PETR PROKOPEC
Výsledky této studie nepotěší kohokoli, kdo sázel na rychlý a mohutný rozmach elektrických vozů. Lidé po celém světě začínají znovu dávat přednost spalovacím autům. A zády se začínají obracet i k hybridům.
Pokud jste někdy zavítali do diskuzních skupin sdružujících majitele a fanoušky elektromobilů, nemohli jste ani na chvíli pochybovat, že se na daném místě probírá cosi nadpozemského, co všechny dosavadní dopravní prostředky překonává o parník až dva.
Na konto těchto aut tam míří chvála týkající se všeho myslitelného, od komfortu jízdy přes levný servis až po směšné náklady na palivo. Do negativního světla nebývá stavěn ani dojezd, ani délka dobíjení, ani zůstatková hodnota, ani vysoké ceny pojištění, ani drahé opravy po nehodách, prostě nic. Až si jeden začne říkat, že je nejvyšší čas postavit spalovací auto do bazaru a koupit si nový elektromobil.
Než ovšem tomuto vábení podlehnete, je třeba si vše zasadit do správného kontextu. I pokud pomineme ty, kteří omámeni některými specifickými přednostmi prostě pohádkaří o všem ostatním, takové, jež nejsou schopni komplexně vnímat veškeré provozní náklady včetně amortizace, popř. ty, kteří postrádají vlastní dlouhodobou zkušenost, obvykle nepůjde o diskuze lidí, kteří žijí v činžácích a pobírají mzdu blízkou té průměrné. Spíš jde o dobře situované vlastníky rodinných domů s garážemi, jejichž vozový park navíc není omezen jediným vozem. To se pak s elektromobilem snadno vejdete do „okna”, ve kterém obstojí.
Kdyby šlo pouze o podobné nadšenecké diskuze, může nám to být ukradené, tito lidé ale nezřídka neuvažují jako my nebo vy. Je to podobné jako v jiných polarizovaných debatách – zatímco my říkáme, že dáváme přednost jiným řešením, ale ostatní nechť si koupí, co chtějí, tito lidé smýšlí ve stylu: „Já mám elektromobil a ty si ho pořídíš taky!” Proto s takovou nevolí vidí, když se – jako by to mělo někomu vadit – ruší rozličná nařizování elektrických aut nebo zakazování všech alternativ.
Takovým zjevně nedochází, že pro většinu širší veřejnosti jsou elektromobily ve své současné podobě zkrátka nepoužitelné či nezaplatitelné. Čím víc je pak onen tlak stupňován, tím větší je i odpor, na který naráží. I dříve nerozhodnutí jedinci, kteří o bateriovém pohonu uvažovali, se totiž „zabejčili“ a nově zmiňují, že se spalovacím autem se loučit nehodlají.
Tento posun plně reflektuje i studie Mobility Consumer Index (MCI) analytické firmy EY, na které se podílelo 21 tisíc respondentů ze 32 zemí světa, a to včetně Česka. Hned 50 procent dotazovaných totiž odpovědělo, že během příštích 2 let plánuje koupi vozu se spalovacím pohonem. Oproti loňsku se tak jejich počet zvednul o 13 (!) procentních bodů. Preference elektromobilů naopak klesla o 14 (!) procentních bodů na 10 procent, dolů ovšem o 5 procentních bodů na 16 procent klesl i zájem o hybridy.
Protože jde o celosvětovou studii, může se zdát, že do ní ve velké míře promluvil konec federálních dotací v USA. Zvláště proto, že sběr dat probíhal v říjnu 2025, tedy těsně po jejich zrušení. Nicméně zájem o spalovací auta se zvednul skutečně ve všech světových regionech, v Americe o 12 procent, v Evropě o 11 procent a v Asii a Tichomoří o 10 procent. Ve všech těchto lokalitách pak shodně docházelo k propadu popularity elektrických nebo bateriových aut.
Klíčové důvody odporu se oproti předchozím letům nepřekvapivě téměř nemění – 29 procent dotazovaných uvádí obavy z dojezdu, zatímco 28 procent poukazuje na nedostačující dobíjecí infrastrukturu a 28 procent zmiňuje vysoké náklady spojené s výměnou baterie. Všechno jsou to velmi relevantní a věcné námitky, v současné době jde o rychle či vůbec neřešitelné překážky. Poslední zmíněná okolnost je velkým strašákem hlavně pro zákazníky, kteří by si elektromobil měli koupit poprvé, podobně jako vysoké ceny veřejného dobíjení. Stávající majitele nepřekvapivě nejvíc zneklidňuje dojezd, protože sami nejlépe vidí, jak mizerný – a o kolik horší než slibovaný – je.
