Bitva o Gazu nemá žádné řešení. Masová migrace do Evropy ale zůstává ve hře

To bylo proměněno ve zcela zničené pole ruin, v nichž Izraelci honí z místa na místo dva a půl milionů ubohých uprchlíků, zbavených přístřeší, obživy i zdravotní péče. Jsou zcela závislí na humanitární pomoci, která je Izraelem různě omezována, blokována a Hamásem a dalšími rozkrádána a zneužívána. Izraelské vojenské operace, bombardování a nálety zabily desítky tisíc civilistů, tedy podstatně více, než zahynulo za tři roky válčení na Ukrajině. Přitom deklarovaný cíl operace – zničení hnutí Hamás – je v nedohlednu, stejně jako osvobození všech teroristy zadržovaných rukojmí.

Z celé současné palestinské tragédie v Gaze vyzařuje jediné – izraelská bezradnost nad tím, jak koexistovat s Palestinci a v širším kontextu s celým svým arabským a muslimským okolím. Celých 77 let existence Státu Izrael je dějinami nepřetržitých válek, bojů, obrany, útoků a ohrožení tohoto v dějinách unikátního politického projektu, jímž se Evropa pokusila řešit na úkor jiných svůj problém antisemitismu.

Bylo to pronásledování Židů a jejich diskriminace v Evropě, které přivedly židovské intelektuály k myšlence židovského státu, a byl to evropský holokaust, který přispěl k jeho vytvoření na historickém území Palestiny. Byly to evropské velmoci, které projekt židovského státu proti vůli Arabů umožnily a prosadily.

Věční uprchlíci

Tak vznikl arabsko-židovský antagonismus a je těžko řešitelný. Za téměř osmdesát let se vytvořily na obou stranách dva nové svébytné více než desetimilionové národy – Izraelci, národ složený ze židovských přistěhovalců z celého světa a jejich potomků, a Palestinci, které těžký osud vyhnanců, konfrontace s Izraelem a populační exploze z původně malé části arabského předovýchodního etnického kontinua přetvořily v uvědomělý a relativně vyspělý národ s jasnou identitou. Nesmiřitelný střet dvou národů o jednu zemi byl na světě a dodnes trvá.

V důsledku první arabsko-izraelské války po vyhlášení Státu Izrael v roce 1948 uprchlo z Palestiny do sousedních arabských zemí asi 80 procent tehdejší arabské populace. Ti tam však nebyli přijati jako noví spoluobčané (na rozdíl například od sudetských Němců v poválečném Německu), ale jsou po generace až do dneška nuceni živořit na náklady mezinárodního společenství v ubohých podmínkách v utečeneckých táborech nebo v diaspoře po celém světě.

Ve skutečnosti tak k palestinskému problému v jeho dnešní vyostřené podobě velmi přispěl Západ tím, že své arabské spojence nepřinutil tuto ostudnou politiku vůči Palestincům opustit, a dokonce jejich živoření
v utečeneckých táborech sám financuje.

Tak se starý konflikt neustále reprodukuje, právo na návrat a vlast je stále živým heslem a boj všemi prostředky za jeho naplnění je v emocionálním a temperamentním prostředí Blízkého východu svatou morální povinností široce sdílenou celou populací.

Ani pro Izrael však situace nemá řešení. Je kolem dokola v celém regionu obklopen nepřáteli. I když s některými muslimskými, a dokonce i arabskými státy udržuje diplomatické styky, široká veřejnost oblasti je emocionálně silně protiizraelská, což místní politika často zneužívá. Typickým příkladem je dnešní nearabský Írán, v minulosti
s Izraelem bez problémů spolupracující.

Izrael vyhrál všechny války a střetnutí, které s Araby vedl, a je jadernou mocností s bezkonkurenční vojenskou převahou v regionu. Navíc na jeho straně vždy pevně stála a stojí globální supervelmoc USA a doposud i celý Západ. Okolní státy, které se prezentovaly protiizraelskou politikou, leží v troskách – Libanon, Sýrie, Irák, Jemen, Libye. Přesto se Izrael necítí o nic bezpečněji.

Evropa v ohrožení

Ani současná operace v Gaze nedává jasný smysl. Nikdo netuší, jak zničenou Gazu obnovit a jak jí poté vládnout. Hamás se v atmosféře nenávisti a beznaděje bude obrozovat jako mytická Hydra, zbylí rukojmí těžko přežijí. Smyslem celé operace, kromě jakési starozákonní kruté pomsty a pochybných izraelských vnitropolitických her, tak snad může být jedině snaha přimět nepřizpůsobivé obyvatele Gazy k odchodu.

Plány na odsun Palestinců někam v regionu, jak občas hlásá prezident Donald Trump a někteří izraelští politici, však nejsou realistické. Svět je dnes někde jinde než po druhé světové válce a Palestinci sami ani arabský svět nic podobného nepřijmou. A v současné atmosféře je podobně nerealistické usilovat i o vznik palestinského státu. Izrael vytvoření otevřeného nepřítele na svých hranicích nepřipustí. Blízký východ je tedy opět ve slepé uličce.

Co však může zůstat ve hře, je masová, humanitárně zdůvodněná migrace z Gazy do Evropy, kde jsou v rozhodujících západních zemích propalestinské sympatie zcela evidentní. A taková alternativa by se velmi týkala i nás.

Jiří Weigl, IVK