IVAN HOFFMAN
Napětí mezi USA a Čínou střídavě roste a polevuje, z dlouhodobého hlediska ale není pochyb, že Čína sílí, zatímco USA stagnuje. V minulosti měli Američané prospěch z globalizace, kterou umožnilo odbourání obchodních bariér. Jakmile ovšem z globalizace těží Čína, coby zdatný konkurent, a tím pádem v očích Američanů také nepřítel, Američany globalizace přestává bavit a objevují zapomenuté kouzlo obchodních bariér.
Obchodní válka mezi USA a Čínou se vede recipročně, na cla se reaguje cly, na zákazy se odpovídá zákazy, na poplatky zaváděné pro americké lodě v čínských přístavech se odpovídá poplatky pro čínské lodě v přístavech amerických. Co se liší, je motivace aktérů tohoto přetahování: Američané si začnou – a Číňané si to nenechají líbit. A jakmile se Číňané nenechají poškodit, Američany to zvedne ze židle a přitvrdí. Americký útok bývá hysterický, čínská reakce klidná.
Na obchodní válce prodělávají obě strany, ale vždycky někdo prodělává víc. Pokud Američané nepustí Číňany na svůj trh, odskáčou si to američtí obchodníci a jejich zákazníci. Čína se přitom bez amerického trhu obejde, nachází nové zákazníky a její export prudce roste. Když USA uvalí sankce na vývoz, čipů, Číňané vrhnou peníze do výzkumu a vyvinou vlastní, takže důsledkem je pouze to, že americký výrobce ztratí čínský trh. A pak jsou zde kritické suroviny, u kterých má Čína monopol.
V obchodních válkách jde samozřejmě o peníze, proto jsou obchodní, ale ve světě, který se odklonil od mezinárodní diplomacie a vrací se k právu silnějšího, je důležité, jak jsou znesvářené strany schopny prosazovat anebo bránit své obchodní zájmy vojensky. Číňané mají se Západem špatnou historickou zkušenost z let 1839 až 1949. Další století ponížení už nemíní zažít, čehož dokladem je vybudování silné moderní armády. Vnutit Číně své podmínky silou už není v možnostech USA.
Obchodní válce mezi USA a Čínou přihlíží celý svět. Jednak proto, že má nejen bilaterální, ale také globální důsledky, ale i proto, že je pragmatické být zadobře s vítězem. Zatímco Asie či Afrika se kloní k Číně, Evropa drží se skřípěním zubů s Američany. Sice z nich není valný užitek, ale bohužel jsou jaksi naši. Pokud to půjde, Evropa bude s Čínou udržovat korektní obchodní vztahy. Problém vznikne, když Donald Trump uhodí pěstí do stolu a řekne: „Buďto my, nebo oni.“
Evropa už má v tomto směru s Amerikou zkušenost. Z americké iniciativy se NATO tak dlouho tlačilo k Rusku, až z toho vznikla válka, v jejímž důsledku má Evropa místo levných ruských surovin drahý americký plyn a jednou nohou je ve válce s Ruskem, ze které Trump vychytrale couvá. Ekonomické škody se zlehčují poukazem na diverzifikaci, odvracející bezpečnostní hrozbu. V případě „závislosti“ na Číně to bude podobné, nikoli ale stejné. Na exkluzivní orientaci na USA Evropa ekonomicky prodělá, ale u Číny nám nehrozí válečný konflikt.
Čína nemá na rozdíl od USA imperiální DNA. Je to dáno jak kosmopolitismem konfuciánství, tak skutečností, že Čína má vše, co potřebuje, a intervence tak nedává smysl. Čína odmítá roli hegemona, nikomu nevnucuje svůj způsob života. Bude-li obchodní válka mezi Čínou a USA eskalovat, důsledkem nebude další vojenský masakr, nýbrž pouze deglobalizace, anebo vznik paralelních, izolovaných světů. Pokud se tak stane, ten čínský bude určitě klidnější a pohodlnější. Z našich protičínských médií se to ale nedovíme, a jak se říká – co oči nevidí, to srdce nebolí.
(12 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading... 
Hmm. Takže to bude zase Železná opona, ale vzhledem k rozložení nejrůznějších sil opona ekonomická. To si zas užijeme počteníčko o nějakém tom „pozlátku“. Horší je to v tom, že to bude daleko, abychom za tu oponu dohlédli, tak můžou kecat a psát úplně co chtějí.