát diskutovali, to není o osobnostech, ale o systémové kontinuitě. Když je někdo dopředu vyhodnocen jako stabilní nosič určité agendy, tak ho „pustí ke stolu“. Hrad tím dává signál, že nová vláda nebude západní struktury rušit.

Mocenské struktury nepotřebují, aby ČR byla ve stavu bezpremiérového meziprostoru během klíčového summitu EU. Evropská rada v prosinci je tradičně moment, kdy se řeší Ukrajina a její financování, finišují závěry rozpočtu EU, dolaďují spuštění ETS-2, vyjednávají se nové rozpočtové závazky států. Kdyby tam jel Fiala, který je už odepsaný, znamenalo by to politickou slabost. Kdyby tam nejel nikdo, je to chaos. Takže musí jet nový premiér, ale jen pokud je z pohledu EU/NATO předvídatelný. Pardon, jestli někomu kazím radost, ale politika není pohádka o hře na dobro a zlo. Takže uvidíme, s čím se vrátí… [zdroj]

Rozumíme, hotovo! „Jen“ dva měsíce a všechny zakázky co byly potřeba ještě doklepnout, už jsou doma, prachy zbrojařům poslány a zbytek dořešily skartovačky… [zdroj]

Dělat premiéra je peklo

Dnes si dovolím trochu obšírnější vysvětlení, proč jsem před Babišem musel jako jeho nevolič a nefanoušek smeknout.

Budoucí premiér mě včera opravdu překvapil.

Čekal jsem nějakou kličku nebo „vycukání“ prezidenta, protože Hrad ve věci jmenování proti sněmovní většině tahá za kratší konec.

Čekal jsem i možnost předsunutí Havlíčka do premiérského křesla, což by bylo asi nejjednodušší řešení při vědomí, jak lehce by šlo ovlivňovat kroky vlády z příjemného letoviska francouzské riviéry.

Ale zbavit se doživotně možnosti ovládat své „dítě“?

Mám to štěstí, že jsem se při své profesi poradce potkal s mnoha majiteli různých firem i miliardových korporací. Takže vím, jak je pro ně těžké provést obyčejný EXIT. Předat firmu rodině, nebo ji vhodně prodat někomu jinému.

Znám i takové, kteří se později do své firmy vrátili, protože se jim buď EXIT nepovedl a nebo nedovedli žít bez svého „dítěte“.

Viděl jsem i takové „bizáry“, jako velmi váženého majitele miliardové firmy, který ve svých skoro 90 letech šplhal do prudkých schodů ke své kanceláři, aby ji i nadále denodenně řídil železnou rukou.

To ale pořád není ten správný příměr.

Protože si musíme říct: „co za to“?

Premiérské křeslo, které přináší akorát stres a špatné zažívání?

Neustálé nadávání a hejtování části médií a občanů, kteří ve své nenávisti a závisti nebudou spokojeni nikdy s ničím, co Babiš udělá?

Jak mi před třemi lety dlouze vyprávěl Mirek Topolánek:

Dělat premiéra je peklo. Schopný člověk v takové funkci přichází o zdraví, o peníze, čas i o rodinu. Lepší a efektivnější je ovlivňovat věci ze zákulisí.

Proto hodnotím Babišovo odevzdání Agrofertu do rukou nezávislé správy jako obrovskou osobní oběť na oltář veřejného zájmu, kterou dobře pochopí asi jen ti, kteří něco hodnotného vybudovali.

Ty, co mu za to nadávají, znevěrohodnují jeho krok nebo se mu posmívají, jsou pro mě hloupé a směšné osoby, které za svůj život nevybudovaly ani psí boudu. A pokud ano, většinou by nebyly schopné z ní obětovat ve prospěch celku ani řetěz na psa.

Raději se na něj přivážou a budou štěkat na všechny strany svoje nenávistné hejty. Někteří se dostali až tak daleko, že začali štěkat na svého oblíbeného prezidenta, že přestal vést s Babišem další boj.

Pro mě to jsou ŠKŮDCI SPOLEČNOSTI – ač, jak víte, vyhýbám se používání takto silných slov.

Ještě pár slov k prezidentu Pavlovi.

Kritizoval jsem ho v posledních týdnech vícekrát. Jeho postup se mi ani za mák nelíbil, protože překračoval Ústavu.

Nyní ho ale musím pochválit, že vzal zpátečku a osobně ocenil Babišův krok.

Pro celou naši společnost je velmi důležité, aby politické špičky uměly udělat konsensus, zklidnit atmosféru a soustředit se na klíčové věci – nyní například agendu blížícího se eurosummitu, který může naše životy ovlivnit víc, než si nyní myslíme. [zdroj]