Česká republika nemůže řešit všechny problémy Ukrajiny

JIŘÍ MAŠEK

Česká republika nemůže řešit všechny problémy Ukrajiny. Nemůže bez omezení přijímat každého, kdo se rozhodne přijít, a zároveň ignorovat otázku, jaké povinnosti mají občané Ukrajiny vůči vlastní zemi. O vojenské povinnosti rozhoduje Ukrajina podle svých zákonů. Česká republika ale rozhoduje o tom, za jakých podmínek poskytuje ochranu a pobyt na svém území.

A konečně se něco změnilo.

Už to není jako za Rakušana a vlády Fialy.

Pojďme na čísla.

Do 4. srpna tvořili muži ve věku 23–60 let přibližně 20,5 % nově udělených dočasných ochran. Od 5. srpna jejich podíl spadl na 7,6 %. Po zavedení nových opatření!

To není kosmetická změna.

To je propad podílu téměř o dvě třetiny.

Ještě výraznější rozdíl vidíme u zamítnutých žádostí. Do 4. srpna končilo negativním rozhodnutím 15,8 % žádostí mužů ve věku 23–60 let. Po 5. srpnu už to bylo 53,7 %.

Jinými slovy: více než polovina těchto žádostí po změně neuspěla. Během prvních tří týdnů byly navíc každý týden zaznamenány desítky případů, kdy právě kvůli nově uplatňovanému omezení nebyla dočasná ochrana udělena.

A přesně takhle vypadá opatření, které není jen dalším politickým plácnutím do vody.

Podstatné je, že nejde pouze o izolovanou českou debatu. Obdobným směrem jdou po dohodě i další členské státy EU. Evropa nemůže na jedné straně podporovat Ukrajinu a na druhé straně vůbec neřešit, že do členských států přicházejí další a další muži v produktivním a odvodovém věku.

V České republice je podle dostupných podkladů evidováno přibližně 132 tisíc mužů z Ukrajiny a jen za posledních dvanáct měsíců vlády Fialy měl jejich počet vzrůst asi o 21 200.

To už není zanedbatelné číslo.

Má to dopady na pracovní trh, bydlení, veřejné služby i sociální systém.

Česko přitom pomohlo obrovskému množství lidí prchajících před válkou. Pomoc ženám, dětem, seniorům a skutečně ohroženým lidem je jedna věc. Debata o dalším příchodu tisíců dospělých mužů v produktivním a odvodovém věku je ale věc druhá.

Stát má právo stanovit pravidla.

Má vědět, koho přijímá.

A musí mít možnost říct NE.

Jestliže po změně pravidel klesl podíl těchto mužů mezi udělenými ochranami z 20,5 % na 7,6 % a negativní rozhodnutí vzrostla z 15,8 % na 53,7 %, máme první konkrétní důkaz, že změna pravidel může mít velmi rychlý efekt.

Když stát opravdu chce, ukazuje se, že konat umí.

Proto je potřeba nepolevit a dál sledovat, zda opatření skutečně povede k dlouhodobému omezení příchodu této skupiny.

Protože migrační politika nemá být soutěž o „nejfotogeničtější“ morální fráze. Má být funkční, kontrolovatelná a především v zájmu České republiky, v zájmu nás všech.

Konečně jsme s problémy začali něco dělat.

Až za této vlády s pětiletým zpožděním.

A přesně na tento problém včera upozorňoval také kolega Hubert Lang na CNN Prima NEWS. Byla by sakra škoda, kdyby jeho vystoupení, a hlavně tahle čísla, zase zapadla. A ono to vypadá, že zapadla … média si toho totiž zatím moc nevšímají. Proč to asi je, tušíte.

Takže jedeme dál. Držte palce.

 

fb