Co přijde po Trumpově éře v americké politice?

KN

Co přijde po Trumpově éře v americké politice? A bude to trvalá vládní většina, nebo jen další výkyv v hluboce polarizované zemi, kde je poměr hlasů téměř 50:50? Americký publicista a analytik Aaron M. Renn předkládá čtyři možné politické scénáře toho, co přijde po Trumpovi.

„V Americe se nacházíme v období přechodu. Stará uspořádání z 80. a 90. let se mnohým již nezdají vhodná pro daný účel. Čeká nás dlouhý seznam výzev, které musíme řešit: demografické změny, konkurence ze strany Číny, sociální atomizace a s ní spojené dysfunkce atd., pro které se staré odpovědi již nezdají být relevantní,“ píše Renn.

Tento přechod se podle něj projevuje politickou nestabilitou a postupným úpadkem starého politického řádu. Má-li být toto přechodné období zdárně překonáno, je zapotřebí vytvoření takové vládní většiny, která dokáže prosadit institucionální změny potřebné k tomu, aby byla Amerika připravena na výzvy dneška i zítřka.

Trvalou vládní většinu Renn definuje jako takovou, která je schopna udržet prezidentský úřad po dobu 12 let, má v Kongresu dostatečnou podporu k přijetí více než jednoho či dvou významných zákonů a v níž se menšinová strana přizpůsobí významné části nové agendy.

Jaké jsou tedy možné potenciálně trvalé scénáře pro rok 2028? Pokud použijeme standardní spektrum levice–pravice jako jednu osu a populismus–institucionalismus jako druhou, vysvětluje Renn svůj pohled na věc, vznikne matice 2×2 základních scénářů. Zde jsou.

(1) Neosocialismus (levicově-populistický)

První možností je, že pravicový populismus nahradí populismus levicový. Jednalo by se o povstalecký neosocialismus, který se nyní šíří našimi městy a také některými státy.

V roce 2028 by to znamenalo, že by charismatická osobnost typu Alexandrie Ocasio-Cortezové nebo Zohrana Mamdaniho zvítězila v demokratických primárkách a následně i v prezidentských volbách. Jak ukázal Trump, prezidentský úřad je schůdnou cestou pro povstaleckého, populistického kandidáta. Mnoho voličů s postojem „všechno zničit“, které přitahoval Trump, by i nadále, stále zklamaní, mohlo hlasovat pro tohoto typu kandidáta.

Renn míní, že cesta k upevnění této pozice jako trvalé vládní koalice by byla obtížná. Populismus se zdá být vždy nakonec pomíjivý. Počet skutečných stoupenců je navíc z demografického hlediska omezený. Radikální progresivismus již také přinesl špatné výsledky v některých městech, jako je San Francisco. Zohran Mamdani je v New Yorku populární, ale ve funkci je teprve krátkou dobu. Ačkoli sociální demokracie v zahraničí prokázala, že může být životaschopným systémem vlády, nevěřím, že americký neosocialismus je připraven přinést výsledky na celostátní úrovni.

Je možné, že by neosocialistické politiky mohly získat určitou podporu na úrovni jednotlivých států, například v Kalifornii, a to díky opatřením, jako je navrhovaná daň z majetku. Někteří neosocialisté vyhrávají celostátní primárky na vybraných místech, jako například Abdul El-Sayed v Michiganu a Angie Nixonová na Floridě. Listopad nám ukáže, co si o nich myslí širší veřejnost. Ale i kdyby se neosocialismus skutečně dostal na řadu v prezidentských volbách v roce 2028, považoval bych to spíše za další výkyv, než za trvalé politické uspořádání.

(2) Levicově-neoliberální technokracie (levicový institucionalismus)

Tento scénář předpokládá, že starý clintonovský demokratický establishment znovu prosadí svou nadvládu. Tentokrát by levicový neoliberalismus posílil příliv zaměstnanců velkých firem a zámožných obyvatel předměstí, kteří tradičně volili republikány, ale kteří již od strany upouštějí, protože se posouvá směrem k nižším sociálním vrstvám a odcizuje si tuto část své tradiční voličské základny.

