Černý pátek české politiky … aneb otázky ke kauze Turek

Nechme stranou, že článek vyšel pár hodin poté, co bylo oznámeno, že pan Turek aspiruje v Babišově vládě na post ministra zahraničí, a také nejde o to, dohadovat se, zda je pan Turek vinen a zda smí nebo nesmí zasednout ve vládě, poněvadž to je pohled zvnějšku, přesně v souladu s atmosférou, již mělo zveřejnění smazaných postů vyvolat. Většina komentářů i zde na Neviditelném psu však na tomto zevnějšku ulpívá a zatím jsem nepostřehl žádný, jenž by se zamýšlel nad tím, jaký bude mít kauza Turek dopad na českou politiku. A obávám se, že bude drtivý, když se dá odvodit, že pokud jsou obvinění pana Turka pravdivá, vyvolávají děsivější otázky a oprávněnější obavy, než kdyby se jednalo o podvrhy.

1. Jak je možné, že se někdo může dostat k celému archivu jednoho účtu na Facebooku, včetně smazaných postů?! Postačují k tomu legální prostředky?!

Zveřejnění smazaných příspěvků z účtu na Facebooku evokuje znepokojivou myšlenku, jak je vůbec zajištěna bezpečnost příspěvků na této síti. Když smažu ze svého účtu příspěvek, kauza Turek dokládá, že ve skutečnosti smazán nebude a někdo si jej uloží pro strýčka příhodu. Otázka kdo je ten někdo a jak je možné se tak snadno dostat ke smazaným archivním postům, mě zajímá a znepokojuje mnohem víc než to, zda je či není pan Turek rasista a nacista. A toto znepokojení, které sdílím od samého vzniku sociálních sítí, je důvod, proč žádný účet nemám a těm čtenářům, kteří takové účty mají, radím, aby je ihned zrušili. Jakou totiž máte záruku, že nedopadnete jako pan Turek, když někdo uzná za vhodné vás odstřelit zveřejněním vašich smazaných postů? Nebo je do vašeho archivu na síti připsat?

2. Jakým způsobem si asi pan šéfredaktor deníku N ověřil důvěryhodnost předaných informací?!

Redakce deníku N prohlásila, že má k dispozici celý archiv Turkových výroků, včetně těch smazaných. Jenže jak chcete ověřit pravdivost takového archivu, předaného, dejme tomu na flešce nebo na disku? Vždyť tam vám může každý nahrát nebo přihrát, co mu slina na jazyk přinese, a při zapojení umělé inteligence dokonale napodobit váš psací styl, aby byla ta „kukačka“ k nerozlišení od původních příspěvků. Jako jediný průkazný způsob ověření se mi jeví obrátit se na správce sítě a vyžádat si od něj potvrzení obdržených údajů, zda váš archiv odpovídá tomu jeho. Musíte však předpokládat, že onen správce archiv se smazanými posty uchovává. Jak to však mohla redakce deníku N vědět?

Znamená to, že má se sítí Facebook nadstandardní vztahy nebo kanály, jak se k archivní databázi této sítě dostat – a to k té s nesmazanými posty. Což je bruslení na hodně tenkém ledě a vede k zamyšlení, zda místo zbytečného vyšetřování pana Turka by neměla Policie ČR vyšetřovat redakci deníku N, zda postupovala podle zákonů této země. Třeba ano, třeba ne, ale to dnes neví nikdo.

3. Jsou ještě novináři hlídacími psy demokracie, nebo se stali vlkodlaky, kteří demokracii trhají na kusy?!

K této otázce mě vedla ta předchozí. Chápu, že ona novinářka (vůbec nevím, kdo to je a nezajímá mě to) ve svatém nadšení Jany z Arku se rozhodla odhalit rasistickou stvůru v nastávající vládě, ale zřejmě si vůbec neuvědomila, že tímto činem prokazuje české demokracii medvědí službu, protože škody, které článek v příštích letech na české politické scéně napáchá, budou mnohem horší než Turek na zamini. Pokud totiž nebude Turkova kauza do poslední mrtě objasněna a odsouzena, stane se mustrem pro obdobné aféry, které mají potenciál demokracii v Česku zničit.

