Chvilkový král je nahý

PETR ŽANTOVSKÝ

Politici z dnešní opozice se ohánějí tím, že mají masivní podporu lidu, shromažďujícího se na sešlostech Milionu chvilek pro demokracii. Sami „chvilkaři“ o sobě a těchto sroceních napsali na sociální sítě tohle: „Milí a vzácní přátelé. Tohle se ještě nikdy nestalo. Nikdy od sametové revoluce se občané nesešli na tolika místech České republiky zároveň. 410 akcí na podporu slušnosti, dodržování pravidel a prezidenta Pavla! Nespočet lidí ochotných stát hodinu v mrazu na náměstí – a ještě se u toho usmívat! Občanská společnost se probudila – a nyní se jako lev protahuje a zvedá.“

Z celého toho sebeoslavného sdělení mě nejvíc zaujalo slovo „nespočet“. Na něm je pěkné to, že může znamenat, že se účastníků pro jejich množství nelze dopočítat. Anebo – že není koho počítat. Každý nechť si vybere svou interpretaci.

Já jsem si projel sociální sítě, kde byla vyvěšena řada snímků z oněch „mrazivých náměstí“, a hle, k čemu jsem dospěl. Jedna uživatelka tam napsala: „Chtěla jsem jít v Sokolově podpořit prezidenta, ale nakonec nešla, protože bych se už nevešla na náměstí.“ A pod tím visí pěkný obrázek rynku u kostela, kde postává asi třicet lidí. Jiný uživatel, u vzpomínky na někdejší festivaly politické písně, lakonicky podotknul: „Řekni Sokolov a ozve se ti píseň“, což je část znělky toho komunistického svátku podvolení.

To v Prostějově na rozlehlém Náměstí T. G. Masaryka byla lidí zhruba stovka, opravdu opulentní výsledek. Na Masarykově náměstí v Děčíně ale už opět sotva polovic. A ještě méně v Žatci. V Tachově se nedostavila ani noha. Tedy s výjimkou svolavatelů. V Karviné rovněž asi třicet bojovníků za soudruha prezidenta. V lidnatém městě Olomouc se u paty tamního orloje třepalo zimou maximálně sto lidí, v Českých Budějovicích spíše jednotky než desítky občanů, podobně ve Strakonicích a v Mostě.

Kýžené stovky snad dosáhli v Trutnově a v Plzni. Řídké hloučky opět vidíme v Kroměříži, Boskovicích, Broumově, Klášterci nad Ohří a Litvínově. Také v Moravské Třebové, Čáslavi či Blansku. Brno jako bašta někdejších koaličníků utržilo docela ostudu. Zatímco v médiích se mluvilo o zaplněném Náměstí svobody, v reálu tam postávalo – a ovšem i procházelo, nikdy totiž nelze tvrdit, že každý, kdo jde na nákup, chce zároveň demonstrovat – opět něco kolem stovky, možná 150 lidí. Mimochodem o „zaplněných náměstích“ psal na svém účtu i lidovecký europoslanec Tomáš Zdechovský. Zřejmě byl zrovna v Bruselu a ne na těch ryncích…

Jedním slovem: Debakl

Nicméně to nebrání „chvilkařům“, aby se chválili, kudy chodí, jak dostali lidi do ulic. Ano, i tři jedinci tvoří množinu s názvem „lidi“. Kolem toho tančí liberální „médiusové“ a jásají, jak to zase národ nandal těm „horšolidem“, Okamurovi, Babišovi, Macinkovi, Turkovi či Rajchlovi. Ale to celé odpovídá pointě známé Andersenovy pohádky Císařovy nové šaty. Tam také všichni jak ovce chválili panovníkův háv, až dokud malé děcko nezvěstovalo tu pravdu: „On je nahý!“

za lepší budoucnost, za lepší časy.
Plakáty držíme, pocit nás hřeje,
že si tu každý z nás lepší svět přeje.

Extrémní pravice zuby si brousí,
opřená o hloupost tupou a řvoucí.
Nenávist pěstují, chtějí se vztekat,
nikdo však před nimi nebude klekat.

Náměstí plná jsou tisíci hrdinů,
nemyslí sobecky, nemyslí na zimu.
Za blaho Evropy všichni tu bojují,
do víru pravdy a lásky se spojují.“

A já už jen dodávám: No, nekupte to!

 

DENÍK.TO