Jednalo by se o hnutí přátelštější k velkému byznysu a technologickému sektoru. Tiše by přijalo různé trumpovské postoje, jako je skepticismus vůči Číně, reindustrializace (do určité míry) a mírný postoj k antimonopolní politice. Udrželo by otevřený imigrační kohoutek, ale prosazovalo by přísnější kontrolu hranic než předchozí demokratické vlády. Odmítlo by „wokeismus“ a omezilo by veřejné moralistické kázání. Snažilo by se také obnovit starou demokratickou alianci se Silicon Valley, i když by tento projekt jistě provázely četné překážky a napětí. To, co z něj dělá technokracii, je skutečnost, že by převzalo mnoho odborných politických nápadů od „liberálů hojnosti“ a dalších podobných zdrojů. Existuje řada lidí, kteří vyvíjejí nápady, které by tato koalice mohla přijmout.

Silicon Valley by se tomuto prostředí mohlo opět velmi dobře přizpůsobit, pokud by se jevilo jako vítězná varianta. Instituce typu městských obchodních komor by to uvítaly, protože si uvědomují – i když to nevysloví nahlas – obrovské škody, které era „woke“ způsobila jejich městům. Touží se vrátit k podnikání a začít znovu budovat. Obecně by levicoví neoliberálové měli značnou institucionální a mediální podporu. Skupina „Never Trump“ by to uvítala. Musela by však najít způsob, jak porazit nebo omezit vznikající neosocialismus po své levici.

Trvalost tohoto vývoje by zajistilo, pokud by se ukázalo, že přesun lidí a zájmů podnikatelské třídy od republikánů k demokratům bude rozsáhlý. Zdá se, že trend skutečně směřuje tímto směrem. Tento přesun by zanechal republikány jako strukturálně menšinovou stranu složenou převážně z tvrdého jádra hnutí MAGA – nevrlého populistického hnutí, které v Americe vždy existuje – a zbytkových buržoazních prvků, čímž mám na mysli lidi, kteří osobně vlastní malé a střední podniky, jako jsou prodejci automobilů, silniční stavební firmy, výrobní podniky, pohřební ústavy, farmy, franšízy prodejen mobilních telefonů, řetězce domovů pro seniory atd. Mají velmi osobní zájem na politice, pokud jde o jejich podnikání, a odmítnou manažerismus tohoto politického uspořádání.

Aby byla levicově-neoliberální technokratická vládnoucí třída udržitelná, musela by samozřejmě také přinášet alespoň slušné výsledky pro zemi.

(3) Populismus hnutí MAGA (pravicově-institucionalistický)

Jedná se o středopravicovou verzi levicově-neoliberální technokracie. Kandidát z období po Trumpovi, jako je Marco Rubio, by převzal tradiční republikánský program a aktualizoval jej o ty části trumpismu, které jsou skutečně populární.

Lidé v tomto hnutí by zmírnili svou dřívější podporu masové imigrace, ale odmítli by masové deportace. Byli by v zásadě pro-podnikatelsky a pro-obchodně orientovaní, ale v tomto ohledu by byli mnohem méně dogmatičtí než stará Republikánská strana. Byli by méně nadšení z razantních zásahů v zahraniční politice (i když by se, stejně jako sám Trump, mohli ocitnout v situaci, kdy je stejně budou provádět). Odmítli by Trumpův hrubý styl ve prospěch důstojnějšího vystupování. Byli by proti „woke“ hnutí, ale zároveň by implicitně odmítali tradiční sociální konzervatismus. Například by se stavěli proti účasti transsexuálů v ženských sportech, ale podporovali by manželství homosexuálů, protože oba postoje jsou populární. Ve srovnání s levicově-neoliberální technokracií by byli mnohem výslovněji vlastenečtí a proameričtí.

