Brusel rozhodl o pokračování války. Ukrajina dostala dárek v hodnotě 2 200 miliard Kč |

Sdílet článek:

NESPOKOJENY

Právě jsme odeslali Ukrajině dalších 50 miliard Kč. To je podíl ČR na 90 mld. €, které se Evropská unie rozhodla poskytnout Ukrajině.

Splácet tu „půjčku“ budeme. Skrze rozpočet EU, do něhož platíme. A nyní budeme platit víc. Není to půjčka, ale fakticky dar. Ukrajina to nebude schopna splatit a ty peníze už nikdo nikdy neuvidí. Ručení je jen pro případ bankrotu EU.

Odsouhlasili jsme závěry, ale neručíme za úvěry

Slovensko a Maďarsko závěry summitu odmítly, Česko je odsouhlasilo s tím, že neručí za úvěry, které budou poskytnuté. „My podporujeme Ukrajinu, podpořili jsme závěry, jedině s výjimkou, že nechceme ručit za úvěry,“ řekl Babiš.

No holt klasický Andrej. Podporujeme kyjevský režim, podporujeme sponzoring války, jen „nebudeme ručit“, což je ostatně lež, protože peníze dává EU, tudíž se seberou všem, jelikož jinak by šly na něco jiného.

Andrej je, když mu hodně přidám, takový český Clinton – alias „hulil jsem trávu, ale nešlukoval“. Ale to není nic nového, bohužel. Jiný nikdy nebude. Ano, je to pořád lepší než Fiala, ale oproti Ficovi s Orbánem je naprosto na hovno a vždy bude.

Mimochodem, pokud si někdo myslí, že Andrej bude jednou řešit ukrajinskou migraci, tak si lže do kapsy. Nebude. Bude to jako s tou půjčkou: „oni pracují, jsou přínosem, díky nim nemáme islamisty, už se tu zabydleli, máme s nimi dobré zkušenosti…“ a bla, bla, bla. Prostě Andrej. [zdroj]

Reakce na dohodu o „půjčce“ (de facto daru) Ukrajině dnes provázejí absurdní reakce na obou stranách. Přitom je to úplně jednoduché:

1) EU si na to bude muset sama půjčit,

2) půjčka se nakonec uhradí z rozpočtu EU, ledaže ji Ukrajina splatí (ha-ha) nebo dostane reparace od Ruska po svém vítězství (ha-ha-ha),

3) rozpočet EU je tvořen příspěvky členů,

4) ČR tedy tu „půjčku“ stejně zaplatí,

5) zrovna tak Maďarsko a Slovensko,

6) „neručit“ za ni není bezvýznamné, byť ji ČR nakonec stejně nepřímo zaplatí, ale ještě významnější by bylo hlasovat NE, významnější politicky (neposvěcovat EU tunel a držet se jednotně se Slovenskem a Maďarskem)

7) opozice čekala, že Babiš bude hlasovat NE a její dnešní předpřipravené výkřiky do tmy, jako ten Jurečkův, které měly být reakcí na NE, jsou mimořádně trapné, ale co také mají dělat, že jo

v mezinárodní politice nejsou žádní spojenci, natož přátelé, pouze aktuální společné zájmy, ukroeurotunel ani živení ukromorodoru rozhodně není v českém zájmu, jakož není ani v zájmu Ukrajinců. [zdroj]

Toto je od Babiše je klasický domácí marketingový výrok, ne popis reality. Formulace „odsouhlasili jsme závěry, ale neručíme za úvěry“ zní hezky pro publikum doma, jenže v rámci EU je prakticky prázdná. Ve chvíli, kdy je Česká republika součástí rozhodnutí Rady / Evropské rady a součástí rozpočtového a garančního rámce Unie, ručí systémově (!), i když ne vždy přímo a „na papíře s razítkem ČR“.

EU funguje tak, že kolektivní rozhodnutí vytváří kolektivní závazky, společné úvěry, fondy a garance jsou kryty budoucími příjmy EU a ty jsou tvořeny příspěvky členských států, tedy i našimi.

Takže ano, může se říct „ČR přímo neručí“, ale ekonomicky a politicky ručí, protože pokud by se něco pokazilo, pokud by dlužník nesplácel, pokud by se musely navyšovat zdroje EU, zaplatí to členské státy skrze vyšší odvody, nové daně, škrty nebo inflaci. To je prostě systémová realita Unie.