Je to další náznak toho, že v této oblasti nastává jakýsi bod zlomu, že se další potenciál rozšíření elektrických aut mezi lidmi vyčerpal. Stalo se tak jistě o hodně dřív, než optimisté čekali, když se ale podíváte zpětně na články, které jsme roky publikovali, pravidelně jsme odhadovali hraniční penetraci světového trhu těmito auty na nízké desítky procent, zbytek lidí zkrátka potřebuje něco jiného. Nevypadá to, že by realita byla jiná.
(19 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading... 
A teď si řekněme, co tomuto trendu předcházelo. Úvodní nadšení z elektromobility je naprosto logické: výrobci slibovali elektrická auta v podstatě za cenu spalovacích, ultralevné tankování, minimum údržby, vynikající jízdní vlastnosti. Co z toho se splnilo? Elektroauta jsou drahá jako prase a levnější nabídku z Číny jsme pro jistotu zatížili absurdním clem. Nabíjecí elektřina nejenže není levná, ale dokonce je drahá podle toho, jak rychle nabíjíte. A peníze zajímají uživatele až na prvním místě, tak to bylo vždy. Navíc je tu ten psychologický moment nucení a zákazů. BTW, hodně by mě zajímalo, kolik respondentů má osobní zkušenosti s řízením elektrovozu. ELektroauta nejsou pro každého a nejsou pro každou příležitost. Je to naprosto dokonalý prostředek do města a méně vhodný na venkov a na delší trasy. A tak by měla být prezentována. Ušetřilo by to spousty papíru a emocí.
Jen pro zajímavost jsem se mrkl na ceny za veřejné nabíjení v našem regionu. Pohybuje se v v rozsahu 13-18 Kč, tedy v průměru kolem 15,-Kč/kW. Při průměrné „spotřebě“ současných bzučítek 18kWh/100km se jedná o cca 2,70Kč za kilometr. O dojezdu nemluvím, je špatný a musí se hlídat dojezd.
Já mám Dacii Duster III, spotřeba průměrně 7l LPG/100 km za 13,90Kč v akci, tedy asi 1Kč/100km, plus benzínová nádrž na 52 litrů, spotřeba cca 6,4l/100km, tedy 2,20Kč/100km. Dojezd nehlídám, když natankuji do plna, mám dojezd cca 1 200 km.
E-Auto je vhodné pro někoho, kdo nechce nebo dokonce neumí ovládat stroj, ale potřebuje auto. A navíc patří k mrňavoulinkaté části lidí, kteří mají možnost a peníze na to pořídit si domácí nabíječku s FVE.
Dojezd? Proboha! Tenhle „údaj“ je pro spalovací auto naprosto zbytečný, protože spalovák „nabiju“ z 5 do 100% kdykoli kdekoli cestou někam/pro něco za cca 5 minut. Nepamatuju se, že by dojezd automobilu byl někdy v minulosti nějak vzpomínán např. ve Světě motorů, který táta odebíral, a u kterého jsem s ním slintal nad zahraničními auty. Před lety jsem jako auto provozoval Tráboše, který měl (bez 5l rezervy) dojezd cca 250 km a vůbec nijak to neomezovalo ani mě ani mobilitu toho auta v jakékoli situaci. Na jakkoli dlouhou cestu jsem se mohl vydat klidně, když mi v nádrži zbývala zrovna náhodou už jen ta rezerva. A navíc kudykoli, aniž bych musel před cestou hledat, jestli jsou pumpy PHM zrovna tam, kudy se mi líbí jet. Dojezd je problém e-aut, který jeho provozovatelé vnucují spalovákům, jako by ty nějak mělo zajímat, jak daleko dojede jejich auto na jednu nádrž. Protože po jejím vyjetí a 5-minutovém chrstnutí do plna, třeba cestou na dovču k moři, si jedou udělat přestávku někam na příjemnější místo, než je prefabrikovaná benzínka s „kafem“ a „amarouny“ z automatu.
Servisní náklady? Co je mi po tom, kolik stojí do spalováku ve srovnání s e-autem potřebný servisní materiál. To je ve srovnání s hodinovou taxou za práci v autorizovaném servisu pakatel. A na pravidelné prohlídky a hlavně seřízení důležitých komponentů (příkladně brzdy, nápravy) musí zodpovědný provozovatel jakéhokoli auta jezdit tak jako tak. A když si automechanik přistaví auto do dílny a ohne se k němu, už je několik stokorun v hajz… háji, aniž by ještě něco udělal.
Jó, jó, cca 800,-Kč za hodinu.