Co týden dal: 15/2025 |

Sdílet článek:

VÁCLAV KRÁSA

Tématem týdne byly kroky Donalda Trumpa v mezinárodním obchodě. Prezident rozehrál hru s celními poplatky. Téměř denně docházelo ke změnám v celní politice a naši hloupí novináři a politici se mu vysmívají a tvrdí, že to způsobí chaos a Donald Trump si s tím neví rady. Je třeba si nejprve uvědomit, že cla se týkají obchodu s hmotným zbožím, nikoliv se službami. USA mají, globálně vzato, vysoký deficit v obchodu se zbožím, ale u služeb jsou naopak čistým vývozcem, i když s výrazně menším přebytkem. Ilustrovat to lze například na telefonu. Pokud si zákazník koupí v cizině iPhone, jedná se o prodej zboží, ale poplatek z nákupu softwaru na Apple, je už služba. Obě věci spolu souvisí, ale jedno je zboží a druhé je služba. A o to prezidentu Trumpovi jde. Chce navrátit výrobu do Ameriky. Považuji to za strategickou věc do budoucna. Je to snaha o rozbití současného globálního obchodu a rozložení výroby a služeb. Prezident chce prostřednictvím cel vyvolat reindustrializaci země, ze které zmizel průmysl. Jenže to bude těžké, zvlášť v prvovýrobě. Staré továrny neexistují, bude potřeba postavit nové, odpovídající současné úrovni techniky a bude to nákladné. Donald Trump si uvědomuje, jak strategické je, aby mocnost jako USA měla svoji výrobu a byla relativně samostatná, ale postavit nové chemické továrny, ocelárny, ropné rafinerie bude trvat hodně dlouho. Možná je určitou nadějí viceprezident J. D. Vance, který pochází z oblasti, která byla odlivem průmyslu do ciziny těžce postižena, a má stejné přesvědčení jako Trump, že je nezbytné vrátit do země průmyslovou výrobu. Pokud se Trumpově administrativě podaří americký průmysl oživit, získá mezi svými voliči velké významné plus a J. D. Vance by mohl směle kandidovat v příštích prezidentských volbách. Naše země a celá Evropa jdou zcela opačným směrem než nová americká administrativa, a to považuji za těžkou strategickou chybu, která nás zásadně oslabuje. Stáváme se závislými na dovozu všeho kromě služeb, ale služby nás v krizi nezachrání. My si likvidujeme uhelný průmysl, přičemž uhlí máme dost, a přitom může nahradit plyn, který musíme dovážet. Uhlí může vytápět, je nutné v ocelářství, lze jej obecně využít v průmyslu apod. Je to naše jediné energetické bohatství, které si likvidujeme. Další příklad, umíme pěstovat řepu, ale dovolili jsme likvidaci cukrovarů, a tak můžeme řepu jen vyvážet. Když dojde ke globální krizi a přeruší se obchodní vztahy, nebo nás bude chtít někdo vydírat, jsme bez šance. Nikdo z politiků takto neuvažuje. Evropa se chce dokonce zbavit dobytka, protože prdí. Ať to vše dělají v Africe, v Asii nebo Jižní Americe. Jsme hlupáci a kdo se vysmívá Donaldu Trumpovi, je ještě větší hlupák.

Blíží se volby do Poslanecké sněmovny a řada politických stran i politiků se jich obává, protože hrozí různé nepravdivé obviňování z různých trestně právních kauz, ale i otevření, nebo znovu otevření již kauz, které se projednávají téměř deset let a s pravidelností atomového chronometru se vždy vrací těsně před volbami. Velmi zvláštní je kauza Dozimetr, která byla soudu postoupena už v létě loňského roku, přesto dodnes není jasné, kdy bude nařízeno první hlavní líčení. V první polovině letošního března se přitom řešila snaha soudkyně z Prahy 4 nechat se z projednání případu vyloučit. Pražský městský soud však jejímu návrhu nevyhověl. Podobný pokus o vyloučení z případu před časem neuspěl ani u jejího kolegy ze soudu v Praze 9. Ministr spravedlnosti Pavel Blažek v pořadu Otázky Václava Moravce uvedl, že dosavadní postup soudů v kauze Dozimetr je podle něj obtížně vysvětlitelný, s tím, že soudci se bojí Dozimetr soudit. To je velmi zvláštní argumentace, kterou jsme asi ještě nezažili. Pokud se soudce bojí soudit, měl by okamžitě sundat soudcovský talár. Chápu, že na něj může být vytvářen politický tlak, ale potom má okamžitě věc nahlásit nadřízenému, ale strach?!?! Soudci mají nadstandardní plat právě proto, aby nebyli závislí na jiných penězích a mohli jednat svobodně podle litery zákona. Jsou prakticky neodvolatelní, tak jaký strach? Co to je za společnost, kde soudce má strach uplatnit zákon, kde politici kličkují jak zajíci, jen aby před volbami pravda nevyšla na světlo a chybující politici nebyli potrestáni? Zdá se, že je oprávněný strach z toho, že i u nás může být uplatněn podobný model ovlivnění voleb, který byl zvolen v Rumunsku, nebo ve Francii. Demokracie v Evropě stále ustupuje mocenským silám, které si chtějí udržet moc i přes další volební období a nerespektují základní pravidlo demokracie, což je výměna politické moci na základě tajných přímých voleb. Proto se vymýšlí korespondenční a elektronické volby, volby v zastoupení a další podivné systémy, a to jen proto, aby někdo v zákulisí mohl do výsledků zasáhnout. Proto jakákoliv změna od přímé a tajné volby je špatně! Ještě ke korespondenční volbě, kdo u nás nežije a neplatí daně, nemá právo zde volit a všechny řeči o diskriminaci jsou jen kecy, které mají ovlivnit volby pro jednu stranu.

Vládní i opoziční politici se prý konečně dokázali shodnout, že Česko postupně musí zvýšit výdaje na obranu. Zároveň se však vyhýbají jednoznačné odpovědi, z čeho a jak více peněz pro armádu zaplatit. Ekonomové z Centra veřejných financí na pražské Karlově univerzitě navrhují tři způsoby financování a z nich udělat mix, a to zvýšení daní, omezení jiných státních výdajů anebo další zadlužení. Cílem je postupně růst výdajů na obranu až do výše 255 mld. Kč. To je strašná suma. Zásadně nesouhlasím se zvyšováním výdajů na zbrojení. Snaha Evropy o masivní zbrojení, jako obrana proti Rusku, je nesmyslná, a povede k dalšímu chudnutí obyvatel, přičemž vydělají jen někteří průmyslníci a překupníci. Rusko nás neohrožuje, co by dělalo s chudnoucími vyjedenými zeměmi? Je to jen strašák, který je u nás živen např. zbytky politiků, kteří v šedesátém osmém přišli o koryta a dodnes touží po odvetě, a potom jsou to všichni ti, kteří chtějí materiálně, nebo politicky vydělat na strachu z Ruska. Rusko určitě není beránek a uplatňuje svoje velmocenské ambice, ale určitě nechce válčit s NATO. Proto také hledá cestu k míru v jednáních s USA, protože poblázněná Evropa si myslí, že na válce může vydělat. Je to nebezpečná chiméra. Nejhorší je, že ti války chtiví nevidí utrpení jednotlivých lidí, ale jen svoje velmocenské a byznysové výhody. Není pravda, že zbrojní průmysl vede k prosperitě státu, hromadění zbrání vede vždy k válce, a kde je potom prosperita?