To byl v podstatě přístup, který zaujal Ron DeSantis jako guvernér Floridy během pandemie covidu. Byl mimořádně úspěšný a přinesl mu velkou popularitu, a to i přesto, že byl původně zvolen s nepatrným náskokem. DeSantis se posunul doprava, když se rozhodl kandidovat na prezidenta, což mu příliš neprospělo. A narazil přímo na Trumpovu pilu. Ale vzor tu je.

Tato možnost se stává obzvláště reálnou v míře, v jaké v Demokratické straně získávají na síle neosocialismus a jiné formy tvrdého progresivismu. Levicově-neoliberální technokraté by byli ochotni spolupracovat s umírněným republikánem tohoto typu. Mnozí z nich by tiše schvalovali některé z výsledných opatření, jako je například postoj, který je více proti „woke“ hnutí, než by jakýkoli demokrat pravděpodobně mohl otevřeně prosazovat. Opět by zde platil stejný princip: vraťme se k práci.

Je mnohem těžší si představit, že by se z toho stala trvalá koalice, pokud nedojde k nějakému významnému posunu menšin směrem k Republikánské straně, alespoň v některých segmentech, protože republikáni jsou stále velmi závislí na hlasy bělochů – což je demograficky klesající skupina. I když u menšin došlo k posunu směrem k Trumpovi, v podstatě všechny významné menšinové skupiny stále hlasují pro demokraty s výrazným náskokem.

(4) Trumpismus bez Trumpa (pravicový populismus)

Kdyby éra pravicového populismu v Americe ještě nějakou dobu vydržela, pak by mohl mít šanci proslulý „trumpismus bez Trumpa“. Právě takto se profiluje JD Vance – jako dědic Donalda Trumpa a jeho populisticko-nacionalistického hnutí.

V tomto scénáři by prezident Vance pravděpodobně obnovil vyšší úroveň prezidentské důstojnosti, skoncoval s korupcí a obecně se vyhnul některým z Trumpových nevyzpytatelnějších opatření. Stále by zaujímal velmi tvrdý postoj k imigraci a obchodu, byl by velmi nepřátelský vůči vládní byrokracii a médiím a v zahraniční politice by pokračoval v obecné strategii „America First“. To, kolik by Vance mohl dokázat, by záviselo na složení Kongresu, stejně jako na jeho odhodlání prosazovat zákony.

Trvalost tohoto stavu by závisela na schopnosti Vance a dalších úspěšně napodobit osobní pouto, které má Trump se svými příznivci. Toho bude těžké dosáhnout, protože fenomén Trumpa je do značné míry personalizovaný. Navíc pravicový populismus působí jako politická síla již 12 let, a je v povaze takových jevů, že postupem času slábnou.

Závěr

Všechny tyto scénáře předpokládají určitou kontinuitu podmínek. Vždy něco může nečekaně zamíchat kartami. Viděli jsme to při útocích z 11. září a do jisté míry i v případě covidu. Tyto události nelze vždy předvídat, ale něco jako skutečná fiskální krize nebo nějaký závažný zásah v oblasti umělé inteligence je jistě představitelné.

Která varianta v roce 2028 skutečně zvítězí, je nepředvídatelné. Z hlediska trvanlivosti se jako nejpravděpodobnější jeví scénář levicově-neoliberální technokracie, a to proto, že má nejvyšší potenciál k vytvoření nového politického uspořádání, v němž se tradiční republikánské voličské základny, jako jsou obyvatelé předměstí, budou i nadále posouvat doleva. Má také největší intelektuální potenciál a měl by podporu médií a většiny institucí.

Skutečným měřítkem úspěchu při zvládání americké transformace budou právě ty obtížné a nejisté institucionální změny, které jsou nezbytné k tomu, aby se země v nadcházejících desetiletích postavila na pevné základy pro všeobecnou prosperitu, uzavírá analytik Renn své úvahy.

„Měli bychom doufat, že ať už ve volbách zvítězí jakákoli politická frakce, podaří se jí začít tento úkol řešit.“

Konzervativní noviny