Proti nařčení, že jste kdysi před deseti lety uveřejnili na sociálních sítích nějaké nežádoucí posty a pak je smazali, totiž není obrana. Jestliže je tedy možné vyrukovat s něčím takovým na veřejnosti beztrestně či alespoň bez morálního odsouzení, pak není v bezpečí žádný politik této země, žádný občan této země. Může se to stát každému a z hlídacích psů demokracie se tak stávají vlkodlaci, kteří takovým jednáním, kromě jiného, zpochybňují volby a tedy trhají demokracii na kusy.

A proto bych si velmi přál, aby se kauzou Turek zabývala etická komise Syndikátu novinářů ČR a tento postup odsoudila, protože tohle už není investigativní žurnalistika, založená na ověřitelných výpovědích svědků, ale bezuzdné odstřelování politických soupeřů na základě neověřitelných digitálních záznamů. A pokud jsou v případě pana Turka přece jen pravdivé, nehraje to roli, protože příště už pravdivé být nemusí. A to příště určitě nastane, pokud se nepodaří tuto praktiku zavčas zarazit. Což je námět pro eurounijní kampaň proti dezinformacím, nikoli šmírování občanů pod záminkou boje proti pedofilii.

Novinář, který staví svoji práci na databázích a nikoli na lidech, není už novinář, ale nájemný střelec, který místo koltů tasí data z principu neověřitelných digitálních zdrojů, podstrčených ať už jakoukoli zájmovou skupinou, nebo dokonce zmanipulovaných zpravodajskými službami, jak nyní vyplouvá na povrch v USA.

4. Povede kauza Turek ke sněmovní válce ještě dřív, než nová Sněmovna zasedne?!

Samozřejmě že povede, protože předchozí otázky si nekladu jen já, ale přinejmenším lidé z Institutu Václava Klause, jenž za Motoristy stojí, a nepochybně i pan Babiš. Poslanci nové vládní koalice by tedy museli být úplně padlí na hlavu, kdyby si jako jeden z prvních úkolů nové Sněmovny neodhlasovali zřízení komise k vyšetření Turkovy kauzy, čemuž se dřívější vládní strany, nyní v opozici, budou zuřivě bránit, takže uvidíme ve Sněmovny klání, jaká se tam doposud nekonala. Dá se předpokládat, že v rámci této války se objeví další kauzy ala Turek, že se budou vytahovat ze sociálních sítí další a další „smazané“ posty, aby se odstřelovali další a další politici na obou stranách a tím se zcela překreslil výsledek voleb. Česká politika zapadne ještě hlouběji do bahna a eroze demokracie bude pokračovat zrychleným tempem. Možná že toto je skutečnou příčinou kauzy Turek, zablokovat Sněmovnu a zabránit Babišově vládě ve vládnutí, tak, jak to učinili Demokraté Trumpovi za jeho prvního prezidentského období. Každopádně se dá kauza Turek takto využít.

5. Staneme se svědky „války policajtů“?!

Zřejmě ano a i toto bude důsledek kauzy Turek. Na Ministerstvo vnitra prý míří pan Metnar za ANO, což je sice zkušený politik, ale dovedu si docela dobře představit, kolik „min“, zakopaných panem Rakušanem, tam na něho čeká. A kauza Turek se pak stane rozbuškou, která tyto „miny“, rozuměj zakopané exponenty Fialovy vlády, bude postupně iniciovat. Turkova aféra pak může spory mezi „starými“ a „novými“ lidmi jak na vnitru, tak v policejním sboru a ve zpravodajských službách vyhrotit do míry, jakou jsme zatím v Česku nedokázali přestavit. A samozřejmě tyto orgány státní moci bezprecedentně ochromit, což bude další hřebík do rakve demokracie.

Přemýšlivý čtenář si podle výše nastíněného pohledu může tento seznam otázek doplnit svými vlastními, já s nimi teď skončím. Jen ještě zopakuji, že mám opravdu strach, že Turkova kauza už nikdy neskončí, že se tím otevřela Pandořinu skříňka se všemi politickými bědami, jaké vůbec mohou existovat.

Obávám se, že ve čtyřech příštích letech bude v českých politických alejích nablito jako nikdy předtím, demokracie se v těch blitkách utopí a voliči začnou volat po vládě silné ruky. A až k ní dojde, bude datum 10. října 2025 po právu označeno jako černý pátek české politiky.