ZBYNĚK FIALA
Po celním skoku do astronomických výšin následuje veleskok dolů. Dohoda v Ženevě povzbudila prezidenta Trumpa, aby zkusil volat prezidenta Si.
Obchodní politika se Trumpovi moc nedaří. Potom, co napařil Číně dovozní cla přesahujicí sto procent, Peking mu to vrátil na podobné úrovni, ale fakticky to pochopil jako embargo. Čínský export do USA klesl v dubnu o 21 procent. Statistika zahraničního obchodu přitom ukázala, že Čína si našla jiné odbytové kanály a zvedla celkový obrat zboží meziročně o 5,6 procenta. Krátkodobě, za poslední měsíce, byla růstová tempa ještě vyšší.
V pátek poprvé po dlouhé době nevypluly z čínských přístavů vůbec žádné kontejnerové lodě do USA. Ale nejspíš šlo jen o gesto k nadcházejícímu jednání americké a čínské delegace v Ženevě, které nás vrátilo blíže k normálu. Jedním z výsledků je oboustranné snížení celních sazeb o 115 procent.
Uvedené rozhodnutí má omezenou časovou platnost na pouhých 90 dní. A tak je mnohem podstatnější dohoda, že jednání budou pokračovat. Čínskou stranu bude reprezentovat místopředseda vlády Che Li-feng a americkou ministr financí Scott Bessent, jehož význam v americké vládě roste.
Podle závěrečné zprávy může jednání probíhat v USA, Číně i jinde, abychom zbytečně netápali. Že však jde o seriózní záměr, naznačuje poznámka, že obě strany mohou vést také jednání na (nižší) pracovní úrovni k relevantním hospodářským a obchodním záležitostem.
Pod dojmem pozitivních výsledků z Ženevy americký prezident v pondělí odpoledne prohlásil, že bude volat čínskému prezidentu Si Ťin-pchingovi „možná na konci tohoto týdne“.
Ty alternativní odbytové kanály Číny nejsou jen spekulace. V Pekingu se právě schází skupina latinskoamerických a karibských zemí. Jednání proběhne na úrovni ministrů zahraničních věcí, ale osloví je i prezident Si. Má k tomu i další důvod, protože v pondělí do Pekingu přiletěl brazilský prezident Lula da Silva a oznámil chystaný podpis série dvoustranných dohod, píše South China Morning Post. Na Global Times jsem zase našel zprávu o prudkém růstu čínských investic do energetiky v Africe – a převažují obnovitelné zdroje, slunce a vítr. To má logiku, příroda dává každému, neuznává cla, ani embarga.
Zajímavý rozbor americko-čínských obchodních vztahů vyšel na portále The China Academy na platformě Substack. Profesor Čchen Ťing z Čínské vědecko-technické univerzity, poukazuje na fakt, že pro Čínu bude stále snazší snižovat svou závislost na USA, zatímco USA budou mít potíže s nahrazováním navyklých čínských dovozů. Ale oddělení je nevyhnutelné a obě země se na něj připravují již delší dobu.
„Při ročním obratu dvoustranného obchodu ve výši téměř 700 miliard dolarů by přerušení bylo náhlé a škodlivé. Ve střednědobém až dlouhodobém horizontu se obě strany přizpůsobují, aby snížily vzájemnou závislost, ale jejich možnosti a výsledky se značně liší. Pokrok v této oblasti může předčit očekávání USA. Ironií je, že zatímco USA nejhlasitěji hovoří o oddělování a snižování rizika a Čína důsledně vyzývá ke spolupráci, je to právě Čína, kdo se v zákulisí připravuje důkladněji,“ soudí tento čínský ekonom.
Avšak jiný čínský ekonom Jao Jang z Pekingské univerzity je střízlivější a věří, že lze obnovit harmoničtější vztahy, při kterých Čína možná trochu ztratí, ale nepřijde o spolupráci, která dává smysl. Rozhovoru, ve kterém to rozebírá, věnoval hongkongský South China Morning Post nevídané dvě tiskové strany.
Neznamená to, že by se Čína měla vzdát: „Pokud chtějí Spojené státy bojovat, odpovíme stejným, ale pokud by chtěly jednat, jsme připraveni k seriózním jednáním.“
Se cly ve výši 100 procent se obchodovat nedá, ale návrat k původním 34 procentům profesor Jang považuje za přijatelné řešení. Klade si otázku, co dalšího by USA chtěly dohodnout. Má Čína nakupovat víc amerického zboží? Zemědělské produkty, energetické suroviny, dokonce i Boeingy, které už byly v minulosti objednány, ale nikdy dodány? Mají Číňané víc investovat v Americe?
To jsou podle něj zajímavé příležitosti. Jestliže USA otevírají bránu pro investice, proč toho nevyužít? Zemědělské produkty by Čína dovážela stejně, takže by jen trochu přesměrovala zdroje.
Ale i ty investice musí přesměrovat, zvyšovat domácí nadbytečnou výrobu už nedává smysl. Teď však má Čína jiné postavení než v minulosti, v řadě technologií má jasnou převahu. A profesor Jang nabízí k úvaze, že by se čínský průmysl měl o ty technologie trochu podělit a vytvářet společné podniky v USA, které by pracovaly na podobných principech, na jakých vyrůstal čínský technologický průmysl, když bylo podmínkou společného podniku sdílení know-how.
Je v tom tradiční čínský představa, že svět může být stabilní jen v harmonii. Nevyvážené vztahy jsou křehké a přitahují zvraty.
„Pokud čínské společnosti vstoupí na trh zakládáním společných podniků, místo aby svojí konkurencí ničily místní společnosti, spolupráce je možná. Představte si, že bychom se přesunuli do Evropy a vytlačili BMW z trhu, to by byla katastrofa pro Německo. Čínské společnosti si proto nemohou klást za cíl, že zničí BMW, mohou však zakládat společné podniky s BMW a pomoci jim k inteligentní transformaci. Takovýto scénář neodmítnou. Musí to být situace win-win. Nelze sázet na vítězství, při kterém ostatní hynou,“ radí profesor Jang řešení vztahů s USA i Evropou.
(1 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading... 
Buďte první kdo přidá komentář