Bohyně deště, Fialovy koně, Afričan a prezidentův vzkaz

FRANTIŠEK KAŠPÁREK

„Šetřit se bude,“ je věta z nesmrtelného seriálu Jistě pane ministře, kde potom ministr James Hacker temně dodává: „Až do bezvědomí.“ Naše vláda sice také vyhlašuje, že šetřit se bude, ale asi nemá v plánu konat tak až do bezvědomí. Moc se takříkajíc nežinýruje. Spanilé jízdy v podobě vládního zasedání všude možně s bohatou hodovní tabulí (to se nám to hoduje, když nás občani tak dobře platí), a především cesty „jinam“, kde „čerpají zkušenosti, dělají dobré jméno České republice a získávají bohaté zakázky,“ jak alespoň tvrdí vládní oběžníky, spřátelený tisk, televize a rozhlas.

Markéta Pekarová Adamová v březnu cestovala na Tchaj-wan s doprovodem podnikatelské delegace čítající sto padesát lidí. Podle slov paní Pekarové byla mise mimořádně úspěšná, neboť došlo k podepsání několika memorand o spolupráci. Hlavní ale je, že na paní Pekarovou budou na Tchaj-wanu vzpomínat jako na jakousi nadpozemskou bytost.

Předseda zákonodárného sboru You Si-kun pravil, že „okolnosti jejího příjezdu jsou až mystické“. Na Tchaj-wanu totiž již delší dobu nepršelo, trpěl suchem, ale po příletu Pekarové přišel lijavec, který podle předpovědí měl vydržet několik dní.

A pak, že naši politici nešíří dobré jméno České republiky ve světě. Na Tchaj-wanu mají novou bohyni deště.

S nedávnou cestou Petra Fialy, respektive s výsledky této cesty, to už bylo slabší. V Indonésii jednal o prodeji sedmnácti českých letounů L-410, ale z obchodu sešlo. Ve Vietnamu pohovořil o Škodovce, na Filipínách o problémech Jihočínského moře. Snad jim v tom udělal jasno. V Uzbekistánu vykonal návštěvu výstavy Českých archeologů s tématem Alexandr Makedonský, což bylo v současné době jistě velmi důležité. Ovšem v Kazachstánu slavil pan premiér jednoznačný úspěch. Přislíbil Kazachstánu dodávku třiceti koní Převalského.

A nyní se nám vydal na cesty ministr vnitra Rakušan. Podle posledních zpráv už navštívil Ghanu, Senegal a v době, kdy píši tyto řádky, se chystá do Rwandy. Možná tam promluví o nutnosti svobody slova.

Napadá mě však jiná věc. Taková zlá. Nehezká. Myslím, že to bylo ve filmu Jára Cimrman ležící, spící.

Jára Cimrman potká cestovatele po Africe dr. Emila Holuba s chotí a ptá se: „Dobrý den, doktore Holube, jedete letos zase do Afriky?“

Choť doktora Holuba to však rázně utne: „Doma bude, už se dost narajzoval!“

Myslím, že podobný vzkaz bychom mohli předat i „našim“ cestovatelům.

Prezident Pavel společně s prezidentkou Čaputovou navštívili Ukrajinu. Pavel pak zde zanechal Rusům vzkaz: „Rusové, jděte, než bude pozdě,“ napsal v Dnipru černým fixem na samohybnou kanónovou houfnici Dana i raketomet Přemysl.

„Go home Russians. Until it´s too late.“

Nepříliš důstojné pro prezidenta České republiky. Média však budou nejspíš nadšená. Kdyby Pavel udělal cokoliv, třeba po napsání vzkazu kotrmelec, bylo by to označeno za milou bezprostřední reakci.

Nějak to připomíná vzkazy, které jsme si jako kluci psali křídou na zeď s druhou „nepřátelskou“ partou. Nebo také jistá veřejná místa, počmáraná stejným způsobem.

Jen není jasné, proč to Rusům psal anglicky. Rusky snad ještě umí z dob Varšavské smlouvy. Ani to nevypadá jako vzkaz určený Rusům, ale spíše aby se předvedl světovým médiím.

Těžko říct, jestli se dostaví standing ovation.

(30 votes, average: 4,90 out of 5)

Loading...