Tyhle výroky jsou tedy typickým příkladem řeči pro domácí publikum. A co je možná to nejpodstatnější, EU není spolek, kde si každý vybírá jen to, co se mu hodí. Je to sdílený fiskální a politický prostor, kde se závazky často nehlásí nahlas, ale projeví se později, ale VŽDYCKY! To, co řekl Babiš, je možná hezké, ale podstatné je, že realita funguje jinak než tisková konference po návratu ze summitu. [zdroj]

Ukradněte konečně ty ruský prachy

Místo díků Lejnový a spol. zní z Ukrajiny hlasy, že je to málo. Chceme víc peněz. Ukradněte konečně ty ruský prachy a dejte nám je. Asi tak by se daly charakterizovat hlasy z Ukrajiny, po zveřejnění výsledku EU summitu o „půjčce“ ukrajinským nacistům na válku s Ruskem.

Ukrajině nebude stačit Evropskou unií schválený úvěr ve výši 90 miliard eur (105 miliard dolarů) na příští dva roky, prohlásil poslanec Železnjak. „MFZ považuje za nutné 137 miliard dolarů k pokrytí potřeb. Tím spíše, že tyto prostředky jsou určeny jak na financování rozpočtu, tak i na vojenské výdaje a dávky. Proto je nutné maximálně získat prostředky z jiných programů. A to je především Ukraine Facility a Světová banka. Zvláště důležitý bude program MFZ. A rozhodnutí EU ho v noci odblokovalo. Evropané by měli i nadále hledat řešení pro využití zmrazených (ruských) aktiv,“ píše Železnjak. Připomeňme, že Evropská unie, navzdory svým plánům, nedokázala využít ruská aktiva pro úvěr Ukrajině. Evropa musela vyčlenit peníze ze svého vlastního rozpočtu. [zdroj]

Půjčka EU pro Ukrajinu je špatně a opak může tvrdit jen někdo, kdo nechápe ekonomii. Je to něco jako Marshallův plán po 2. sv. válce (viz obrázek): USA si upevňovaly moc v Evropě, ale hospodářský rozvoj Evropy byl Marshallovým plánem zpomalen, protože došlo k vytěsnění soukromých investic. A stejně tak na Ukrajině půjčka ekonomiku jen zpomalí. Veřejné peníze budou použity na nesmysly, soukromé peníze budou vytěsněny, a až budou potřeba peníze na skutečně užitečné věci, budou chybět, protože půjdou na splátky. Kdo bude na Ukrajině opravdu investovat? Black Rock a další americké korporace. A kdo to zaplatí? Peníze daňových poplatníků z EU. Nepomůže to Ukrajině, ale americkým korporacím. [zdroj]

Neručit neznamená nesplácet

Společně s celou odbornou komunitou jsem v posledním týdnu napjatě sledovala, jak to dopadne se zabavením ruských aktiv na půjčku Ukrajině.

Ta věc byla skutečně extrémně riziková a byl pro mě občas pain číst česká média, která vůbec nepsala o kontextu, jakože například belgického premiéra v jeho odporu podporuje celá belgická politická scéna.

Bylo to historické, protože jak možná víte, Belgie není zrovna jednotná země. Evropská komise sjednotila Valony a Vlámy, což je celkem impozantní výsledek.

Včera jsme celý den sledovali skutečně gigantickou politickou bitvu, musely se tam dít věci. Na poslední chvíli ještě varovala i šéfka Evropské centrální banky. Než jsem šla asi v jednu v noci spát, četla jsem na X poslední návrh u Jorgea Liboreira z Euronews. Česko, Slovensko a Maďarsko navrhují, že namísto ruských aktiv (ty zůstanou netknuté) se udělá společná půjčka EU, za kterou budou EU ručit jen ty státy, které chtějí.

Nedávala jsem tomu velké šance, přece jen to navrhují troublemakeři a byla by to velká vizuální porážka hlavně pro kancléře Merze, který v posledních týdnech víc a víc tlačil právě použití zmrazených ruských aktiv, rozhodně ne žádné nové společné zadlužování.

Teď jsem si na X s velkým překvapením přečetla, že ve tři ráno prošel právě takový návrh. Žádná ruská aktiva, ta zůstanou zmrazená*. Společná půjčka EU v rámci mechanismu enhanced cooperation, za niž budou ručit ti, co chtějí. Troublemakeři netroublemakeři, nakonec tohle byl ten nejmíň konfliktní a průserový návrh.

Samozřejmě se nedá tvrdit, že protože prošel „náš“ návrh, tak je to naše zásluha. Primární byl tuhý odpor Belgie podporované Itálií a Francií vůči zabavení ruských aktiv, to jsou těžké váhy. No a když neprošla ruská aktiva, zbývala už jen jedna jediná možnost financování Ukrajiny, a to společná půjčka EU. Tam je ovšem potřeba jednomyslnost, a tak se vymyslel úkrok stranou, že se použije právě mechanismus enhanced cooperation, který umožňuje některé státy vynechat.

