JINDŘICH RAJCHL
Když jsem včera stál na Česko-slovenském diplomatickém večírku a užíval si tu vřelou přátelskou atmosféru, která tam panovala, tak mi přišlo na mysl, jaká je škoda, že rozdělení Československa dohodnuté v roce 1992 a realizované v roce 1993 není mnohem více akcentováno a dáváno celému světu za příklad, jak se mohou dva národy slušně a kultivovaně rozejít v situaci, kdy jeden z nich již nechce setrvávat ve společném státě.
Hledal jsem v historii podobný případ takto noblesního řešení, jež je dodnes základem našich skvělých vzájemných vztahů, a opravdu jsem žádnou plně srovnatelnou paralelu nenalezl.
Naopak dlouhodobé boje a vzájemné nevraživosti v Baskicku (ETA), Severním Irsku (IRA). Katalánsku a samozřejmě v bývalé Jugoslávii jasně dokazují, že náš klidný „rozvod“ v žádném případě není standardem a v učebnicích moderní historie by se měl vyjímat jako etalon toho, jak lze takovou krizovou situaci řešit.
V optice ukrajinského konfliktu pak nelze nevidět, že kdyby Kyjev zvolil v roce 2014 tentýž vstřícný přístup jako Praha v roce 1992, tak tam dnes žádná válka nebyla. Možná stačilo ruskojazyčné menšině nabídnout dialog a možnost vytvořit si svůj vlastní stát a dnes by se namísto zbytečného krveprolití mohli Ukrajinci s s dobasskými Rusy scházet v podobně přátelské atmosféře jako my se Slováky.
A vice versa – pokud bychom se my v roce 1992 zachovali jako majdanští pučisté a zakázali Slovákům používat jejich jazyk ve školách a na úřadech, několik desítek jich upálili kdesi v Nitře a vyslali tam armádu, abychom je silou udrželi ve společném státě, v němž už oni nechtěli žít, tak jsme s velkou pravděpodobností skončili u občanské války.
Slovensko by nakonec svou samostatnost stejně vybojovalo, ale naše národy by se navzájem nesnášely dalších sto let.
Neměli bychom proto tesknit, že jsme se v roce 1992 vydali každý svou vlastní cestou – měli bychom na tuto naši civilizovanou dohodu být právem hrdí a dávat ji celému světu za vzor.
Slováci chtěli vlastní stát a je dobře, že jej mají. Ze srdce jim to přeju. I díky tomu jsme si totiž zachovali blízké přátelské vazby, jež nemají ani v globálním měřítku obdoby.
Máme mezi sebou skvělou komunikaci, umíme perfektně spolupracovat, a když už mezi sebou bojujeme, tak jedině na ledě s hokejkami.
Kde navíc povětšinou vyhráváme.
A pokud v nejbližší době nevyhraje u nás volby nějaký další bruselský lokaj typu Fialy, nebo u nich typu Šimečky, tak tomu bude i nadále.
Na tento pevný přátelský vztah, jenž jsme si udrželi od roku 1993 až dodnes, můžeme být skutečně právem hrdí a dávat jej za vzor všem ostatním.
Dokázali jsme celému světu, že vzájemný respekt, otevřená komunikace a ochota dosáhnout řešení i za cenu ústupků z obou dvou stran, je tím nejlepším základem pro mimořádně vřelý vztah mezi oběma národy.
A že i takto spletitou situaci lze řešit bez násilí a bez zbraní.
FB
(21 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading... 
V optice ukrajinského konfliktu pak nelze nevidět, že…..zatímco v případě Slovenska nebo třeba Bosny byla celá Evropa nadšená v uznání jejich samostatnosti a práva na sebeurčení, v případě ukrajinských separatistů projevila naprosto opačné emoce. Tím definitivně dokázala své pokrytectví a mocenské touhy.
S těmi „separatisty“ se drobátko dovzdělej 🙂 oni se původně vůbec nechtěli trhnout k Rusku, stačila jim autonomie v rámci Ukrajiny a možnost používat oficiálně svůj rodný jazyk.
Zelensky byl zvolen hlavně proto, že slíbil zastavit občanskou válku, což poté nedodržel, naopak rozjel na plný koule.
A dnes jsme tam, kde nikdo normální nechtěl být….
On někdo řekl, že se někdo chtěl „trhnout k Rusku“? Kdo?:-O
Slováci jsou v pohodě,ale okolo Brna by bylo zapotřebí postavit protipožární zeď.Tahle hnusná fialová vláda byla vlastně brňenská vláda.Chápu,všichni kámoši si chtěli líznout,ale výsledek je totální katastrofa.Prostě Brno nebrat,to je hňup vedle hňupa.
Pan autor byl na místě dění Krymu, samozvaných oblastí kverulantů, a nám tady jako přímý pozorovatel tamního dění jak krásně popisuje servíruje svoje zažitky na Ukrajině dokonce od Majdanu. Tak to se nedá nic dělat. Fakta jsou fakta. Anebo to někde přečetl? My jsme třeba četli,vže zelení mužíčci při okupaci Krymu nepatřili mezinárodnímu zločinci nacionalistovi Banderovci č.2 . A představte si oni patřili a pak jim dával metály. My jsem třeba četli že cvičí na svém území ať svět neblbne, a představte si oni necvičili ale napadali sousední stát Ukrajinu. No a kdyby se zeptal jistého zpravodaje ČT který tam doopravdy od roku 2014 byl ,nebo jeho zážitky v knížce – Odkud bych asi tak byl, tak by byl v obraze. 16 letí spratci s kalašniky vtrhli do radnic,vyházeli úředníky na ulici že teď tam oni gosudar. A tak dále a tak dále. Tak by nám mohl povyprávět kdyby k němu do jeho úřadování někdo vtrhl s pistolí ať vypadne nebo zhebne, jak by souhlasil a vypadl. .Děkujeme.
To porovnání je samozřejmě naprosto směšné a mimo mísu, ovšem od soudruha Rajchla se dá jen těžko očekávat něco jiného.
Samozřejmě se decentně pomíjí zabrání Krymu s armádou (no jistě, s následným „referendem“ s armádou za zády), bordel rusáckých z.m.r.d.ů na Donbase, vojenské akce paramilitárních jednotek jistého, dnes možná již zaslouženě chcíplého nebo aspoň v kriminále hnijícího soudruha Girkina, rozdmýchávání protiukrajinských nálad odporným moskevským režimem atd.
To samozřejmě místní rusákofilcní sebranka nechce vidět.
Jedna pravda ale v článku je. Ukrajinci budou rusácké z.m.r.d.y nenávidět za zničenou zemi a všechny ty zbytečně zavražděné škodit ještě po celé generace. A důkladně jim škodit. Což lze nadutým polomongolským primitivům jedině ze srdce přát. Ano, to je jeden z mnoha velkolepých pidlovokého rusáckého „geniálního šachisty“.
Tak co, jste PRO??