Čínské půlstoletí |

Sdílet článek:

LIBOR ČÍHAL

Čtvrt století už uplynulo a pořád máme pocit, že začínáme nové století nebo tisíciletí, stále se objevují články o tom, že nové století bude čínské, jakoby čtvrtina století nestačila na prokázání toho, co bude. V sebenalhávání o úžasné evropskounijní epoše, kterou žijeme, chtíc nechtíc doznáváme, že v tomto ráji se nic moc neděje, anebo ještě horší, už nemáme na to, aby se něco kloudného vůbec dělo. V Číně pocit dlouhé stagnace nikdo mít nebude, ale ani ne v Indii nebo v Rusku, pocit stagnace je vlastní evropskounijnímu světu, ve Francii nebo v Itálii poslední čtvrtstoletí neuplyne den, aby se v novinách nenašla dlouhá rozprava o krizi. Po odchodu posledního rozumného kancléře Schrödera něco podobného zažívá i Německo. Sociologové by z důvodu lepších analytických předpokladů v případě této země měli vycházet z premisy, že zde nikdy žádná demokracie neexistovala, stačilo, že se režim tak pojmenoval a poslušné obyvatelstvu termín používá.

Dík mizerné kvalitě hlavních západních médií a jejich záměrnému informačnímu matení nevíme nic o rozvojové dynamice většiny zemí planety a o kulturních představách jejich obyvatel. Na všechny společnosti na planetě západní mainstream nasazuje ideově zatížené filtry HDP a lidských práv, které už adekvátně nevypovídají ani o západních zemích. Západ vede ekonomickou a duchovní válku, o tom se nepochybuje, ale s kým, v tom už zásluhou lžimédií tápeme. Je to Čína, Rusko, jižní Amerika, Indie? Čína se první čtvrtinu věku vypracovala v hlavní planetární velmoc, podle prognóz OSN už v roce 2030 bude Čína reprezentovat 45 % globální průmyslové produkce, takové procento USA nikdy nedosáhly. Čína technologicky vede v 8 klíčových průmyslových sektorech z 11, ale až snad na Tajvan nikoho neohrožuje a nikomu nediktuje. Nikde se nepozoruje žádná čínská kulturní usurpace. Už dlouho žijeme v době velkého čínského vzestupu a americké deklinace, ale nikdo nám naši evropskounijní stagnaci nebere a zdá se, že to tak bude i dál. Americká hegemonie nad světem skončí a pokud Číňané zapomenou na kulturní hegemonii, nic asi nebudeme pozorovat. Anglosaský šum bude věčně dominovat našemu prostoru a z kvalitní české pop zůstane jen její romská část. Číňané dodávají komunikační technologie, ale obsah nechají dělat někoho jiného. .

Čína pochopitelně stojí v záběru amerických analýz, na čínské téma často publikuje Noah Smith, velmi realistickou analýzu jeho webu převzaly v Asian Times. Smith Trumpa nefavorizuje, píše, že prezident se koncentruje na trasgendrové atlety a Čína na transformaci svých fabrik na AI úroveň. Trump zdvojnásobuje cla, ale zároveň nechtěně likviduje vědecké instituce, které podněcují inovace, zatímco Číňané otvírají ještě víc kampusů a zdvojnásobují inovace. Umělá inteligence dělá čínský kolos silným, nejen zlevňuje věci, ale vyrábí je levněji, jsou rychlejší a chytřejší. Čína klade nesmírný důraz na oblast STEM – vědu, technologii, inženýrství, matematiku – ročně produkuje 3,5 milionů absolventů oborů STEM. 550 čínských měst je propojeno vysokorychlostní železnicí, ve srovnání s tím podobné železniční sítě jinde ve světě vyvolávají dojem Pony expresu. V Číně na 42 000 km provozují vysokorychlostní železnici a 27 000 km se staví. Podobné projekty dokazují velkou sílu čínského komunistického státu. O systému vysokorychlostních železnic se uvažovalo i v USA, za 15 let se v kalifornském projektu podařil dokončit jen jeden malý úsek. Američtí političtí experti se často domnívají, že pokud se proti čínskému zboží postaví bariéry, čínský zázrak automaticky skončí. Podle Noaha Smitha to není reálné.

20. století patřilo Americe: USA byly největší ekonomikou, vojensky a ekonomicky nejmocnější zemí planety a jejich kultura dominovala světu. Noah Smith srovnává americkou dominanci ve 20. století se starým Římem a abasidským kalifátem, domnívá se, že čínská velikost bude vypadat jinak než předchozí hegemonie. Čína a USA se víc kulturně podobají než odlišují, ale větší váhu než kulturnímu rozdílu přikládá Smith technologiím a institucím. Američané i Číňané se špatně oblékají, šetří na kvalitě, do obchodních center jezdí v kraťasech, jí mastná jídla s vysokým obsahem kalorií, mají nerealistické sny o bohatství a úspěchu. Na druhé straně udržují úzké rodinné vztahy a jsou familiární. Mají vášeň pro nemovitosti, jsou to velké národy s velkými vnitřními rozdíly, které mají tendence být hrdé na své národy a moc svých zemí.

Podle Smitha ani ztráta amerického trhu nemůže čínský vzestup ohrozit, podíl exportu v čínské ekonomice nedosahuje takového stupně jako v případě Francie a Německa. Kolem roku 2000 měla Čína krátkou periodu export-orientovaného růstu, ale tato doba je pryč. Čína je největším exportérem aut, ale velká většina produkce míří na vnitřní trh. Čína dík své velikosti bude největší světovou ekonomikou, ale ne nutně nejbohatší, Smith to přičítá neefektivnímu systému vládnutí a malým zásobám surovin. Čína zůstane kulturně izolovanou a civilizačně méně vlivnou než byly USA, důvodem je obtížný jazyk, i když AI může erodovat i tyto hranice. Druhým důvodem je silná sociální kontrola a univerzální dohled nad společností. Podle Smitha tento společenský typ může vzkvétat pouze nevýrazně a plodí opatrné umění. Čínští vůdci pravděpodobně zůstanou dál paranoidními, co se týče vpouštění zahraničních myšlenek do země. Kulturní kreativita bude přesměrována do technologické a komerční oblasti. Čínské technologie budou mít planetární vliv, ale jejich obsah se zaplní jinde. Čína na rozdíl od USA ve 20. století zůstane koncentrována na svůj vnitřní svět a zasáhne jen když budou dotčeny její ekonomické zájmy.

V důsledku demografických změn bude koncem století čínská hegemonie dotčena indickou vzestupnou trajektorií. Svět bude zklamán čínskou hegemonií – Čína se nebude vměšovat do regionálních konfliktů a bude skrývat svou méně kreativní kulturu. Podle Smitha svět, kde Čína všechno vyrobí, ale nepotřebuje zahraniční producenty, nabídne méně možností ostatnímu světu. V příštím půlstoletí můžeme očekávat tyto obrysy světa.