No a teprve v tuto chvíli (!) přichází rozhodnutí Babiše, že Česko bude jedním z neručících.

Mimochodem neručit neznamená nesplácet. Srozumitelně vysvětleno zde:

Taky jsem si přečetla si články na Novinkách a idnes. Z nichž jsem bohužel vůbec nepochopila ani to, která z variant tedy vlastně prošla. Jen to, že neručíme. Za co že to ale neručíme? Za novou společnou půjčku EU od bankovních institucí? Nebo za rizika způsobená využitím ruských aktiv? Ve hře bylo totiž obojí.

Žádný kontext, jaká bitva to byla. Ani toho, že nakonec vyhráli ti, kdo označovali zabavení ruských aktiv za šílený precedens. A taky že někdo prohrál a byli to hlavně Němci, kteří do poslední chvíle odmítali nové eurobondy a trvali na ruských aktivech.

Úplně na hovno zpravodajství. Tohle není o názorech. Jako „ultrakonzervativní osobě“ mi často názorově nejede třeba Deník N. Tamní článek je ale v pořádku, čtenář se z něj dozví, co se stalo a jak to proběhlo.

Plaťte si média, pokud jen trochu můžete. Zahraniční, i některá česká.

* Existují určité signály, že Rusko je relativně ochotno v rámci mírové dohody poskytnout tato svá aktiva na rekonstrukci Ukrajiny. Nejmenovalo by se to reparace, ale grant a část by šla i na rekonstrukci okupovaných území. Dohoda je ovšem zatím kdesi v dáli. Američané samozřejmě věří, že se na té rekonstrukci posléze napakují jejich firmy a taky zjevně nebyli fanoušky zabavení ruských aktiv, ale to už je jiné téma.

PS. Zatímco se jednalo, před europarlamentem probíhaly skutečně zuřivé demonstrace zemědělců proti dohodě EU s Mercosurem. Hořely tam ohně, tradičně všude hnůj, vysypané brambory (před Vánoci se hodí, škoda, že už nejsem v Bruselu) atd. Opět mě udivuje, že to není žádné téma. Skoro nikdo neví, proč zemědělcům (kterých se vlády ve Francii a Beneluxu dost bojí) tolik vadí dohoda se zeměmi Jižní Ameriky.

Zjednodušeně řečeno, protože levná konkurence, která navíc nemusí dodržovat evropské regulace. Osobně si myslím, že členství Ukrajiny v EU taky neprojde z velké části právě kvůli zemědělství. To je jen takový můj soukromý odhad, ráda se budu mýlit. Ale zase. Není tohle docela důležité téma na to, aby se ignorovalo? [zdroj]

Brusel rozhodl o pokračování války

Myslím si, že Robert Fico se bil v noci za zájmy Slovenské republiky jako lev, vyjednal v mezích možností, co se za daných okolností vyjednat dalo, a je třeba mu za to poděkovat – na rozdíl od nesmyslného skučení opozice kolem Ivana Korčoka, která by nás prodala za děravý groš (čím dál víc mě děsí představa, že tato partička by měla stát v čele státu). Ale při tom všem je třeba vysvětlit několik věcí.

1) Není to půjčka, ale fakticky dar. Ukrajina to nebude schopna splatit a ty peníze už nikdo nikdy neuvidí.

2) Dát nečlenskému státu téměř 5 procent rozpočtu EU (například Slovensko nedostane ani čtvrtinu té částky), ohrozit vlastní zemědělství a zničit zbytky sociálního systému kvůli vyzbrojení Ukrajiny považuji za sebevraždu Evropské unie.

3) O tom, na co půjdou naše peníze, nikdy neměl rozhodovat zkorumpovaný Kyjev, ale výlučně evropská 27-ka. Podle průzkumu KISS 59% Ukrajinců věří, že Zelenskyj nese osobní odpovědnost za korupční skandály. Pouze von der Leyenová, Merz a Macron si pořád myslí, že je to hrdina.

4) Tím, že jsme dali Zelenskému bianco šek na dva roky, jsme fakticky rozhodli o pokračování nesmyslné války a krutého krveprolití. Je absurdní usilovat o mírovou smlouvu a tvrdit, že dohoda je blízko – a vzápětí investovat prostředky do války.

5) To, že se na „půjčce“ 90 miliard formálně nebudeme podílet, je skvělá věc, ale stane se téměř bezcennou, pokud Slovenská republika neudělá jeden klíčový krok: odmítne vydat licenci vlády na prodej zbraní Ukrajině. V opačném případě si od nás za odsouhlasené společné peníze Zelenského režim munici jednoduše koupí. [zdroj]